Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Literárně-publicistické pásmo k 90. výročí narození básníka Ivana Blatného (21.12. 1919). S použitím unikátních záznamů básníkova hlasu, s rozhovorem s Frances Meachamovou, která zachránila mnohé autorovy rukopisy, se vzpomínkami Václava Havla a Milana Uhdeho připravila Olga Jeřábková. Ze záznamu hovoří Ivan Blatný, texty čte Ladislav Lakomý. Režie Hana Mikolášková.

Připravilo Brno v roce 2009. Premiéra 20. 12. 2009 (60min.).

Lit.: Němec, Ivan: „… snad někdo napíše a ocení mne…“ In Týdeník Rozhlas 2/2010 (recenze). – Cit.: Již řadu let připravuje stanice Vltava Schůzky s literaturou. Mám rád tento hodinový pořad, při němž v neděli večer nahlížejí posluchači do pestrých osudů a děl českých i světových spisovatelů, autorů známých i zapomenutých. Je lákavý i tím, že tvůrci těchto pásem přibližují vybraného umělce a jeho tvorbu různým způsobem. Na předposlední prosincovou neděli (20. 12. 2009), která jen o jediný den předcházela 90. výročí narození básníka Ivana Blatného, připravila redaktorka brněnského studia Českého rozhlasu Olga Jeřábková literárně-publicistické pásmo nazvané Návraty do starých bydlišť. Dlouhá léta utajovaný, podivuhodný životní příběh brněnského rodáka představila vskutku nekonvenčně, neboť k tomu využila řadu starších dokumentárních nahrávek, v nichž promlouval Milan Uhde, Blatného anglická ošetřovatelka Frances Meachamová i sám básník.

Milan Uhde zařadil Ivana Blatného do literárního kontextu, připomněl jeho vztah s Kainarem, Kolářem, Nezvalem a dalšími básníky, z nichž se pak někteří po Blatného emigraci od svého přítele odvrátili a veřejně ho odsoudili. Zajímavé bylo jeho energické a živě zaujaté vypravování, v němž vzpomínal na okolnosti, které v době, kdy byl ministrem kultury, vedly k převozu básníkových ostatků z Anglie do Brna a jejich uložení do brněnského hrobu k rodičům.

Nejpoutavější část těchto Schůzek věnovaných Ivanu Blatnému však představovaly vzpomínky Frances Meachamové, které na počátku devadesátých let zpracovala do literárního pásma režisérka Eva Řehořová. Anglická zdravotní sestra se v nich svěřuje s krásným příběhem plným neuvěřitelných náhod. Krok za krokem líčí, jak se při své návštěvě brněnské přítelkyně, profesorky angličtiny, dozvěděla o Blatném, jaké informace o něm dostala od jeho příbuzných a jak potom básníka vyhledala v anglickém domově, léčebně pro duševně choré, v níž přebýval již od začátku padesátých let. Celých třináct let se odvíjel tento zvláštní pečovatelský vztah, během něhož se Frances Meachamové podařilo přiblížit ke zprvu nepřístupnému a zpola zapomenutému básníkovi, probudit v něm chuť k životu i další tvorbě, a zachránit a shromáždit spousty básní, které již nekončily v koši, ale začaly se spořádaně hromadit ve školních sešitech, které ošetřovatelka Blatnému dodávala. Jen díky ní se o básníkovi dozvěděl Josef Škvorecký, a tak se v sedmdesátých a osmdesátých letech Blatný dočkal nových sbírek, burcujících jej k dalšímu psaní, které ho neopouští až do posledních chvil, jimž je jeho stálá ochránkyně přítomna a podává o nich sugestivní svědectví.

Dobře připravený materiál Olgy Jeřábkové dokázala režisérka Hana Mikolášková neméně dovedně využít. Nejenže ho výborně sestříhala a doplnila sugestivní hudbou, ale pro celé pásmo, krásně protkané dobře vybranými Blatného verši, našla i citlivé interprety. Ve starší nahrávce jsme mohli vzpomenout na výborného, žel již nežijícího Leopolda France, ale s obdobným zaujetím přednášel i Pavel Zatloukal, který k básním dokázal přistoupit bez vnější okázalosti, ale o to s hlubším porozuměním pro myšlenku.

Literárně-publicistické pásmo Návraty do starých sídlišť rozšířilo pohled do života a tvorby Ivana Blatného o celou řadu zajímavých detailů, které mohou přispět k tomu, že jeho poezii ocení i ti, kteří básnické slovo vyhledávají jen málokdy.