Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

7. 5. 2010

Uvízlé věty Karla Hvížďaly – O Sešitech jako prostoru pro setkávání a střetávání (2010)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 9:36

Karel Hvížďala. Esej v autorské interpretaci. Režie Dimitrij Dudík.

Natočeno 2010. Premiéra 10. 5. 2010 (15min.).

6. 5. 2010

Kouzelné pohádky – Sněhurka a sedm trpaslíků (2009)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 22:58

Obrázek

Autoři nezjištěni.

Vypráví Tomáš Borůvka.

Natočeno 2009. Produkce All In Agency spol. s r.o. (licence Disney Enterprises, Inc.). Vydalo nakladatelství De Agostini  v roce 2009 (1 CD; doprovází pohádku z kolekce Kouzelné pohádky Disney – Sněhurka a sedm trpaslíků).

Ako som stretol ľudí (Jak jsem potkal lidi, 2010)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 12:20

Ota Pavel. Překlad a rozhlasová úprava Jozef Krasula. Dramaturgie Egon Tomajko. Hudební spolupráce Ĺubomír Šamo. Technická spolupráce Marián Cibuľa. Režie Jozef Krasula.

Osoby a obsazení: Ota (Dano Heriban), Prošek, Bůh (Michal Gazdík), maminka (Jana Pilzová), tatínek (Juraj Haviar), Hugo (Richard Sanitra), Jirko (Daniel Výrostek), Arnošt Lustig (Michal Ďuriš), taxikář (Jozef Šamaj), velitel (Juraj Smutný), Johnny (Martin Kusenda), Američan (Ján Haruštiak), reportér (Ivan Kováč).

Natočeno v roce 2010. Premiéra 29. 4. 2010 (SRo 3, 20:30 h.; 48 min.). Repríza 20. 6. 2013 (SRo 3 Rádio Devín) v cyklu Rozhlasová hra; 6. 3. 2018 (Radio Devín, 20:55 hod.).

5. 5. 2010

Maliar z Livorna (Malíř z Livorna, 1966)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 13:31

Clemente Fusero. Rozhlasová adaptace románu. Úprava a dramatizace Leopold Slovák. Režie Elena Bauerová.

Osoby a obsazení: Modigliani dospelý (Karol Machata), Modigliani dieťa (Pavol Mikulík), Mikuláš Huba, Marián Gallo, Jozef Sodoma, Peter Jezný, Viera Bálinthová, Zdena Grúberová, Viera Topinková, Júlia Čunderlíková, Erika Bauerová a další.

Připravil Československý rozhlas v roce 1966 (81 min.). Repríza 29. 11. 2015 v cyklu Hra na nedeľu (SRo 3 Rádio Devín); 1. 12. 2017 (Rádio Devín, 21:00 h).

Lit.: anonym: Rozhlasové hry na víkend. Rozhlasové hry. In web Rádio Devín, 24. 11. 2017 (článek). – Cit.: Literárne a dramatické Rádio Devín prináša kvalitné a obľúbené archívne rozhlasové hry. Opäť si môžete vypočuť poklady z nášho rozhlasového archívu. Prvý decembrový víkend sme pre poslucháčov pripravili:

Piatok 21:00 – Clemente Fusero: Maliar z Livorna

Ak máte radi výtvarné umenie a tvorbu modernistov a zvlášť Amedea Modiglianiho, pozývame vás počúvať rozhlasovú hru Maliar z Livorna. Podľa románu Clemente Fusera „Tragická paleta“ pre rozhlas napísal Leopold Slovák. (…)

4. 5. 2010

Zbabělci 1/8 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:15

Josef Škvorecký. Četba na pokračování. Připravila Blanka Tůnová. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Režie Aleš Vrzák.

Čte Lukáš Hlavica.

Natočeno 7. 9. -12. 12. 2009. Premiéra prvního dílu 4. 5. 2010.

Obsah: 1. Pátek 4. 5. 1945 (85 min.). – 2. Sobota 5. 5. 1945 (150 min). – 3. Neděle 6. 5. 1945 (231 min). – 4. Pondělí 7. 5. 1945 (14 min). – 5. Úterý 8. 5. 1945 (177 min). – 6. Středa 9. 5. 1945 (220 min). – 7. Čtvrtek 10. 5. 1945  (71 min). – 8. Pátek 11. 5. 1945 (74 min).

Lit.: anonym: Josef Škvorecký: Zbabělci. In web ČRo, duben 2010 (anotace + nahrávky ke stažení). – Cit.: Před šedesáti pěti lety prožíval dvacetiletý student gymnázia – tou dobou ovšem už totálně nasazený jako pomocný dělník v přádelně – Josef Škvorecký ve svém rodném Náchodě konec války se všemi jeho dramatickými, tragickými ale v něčem i groteskními zvraty a peripetiemi. V svém dnes už velmi slavném románu „Zbabělci“, který z těchto zážitků napsal, sleduje události z roku 1945 den po dni – od pátku 4. května až do prvních mírových dnů; román končí v pátek 11. května. K 65. výročí konce druhé světové války jsme připravili četbu celého Škvoreckého románu, bez jakéhokoliv krácení či jiných rozhlasových úprav. V následujících osmi nocích vás tedy zavedeme do Kostelce – Náchoda za Danym Smiřickým a dalšími hrdiny románu. Četba byla natočena pro webové stránky Stanice Vltava Čtenářský deník, na kterých ji po vysílání – postupně kapitolu po kapitole – můžete najít.

Zpěvy hněvu i lásky (1962)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Poezie — Přemek @ 13:44

Stanislav Kostka Neumann (1-3) a Lída Špačková (4). Básně z díla S. K. Neumanna. Vybrala, sestavila Lída Špačková.

Recituje Vladimír Šmeral (1. strana), čte Stanislav Neumann (2. strana).

Vydal Československý spisovatel a Supraphon v roce 1962 jako SP přílohu stejnojmenné knihy v edici Klub přátel poezie, 1. roč., 5. sv., základní řada (1 SP, SP 20024, 45 ot./min.).

Obsah: Strana 1 – 1. Kameny, 2. Karpatský bouhar, 3. Poezie; Strana 2 – Lída Špačková: Takový byl, úryvek z knihy vzpomínek na S. K. Neumanna.

Babička (2010, 2011)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 10:55

Božena Němcová. Produkce Eva Laštovičková. Režie Jan Jiráň.

Čte Libuše Šafránková.

Natočeno 2010. Vydal Popron 18. 4. 2011 (3 CD, celkem 3 hod. 46 min.).

Lit.: Dvořák, Stanislav: Šafránková načte Babičku na CD. In web Novinky, 4. 5. 2010 (zpráva). – Cit.:  Herečka Libuše Šafránková se chystá načíst nejslavnější knihu Boženy Němcové, Babičku. Dvě CD s vyprávěním vzniknou v režii Jana Jiráně.

„Libuše Šafránková je pro vydavatelství jedinou a zároveň nejlepší volbou pro interpretaci jedné z nejpopulárnějších českých knížek všech dob. Laskavý přednes naší nejoblíbenější herečky dokáže vdechnout nahrávce vše potřebné,“ říká Eva Laštovičková z Popronu.

Šafránková je s Babičkou spojena už od začátků své kariéry. Dalo by se říct, že díky snímku Babička (1971) vstoupila do filmového světa.

Lit.: payka: Libuše Šafránková a její návrat k Babičce Boženy Němcové. In web Audioknihy.net, 20. 4. 2011 (článek). – Cit.: Když na podzim 2009 probíhala anketa Kniha mého srdce, Babička se usadila na žebříčku oblíbenosti hned na druhém stupínku. I když je dílo přes 150 let staré, stále si u českého čtenáře dokáže vydobýt své místo. Vydavatelství Popron Music nyní přináší Babičku na audioknize všem jejím milovníkům, ale také všem těm, kteří Babičku prozatím nečetli (a neslyšeli)!

Populární českou dětskou knihu načetla Libuše Šafránková. Unikátní spojení klasického díla Boženy Němcové s interpretací nejoblíbenější české herečky činí z této audioknihy doslova kulturní událost!

Režisér Jan Jiráň připravil velký posluchačský zážitek pro všechny generace. Herečka, která ve slavném filmovém zpracování Babičky ztvárnila Barunku, překrásně vypráví laskavý příběh o dětství, přátelství a lásce.

S Babičkou se Libuše Šafránková poprvé setkala na konzervatoři, kdy ji obsadil režisér Antonín Moskalyk do své adaptace televizního filmu. Herečka byla velmi potěšena, že se mohla znovu s knihou Babička při nahrávání této audioknihy setkat. Spolupráci s režisérem Janem Jiráněm si velmi pochvalovala, nebylo to jejich první pracovní setkání, společně už vytvořili řadu nahrávek.

Tvůrci nahrávky od začátku příprav věděli, že použijí tradiční text knihy, že se nebudou snažit o modernizaci jazyka a vyprávění. Díky tomu má od prvních chvil posluchač pocit setkání s důvěrně známými slovy a dialogy a malebná čeština jej přenese do milé atmosféry na Starém bělidle. Při poslechu audioknihy zjišťujeme, kolik všeobecně známých literárních hrdinů Babička má – Viktorka, paní kněžna, komtesa Hortenzie, Kristla. Jejich osudy máme zasuty v paměti od školních let a nové 3 CD je vlídně připomíná. I proto využil režisér Jan Jiráň stopáž tří disků beze zbytku, aby ve zvukovém záznamu nechyběla žádná z podstatných epizod. Vešly se i pasáže o mnohých lidových zvycích a tradicích, které Němcová v příběhu mistrně zpracovala – Vánoce, Velikonoce.

V kontrastu s klasickým textem je moderní ozvučení nahrávky. Četbu oživují četné zvukové efekty a ruchy prostředí. V jednotlivých scénách se ozývá šum lesa, bouřka, zpěv ptáků, rachot kočáru. Zvukový podkres vyprávění je společně s instrumentální hudbou natolik pestrý, že otevírá prostor pro posluchačovu představivost. Interpretace Libuše Šafránkové je skvělým herectvím „na mikrofon“. Herečka vytvořila množství postav, kterým vtiskla charakteristické rysy hlasu i mluvy. Nejvíc, samozřejmě, připomene všem její Barunku z filmového zpracování, ale dokáže být přesvědčivě i laskavou a moudrou babičkou nebo vznešenou paní kněžnou.

Audiokniha vyšla 18. 4. 2011 u vydavatelství Popron Music. Je rozložena do 3 CD a celková doba trvání činí 3 hodiny 46 minut.

Lit.: Antea: Recenze: Babička (audiokniha). In web Antea bloguje, 7. 4. 2017 (recenze). – Cit.: Když mi moje babička coby cca 10 letému spratkovi darovala růžovou knihu od Boženy Němcové s názvem Babička, jen jsem se coby raný puberťák bokem ušklíbala, jak se mi babička nenápadně „podsouvá“ a knížku jsem nikdy nečetla…

Sice jsem se o to několikrát pokusila, ale moje pokusy nikdy nepřesáhly stranu 20.

Příběh Babičky jsem samozřejmě znala, jak ze straší (sic!) filmové verze tak i z mladší, kde Barunku ztvárnila mladičká Libuše Šafránková, ale knížku jsem nikdy nečetla – nemohla jsem, protože jsem postavu babičky nesnášela.

Svůj názor na ni jsem plně popsala na střední škole ve čtenářském deníku, který mou češtinářku málem složil.
Ono číst si, jak někdo vylíčí Babičku od Boženy Němcové, známý to symbol dobroty a lásky, jako manipulativní osobu, která ovládne domácnost své dcery a vychovává její děti po svém (což v dnešní době víme, že prarodiče dělat nemají) to se Vám nestane každý den.

Tím jsme já a Babička společně skončily.
Několikrát jsem ale zmiňovala, že nyní mám jakési období klasiky, kdy mě začaly zajímat knihy, o které jsem dříve ani nezavadila. Jelikož už ale pracuji, nemám téměř žádný čas, navíc, přiznejme si, některé knihy odrazují už od pohledu, a tak jsem zvolila cestu audioknih.

Po Janě Eyrové, Rozumu a citu, Pýše a předsudku, Oliveru Twistovi a dalších, přišel po více než 15 letech čas i na Babičku.

V audiolibrix mají na výběr z několika variant a vzhledem k tomu, že jednu z nich namluvila sama „Barunka“ Libuše Šafránková, moje volba byla jasná.

Od audioknihy jsem neměla velká očekávání. Spíše jsem očekávala, že ji více měně „přetrpím a na konci si budu moci odškrtnout, že jsem četla/slyšela Babičku. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem v Babičce od Němcové začala vídat svojí babičku! Moje babička nikdy nenosila šátek a nikdy jsem si u ní nehrála s housátky, ale ta skromnost, dobrota a taková ta poctivá babičkovská láska, to je moje babička.

Celou dobu co jsem babičku poslouchala jsem do práce chodila nevyspaná. Audioknihy poslouchám před spaním, ale babička byla tak poutává jak příběhem, tak i vynikající interpretkou. Libuše Šafránková se své role zhostila skutečně na výbornou, každá postava měla vlastní hlas a ať už se jednalo o pana Mlynáře nebo malou Adélku, všem jsem věřila každé vyřčené slovo. Vždy jsem se do příběhu tak zabrala, že jsem u něj nemohla usnout, protože moje mysl byla plně ponořená do příběhu.

A jaký to je příběh! Bohové, vždyť já se u té knihy do slova a do písmene dojímala! Zamilovala jsem si příběh bláznivé Viktorky, který mě tak zaujal, že se chystám do univerzitní knihovny, jestli bych o něm ještě někde nevypátrala něco víc. Co přesně se Viktorce stalo? Její voják ji zradil nebo ho zabili?

A co příběh babičky a jejího Jiřího, pro kterého se vzdala všeho i vlastní rodiny? Jak jí muselo být, když muže tolik milovaného do hrobu ukládala a i s malými dětmi se téměř jako žebračka  zpět do Čech vracela?

Když tak nad tím přemýšlím, snad bych Babičku i zařadila do romantické literatury. Ta kniha je totiž plná lásky a nejenom té babičkovské, ale právě té romantické. Vždyť v knize se vyskytuje spousta zamilovaných páru ať už minulých, současných či budoucích: Babička a Jiří, Viktorka a Voják, Paní Terezka s manželem, Hortenzie a malíř, Adélka a Orlík, Kristla a Jakub…

Jsem velice ráda, že jsem se s Babičkou konečně seznámila a připouštím, že mamka měla výjimečně pravdu, když tvrdila, že na určité knihy musí člověk prostě dozrát. A babičce se omlouvám, za ten dávný článek ve čtenářském deníku, je mi za to dodatečně hanba.

Knihu doporučuji k přečtení/poslechnutí, ale jako vždy trvám na tom, že do čtení se člověk nesmí nutit a že kniha se k němu sama dostane ve správný čas…

3. 5. 2010

Zykovovi (1976)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 22:52

Maxim Gorkij. Hra. Rozhlasová úprava Valerie Sochorovská. Hudba Jiří Váchal, hrají Květa Honlová a Ivo Kieslich. Improvizace na kytaru Ladislav Tůma. Záznam a střih Anna Suchánková. Zvuk Václav Smitka. Asistentka režie Hana Kofránková. Dramaturgie Zuzana Kočová. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Antipa Ivanovič Zykov (Martin Růžek), Sofie, jeho sestra (Věra Galatíková), Michal Antipovič, jeho syn (Ladislav Potměšil), Anna Markovna Celovaněvová (Libuše Havelková), Pavla, její dcera (Gabriela Vránová), Muratov, lesník (Jaromír Spal), Hoevern, Zykovovův společník (Karel Urbánek), Šochin (Miloš Nedbal), Tarakanov (Vladimír Huber), Sťopka (Magda Weigertová).

Natočeno 1976. Premiéra 12. 12. 1976 (Praha – RPD, 19:20 – 20:30 h.; 66 min.) v cyklu Festival her Maxima Gorkého. Repríza 12. 11. 1978 (Praha, 19:15 h.); 26. 3. 1979 (Praha, 19:15 h.); 6. 12. 1981 (Praha, 19:15 h.). Obnovená premiéra 29. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Jedno ze slavných rodinných dramat Gorkého, které podobně jako jeho „Jegor Bulyčov“ ukazuje na rozpadu rodiny ruského kapitalisty i zárodky rodící se revoluce. (anotace)

Lit.: Velíšek, Martin: Maxim Gorkij: Zykovovi. In web ČRo 3 Vltava, 29. červen 2025 (článek). – Cit.: V domě obchodníka se dřevem Antipy Zykova vrcholí přípravy na svatbu. Ženit se má jediný syn majitele a nevěstou je mladičká chovanka pravoslavného kláštera. Antipova náhlá vášeň pro vyvolenou jeho syna však obrátí život hrdinů vzhůru nohama… (….)

Hru Zykovovi napsal Maxim Gorkij v roce 1912, v období hluboké deprese ve všech vrstvách ruské společnosti, stavu, který jedna z postav charakterizuje replikou „došlo ke zmatení pojmů“… Prakticky všechny postavy stíhá tragický konec. Na individuálních osudech členů jedné široké domácnosti se snaží Gorkij postihnout výbušnou, neudržitelnou situaci v předvečer zásadních společenských změn. Poprvé byla hra uvedena v Petrohradě v roce 1918. 

Ruský básník, prozaik a dramatik, vl. jménem Alexej Maximovič Peškov, se narodil se v Nižnom Novgorodě, zemřel v Gorkim u Moskvy. Vzděláním byl samouk. Roku 1892 vydal v Tbilisi svou první povídku Makar Čudra. V roce 1898 mu vyšla první dvousvazková sbírka povídek, která se v Rusku i v zahraničí setkala s velkým ohlasem. Slávu, jakou zaznamenalo jeho první drama Na dně z prostředí lumpenproletariátu, ať už v inscenacích MCHATu nebo Maxe Reinhardta v Berlíně, už žádná jeho hra nepřekonala.  

V roce 1905 byl Gorkij spoluzakladatel prvních legálních bolševických novin Novaja žizň. V té době se seznámil s Leninem a jejich těsný, byť proměnlivý vzájemný vztah přetrval až do Leninovy smrti. V roce 1906 byl Gorkij nucen odejít do exilu. Po amnestii v roce 1913 se vrátil do Ruska a začal psát rozsáhlou autobiografickou trilogii (Dětství, Mezi lidmi a Do světa). Zasazoval se o uchování ruského kulturního dědictví, pečoval o mladé spisovatele. V roce 1921 přiměl Lenin Gorkého k novému exilu. Do roku 1924 žil v Německu a Československu. Jeho poměr k Sovětskému svazu zůstal rozpolcený. Dokončil autobiografickou trilogii Moje univerzity, dále Podnik Artamonových, Život Klima Samgina. Po návratu se Gorkij plně přihlásil k stalinskému režimu, stal se předsedou Svazu spisovatelů. Dokonce se podílel na apoteóze pracovních táborů při stavbě Bělomorského kanálu.  Ještě za svého života se stal pevnou součástí sovětské propagandy. 

Některé prameny uvádí,  že byl usmrcen lékařskými zásahy na pokyn svého údajného přítele Stalina.

Cesta k pramenům (1971)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 22:49

František Kožík. Dramatické obrazy z mládí Josefa Mánesa. Hudba Jan F. Fischer, orchestr řídí Jiří Váchal. Asistentka režie Věra Havlatová. Rekvizity a pomocný asistent režie Petr Messany. Zvuk Libuše Strnadová. Záznam a střih Jitka Kleinerová. Zvuková montáž Karel Tiefrunk. Dramaturg Miroslav Stuchl. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Josef Mánes – Pepi (Václav Postránecký), Antonín Mánes, jeho otec (Otomar Korbelář), Magdalena, Josefova matka (Jaroslava Drmlová), Václav, Josefův strýc (Jindřich Janda), Amálie, Josefova sestra (Růžena Merunková), Quido, Josefův bratr (Ivan Broch), Christian Ruben (Eduard Dubský), Haushofer (Štěpán Bulejko), Rohrweck (Karel Beníško), malíř Eisner (Pavel Spálený), sochař Casser (Bohumil Švarc), malíř Schwind (Milan Friedl), Anny (Miriam Kantorková), Mořic Samesch (Jiří Ornest), Ferdinand Náprstek (Jiří Šrámek), Václav Levý (Leoš Kaltofen), strážník (Mirko Musil), modelka Lída (Jorga Kotrbová), Fanynka (Eva Dudková), Bedřich Sylva Tarouca (Jiří Hurta) . Dále účinkují Artur Šviha, Petr Pospíchal, Petr Messany, Stanislav Vokál a členové činoherního sboru a souboru Cansona.

Natočeno 1971. Premiéra 5. 12. 1971 (Praha-RPD, 19:30 – 20:35 h.) k 100. výročí úmrtí Josefa Mánesa. Obnovená premiéra 10. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava) k 200. výročí narození Josefa Mánesa a 101. výročí narození Františka Kožíka.

Lit.: -MS-: Doporučujeme vám – Cesta k pramenům. In Československý rozhlas 49/1971, s. 15 (anotace)

Lit.: -vr-: Rozhlas – Mladý Josef Mánes. In Tvorba 51-52/1971, s. 12 (22. 12. 1971) (recenze).

Rozhlas - Mladý Josef Mánes. In Tvorba 22. 12. 1971 (1971, č. 51-52)

Lovci volavek (1967)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 22:48

Günther Weisenborn. Rozhlasové drama. Překlad Stach. Hudba Vadim Petrov, řídí Jiří Váchal. Hraje Kučerova instrumentální skupina. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Milan Mach), Fitch (Josef Větrovec), Lolita (Eva Klepáčová), Jaime (Josef Vinklář), Narcisso (Bohumil Švarc), Mozo (Luděk Kopřiva), Paolo (Ivo Gübel). Dále účinkují Jaroslava Drmlová, Jindra Kollmanová, Štěpánka Holečková, Jiří Šrámek, Jiří Hurta, Vladimír Čech I., František Hruška, Miloš Hajský.

Natočeno 1967. Premiéra 27. 1. 1967 (Československo II, 19:35 – 20:45 h.).  Repríza 12. 4. 1967 (Praha, 22:45 h.); 4. 4. 1969 (Praha, 21:50 h.); 3. 11. 1983 (Praha, 19:30 – 20:30 h.).

Lit.: jt: Lovci volavek. In Rozhlas 5/1967 (17. 1. 1967), s. 1 a 8 (článek).

Lovci volavek. In Rozhlas 5-1967 (17. 1. 1967), s. 1 Lovci volavek. In Rozhlas 5-1967 (17. 1. 1967), s. 8

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress