Jean de Joinville. Četba na pokračování. Vzpomínky Jeana de Joinville, který se jako mladý rytíř účastnil po boku krále Ludvíka IX. sedmé křížové výpravy proti Egyptu a do Svaté země. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Čte René Přibil.
Připravila Plzeň v roce 2008. Premiéra prvního dílu 19. 2. 2009 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.).
Felisberto Hernández. Povídka uruguayského spisovatele z knihy Had, který se kouše do ocasu. Výbor hispanoamerických fantastických povídek (Brno: Host, 2008). Překlad Eva Spitzová. Připravil Petr Turek. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Lukáš Hlavica.
Natočeno 2008. Premiéra 19. 2. 2009. Repríza 12. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 30 min.).
Lit.: Turek, Petr: Felisberto Hernández: Uvaděč. In web ČRo 3 Vltava, 12. prosinec 2019 (článek). – Cit.: (…) Felisberto Hernández (1902-1964) vystudoval hru na klavír, později skladbu a harmonii. Dlouho se živil jako klavírista, koncertoval v divadlech, klubech, v kinech doprovázel němé filmy. Zároveň se zajímal o filozofii, psychologii a umění. V roce 1940 definitivně ukončil hudební kariéru a od té doby se věnoval pouze literární tvorbě.
Vrcholné období Hernándezovy tvorby představuje povídková sbírka Nikdo nerozsvěcoval lampy (1947), která znamenala další posun ve vývoji fantastické prózy a v níž potvrdil odklon od tradičních námětů a vypravěčských postupů. Z tohoto souboru pochází i povídka Uvaděč, jež představuje typickou ukázku Hernándezova umění. Vypravěč ve svém monologu demonstruje rozpad jistot moderního člověka v běžném nazírání světa; jeho zrak jej přivádí na pomezí světů, jež jsou ostatním neviditelné. Hernándezův Uvaděč nás vskutku uvádí do světa, který nepoznáváme. (…)
Geert van Istendael. Fejeton z autorovy knihy Moje Nizozemsko. Překlad Jana Pellarová. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Účinkuje Kamil Halbich. Režie Dimitrij Dudík.
Natočeno 2008. Premiéra 19. 2. 2009 (15 min.).
Gabriela Albrechtová. Polozapomenutou atmosféru let období komunismu vyvolává autorka pomocí vzpomínek svého strýce, emigranta a básníka Otakara Štorcha, i rodinných zvukových archiválií. Redaktor Michal Lázňovský.
Natočeno v roce 2009. Premiéra 18. 2. 2009 (60 min.). Repríza 9. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).
Lit.: Albrechtová, Gabriela: Strýc Ota ze Stockholmu. Autorka dokumentu vzpomíná na svého strýce, emigranta a básníka Otakara Štorcha. In web ČRo 3 Vltava, 3. červenec 2017 (článek). – Cit.: Rodinná rozhlasová koláž z období totality, kdy autorka dokumentu byla malou holčičkou. Stockholm byl pouze exotickou představou, zvláštním slovem probouzející nereálné obrazy, místem odkud čas od času přicházely dopisy s velkými barevnými známkami s obrázky švédského krále či královny nebo balíčky s kávou, čokoládou a fotografiemi strýce Oty, který několik let před autorčiným narozením emigroval do Švédska.
Na počátku radiodokumentu stojí tedy dětská vzpomínka, pokus vrátit se v pocitech přibližně o čtyři desítky let zpátky, vyvolat v sobě znovu atmosféru, zvláštní, tajemnou a z dnešního pohledu hlavně absurdní.
Co bych ti chtěl říct, to ti říct nemůžu a co ti můžu říct, to ty už dávno víš a proto je zbytečný, abysme se dál bavili. úryvek z dokumentu
Základními zvukovými materiály jsou nahrávky z tzv. fonodopisu z roku 1969. Jedna strana magnetofonového pásku obsahuje vzkaz strýce Oty ze Stockholmu a druhá strana odpověď rodiny, která se k účelu nahrávání sešla ve větším počtu v bytě Otovy matky, autorčiny německé prababičky.
Radiodokument je komponován do jisté míry intuitivně a kromě fonodopisu obsahuje i poezii z knížek strýce Oty, ovšem vnímanou a interpretovanou zatím nechápajícím dítětem, americkou populární hudbu padesátých let a vzpomínky strýce Oty na léta strávená v jáchymovském lágru, které autorka natočila až po převratu v roce 1989 při návštěvě strýce Oty v Čechách.
Z důvodu mnohovrstevnatého zvukového materiálu a pocitového řazení vznikl rozhlasový tvar, který nese z určitého úhlu pohledu některé prvky nelogičnosti či nesourodosti, obsahuje zvukové předěly či akcenty, které mohou analyticky přemýšlejícího posluchače mást. V případě tohoto dokumentu se totiž autorka snažila vyvolat dávný, ale přesto ještě dostatečně živý pocit dítěte, které se ještě dostatečně neorientuje v životních a už vůbec ne v politických souvislostech. Dítěte, které se nějakým způsobem teprve snaží rozluštit svět, ve kterém se ocitlo. Pocit, ve kterém se mísí vůně horké hovězí polévky, vzorek kuchyňského lina a pravidelný zvuk odbíjení kuchyňských hodin se zvláštní konspirativní atmosférou „protistátních“ rozhovorů a odposlouchávaných rodinných telefonátů se strýcem Otou ze Stockholmu.
Název radiodokumentu Strýc Ota ze Stockholmu možná vyvolá v posluchači různé otázky a očekávání, že se něco dozví o zmíněném strýci a také o Stockholmu, že se mu útržky informací spojí do jednolitého příběhu, poučí se o konkrétních reáliích, dozví se nějaké dramatické podrobnosti. Nestane se však ani jedno z toho. Na konci poslechu pravděpodobně nebude posluchač vědět mnoho ani o strýci ani o jeho životě ve švédské metropoli (o té se vlastně nedozví vůbec nic). Stockholm pro něj zůstane, aspoň v tomto pořadu, podobným tajemstvím jako pro samotnou autorku v dětském věku.
Obsahem dokumentu není vlastně ani tak samotný strýc Ota ani konkrétní rodina, která zůstala v tehdejším Československu, jeho smysl směřuje spíš k obecnějšímu obrazu doby, ve které rozdělené rodiny postupně ztrácely normální vazby.
V dopisech, fonodopisech ani telefonátech té doby se člověk nemohl, vzhledem k cenzuře, vyjadřovat přirozeným způsobem a s pravdivou emocí. Překroucená a zašifrovaná pravda se proměňovala v banalitu, někdy až směšnou. Nejbližší lidé mohli číst slova nebo dokonce slyšet své hlasy, ale už si jimi často nemohli nebo nedokázali nic říct.
Českoslovenští hokejisté poprvé porazili Kanadu a 20. 2. 1949 se ve Stockholmu podruhé stali mistry světa. Jakou roli sehrál hokejista Zábrodský v zatčení a odsouzení mistrovského hokejového družstva? Z archivních válečků, desek i kotoučů pásků vybírá Karel Tejkal.
Natočeno 2008. Premiéra 18. 2. 2009 (28 min.).
Geert van Istendael. Fejeton z autorovy knihy Moje Nizozemsko. Překlad Jana Pellarová. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Účinkuje Kamil Halbich. Režie Dimitrij Dudík.
Natočeno 2008. Premiéra 18. 2. 2009 (ČRo 3 Vltava, 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 9. 9. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Jiří Duchek. Úvaha hrnčíře z Mutějovic na Rakovnicku o vznikání a tajemství čajové misky. Připravil Miloš Doležal. Režie Dimitrij Dudík.
Čte Jan Vlasák.
Natočeno 2008. Premiéra 17. 2. 2009 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 10. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
František Weyr. Vzpomínky právníka, filozofa a prvního děkana Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, narozeného v roce 1879. Pro rozhlas vybral a připravil Ivan Němec. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Ladislav Lakomý.
Natočeno v ČRo Brno v roce 2008. Premiéra prvního dílu 16. 2. 2009 (28 min.). Repríza prvního dílu 11. 7. 2016 (ČRo Plus, 23.33 h.) v programové řadě Radiokniha; 28. 10. 2018 (ČRo Plus, 23.33 h.) v programové řadě Radiokniha.
Vydala Radiotéka 23. 11. 2018 (MP3).
Pozn.: Vzpomínkami na okupační léta strávená v Praze začíná sedmý díl četby z Pamětí Karla Weyra. Upoutá hlavně úvahou o protektorátním ponížení, které se podle jeho slov stalo výcvikem na to co přijde po únoru 1948. V této souvislosti jsou také zajímavé jeho názory na denní tisk, který je podle jeho názoru znásilňovaný politickými diktátory k šíření lživých frází, které pak silně ovlivňují veřejné mínění. Sám karel Weyr spolupracoval s brněnskými Lidovými novinami, které vedl Ferdinand Peroutka.
…
Osmidílnou četbu z rozsáhlých Pamětí Františka Weyra uzavírají smutné vzpomínky na hořkou dobu, kterou jejich autor prožil nedlouho před svou smrtí, která mu nedovolila své dílo dokončit. Za rok poté, co obdržel čestný doktorát Právnické fakulty Masarykovy univerzity, jímž bylo oceněno rozsáhlé celoživotní dílo tohoto právníka, filozofa a státovědce, přišel únor 1948. Zanedlouho po něm byl z fakulty vyhozen. František Weyr trpce vzpomíná na ty, kteří se o tento hrubý politický akt zasloužili. Připomíná rovněž, jak s těmito politickými změnami souviselo i tzv. převlékání kabátů některých jeho kolegů, kteří se hlasitě začali přihlašovat k marxisticko-leninské ideologii a stali se obdivovateli Stalina. Autor Pamětí se dožil ještě toho, že v červenci roku 1950 bylo oficiálním Věstníkem ministerstva školství oznámeno, že se „Právnická fakulta Masarykovy university zrušuje“. Fakulta čekala na své obnovení 19 let. František Weyr zemřel roku 1951. (anotace)
Lit.: Blažejovská, Alena: SERIÁL. František Weyr: Paměti z přelomu století. In web ČRo Plus, 28. říjen 2018 (článek). – Cit.: Vzpomínky právníka, filozofa a prvního děkana Právnické fakulty Masarykovy univerzity Františka Weyra vás přenesou do doby ještě před začátkem 1. světové války.
Zřízení druhé československé univerzity se podle jeho vzpomínek stalo nesporným národním heslem celé naší oficiální politiky v bývalém mocnářství rakouském.
V době svého brněnského působení se stal Weyr také aktivním organizátorem divadelního a hudebního života, poznal se s Leošem Janáčkem, přátelil se se členy Českého kvarteta. „Druhou“ válku prožil v Praze, kde začal psát i své paměti.
Po roce 1948 byl, tak jako většina jeho kolegů, z fakulty vyhozen a umírá v červnu roku 1951 v Brně, aniž stačil dopsat své pozoruhodné vzpomínky, které jsou v mnohém ojedinělé: zahrnují období let 1879− 1918, druhý díl léta 1918−1938 a poslední, který nazval Za okupace a po ní, končí rokem 1951.
Četbu z pamětí prvního děkana brněnské fakulty, která byla zřízena přesně tři měsíce po vzniku republiky (zákonem z 28. ledna roku 1919) připravil v roce 2008 Ivan Němec. V režii Radima Nejedlého čte Ladislav Lakomý. Natočeno v Českém rozhlase Brno.
Reportáž z pracovního dne pohraniční policie v 21. století. Jak moc se (ne)změnila hranice a lidé kolem ní? Kdo jsou dnes králové Šumavy? Připravil Filip Černý.
Natočeno v ČRo České Budějovice v roce 2008. Premiéra 16. 2. 2009 (33 min.).
Guy de Maupassant. Jemně erotická humoreska. Dramatizace Mojmír Groll. Zvuk Eva Irmanová a Ivan Budko. Hudební dramaturg Miroslav Nemec. Dramaturg Viera Benediková. Asistentka režie Mária Paderová. Režie Pavel Gejdoš.
Účinkují Štefan Richtárech, Martin Mňahončák, Ján Valentík, Soňa Ulická, Jozef Šimonovič a Mária Schlosserová.
Natočil Slovenský rozhlas v roce 2006? (28 min.).
Powered by WordPress