Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

12. 8. 2009

Nosorožec (2009)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:44

Eugéne Ionesco. Absurdní komedie z roku 1959. Příběh lidí nechtěně vehnaných do osidel zla.  Z francouzštiny přeložil Ivan Zmatlík. Pro rozhlas upravil Michal Bureš. Hudba Richard Mlynář, na lesní roh hraje Milan Křeháček. Mistr zvuku Zdeněk Slavotínek. Asistentka režie Jindřiška Zornová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Osoby a obsazení: Bérenger (Igor Bareš), Jean (Jan Fišar), Daisy (Dita Vojnarová), logik (Petr Kubes), starý pán (Zdeněk Vrablík), kavárník (František Řehák), servírka (Olga Kaštická), děvčátko (Alžběta Anna Mankovecká), paní Boeufová (Ivana Plíhalová), pan Botard (Ladislav Lakomý), pan Dudard (Vladimír Krátký), pan Papillon, ředitel (Josef Bartoň), domovník (Radko Choc), jeho manželka (Hana Lančíková), hlas (Zora Ježková).

Nastudoval ČRo Olomouc, říjen 2009. Premiéra 9. 1. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h). Repríza 21. 6. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.);  9. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Veřejný předpremiérový poslech 26. 11. 2009 v 17 hod. ve Studiu 1 ČRo Olomouc na Horním náměstí 21 v Olomouci.

Lit.: -sul- (= Sulovský, Jan): Nosorožec na Rozhlasovém jevišti ČRo 3-Vltava. In web ČRo 3 Vltava, 14. 1. 2010 (článek + nahrávka rozhovoru). – Cit.: V sobotu 16. ledna ve 14 hodin vtrhne na Rozhlasové jeviště ČRo 3-Vltava „Nosorožec“. Nikoli reálný, alespoň doufejme, ale v podobě absurdní komedie Eugéna Ionesca z roku 1959. O rozhlasové inscenaci v překladu Ivana Zmatlíka si s autorem rozhlasové úpravy a režisérem Michalem Burešem povídal Jan Sulovský z Českého rozhlasu Olomouc. Zajímalo jej, proč si Michal Bureš zvolil právě tento titul.

Lit.: Pekárek, Hynek: Eugène Ionesco: Nosorožec. In web ČRo 3 Vltava, červen 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Městečko, poklidné nedělní poledne, znějí zvony. Kočička sedící před vchodem do domácky vyhlížející kavárny se požitkářsky protáhne a zamňouká, kavárník to zhodnotí slovy: „Málo naplat, žijeme v krásném městě“. Takto bezmála kýčovitě se otevírá rozhlasová úprava dramatu Nosorožec, které Eugène Ionesco (1912 – 1994) napsal ve svých šestačtyřiceti letech. Premiéra se konala v lednu roku 1960 v pařížském divadle L’Odéon.

Děj své hry Nosorožec umístil francouzský dramatik Eugène Ionesco do malého města na jihu Francie, kde se jednoho dne zčistajasna objeví nosorožci. Počáteční obavy a rozhořčení obyvatel se však pozvolna změní v davovou touhu totálně splynout se stádem tlustokožců a odhodit svou lidskou podstatu. Hru, kladoucí znepokojivé otázky týkající se náchylnosti moderní evropské civilizace k totalitářství všeho druhu nastudoval v roce 2010 z překladu Ivana Zmatlíka režisér Michal Bureš v Českém rozhlase Olomouc. V hlavních rolích uslyšíte Igora Bareše, Jana Fišara, Vladimíra Krátkého a Ditu Vojnarovou. Autorem hudby je Richard Mlynář.

Lit.: Bureš, Michal: Nosorožec na rozhlasovém jevišti. In Týdeník Rozhlas 2/2010 (anotace). Cit.: Městečko, poklidné nedělní poledne, znějí zvony. Kočička sedící před vchodem do domácky vyhlížející kavárny se požitkářsky protáhne a zamňouká, kavárník to zhodnotí slovy: „Málo naplat, žijeme v krásném městě“. Takto bezmála kýčovitě se otevírá rozhlasová úprava dramatu Nosorožec, které Eugene Ionesco (1912-1994) napsal ve svých šestačtyřiceti letech. Premiéra se konala v lednu roku 1960 v pařížském divadle L’Odéon, rovných deset let po uvedení autorovy prvotiny Plešatá zpěvačka.

Nedělní poledne se přehouplo v odpoledne, spokojení obyvatelé poklidného městečka jsou (i s kočičkou) svědky podivného ataku – hlavní ulicí proběhne a obecní infrastrukturu hrozivě poničí neurvalý lichokopytník. Po chvíli se objeví další, za ním další, za ním další a za ním další. (Kočičku udupají.)

Sklepní divadélko Théatre de Poche na pařížském Montparnassu, kde jsem vloni na jaře Bérengéra, hlavního hrdinu hry, poprvé spatřil, v bulletinu k představení uvádí: „Je to hra o nás a našem světě. Už to není svět rozdělený, ale přesto v něm nosorožčí vábivé troubení uslyšíš.“ Nosorožci jsou bytosti cílevědomé, akční, nemrhající časem, láskou ani přílišným přemýšlením, důležité je zabezpečit si potravu a spokojeně žít. Ioneskův Nosorožec však není moralitou, je hrou na hru, která sama sebe relativizuje a shovívavě se sama sobě usmívá.

Rozhlasová premiéra tohoto absurdního dramatu se udála v srpnu roku 1959 na vlnách britské BBC. K českému posluchači přiběhnou lichokopytníci poprvé v sobotu 16. ledna ve 14 hodin, kdy se na Vltavě rozezní inscenace, kterou z překladu Ivana Zmatlíka do vysílání připravil dramaturg Hynek Pekárek ve spolupráci s Českým rozhlasem Olomouc. V hlavních rolích účinkují Igor Bareš, Jan Fišar, Vladimír Krátký a Dita Vojnarová. Autorem hudby je Richard Mlynář.

Tvůrčí tým – zleva Bureš, Vojnarová, Řehák, Kaštická, Kubes, Vrablík, Bareš, Fišar. Foto Zdeněk Slavotínek.

nosorozec

Lit.: -amb-: Oblíbení herci zvou do rozhlasu na Ionescova Nosorožce. In web Olomouc.cz, 26.11.2009 (článek). – Cit.: František Řehák, Ladislav Lakomý nebo třeba Igor Bareš. Tito i další populární herci se sešli při natáčení rozhlasové verze jednoho ze stěžejních děl rumunského dramatika Eugèna Ionesca Nosorožec. Hru, kterou režíroval Michal Bureš, si dnes mohou v předpremiéře za účasti aktérů poslechnout všichni zájemci ve studiu Českého rozhlasu Olomouc.

V jednom malém městě se zničehonic objeví podivný lichokopytník a není sám, objevují se další a další, až je jich celá armáda. Tak začíná hra Nosorožec Eugèna Ionesca, rumunského dramatika, který žil v Paříži a svého Nosorožce napsal v roce 1959. Hra vypráví příběh lidí z malého města, kteří se nechtěně ocitnou v osidlech zla. Pro všechny příznivce rozhlasových her a mluveného slova ji nyní připravil Český rozhlas Olomouc. Z překladu Ivana Zmatlíka hru upravil a režijně nastudoval Michal Bureš. V hlavních rolích účinkují herci Igor Bareš, Jan Fišar, Vladimír Krátký, Josef Bartoň a Ladislav Lakomý, dále se v ní představí Dita Vojnarová, Ivana Plíhalová, Petr Kubes, František Řehák a mnozí další.
Kdo chce vědět, jak to s nosorožcem a dalšími postavami hry dopadne, může se do příběhu zaposlouchat a osobně se setkat s jeho protagonisty dnes od 17 hodin ve studiu 1 Českého rozhlasu Olomouc na Horní náměstí.

Čas hříchů 1/10 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:17

Ivan Kopecký. Desetidílná četba na pokračování. Připravila Hana Soukupová. Technická spolupráce Pavel Schober. Režie Luboš Koníř.

Čte Miloň Čepelka.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2009. Premiéra 29. – 31. 7., 3. – 7. 8. a 10. – 11. 8. 2009 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.). Repríza 24. 11. – 5. 12. 2025 (ČRo České Budějovice, 18:04 h.) v cyklu Podvečerní čtení.

Lit.: Klíma, Ivan: Čas hříchů i naděje Ivana Kopeckého. In web Citarny.cz, 9. 3. 2009 (recenze knihy – převzato z čsp. Týden). – Cit.:  V čase, kdy naší řeč zamořují pseudorealistické „ze života odposlechnuté“ dialogy telenovel, nechá autor i své hrdiny včetně těch dětských hovořit bohatým jazykem, který odpovídá bohatosti jeho vlastní řeči.

Kdybych chtěl shrnout, jak vnímám jemný dech knihy, pak z něho znamenám: i ve vše pohlcující bídě doby se dá čestně žít, uchránit vzájemné vztahy i vlastní chování před ovzduším zamořeným lží, podlostí a nenávistí.

Snad jen v díle Vančurově a Hrabalově nacházím takovou schopnost vyprávět, takovou obraznost a tak mistrné zvládnutí jazyka.

Lit.: Toušková, Martina: Čas hříchů. Jihočeský příběh z 50. let minulého století čte Miloň Čepelka. In web ČRo České Budějovice, 5. 12. 2026 (článek). – Cit.: Je těsně po válce. V jedné vilce se zahradou bydlí Mrzenovi, představitelé a příznivci nové doby a poměrů, v sousedním domě Maštalířovi, kteří na jih Čech před novým režimem utekli z Prahy. Neklidná, podivná doba vnímaná očima devítiletého chlapce Jana Matěje Maštalíře. Veselá příliš není, ale dobrodružná pro malého kluka určitě ano.

Kniha Čas hříchů vyšla poprvé v roce 2007. Příběh z jihočeského maloměsta odehrávající se v 50. letech minulého století je románovým debutem táborského rodáka Ivana Kopeckého. Literární kritika i čtenáři dílo ocenili především pro neobyčejně košatý jazyk a nápaditou stavbu. (…)

Ivan Kopecký se narodil v roce 1944 v Táboře. Během života vyzkoušel nespočet nejrůznějších povolání, počínaje pomocným technikem v Československé televizi a konče skladníkem.

V roce 1989 založil se svými přáteli společnost HAFAN LIBRI, která podporovala vydávání knih, jež se tematicky věnují padesátým až sedmdesátým letům minulého století.

V roce 1994 jako padesátiletý literární debutant vydal vlastní soubor drobných úvah, epigramů a poetických textů Řeči. Román Čas hříchů mu v roce 2007 vydalo havlíčkobrodské nakladatelství Hejkal. A tato kniha už vzbudila zájem kritiky i čtenářů.

V následujícím roce vydal Ivan Kopecký ve svém nakladatelství Čas návštěv, který sám označil za literární panoptikum, sbírku vzpomínek na neuvěřitelné udávání (se) dějů, otravujících či osvěžujících naši – postupně opomíjenou – normalizovanou minulost.

Ještě v témže roce vyšlo pod názvem Čas fízlů volné pokračování Času návštěv. Čtenář tak znovu vstupuje do muzea podivuhodných příběhů z podivné doby balzamovaného socialismu.

O ostrově se zázračnou vodou (1999)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:07

Zdeněk Vyhlídal. Pohádka z knížky Království plné pohádek. Další tvůrci nezjištěni.

Účinkují Dana Pilchová, Dušan Baur, Radek Habáň, Ivana Horáková, Pavel Chaloupka.

Připravilo Rádio Proglas v roce 1999 (22 min.). Premiéra 21. 11. 1999 (Rádio Proglas). Reprízy 14. 12. 2003 (Rádio Proglas), 17. 9. 2006 (Rádio Proglas), 9. 8. 2009 (Rádio Proglas), 6. 5. 2012 (Rádio Proglas), 25. 9. 2016 v cyklu Nedělní pohádka (Rádio Proglas).

Pozn.: Král kterému onemocní oči, se doslechne, že na dalekém ostrově tryská voda, která by ho uzdravila. Ale když pošle nejstaršího a prostředního syna, nedočká se jejich návratu. Teprve syn nejmladší dopluje na místo, protože mu poradí neznámý člověk, kterého vzal na palubu. Cestou domů zachrání i oba starší bratry, kteří uvízli na magnetové hoře, ale ti nejsou ani trochu vděční, naopak mají své plány a není v nich moc dobrého. Král pak poručí nejmladšího potrestat. Pomůže mu někdo?

 

O Heřmanovi a jedovatém býlí (1998)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:40

Marie Šlahařová. Pohádka z knížky Marie Šlahařové Maminčiny pohádky. Další tvůrci nezjištěni.

Osoby a obsazení: vypravěč (Adriana Růžičková), Heřman (Jan Hanák), král (Jan Šlachta) a čaroděj (Dušan Baur).

Připravilo Radio Proglas. Premiéra 19. 4. 1998 (Radio Proglas, 15 min.).

Pozn.: Zahradník Heřman totiž bude chtít vysvobozovat zakletou princeznu Jitřenku i její království zarostlé jedovatými rostlinami. Myslíte, že jeho láska, vytrvalost a trpělivost přemohou mocné kouzlo zlého čaroděje? Jen si to poslechněte. A nebo víte, co? Můžete si ji sami přečíst, když otevřete knížku Maminčiny pohádky Marie Šlahařové, kterou vydala Matice Cyrilometodějská Olomouc 1997. (anotace Rádio Proglas)

11. 8. 2009

Tri smrtiace nástroje (Tři smrtící nástroje, 2009)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 17:36

Gilbert Keith Chesterton. Úryvek z povídky. Připravil Marián Grebáč.

Čte Alfréd Swan.

Připravil Slovenský rozhlas Rádio Devín v roce 2009.

Lit.: Grebáč, Marián: G. K. Chesterton: Príhody pátra Browna.  In web SRo 27. 3. 2009 (anotace). – Cit.: Gilbert Keith Chesterton sa dostal k literatúre cez žurnalistiku. Písal umelecké kritiky a recenzie o knihách. Potom sa pustil do polemík a zápalistých sporov, čo najviac vyhovovalo jeho búrliváckemu temperamentu. Mal solídne vedomosti a bol všestranne literárne činný. Preslávil sa ako esejista, básnik, románopisec i poviedkár. Chesterton vydal niekoľko zbierok poviedok, no najväčší úspech získal cyklom piatich zborníčkov detektívnych príbehov, v ktorých ústrednou postavou je amatérsky detektív páter Brown. V týchto príbehoch, ktoré sa radia k najlepším dielam klasickej detektívky a najmä k románom Conana Doyla, nenápadný, ošumelý, postavou ťarbavý, na prvý pohľad naivný, ba až smiešny katolícky kňaz postupne rozuzlí naoko neriešiteľné kriminálne prípady a svojím logickým myšlienkovým postupom prekvapuje aj najskúsenejších profesionálnych detektívov. Na rozdiel od Sherlocka Holmesa, ktorý používa pri svojej práci aj vedecké metódy, páter Brown dedukuje svoje závery na základe dokonalej znalosti povahy človeka a ľudskej psychológie.

10. 8. 2009

Kratés (1998)

Filed under: Povídky,Rozhlasové hry — Přemek @ 16:47

Egon Bondy. Povídka z roku 1988 o starořeckém filozofovi Kratétovi z Théb (žil asi v létech 365 až 285 před Kristem).
Pro rozhlas připravila Alena Blažejovská. Režie Jaromír Ostrý.

Účinkují Petr Oslzlý, Vladimír Hauser, Gabriela Ježková, Vladimír Fux a Pavel Zatloukal.

Nastudovalo Brno 23. 11. 1998 (28 min.). Repríza 23. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.

Kúzelníkovo detstvo (Kouzelníkovo dětství, 2004)

Filed under: Povídky — Přemek @ 12:54

Herrmann Hesse. Přeložila Hana Ferková. Redakčně připravila Ivana Jachymová. Hudba Alexander Berta. Zvuk Peter Švorc a Renáta Miškovičová. Režie Peter Vilhan.

Čte Igor Šabek.

Nastudoval SRo Košice v roce 2004 (29 min.).

Příběhy z konce světa (2009)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 10:12

Markéta Pilátová. Sedm povídek z měst tepajících nebezpečím i z panensky kruté přírody téměř nedotčené civilizací.  Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Andrea Elsnerová a Roman Zach.

Natočeno 2009. Premiéra 7. srpna 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 hod.). Repríza 24. 7. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 hod.) v cyklu Pokračování za pět minut; 24. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 hod.) v cyklu Pokračování za pět minut.

Pozn.: Spisovatelka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová se narodila v roce 1973 v Kroměříži. Vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde pak šest let působila jako odborná asistentka. V Latinské Americe se poprvé ocitla v roce 1997, kdy odjela do Mexika na delší stáž, během níž překládala román mladé mexické spisovatelky Normy Lazo do češtiny a psala dokrorát z lingvistiky. Později procestovala jako novinářka a lingvistka téměř všechny latinskoamerické země. Románová prvotina Markéty Pilátové s názvem Žluté oči vedou domů čerpá z autorčina pobytu v Brazílii, kde učila česky potomky českých emigrantů. Vracela se při každé příležitosti – do některých zemí i několikrát. Po krátké přestávce, kdy pracovala jako redaktorka týdeníku Respekt, přijala znovu nabídku vyučovat české krajany – tentokrát v Buenos Aires. Dokonalá a blízká znalost prostředí inspirovala autorku k napsání sedmi povídek, které jsme pod titulem Příběhy z konce světa nabídli v pořadu Pokračování za pět minut. (anotace)

Obsah: 1. Ohlášení; Kulaté rámy slov (20:51 minut včetně hudby) -2. Suprpárci (14:32) -3. Zvuk jména, které nám dali (10:53) -4. Nové šaty (16:53) -5. Štěstí v popelu (16:48) -6. Doktor Favarrolo (15:24) -7. Svatá Leluyjá; Odhlášení (18:28).

9. 8. 2009

Zlaté české pohádky 5 (2001)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 16:27

K. J. Erben (?). Úprava textů Karel Peterka. Hudba Robert Jíša.

Vypráví a zpívá Jana Mikešová.

Vydal Aplaus v roce 2001 (1 MC, AA-0219-4 331).

Obsah: 1. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 2. Paní kočička, 3. Boháč a chudák.

Z písničky do pohádky s Dádou (2000)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 16:24

Jan Werich (14) a další. Dramatizace Eva Košlerová, Naďa Dvorská. Hudba Felix Slováček. Bambini di Praga, sbormistr Bohumil Kulínský. Režie Jan Fuchs.

Účinkuje Dagmar Patrasová.

Nahráno ve studiu Českého rozhlasu Karlín A a ve studiu MI 91 v Praze v září 2000. Vydal Sony Music Bonton v roce 2000 (1 CD, 499954-2, 1 MC, 499954-4, 78:29).

Obsah: 1. Pochod z filmu Méďa Béďa, 2. Pozor na lišky, 3. Píseň o Budulínkovi, 4. Hrnečku vař! (pohádka), 5. Vtipná kaše, 6. Princ Bajaja (pohádka), 7. Princ Bajaja, 8. O rybáři a rybce (pohádka), 9. Defilé u moře, 10. Dlouhý, Široký a Bystrozraký (pohádka), 11. O třech pánech z pohádky, 12. O třech malých prasátkách (pohádka), 13. Tři čuníci, 14. Královna Koloběžka, 15. Královna Koloběžka (pohádka), 16. Kdybych byla vlaštovkou, 17. Manamana.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress