Připravila a hovoří Lída Engelová. V záznamu BBC uslyšíte Brookův hlas. Technická spolupráce Marek Smetana.
Natočeno 2010. Premiéra 6. – 10. 9. 2010 (5 x 10 min.).
13. 9. 2010
Již jest meze překročená (2010)
Josef Kroutvor. Úvaha básníka, esejisty a historika umění o Máchově poutnickém průchodu Rožmberkem a možné inspiraci tímto jihočeským městem. Připravil Miloš Doležal. Režie Vladimír Gromov.
Účinkuje Lukáš Hlavica.
Natočeno 2010. Premiéra 6. 9. 2010 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 4. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 29. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej.
12. 9. 2010
Pán boh v Temešvári (Pán bůh v Temešváru, 2005)
Jonáš Záborský. Dramatizace Silvester Lavrík. Dramaturgie Marián Grebáč. Scénická hudba: Pavol Kvassay. Zvuk Ĺubica Olšovská. Režie Silvester Lavrík.
Účinkují Karol Machata, Ivan Krivosudský, Zuzana Kapráliková, Judita Hansman, Jozef Benedik, Vladimír Jedľovský, Kamil Mikulčík, Štefan Richtarech, Eduard Bindas.
Nastudoval Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2005. Premiréa 31. 12. 2005 (40 min.).
Jak se rodí muzikant 1/5 (1996)
Miroslav Folprecht. Pětidílná četba na pokračování z muzikantských vzpomínek pozdějšího pozounisty a kontrabasisty Moravské filharmonie Olomouc. Veselé i zadumané příběhy, odehrávající se v období druhé světové války. Redakce Jan Sulovský. Režie Vladimír Týřl. Obnovenou premiéru připravili Michal Bureš a Jiří Vavrda.
Účinkuje Josef Bartoň.
Nastudoval ČRo Olomouc duben 1996 (celkem 147 min.). Obnovená premiéra 3., 10., 17., 24. a 31. 5. 2009 (ČRo 5 Olomouc) v cyklu Počteníčko.
Olomoucké povídky 1/3 (1994)
Helena Lisická. Třídílná četba na pokračování. Režie Vladimír Týřl.
Účinkují Pavel Hekela, Karel Novák, Naděžda Chroboková a Marek Zahradníček.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 1994 (celkem 63 min.).
Věčně zachmuřený chlap (2010)
Petr Haničinec ve vzpomínkovém pořadu. Připravil Jan Herget.
Vzpomínají Radoslav Brzobohatý, František Filip, Olga Waló, Hana Kofránková, Josef Henke a Tomáš Töpfer.
Natočeno 2010. Premiéra 12. 9. 2010 (ČRo 2 Praha, 52 min.). Repríza 17. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v cyklu Léto rozhlasových legend; 30. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).
Pozn.: V programu ČRo 2 Praha původně avizováno pod názvem „Petr Haničinec“.
Pozn. 2: Použity ukázky z rozhlasové hry Proměna, melodramu Vodník, pořadu Divadla Viola Povedený tatínek a já, TV seriálů Dobrá voda, Cirkus Humberto, Synové a dcery Jakuba Skláře, Já, Claudius a další.
Lit. Herget, Jan: Věčně zachmuřený chlap. In web ČRo, září 2010 (anotace). – Cit.: Věčně zachmuřený chlap – Petr Haničinec. Tak se jmenuje nový dokument ČRo 2 – Praha věnovaný významnému českému herci. 15. září by oslavil své 80. narozeniny. Jeho práci v divadle, před televizní kamerou i rozhlasovým mikrofonem připomene pořad Jana Hergeta, který nově vznikl právě u příležitosti umělcova jubilea. Uslyšíme ho od 17:05 hodiny…
Na herce, který se do paměti diváků zapsal jako věčně zachmuřený představitel mužných charakterních rolí zavzpomínají kolegové a přátelé: „Hráli jsme Krále Krysu a Péťa před představením povídá: „Radku, zemřel mě táta, dej na mě bacha.“ A ve hře byly situace, kdy on vzpomíná na Ameriku a na rodiče a najednou ten Péťa nemohl mluvit. A věděl, že já to za něj všechno řeknu. Asi za půl roku se stalo totéž mě. A stala se tatáž situace, kdy jsem zase já nemohl mluvit a Péťa okamžitě zaskočil text a situaci zachránil. To je důkaz profesionality a parťáctví na jevišti,“ říká Radoslav Brzobohatý, kolega z Vinohradského divadla.
Ukázky nejen z rozhlasového archivu připomenou nejznámější role Petra Haničince v seriálech Dobrá voda, Dcery a synové Jakuba skláře nebo Cirkus Humberto. Chybět nebude ani legendární dabingový výkon v seriálu Já, Claudius. Petr Haničinec se také celý život věnoval poezii: „Ten hlas byl magický a on ty verše říkal tak z gruntu poctivě jako chleba. Že se nezaposlouchával do svého vlastního hlasu. A co měl jako zvláštní devizu, on uměl takovou tu zamáčknutou slzu, to překonané dojetí. Někdy jsem ho podezírala, že to má na posluchače nazkoušené, ale ne, byla to pravda,“ vzpomíná režisérka Hana Kofránková. Na sklonku života prodělal Petr Haničinec vážnou autonehodu a trápily ho zdravotní potíže. I přes to ale znovu stanul na jevišti.
Lit.: Němec, Tomáš: Mám-li být upřímný, tenhle dokument se mi nelíbil. In Facebook, 31. 7. 2017 (status). – Cit.: Slyšel jsem ho už po druhé nebo po třetí, ale jenom proto, že v té době na jiných stanicích ČRo jsem nenašel nic, kam bych přecvakl. Kromě toho jsem měl mokré ruce, protože jsem myl nádobí. Tenhle dokument trpí tím, čím trpí většina dokumentů mladších rozhlasáků či studentů rozhlasové tvorby. Byl sestříhán jen z rozhovorů a zvukových ukázek. Pro člověka, který nezná hlasy v ukázkách se vyskytující, je poslech komplikovaný. Chybí průvodní slovo nebo komentář autora a občasné sdělení, kdo hovoří. V televizi je to zřejmé, protože tam dají titulek. To v rozhlase nejde. V této souvislosti bych rád znovu upozornil na skvělý dokument o Janu Kačerovi, který běžel v témže čase na Dvojce minulý týden. To je jasný a srozumitelný rozhlasový dokument, se všemi náležitostmi, který podle mě má mít rozhlasový dokument. Jeho autorkou byla Šárka Skaláková. Berte to jako můj názor, jako názor posluchače a nikoli odborníka na rozhlasové dokumenty.
Kamenný host (1955)
Alexandr Sergejevič Puškin. Aktovka ze souboru Malé tragédie, ve které autor zpracovává slavný příběh svůdce a prostopášníka Dona Juana. Přeložil Otakar Fischer. Rozhlasová úprava Karel Gissübel. Scénická hudba Miroslav Ponc. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: Don Juan (Václav Voska), Leporello (Antonín Zíb), mnich (Bohuš Hradil), Doňa Anna (Blanka Waleská), Laura (Jiřina Krejčová), Don Carlos (Miroslav Doležal), Komtur (Karel Pavlík), hosté (Bedřich Bobek, Jiří Suk a Karel Fořt).
Natočeno 1955 (50 min). Repríza 29. 10. 1963 (Praha, 19:30 – 20:30 h.); 11. 9. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 10. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).
Lit.: anonym: Alexandr Sergejevič Puškin: Kamenný host. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2015 (anotace). – Cit.: Ve svém souboru čtyř jednoaktových her nazvaném Malé tragédie rozvinul ruský básník a dramatik Alexander Sergejevič Puškin klasické náměty evropské literatury. V aktovce Kamenný host zpracoval příběh prostopášníka a buřiče Dona Juana.
Evropský film 1/20 (2009)
Tomáš Pilát , Josef Vomáčka. Historická filmová procházka po Evropské unii. Cyklus pořadů mapující jednotlivé národní kinematografie.
Účinkují filmoví teoretici Čestmír Lang, Ivana Novotná, Milica Pecháčková, Eva Zaoralová, Přemysl Martinek, Jan Křipač, Michal Kříž a Ivana Košuličová.
Připravil Český rozhlas v roce 2009. Premiéru vysílal ČRo 3 Vltava od 2. 3. 2009 do 27. 3. 2009 v cyklu Rok v Evropě.
Pozn.: K poslechu připraveno na webových stránkách ČRo.
Díly: 1. Úvod, 2. Francie I, 3. Francie II, 4. Maďarsko, 5. Dánsko, 6. Holandsko, 7. Itálie I, 8. Itálie II, 9. Jugoslávie I, 10. Jugoslávie II, 11. Británie I, 12. Británie II, 13. Rakousko, 14. Švédsko a Island, 15. Německo I, 16. Německo II, 17. Slovensko, 18. Rumunsko, 19. Polsko I, 20. Polsko II.
11. 9. 2010
Malíř králů a žebráků (1968?)
Literární pásmo o malíři Janu Kupeckém. Tvůrci a interpreti nezjištěni.
Vysíláno 9. 10. 1968 (Československo, 21:20 – 22:20 h.).
Pozn.: Jan Kupecký (1667 Pezinok – 16. července 1740 Norimberk) byl slovenský barokní malíř, autor řady portrétů. Působil v Maďarsku, na Slovensku, Vídni a Norimberku. Jako řada lidí tehdejší doby, byl synem protestantů (Českých bratrů) z Mladé Boleslavi, kteří utekli na Slovensko před náboženskou perzekucí. Narodil se v Pezinku (nedaleko Bratislavy).
Podle zdrojů, začal studovat u švýcarského malíře Benedikta Klause, který působil ve Vídni a Uhrách. Ve svých dvaceti letech Kupecký odešel na studijní pobyt do Itálie. V Římě mu pomohl proslavit se Aleksander Benedykt Sobieski, syn polského krále Jana III. Sobieského. Roku 1709 se po 22 letech strávených v Benátkách a Římě vrátil do Vídně. O jeho italských dílech ovšem víme velice málo.
Namaloval řadu portrétů členů královské dynastie (prince Evžena Savojského), různých aristokratů a v Karlových Varech, dokonce ruského cara Petra I. Bohatou sérii doplňují obrazy jeho rodiny, přátel a autoportréty nebo portréty neznámých osob. Roku 1733 odešel Kupecký se svoji rodinou do Norimberku, kde až do své smrti v roce 1740 tvořil.
Dialogy (1968)
O stycích Prahy a Bratislavy od dob nejstarších až po současnost. Tvůrci a interpreti nezjištěni.
Vysíláno 9. 10. 1968 (Československo, 19:30 – 20:30 h.).