Ian Fleming. Čte Hannes Jaenicke.
Vydalo Random House Audio, srpen 2005 (1 CD, ISBN: 978-3-86604-023-6; 140 min.).
Pozn.: Pláž, chladné drinky a krásne dievčata – tak sa ukázal James Bond počas svojej „zákazky“ na Jamaike. Prv než sa ale obhliadne, dostane sa do víru boja, ktorého pravidlá udáva sadistický antipód. Rovnomenný film bol natočený v roku 1962 so Seanom Connerym a Ursulou Andress… (anotace)
Ve vzpomínkovém pořadu hovoří spisovatelka Jindřiška Smetanová a redaktorka Stanislava Dufková.
Natočeno 2008. Premiéra 25. 12. 2008 (ČRo 2 Praha, 08:05 hod.).
Pozn.: S Jindřiškou Smetanovou se známe dlouho. Jsem její obdivovatelka. Začalo to kdysi při poslechu rozhlasových „Sedmilhářů“, četla jsem její knížky. A jak tak šel čas, vzniklo mezi Stanislavou Dufkovou a českou spisovatelkou přátelství, při kterém se stihl natočit i nějaký ten rozhlasový materiál. (anotace redaktorky)
Výběr a sestava Robert Tamchyna.
Miloš Kopecký a Miroslav Horníček, Zdeněk Podskalský, Jiřina Bohdalová a Tomáš Sláma v průběhu několika desetiletí před rozhlasovým mikrofonem.
Nahrávky z let 1962, 1963, 1980-1982. Vydal Radioservis v roce 2008 (1 CD, CR0427-2, celkový čas 63 min.).
Obsah: 01 – 105 minut dobré nálady s Milošem Kopeckým a Miroslavem Horníčkem – 02 – Mikrofórum v Redutě s Milošem Kopeckým a Jiřinou Bohdalovou – 03 – Na návštěvě u režiséra Zdeňka Podskalského – 04 – Básník mého srdce – 05 – Záznam ze zkoušky na inscenaci hry Voskovce a Wericha Nebe na zemi (1960).
10. 7. 1911 Olomouc – 24. 1. 1998 Brno
Režisér, redaktor, herec, pedagog.
Dramatickému umění se Vladimír Vozák věnoval již za studií na Reálném gymnáziu v Olomouci (1923-1930), kdy byl členem dramatického souboru YMCA. Na přání otce odešel sice studovat v letech 1930 až 1933 Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, ale zároveň byl přijat na externí studium na brněnskou konzervatoř k Rudolfu Waltrovi (1930-1934). Studium na právnické fakultě nedokončil a v letech 1933 až 1937 místo ní navštěvoval fakultu filozofickou.
V roce 1937 nastoupil vojenskou službu (do r. 1939), po níž získal na rok fingované zaměstnání jako účetní v soukromé firmě. Ve skutečnosti ale již od srpna 1940 působil jako herec a lektor v Zemském divadle v Brně. Když bylo r. 1941 divadlo zavřeno, přešel coby lektor, herec a režisér do nově zřízeného Moravského lidového divadla, od března 1943 pak do Českého lidového divadla Antonína Felcla. Po skončení druhé světové války se stal opět členem činohry (tehdy už Národního divadla) v Brně jako režisér a herec. Zároveň v letech 1945-1948 učil na konzervatoři ansámblovou souhru. První nabídku na stálé zaměstnání v Čs. rozhlase dostal již r. 1946, ale zůstalo jen u externí spolupráce. Do řad zaměstnanců brněnské rozhlasové stanice se zařadil až v r. 1951 a působil v ní pak postupně jako režisér, šéfrežisér, vedoucí literárně-dramatické redakce až do r. 1972. (more…)
Literární pásmo k nedožitým 90. narozeninám Guillamea Apollinairea. Překlad veršů František Hrubín a A. Kroupa. Připravil Jan Skácel. Režie Vladimír Vozák.
Interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Brno v roce 1975.
Jan Skácel. Vzpomínky na Julese Vernea z pera jeho synovce. Režie Vladimír Vozák. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Brno v roce 1969. Premiéra 10. 1. 1969 (21:00-21:35 h.)
Chvilka s brněnským spisovatelem Františkem Křížem. Redaktor Zdeněk Kriebel. Režie Vladimír Vozák.
Interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Brno v roce 1968.
František Tenčík. Literární pásmo k 25. výročí úmrtí Jiřího Mahena. Redaktor Zdeněk Kriebel. Režie Vladimír Vozák.
Interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Brno v roce 1964.
Maxim Gorkij. Překlad a rozhlasová úprava Vladimír Horáček. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Pavel Fjodorovič Protasov (Ladislav Lakomý), Líza, jeho sestra (Jiřina Prokšová), Jelena Nikolajevna, jeho žena (Helena Kružíková), Dmitrij Sergejevič Vagin (Jaroslav Dufek), Boris Nikolajevič Cepurný (Josef Karlík), Melanie, jeho sestra (Dagmar Pistorová), Nazar Avdějevič (Jiří Tomek), Míša, jeho syn (Jaroslav Kuneš), Jegor, zámečník (Zlatomír Vacek), Avdoťja, jeho žena (Jana Janovská), Jakov Trošin (Josef Husník), Antonovna, chůva (Helena Trýbová) a další.
Nastudovalo Brno v roce 1970. Repríza 11. 4. 1971 (Praha, 19:28 – 20:30 h.); 26. 3. 1972 (Praha, 19:30 h.) v cyklu Nedělní večer; 4. 12. 1976 (Vltava, 19:00 h.) v cyklu Festival her Maxima Gorkého.
Henrik Ibsen. Překlad Břetislav Mencák. Rozhlasová úprava Dalibor Chalupa. Hudba Václav Jedlička. Hraje instrumentální soubor, řídí autor. Technická spolupráce Otakar Tajovský, Věra Beranová a Jana Kuchovská. Asistentka režie Milka Dadáková. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Werle, továrník (Zlatomír Vacek), Gregers Werle, jeho syn (Rudolf Jurda), Ekdal (Karel Kabíček), Gina, jeho manželka (Helena Kružíková), Hjalmar, jeho syn (Ladislav Lakomý), Hedvika, dcera Ekdalova (Eva Jelínková), Berta Sörbyová (Vlasta Fialová), Relling (Otakar Dadák), Molvik (Josef Štefl), Graaberg (Karel Fajt), Pettersen (Leopold Franc), Jensen (Jaroslav Tuček), 1. komoří (Štěpán Zemánek) a 2. komoří (Miloš Hájek).
Nastudovalo Brno v roce 1966. Premiéra 5. 6. 1966 (Praha – RPD, 20:00 h.). Repríza 17. 3. 1968 (Praha, 15:00 h.); 3. 8. 1974 (Vltava, 19:00 h.). Obnovená premiéra 29. 9. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).
Lit.: anonym: Henrik Ibsen: Divoká kachna. In Čs. rozhlas a televize 23/1966 (24. 5. 1966), s. 16 (článek).
Lit.: Hložková, Hana: Divoká kachna. In web ČRo, září 2012 (text na web ČRo). – Cit.: Sarkastický výrok norského dramatika Henrika Ibsena o „akutní horečce počestnosti“ nejlépe charakterizuje téma Divoké kachny. Za symbolickým názvem hry z roku 1884 se odvíjí příběh velkolepých humanistických ideálů, které stojí v protikladu s realitou malého lidského bytí. Autor v ní ukazuje důsledky, ve které se může zvrátit jednání ve jménu pravdy. U mistra realistického dramatu nelze pochybovat, že se bude zabývat pouze prožitou deziluzí uplatňovatele zmíněných „ideálních požadavků“. Popisuje zejména katastrofu, ze které se postižení asi nikdy nevzpamatují.
„Vezmete-li obyčejnému člověku životní lež, vzal jste mu zároveň i štěstí,“ říká s určitou dávkou cynismu, avšak podloženou životní zkušeností doktor Relling muži, který způsobil tragédii prostých lidí. Gregers Werle se navrátil do rodného domu, aby zveřejnil chyby svého otce, bohatého a váženého továrníka. To si alespoň myslí, když známému z dětství Hjalmaru Ekdalovi „otevře oči“. Sdělení, na která jeho někdejší přítel není připraven, přispějí k rozvratu celé jeho rodiny, jenž vyústí v nesmyslnou smrt čtrnáctileté Hedviky.
Powered by WordPress