Emil Gaboriau. Detektivní příběh. Slavný pařížský detektiv Lecoq vyšetřuje záhadnou vraždu hraběnky de Trémorel. Děj se odehrává v roce 1861. Překlad Eva Sgallová. Dramatizace Roman Kopřivík (dokončeno 1987). Improvizace na syntezátor Jiří Strohner. Zvuk Dagmar Vlčková. Záznam a střih Lenka Burešová. Zvuková spolupráce Radislav Nikodém. Hudební režie Pavel Nikl. Asistentka režie Hana Holasová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Pavel Linhart.
Osoby a obsazení: vypravěč (Pavel Linhart), Lecoq (Jiří Čapka), Plantat (Rudolf Máhrla), Gendron (Jan Miller), starosta (František Šec), Domini (Milan Šulc), Bertaud (Václav Antoš), Filip (Jan Mazák), Guespin (Miloslav Čížek), sluha (Přemysl Matoušek), strážmistr (Stanislav Malý), lokaj (Ján Fišar), policista (Otakar Prajzner). Dále účinkují Zora Rozsypalová, Apolena Veldová, Jana Postlerová, Pavel Tomanka, Luboš Ondráček, Jitka Smutná, Josef Novák, Jiří Sedláček, Zdeněk Svoboda, Norbert Lichý, Hana Holasová a Jiřina Adamová.
Nastudovala Ostrava v roce 1989. Premiéra 2. 2. 1989 (Vltava, 20:00 – 21:07 h.; 63 min.). Repríza 31. 3. 1999 (Praha, 20:04 – 21:09 h.); 13. 10. 2000 (Vltava, 0:05 – 1:15 h.).
Pozn.: Gaboriau vytvořil postavu detektiva Lecoqa objevivšího se např. v novele Zločin v Orcivalu, jemuž je vlastní motiv neustálého převlékání, jež se později bude stále opakovat a v brakové literatuře se stane pravou mánií. Gaboriau také vytvořil charakteristické gesto pro detektiva, v tomto případě cucání lékořicových bonbónů, a také charakter. Rekvizity – u Lecoqua jsou to lupa a paklíče. Dalším jeho významným činem bylo vytvoření protihráče, bez něhož se později neobejde většina detektivek. Pod Poeovým vlivem uvedl do detektivní literatury řešení záhadného zločinu na základě logické dedukce, která se nespokojí s pouhým pečlivým sbíráním faktů, na němž se zakládala práce rutinované policie. (anotace)
Pozn. 2: Na křestním listě inscenace je název uveden chybně ve tvaru Zločin v Orcivallu.