Ephraim Kishon. Čte Uwe Friedrichsen. Zvuk Björn Kempcke. Režie Dagmar Pontová.
Natočeno 2003. Vydal Langen Müller v roce 2004 (2 CD, 120 min.; ISBN-13: 978-3-7844-4044-6). Obal k nahlédnutí zde. (more…)
29. 10. 2009
Beste Autofahrer Geschichten (Nejlepší povídky o řidičích, 2003, 2004)
Děti a slušné chování aneb vyprávění kočky Justýnky (2005)
Příběhy a texty písní napsala Marie Adamovská. Hudba Jiří Hradec, Stanislav Chudoba, Jaromír Klempíř a Jiří Strohner. Zpívají Bambini di Praga. Zvuk Miloš Kot. Mix, mastering Jiří Hradec. Režie Stanislav Chudoba.
Vypráví Jitka Molavcová.
Natočeno v ČRo v září 2005. Vydalo vydavatelství Rotag jako přílohu ke stejnojmenné knize v roce 2005 (2 CD, RG 0047-2 832).
Obsah: CD 1: 1. Slušné chování (píseň) – 2. Úvod – 3. Prosím, děkuji – 4. Kouzelná slovíčka (Píseň) – 5. Půjčujeme hračky6. Pořádná (Píseň) – 7. Omluva – 8. Omluv se, nezapomínej (Píseň) – 9. Přiznání – 10. Neučte se lhát (Píseň) – 11. Slavnostní oběd – 12. Slušné stolování (Píseň); CD 2: 1. U lékaře – 2. Bolavý zub (Píseň) – 3. V klubu dětí a maminek – 4. Kamarád (Píseň) – 5. Návštěva – 6. Pomoc starším (Píseň) – 7. Do divadla – 8. Divadlo (Píseň) – 9. Krádež v samoobsluze – 10. Zloděj (Píseň) – 11. Návrat – 12. Závěr13. Slušné chování (Píseň).
Pozn.: Poutavé vyprávění kočky Justýnky nás zavede do světa holčičky Majdy a jejích každodenních příběhů. Z nich se děti dovědí kdy poděkovat, poprosit, pozdravit, kdy se omluvit. Naučí se slušnému chování u stolu i u lékaře, nebo půjčovat hračky a nehádat se o ně. Dozvědí se, že nemají lhát, podvádět a brát cizí věci. Také se doví jak se oblékat na hřiště nebo do divadla. Poznají, že některé děti vypadají jinak, mají jinou barvu pleti a mluví jiným jazykem. Dozvědí se také, že některé děti nemohou dělat to, co ostatní zdravé děti, a takovým, že je třeba pomáhat. Pomáhat by měly i starším lidem, rodičům a kamarádům. Ke každému příběhu je písnička na stejné téma, která pomůže dětem si tato pravidla slušného chování zapamatovat. (anotace vydavatele)
Povolání textařka 1/5 (2011)
Jiřina Fikejzová. Četba na pokračování. Střípky ze života ženy, jejíž písňové texty patří k tomu nejlepšímu, co v české pop-music vzniklo. Pro rozhlas připravila Zuzana Vojtíšková. Hudební spolupráce Pavla Schönová. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Valérie Zawadská a Jolana Nováková.
Natočeno 2011. Premiéra 14. 11. – 18. 11. 2011 (5 x 25 min.).
Lit.: anonym: Jiřina Fikejzová: Povolání textařka – 15. listopadu. In web ČRo, listopad 2011 (článek). – Cit.: Jiřina Fikejzová vstoupila do povědomí veřejnosti původně jako sportovkyně a teprve později jako autorka celé řady písňových textů. Z mnohých se staly evergreeny a ozývají se dodnes: Kde ty kytky jsou, Za rok se vrátím, To mám tak ráda, Malý vůz, Máma, Dlouhá bílá noc, Markétka, Dominiku.
„Když byla má vnučka Klára ještě malinká Klárinka, řekla jednou znenadání: „Já mám dvě babičky. Jedna chodí do práce a ta druhá se maluje a kouří.“ Vida, jak to bezelstné dítě vidělo moje povolání, zvané svobodné. Dnes je jí krásných osmnáct, studuje na výtvarce, směje se tomu, co řekla, ale vůbec si to nepamatuje. Já však ano, neboť už tenkrát mě napadlo, jestli stejný pohled nemají i někteří velcí, do očí mi to neřeknou. Dodnes, když z nasládlého, falešného lichocení vycítím závist, že si lehce vydělávám na dobré živobytí, říkám, že mi k tomu stačí tužka a papír.“ Těmito řádky začíná kniha zachycující střípky ze života ženy, jejímž osudem se stalo povolání textařky.
Vzpomínky, příznačně nazvané „Povolání textařka“, zachycují především různé lidské příběhy, úsměvné historky, názory, postřehy a zamyšlení. Pětidílná Četba na pokračování v podání Valérie Zawadské nás zavede nejen mezi osobnosti pop-music, ale také do předválečných Sudet, do tvrdých 50. let, i do úplného soukromí Jiřiny Fikejzové.
Záhadný Kristián 1/2 (2008)
Připravili David Hertl a Frederik Velinský.
Účinkují David Hertl, Frederik Velinský a historik Petr Kubín.
Připravil Český rozhlas v roce 2008. Vysíláno v v Planetáriu č. 43/2008, 25.-31. října, a v Planetáriu č. 44/2008, 2.-7. listopadu (16:55 a 14:24).
Pozn.: K poslechu připraveno na webových stránkách ČRo – Záhadný Kristián, 1. část a Záhadný Kristián, 2. část.
Lit.: Velinský, Frederik: Záhadný Kristián, 1. část. In web ČRo 26. 10. 2008 (anotace a přepis pořadu). – Cit.: Jedním z nejvýznamnějších pramenů k historii desátého století v Čechách, který se hojně využívá, je takzvaná Kristiánova legenda. Dílo, o které se čeští historici přou několik staletí. Nejen, že se neví, kdo ho napsal, ale není ani jisté, z jakého století pochází.
Desáté století bylo nadmíru zajímavým obdobím našich dějin. Právě tehdy vrcholilo budování přemyslovského státu. Byl to čas slavných knížat Vratislava I., Svatého Václava, Boleslava I. i II. V desátém století u nás byly založeny první kláštery. Vznikla Pražská diecéze a české země se dočkaly samostatného biskupství, v jehož čele stanul jako druhý biskup v pořadí Slavníkovec Vojtěch, později na misijní cestě umučený pohanskými Prusy a prohlášený za svatého. Desáté století bylo v českých zemích nabité událostmi. Víme však s jistotou, že se všechny skutečně odehrály? Samozřejmě, řeknete možná. Vždyť se o tom píše ve starých kronikách a dalších písemných pramenech. Jenže v tom je právě háček. Všechny české kroniky, popisující historii desátého století, vznikaly až s odstupem času. Žádný z kronikářů nebyl svědkem popisovaných událostí. Nejstarší z našich kronik, Kosmova, byla sepsána počátkem dvanáctého století. Z desátého století se nezachovaly žádné listiny, dopisy, nic takového. Prakticky jediným dobovým písemným pramenem, pomineme-li jednu zahraniční kroniku, jsou legendy. A to je pramen dost ošidný. Vysvětluje Petr Kubín z Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Setkání se Zdeňkem Svěrákem (2008)
Vladimír Kroc. Setkání s dramatikem, scénáristou a hercem Zdeňkem Svěrákem. Připravil a uvádí Vladimír Kroc. Hudba Jaroslav Uhlíř, texty Zdeněk Svěrák. Zpívá Karel Gott, Jaroslav Uhlíř, Rudolf Hrušínský st., Petr Čepek, Josef Somr. Hrají Beatles.
Účinkují Vladimír Kroc a Zdeněk Svěrák.
Připravil Český rozhlas v roce 2008 (53 min.). Premiéra na stanici ČRo 2 Praha 22. 5. 2008 v cyklu cyklu Setkání s…
Král ozvěny (1994, 2008)
Karel Šiktanc. Hudba Jiří Váchal. Zvukový mistr Miroš Svatoň. Režie Helena Vaňurová.
Vypráví Eduard Cupák.
Původní vydání AudioStory v roce 1994 na MC Královské pohádky 1 (1 MC, AY0060, 86 min.). Vydal Popron Music v licenci AudioStory v roce 2008 jako přílohu časopisu Sluníčko č. 30 (1 CD, 54920-2, 43:29).
Nostalgické muzeum zábavy – Miroslav Horníček (1998, 2018)
Připravil Ondřej Suchý.
Účinkují Ondřej Suchý, Miroslav Horníček a další.
Připravil Český rozhlas pro cyklus Nostalgické muzeum zábavy v roce 1998 (51 min.).
Výběr z pořadu pod názvem Miroslav Horníček v Šemanovicích vydala Radiotéka, únor 2018 (1 CD nebo MP3).
V Nostalgickém muzeu zábavy zavzpomínáme na toho, kdo nás v minulosti celá léta bavil. V pondělí 10. 11. 2008 uplyne 90 let od narození Miroslava Horníčka, nepřekonatelného vypravěče, komika, herce, skvělého spisovatele a dramatika, ale také výtvarníka – kolážistu. Kdysi navštívil Ondřeje Suchého v Šemanovicích u Kokořína a my si tak můžeme z archivních nahrávek, doplněných písničkami, poslechnout to nejlepší z jeho vyprávění a vzpomínek. Nostalgické muzeum zábavy na počest Miroslava Horníčka vysílal Český rozhlas 2 – Praha 9. 11. 2008. (anotace)
Lit.: Svoboda, Samuel: Miroslav Horníček u Ondřeje Suchého v Šemanovicích. In web TopVip,
„Když v polovině devadesátých let vzniklo v Šemanovicích u Kokořína společenské mini centrum nostalgie, začal zde od roku 1997 natáčet Český rozhlas pořady s názvem Nostalgické muzeum zábavy. Dodnes se zde tyto veřejné nahrávky natáčejí jako Nostalgické muzeum Ondřeje Suchého. Skutečnost, že byl v roce 1998 mistr slova Miroslav Horníček ochoten přijet se k nám pobavit – jak říkal: ,Přijel jsem pobejtÊ» -, byla pro nás tehdy opravdu velká událost. Proto jsem se na tato dvě setkání před rozhlasovými mikrofony v sálku zaplněném do posledního místečka připravoval velmi důkladně.
Přátelství, které mezi námi vzniklo (a na jehož konci mě Miroslav Horníček požádal, abych jej oslovoval křestním jménem), bylo pro jeho zhoršující se zdravotní stav krutě krátké… Bylo mi velkou ctí. Setkání s Miroslavem Horníčkem se stala jedním z mých velkých životních zážitků!“ píše v bookletu zajímavé audioknihy Ondřej Suchý.
Divadlo Semafor 1970-1985 (1987)
Jiří Suchý & Ferdinand Havlík. Hraje Orchestr divadla Semafor, řídí Ferdinand Havlík. Hraje Orchestr Karla Vlacha (9-11). Hraje Ivan Podobský (kytara, 23). Hraje Jitka Molavcová (saxofon, 36). Zvuková režie Petr Trnka. Hudební režie Petr Kocfelda (1-27) a Vladimír Vích (28-37). Cover Karel Vilgus a Jiří Suchý, 1987. Pohotos Jan Pohribný, Ivan Englich, Miroslav Hucek, Taras Kuščynskyj, Otto Dlabola, Karel Kouba, Dušan Dostál, 1987. Sleeve-note Jan Kolář, 1986. Odpovědný redaktor Stanislav Titzl. Technická redaktorka Růžena Hedrichová.Vybral a sestavil Jan Kolář.
Účinkují Jiří Suchý (1-4, 6, 8-20, 22, 25, 27, 29-31, 33-37), Jitka Molavcová (8, 9, 11, 26, 29, 31, 34-37), Josef Dvořák (9, 11), Věra Křesadlová (14, 32), Lucka Krecarová (16, 17), Ivan Podobský (23, 36), Martha Elefteriadu (27), Ilona Záluská (24), Ludmila Podubecká (28), Zuzana Burianová (7), Dagmar Patrasová (14), Vladimír Hrabánek (20) a sbor divadla Semafor (5, 21, 25).
Vydal Panton v roce 1987 (3 LP, stereo 81 0702-1 313).
Písničky a povídání ze Semaforu (1977)
Jiří Suchý a Ferdinand Havlík. Hudba Jiří Šlitr (1,3,6), Ferdinand Havlík (1, 12) a Jiří Suchý (9). Texty Jiří Suchý. Hraje Orchestr Ferdinanda Havlíka. Hudební režie Oliver Rožek. Zvuková režie Ing. Aleš Wimmer. Režie mluveného slova Jan Kolář. Spolupráce na realizaci Jan Kolář, Jiří Suchý. Photo Taras Kuščynskyj, 1977. Sleeve-note Jan Kolář, 1977.
Zpívá a vypráví: Jiří Suchý (1, 2, 3, 6, 8-12), Jitka Molavcová (1, 4, 5, 10) a sbor divadla Semafor (6, 7).
Nahráno ve Smetanově divadle v prosinci 1976. Vydal Panton v roce 1977 (1 LP, stereo 11 0636).
Obsah: 1. strana – 1. Kdo na slepičku volá pipi (1:18), 2. Ať žije velryba! (3:46), 3. Mušketýř (2:58), 4. Náš dům je jedna rodina (2:50), 5. Střela (2:56), 6. Podivná hodina v Los Angeles (5:22); 2. strana – 7. Kankán, to je lev (1:47), 8. Kočky (1:22), 9. Dobré rady (2:13), 10. Čepice s kšiltem (2:24), 11. Mravenci (4:36), 12. Bomba na klíně (5:36).
Písničky a povídání ze Semaforu (1985)
Jiří Suchý, Jiří Šlitr a Ferdinand Havlík. Hraje Orchestr divadla Semafor, řídí Ferdinand Havlík (1, 3-5, 7, 8, 10). Hraje Skupina divadla Semafor, řídí Jiří Šlitr (6, 9, 12). Hraje Studiová skupina (Stanislav Staněk, kytara, Pavel Skála, baskytara, Josef Němejc, bicí, 11). Odpovědný redaktor Ivan Rössler. Spolupráce na realizaci a sleeve-note Jan Kolář, 1985. Cover Jiří Suchý, 1985. Photo Ivan Englich, 1969.
Účinkují Jiří Šlitr (2, 6, 9, 12), Jiří Suchý (4, 7, 8, 11), Eva Olmerová (10), Pavla Greifonerová (5), Ludmila Podubecká (4), Jiří Datel Novotný (1), Ferdinand Havlík (3), Evžen Jegorov (3) a Semafor girls (2, 12).
Nahráno ve studiu Smetanova divadla v roce 1985 (1, 3-5, 7, 8, 10), v divadle Semafor v roce 1966 (2, 6, 9, 12) a ve studiu divadla J. K. Tyla v Plzni v roce 1984 (11). Vydal Panton v roce 1985 (1 LP, stereo 8113 0528 H).
Obsah: 1. strana – 1. Kulatý prachy (Jiří Suchý / Pavel Kopta, 2:22), 2. Bezplatná prohlídka divadla Semafor (Jiří Suchý, 4:37), 3. Šnečí fox (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 1:53), 4. Taková láska (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 4:00), 5. Sedmdesát hrobaříků (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 2:00), 6. Jak se zbavit dámy (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 2:25), 7. Čím budu, tím budu rád (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 4:20); 2. strana – 8. Lili (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 2:50), 9. Slečna Mici (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 2:36), 10. Můj pes (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 11:18), 11. Vítr nevane sám (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 2:00), 12. Vy jste tak sympatický (Jiří Šlitr / Jiří Suchý, 2:50).