Pavel Brycz. Četba na pokračování z novely, která skrze příběh dospívajícího mladíka podává obraz hornického Mostu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20.století. Režie Miroslav Buriánek. Připravila Petra Hynčíková.
Účinkuje Bronislav Kotiš.
Připravila Plzeň v roce 2009. Premiéra 16. – 20. 12. 2009 (ČRo 3 Vltava, 1 díl cca 19 min.).
Lit.: Hynčíková, Petra: Město, které se ztratilo. In web ČRo, 11. 12. 2009 (anotace). – Cit.: Atmosféru umírajícího a znovu se rodícího města Most zachycuje novela Pavla Brycze Mé ztracené město. Rozhlasová Vltava ji posluchačům zprostředkuje jako pětidílnou četbu na pokračování. Děj se odehrává převážně v hornickém Mostu v 60. letech 20. století a následné tuhé normalizaci. Tedy v době, kdy postupně odstřelované severočeské město, ustupující hnědouhelným dolům, sloužilo jako kulisa ve válečných filmech a umírající vojáky hráli zdejší studenti. Jeden z nich je i vypravěčem příběhu. Jeho hledání lásky, přátelství i místa v životě sledujeme od dětství až po příchod na pražskou FAMU. Novela vykazuje do jisté míry autobiografické rysy.
Spisovatel Pavel Brycz se sice narodil roku 1968 v Roudnici nad Labem. Na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem vystudoval český jazyk, později studoval dramaturgii na pražské DAMU, pracoval jako reklamní textař a nyní působí jako pedagog. Vyrůstal ale právě v Mostě. Toto město, zanikající a zároveň se rodící v nové socrealistické podobě unifikovaných sídlišť, zanechalo otisk už v jeho básnických a beletristických prvotinách (povídková sbírka Hlava Upanišády a kniha Jsem město).
Podobně jako v těchto textech i v novele Mé ztracené město nachází čtenář téměř hrabalovsky nebo márquezovsky magické a bizarní příběhy, které se vznášejí nad všedními událostmi. Bryczovo košaté vyprávění důmyslně zaplňují kromě vypravěče i další postavy a postavičky – nejlepší kamarád s neotřelými zálibami, stárnoucí herečka, milující se jako Roxana i jako paní Bovaryová, anebo hrdinův otec, který vede donkichotovský souboj s komunisty. Rámcový příběh usazený v realitě absurdní a všepožírající socialistické představy pokroku je působivý právě z dnešního historického odstupu, kdy jsme na řadu skutečností totalitní éry už zapomněli.