Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

28. 2. 2009

Srnky (2008)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:15

Tomáš Svoboda. Původní rozhlasová hra, která získala cenu Českého rozhlasu 3 – Vltava v rámci soutěže Ceny Alfréda Radoka. Hudba Ladislav Železný. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Petr (Martin Myšička), Karel (Michal Zelenka), Patrik (Kamil Halbich), Aleš (Radek Holub), Sovová (Lucie Pernetová), Blanka (Valérie Zawadská), dirigent Bělohlávek (Jan Vlasák), srnka Šárka (Klára Jandová), srnka Soňa (Klára Sedláčková-Oltová), srnka Magda (Tereza Seidlová) a srnka Gábina (Eva Kodešová).

Natočeno 2008. Premiéra 10. 2. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:25 h.; 53 min.). Repríza 9. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra; 4. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Pozn.: V komedii Tomáše Svobody Srnky se sejdou čtyři velmi svérázní muži: dirigent Petr, mykolog Patrik, pracovník finančního úřadu Karel a vynálezce Aleš. Jejich životy, které se nám postupně odkrývají jsou samy osobě velmi zvláštní, ale posmutnělí hrdinové se navíc nakonec sejdou v jednom brněnském paneláku a jejich osudy navždy promění tajemná návštěva. Absurdní komedii, kterou autor věnoval Václavu Klimentu Klicperovi a Rolandu Schimmelpfennigovi připravil režisér Dimitrij Dudík. (anotace ČRo)

Studnické povídačky 1/7 (2000)

Filed under: Hajaja — Přemek @ 11:07

Pro rozhlas napsal Arnošt Vít. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Maria Křepelková.

Vypravuje Petr Štěpánek.

Natočeno v roce 2000. Repríza 8. – 14. 8. 2022 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.).

Obsah: 1. Jak obr Valdemar zápasil s Frištenským (10min.). – 2. Jak kluci chtěli napálit hastrmana. – 3. Jak se Vítek na půdě učil. – 4. Jak se Vítek seznámil s Kašpárkem. – 5. Jak Vítka něco kouslo. – 6. Jak se pan princ netrefil. – 7. Jak Riga Vítkovi poradila.

Osudy – Setkání po padesáti letech 1/10 (2009)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 11:05

Miloš Šafránek. Četba na pokračování ze stejnojmenné knihy vzpomínek českého diplomata. Připravila Barbora Bukovinská. Režie Petr Mančal.

Účinkuje Otakar Brousek I.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 9. 2. 2009. Repríza 1. dílu 15. 6. 2016 (ČRo Plus, 23:00 h) v cyklu Radiokniha.

K poslechu zde.

Obsah: 1. Ke kořenům. – 2. Úder Paříže. – 3. Mýtus Paříže. – 4. V politickém labyrintu. – 5. Edvard Beneš. Jean-Gaspard Deburau. – 6. Konec doby poválečné. – 7. René Clair. Georges Simenon. – 8. Česká hudba v Paříži. – 9. Pangermánská muzikologie. Fernand Braudel. – 10. Před pádem Evropy.

Lit.: Konrádová, Jarmila: Miloš Šafránek: Setkání po padesáti letech. In web ČRo Plus, 20. 6. 2016 (článek). – Cit.: Diplomat a spisovatel Miloš Šafránek (1894-1982) měl pohnutý život. Jako zaměstnanec československého ministerstva zahraničních věcí v letech 1927 až 1938 působil jako diplomat v Paříži. Byl kulturním a tiskovým atašé a propagoval naši kulturu, zejména hudbu.

Miloš Šafránek se po celý život pohyboval v prostředí politickém, kulturním a novinářském a poznával četné osobnosti. Vytvořil si až osudový vztah k hudbě, nazýval ji „katalyzátorem“ svého života. Šafránek uvedl do Paříže Smetanovu Prodanou nevěstu (1928), Vycpálkovu Kantátu o posledních věcech člověka (1929) a četné další skladby českých a slovenských skladatelů. Spolupracoval na francouzských knihách o české hudbě, na překladech libret Prodané nevěsty, Janáčkovy Její pastorkyně a Zápisníku zmizelého. (…)

Léta 1939 prožil ve Spojených státech. Od roku 1946 žil a působil v Praze. V roce 1950 se podílel na založení Divadla hudby, s nímž poté dlouhodobě spolupracoval. Byl blízkým přítelem a znalcem díla Bohuslava Martinů. Edičně připravil knihu Jana Amose Komenského The Angel of Peace (New York, 1942).

Jméno diplomata a hudebního spisovatele Miloše Šafránka, spoluzakladatele pražského Divadla hudby, je v Čechách známo především díky jeho třem průkopnickým knihám věnovaným dílu jeho přítele Bohuslava Martinů. Šafránkovy vzpomínky představují zajímavou mozaiku setkání s lidmi současnými i s osobnostmi let minulých. Autor poutavě líčí atmosféru v Evropě 30. let 20. století, kdy se schylovalo k temným událostem.

Jsme ještě k něčemu? 1/5 (2008)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 11:04

Dietrich Bonhoeffer. Připravil Libor Magdoň. Režie Marek Pivovar.

Připravila Ostrava v roce 2008. Premiéra 9. – 13. 2. 2009 (5 x 15 min.).

Zelená krv 1/4 (Zelená krev, 2009)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 11:01

Milo Urban. Četba na pokračování z knihy z roku 1970 s podtitulem Spomienky hájnikovho syna. Redakčně připravil Ján Zaťko. Hudba Ĺubomír Šamo. Zvuk Peter Janák. Režie Petra Geletová.
Účinkuje Michal Ďuriš.

Natočeno 2009 (celkem 98 min.).

27. 2. 2009

Kamarát Jašek 1/5 (Kamarád Jašek, 2001)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 21:32

Dobroslav Chrobák.  Redakčně připravil Pavol Hudík. Hudba Eleonóra Vančíková – Kapasná. Režie Viera Weidlerová.

Účinkuje  Karol Machata.

Natočeno 2001. Repríza 4. – 8. 2. 2019 (SRo Rádio Devín, 6:00 h).

Lit.: anonym: Čítanie na pokračovanie: Dobroslav Chrobák – Kamarát Jašek. Literatúra. In web Rádio Devín, 31. 1. 2019 (anotace). – Cit.: (..) Spríjemnite si ráno slovenskou klasikou – príbehom, ktorý vám vyrozpráva Karol Machata. Román Dobroslava Chrobáka – Kamarát Jašek – načítal v Slovenskom rozhlase v roku 2001 a vy si ho môžete vypočuť znova od pondelka 4. do piatka 8. februára ráno o 6.00 v Rádiu Devín.

Kde je ten prach (2004)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 21:24

Radka Lokajová. Osudy tří žen, které kus svého života věnovaly na pomoc svým blízkým na poslední cestě.  Dramaturgie Jitka Škápíková. Hudební spolupráce Tomáš Gsöllhofer.

Natočeno 2004 (85 min.).

Tí, čo bežia okolo (Ti, co běží okolo, 2006)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Přemek @ 21:22

Pásmo o Franzi Kafkovi. Účinkují germanista Martin Živný a redaktorka Marta Hevešiová.

Natočeno 2006. Premiéra 25. 2. 2006 (Rádio Devín) v pořadu Rubikon. (more…)

Černá milenka (1947)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:13

Vojtěch Cach. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Premiéra 1947, záznam neexistuje.

Stanice Minerva (1977)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:12

Vojtěch Cach. Rozhlasová hra. Režie Zdeněk Mika j. h.

Osoby a obsazení: Kateřina Pátková (Eliška Balzerová), Franta Rataj, šofér (Milan Klásek), Emil Kulich, závozník (Jan Schánilec), Vacula, montér (Jiří Plachý), Krejza, brigádník (Jaroslav Kepka), Bob Nožička (Jaroslav Moučka), Božena Gruberová (Karolina Slunéčková), Pavel Kosek, kapitán bezpečnosti (Antonín Hardt).

Natočeno 1977. Premiéra 26. 1. 1978 (Vltava, 11:30 h.). Repríza 29. 3. 1979 (Vltava, 21:50 h.).

Lit.: Lopatka, Jan: Radiojournal v ko(s)mickém věku. Praha: Inverze, 1993, s. 120 – 122.

Lit.: anonym: Vojtěch Cach: Stanice Minerva. In Rozhlas 5/1978 (16. 1. 1978), s. 4 (článek). – Cit.: Spisovatele a dramatika Vojtěcha Cacha není třeba představovat — jeho dílo je známé i nejmladší generaci, která čte Cachovy knihy pro mládež a učí se o něm v hodinách literatury. Jeho divadelní hry Mostecká stávka, Duchcovský viadukt, Paní Kalafová, O nás bez nás, Moje teta tvoje teta, Kateřina i další pomáhaly vytvářet novou éru socialistického divadla; Cách v nich poctivě a bojovně hledal umělecké ztvárnění nového třídního pohledu na společenské události a odkrýval problémy současné doby.

Pro rozhlas napsal Vojtěch Cach řadu her, které znamenají samostatnou a významnou kapitolu v jeho tvůrčí činnosti. V rozhlasových textech dává přednost nepříliš rozsáhlým příběhům, ostře dramaticky vyhroceným; v rozhlase vyniká Cachův mimořádný jazykový cit, jeho láska k mateřštině, jeho objevy v oblasti všedního jazyka »obyčejných« lidí. Šťavnaté, metaforické, jadrné výrazy, se kterými se Cach v různém pracovním prostředí setkal, charakterizují jeho opravdu lidové hrdiny.

Celá tvorba Vojtěcha Cacha je zřetelně poznamenána jeho několikaletým působením na Mostecku; vrací se tam i ve své, zatím poslední rozhlasové hře Stanice Minerva.

Vyšetřování vraždy na pracovišti povrchového dolu je autorovi záminkou k zachycení specifické atmosféry mosteckého kraje a k vytvoření několika krevnatých charakterů postav, poznamenaných bouřlivými změnami v hospodářském a společenském životě země. Minerva je stará vysloužilá ubytovna pro zaměstnance dolu a brigádníky, budova určená ke zbourání. V napůl vyklizených prostorách našlo ještě dočasný domov několik lidí. Podílejí se na pracovním procesu, ve kterém se rodí nová tvářnost krajiny i jejich budoucnost, skromná, poctivá a šťastnější.

Cach se vyhýbá zjednodušenému pohledu na lidské osudy, cíle, vztahy. Odkrývá hodnotu citu i pod několikanásobným krunýřem konvencí, kterým se chránívají před zraněním i lidé otevření, čestní a upřímní. Ve znalosti lidí je přesvědčivá a životná síla Cachových rozhlasových her. Premiéru hry Stanice Minerva nastudoval s herci Divadla na Vinohradech zasloužilý umělec Zdeněk Míka.

Lit.: anonym: Stanice Minerva. In Tvorba, 8. 2. 1978 (recenze). – Cit.: „(…) kladem Cachovy hry je především plastické vykreslení charakteru protagonistů, umělecké přesvědčivosti a pravdivosti napomáhá i nezjednodušující rozložení polarizujících kladných a záporných sil. Pochopitelně, že k tomu je třeba ještě přičíst Cachovu schopnost napsat působivý hovorový dialog i rozvést zápletku.“

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress