Pavol Dobšinský. Pohádka. Dramaturgie Elena Matulayová. Scénická hudba Ali Brezovský, Štúdiový orchester diriguje autor. Hudební režie Ján Lauko. Zvuková režie Peter Smolinský. Režie Ivan Stanislav.
Účinkují Magda Vášáryová, Zora Kolínska, Naďa Koršová, Ján Klimo.
Natočeno 19?? (21 min.).
Pavol Dobšinský. Pohádka. Vybral, dramatizace Dušan Brindza. Scénická hudba Víťazoslav Kubička. Dramaturgie Emília Drugová. Hudbu vybrala Katarína Bielčiková. Zvuková spolupráce Imrich Adamko a Emília Miháleková. Režie Vladimír Rusko ml.
Osoby a obsazení: Maruška (Zuzana Skopálová), macocha (Elena Petrovická), Holena (Zuzana Tlučková), Juro (Pavol Topoľský), Veľký sečeň (Vladimír Müller), Brezeň (Marián Zednikovič), Rujeň (Vladimír Obšil), Červeň (Vladimír Černý).
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1993 (36 min.). Repríza 22. – 27. 12. 2022 (SRo 8 Rádio Litera).
Ĺudo Ondrejov. Rozhlasová kompozice z povstalecke prózy. Dramatizace Gita Pechová. Režie Eva Galandová. Redakčně připravil Pavol Hudík.
Účinkují Pavol Mikulík, Lubo Roman, Ján Mistrík.
Natočeno 1986 (29 min.).
Miroslav Mráz a Jiří Horčička. Motofejeton o kořenech dětské kriminality.
Natočeno 1957 (studio 57).
Pozn.: První fejeton studia 57. „Autora fejeton nemá. Herci fejetonu jsou neznámí lidé. Jeho příběh sleduje cesty lidských omylů. Na jeho konci je víra v dobré lidské srdce.“ Spolupráce Horčičky a Xavera – Mráze však nebyla harmonická, a tak po několika pořadech Studio 57 zaniklo.
Lit.: Faltýnek, Vilém: Provokující hlas Xavera – Mráze. In web ČRo 7 Rádio Praha, 7. 11. 2004 (článek + ukázka z pořadu). – Cit.: (…) Xaver neboli Miroslav Mráz se narodil v roce 1925 v Písku. V Československém rozhlase působil od roku 1953 jako režisér literárních pořadů. Po prvních letech v českobudějovickém studiu byl přeložen na vlastní žádost do Prahy. Zde se krátce s Jiřím Horčičkou pokusil – v rámci hledání nových forem – natáčet tzv. rozhlasové fejetony. (…) Materiál v terénu natáčel Mráz. Výsledný tvar dal pořadu Horčička. Spolupráce obou tvůrců ale nebyla harmonická, a tak tzv. Studio 57 po prvním pořadu zaniká. V šedesátých letech se Mráz z rozhlasu vytratil, působil jako učitel mimo Prahu na vesnici. Až na přelomu dekád se opět objevuje na scéně, mj. vysílá své promluvy a v Liberci řídí Experimentální studio. Na konci 70. let emigruje do tel Avivu v Izraeli. Zde neznámo kdy umírá. (…)
Vladimír Nosáľ. Humoristicko – satirické pásmo. Redaktor Marián Grebáč. Hudba Katarína Cútová. Režie Magda Grandtnerová.
Účinkují Peter Bzdúch, Zoro Laurinc, Oldo Hlaváček, Soňa Ulická, Ján Valentík, Dušan Blaškovič, Vladimír Nosáľ a ďalší.
Natočeno 2009 (?) (28 min.).
Ellis Petersová. Úryvek z knihy anglické spisovatelky, překladatelky české poezie a prózy, autorky úspěšných dobrodružných a detektivních románů a prozaických děl.
Účinkuje Mária Schlosserová.
Natočeno 2009 (?) (11 min.).
Montáž z archivních pramenů i ze vzpomínek doby pomnichovské. Připravili Jarmila Lakosilová a PhDr. Vladimír Kaiser, který také pořadem provází. Režie Jiří Hraše.
Připravilo Audiostudio v roce 1993 pro cyklus Návraty. Repríza 28. 11. 1994 (ČRo Vltava).
Lit.: -lks- (= Lakosilová, Jarmila): Znovu obrázky ze Sudet. In Týdeník Rozhlas, po roce 1993 (anotace). – Cit. – viz obrázek.
David Herbert Lawrence. Dramatizace povídky. Překlad Martin Hilský. Dramatizace Štefan Šmihla. Hudební dramaturg Miroslav Nemec. Zvuk Vladimír Mihálek, Miroslav Mlynka. Dramaturgie Oľga Duhanová. Režie Štefan Mandžár.
Účinkují Milada Rajzíková, Igor Čillík a Miroslav Babjak.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1993 (29 min.). Repríza 15. 3. 2016 (SRo 3 Rádio Devín).
Izumi Šikibu. Kapitoly z deníku básnířky. Ze staré japonštiny přeložila a úvodem hovoří Zdenka Švarcová. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Aleš Vrzák.
Účinkují Andrea Elsnerová a Martin Finger.
Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 14. 2. 2010 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 17. – 21. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Lit.: (anonym): Izumi Šikibu: Závoje mlhy. In web ČRo 14. 2. 2010 (anotace). – Cit.: Na začátku 11. století, kdy vrcholí klasické období japonské literatury, vzniká řada literárních deníků, které jsou kombinací autentické zpovědi s literární fabulací a prózu prokládají básněmi. Náplní poetického deníku japonské básnířky Izumi Šikibu je příběh horoucího milostného vztahu. O životě autorky máme sporé informace. Ví se, že pocházela ze staré aristokratické rodiny Óe, jejíž příslušníci vynikali vysokou mírou vzdělanosti a mnozí sami psali. Izumi, narozená patrně roku 978, byla dvorní dámou umělecky založené císařovny Šóši, která básnickou činnost svých dam podporovala a sama se jí účastnila….
(Spisovatelka Murasaki Šikibu napsala kolem roku 1010 do svého deníku toto hodnocení: „Ta, co jí říkáme Izumi Šikibu, je nezkrotná osoba, píše lehce, bez zábran, má velký talent, klade na papír jeden úžasný verš za druhým tak, jak jí splývají ze rtů…jako kdyby ani nemyslela na žádná pravidla.“) Literární odkaz Izumi Šikibu tvoří dvě později dodatečně uspořádané sbírky japonských básní (pětiverší tanka) a autobiografický memoár („deník“ nikki), v němž jedinečným způsobem propojila poezii s prózou. Ještě celá staletí po básnířčině smrti (její stopa se ztrácí někdy po roce 1038), byly její verše zařazovány do prestižních císařských antologií a i dnes, po tisíci letech, je uváděna na předním místě mezi nejlepšími japonskými básníky všech dob. Deník Izumi Šikibu, pokrývající období deseti měsíců, je ohlédnutím za důležitým údobím v autorčině osobním životě. Tehdy začínala její čtyřletá známost s princem Acumičim, nevlastním bratrem zesnulého prince Tametaky, předchozího milence paní Izumi. Ze staré japonštiny dílo přeložila Zdenka Švarcová, která také jednotlivé části stránek na dobrou noc uvádí. V režii Aleše Vrzáka účinkují Andrea Elsnerová a Martin Finger.
Eva Štolbová vzpomíná na genezi knihy. Režie Josef Melč.
Účinkuje Karol Machata.
Natočeno v roce 1993 (60 min.).
Powered by WordPress