Připravili Ota Nutz, Jiří Vejvoda a Michael Žantovský. Hovoří Václav Havel.
Výběr z 32 dílů Hovorů v Lánech, ohraničený daty 11. 3. 1990 (první vysílání tohoto pořadu) a 18. 11. 1990 (vysílání u příležitosti prvního výročí listopadové revoluce).
Vydal Multisonic v roce 1990 (Supralong 31 0058 1911).
Slavoj Zizek. Scénář, produkce a režie Anne von der Heiden, Thomas Knoefel a Klaus Sander. Zvuk Klaus Sander. Střih Anja Theismann
Čte Slavoj Zizek
Vydal Supposé (Köln) v roce 2003 (78 min.).
Pozn.: Im Faktor X geht es um den tieferen Sinn, um jene theologische Dimension, die sich in der Leere auftut – um die „Verheißung von mehr, das Versprechen eines unergründlichen Genießens, dessen wahrer Ort die Phantasie ist“ und welches immer, in jeder Ware mitklingt. Mit der Verbindung zwischen Leere und Ware als Ausgangspunkt, rollt Zizek die Geschichte des Westens auf: von der griechischen Vase – dem rätselhaften Ding, das um eine zentrale Leere herum geformt ist – bis zum Kinder-Ãœberraschungsei. Und schließlich findet er zu einer eindeutigen Homologie zwischem dem hohlen Ei und der Struktur des bürgerlichen Subjekts… (more…)
Ernest Hemingway. Čte Semjon Jarmolinec.
Vydalo nakladatelství MediaKniga («ÐœÐµÐ´Ð¸Ð°ÐšÐ½Ð¸Ð³Ð°») v roce 2004 (195 min.).
Z pořadů rozhlasového a televizního humoru vybral a sestavil Jiří Müller. Realizace desky Jiří Šrámek. Technická spolupráce ing. Adolf Řípa a Jiří Bartoš.
Vydal Supraphon v roce 1974 (Su 0 18 1595 G, mono).
Obsah:
Vladimír Lepší: Zajímavý film (na námět V. Lasina). Účinkují Alena Vránová a Josef Bek.
Vladimír Rohlena: Jede Kudrna do Brna. Účinkují Josef Beyvl a Karel Effa.
Vladimír Lepší a Ilja Kučera: Nestalo se, stalo se. Účinkují Stella Zázvorková, Nelly Gaierová, Miriam Kantorková, Josef Bek, Lubomír Lipský, Václav Štekl, Josef Beyvl a Milan Neděla.
Vladimír Lepší: Slon (na námět A. J. Kurlanského a A. I. Chajta). Účinkují Lubomír Lipský a Jaroslav Štercl.
Jaromír Čermák: Miláček (na námět V. Klimoviče). Účinkuje Josef Hlinomaz.
Petr Schulhoff: Tonda má ženskou. Účinkují Jiřina Bohdalová a Vladimír Menšík.
Felix Holzmann: Křížovkáři (Průkopník). Účinkují Lubomír Lipský a Felix Holzmann. (more…)
Text a průvodní slovo Jiří Šebánek. Hudba Karel Velebný. Hraje SHQ (Karel Velebný – klavír, Milan Vitoch – bicí, Antonín Viktora – kytara, František Uhlíř – basa). Zvuková režie Václav Zamazal. Hudební režie Josef Henke. Spolupráce na realizaci Michal Bukovič a Václav Kotek. Cover Jakub Krejčí.
Natočeno 28. 4. 1985 v Malostranské besedě v Praze. Vydal Panton v roce 1985 (Pa 8115 0563 H, stereo). Reedice Supraphon v roce 2011 (1 CD, AAD, SU 6136-2 811, 78:44).
Sestřih (26 min.) vysílán 31. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:20 h.; 26 h.) v rámci cyklu Hudební Silvestr 2014. Připravil Václav Vraný.
Obsah: Strana A – 1. O Tibetu (rozhovor, písně Pochod tibetských poddůstojníků z povolání, Láska je jak slepá patrona, 10:40), 2. Cimrman jazzman (přednáška, 3:13), 3. Tělesná schránka (přednáška, 4:29), 4. Daleká cysta (píseň, 1:33), 5. Vyměním zubní protézu (píseň, 4:05). Strana B – 6. Albíni (přednáška, 3:38), 7. Chirurgická dumka (píseň, 1:08), 8. Manžestr (melodram, 8:54), 9. Kuželky (přednáška, 2:40), 10. Epidemia mia (píseň, 1:10), 11. Saxofon (rozhovor, 3:50), Traumatologický valčík (píseň, 2:45).
Pozn. 1: Ke koupi k dispozici v e-obchodu Supraphonline.
Pozn. 2: Dne 23. prosince 1966 v rozhlasovém přenosu z jazzové vinárny “U pavouka” oznámil dr. Even Hedvábný, za svobodna Karel Velebný, naší a světové veřejnosti historický objev truhly s rukopisy tehdy ještě neznámého českého génia rakouského původu Járy Cimrmana.
Od této chvíle se stal dr. Hedvábný-Velebný mluvčím skupiny cimrmanologů, kteří se pustili do bádání v Mistrově pozůstalosti a infromovali o něm posluchače pravidelných pořadů z vinárny “U pavouka”. Dr. Hedvábný-Velebný stál také u zrodu Divadla Járy Cimrmana, jehož iniciátorem byl Jiří Šebánek. Po dvou sezónách se oba rozhodli, že již nebudou hrát před lidmi divadlo a opustili kamennou platformu, aby se mohli plně věnovat badatelské činnosti v díle a životě Járy Cimrmana.
Po dlouholetém vyčerpávajícím úsilí se jim podařilo shromáždit zarážející důkazy o tom, že Jára Cimrman byl vlastně objevitelem a průkopníkem jazzové hudby. První stopy Cimrmana-jazzmana našel dr. Hedvábný-Velebný během svého studijního pobytu v Tibetu. Zde uslyšel poprvé Cimrmanovy skladby, těžce poznamenané jazzovými rytmy a harmoniemi. Kupříkladu “Pochod tibetských poddůstojníků z povolání”, který se stal evergreenem i v širokých masách civilního obyvatelstva Tibetu. I další skladbou, “Láska je jak lesklá patrona”, nezapře Jára Cimrman, že přednášel na vojenské konzervatoři ve Lháse dějiny slepého střeliva.
Úrodnou půdu pro to, co zasel v Tibetu, našel Cimrman později na severoamerickém kontinentu. Jeho zásluhou neskončil americký jazz u spirituálu. Poznámky v Cimrmanově novosvětském zápisníku a také fotografie, nalezená v jeho pozůstalosti, svědčí o tom, že Jára Cimrman svým stylem cimrtime, později ragtime, silně ovlivnil vývoj neworleánské zábavné hudby. Také zde, jako ostatně v řadě jiných odvětví tvůrčí činnosti, předběhl Cimrman svou dobu, když komponoval vysoce náročné, technicky obtížné jazzové improvizace, které dokázali zahrát teprve o padesát let podzěji takoví mistři, jako Charlie Parker, John Coltrane, Miles Davis a další hvězdy.
Ne náhodou projevil Sonny Rollins na Mezinárodním jazzovém festivalu v pražské Lucerně přání položit věnec k neznámému hrobu Járy Cimrmana, aby tak uctil památku autora, jehož improvizace mu vynesly světovou slávu jednoho z nejlepších tenorsaxofonistů. Jazzové hudbě zůstal Jára Cimrman věrný až do pozdního věku, kdy doma, ve staré vlasti, zkomponoval cyklus “Tělesná schránka”. V jednotlivých skladbách cyklu využil i důvěrné znalosti tibetské anatomie, doplněné zkušeností s pojizerskou zdravovědou. Díky zachované partituře, restaurované Karlem Velebným, a libretu, přeloženému Jiřím Šebánkem, si konečně můžeme poslechnout alespoň část proslulé, na svou dobu avantgardní Cimrmanovy jazzové balady “Našli ho v jiném stavu”, inspirovanou pracovními úrazy v raném textilním průmyslu. A když se ještě ke všemu, díky Járovi Cimrmanovi, dozvíme o vzniku a původu saxofonu, podivíme se, že tato deska nevyšla bez obalu, protože se v něm příliš neohřeje. Jiří Šebánek (sleevenote)
Ladislav Smoljak, Jára Cimrman a Zdeněk Svěrák. Hudba Rudolf Piskáček, Franz Lehár, Oskar Nedbal a Johann Strauss ml. Hudební spolupráce Pavel Vondruška. Režie divadelního představení Ladislav Smoljak. Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Zvuk a střih Václav Zamazal. Cover design Jaroslav Weigel, 1979, 1993. Photography Josef Koudelka, 1979, 1993. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová, 1979. Cover editor Helena Bartíková, 1993.
V semináři hovoří Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák, Jaroslav Vozáb a Petr Brukner. Osoby a obsazení: hostinský (Zdeněk Svěrák), hrabě Zeppelin (Miloň Čepelka), vězeň Alois Kulhánek (Ladislav Smoljak).
Natočeno v listopadu 1977 při představení v Divadle Járy Cimrmana v Praze-Braníku. Vydal Supraphon v roce 1979 (1 LP, 10 2577-2 811 H, stereo). Reedice Supraphon v roce 1993 (1 CD, 10 2577-2 811, 51:28).
Vysíláno 31. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:20 h.) v rámci cyklu Hudební Silvestr 2014. Repríza 11. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) k 50. výročí Divadla Járy Cimrmana.
Obsah: 1. Seminář na téma Operetní dílo Járy Cimrmana (25:24), 2. Hospoda na mýtince (26:01).
Publius Ovidius Naso. Výběr a sestava Tomáš Vondrovic. Hudba Zdeněk Zahradník, komorní soubor sólistů řídí autor. Zvuk Jiří Bartoš (slovo) a ing. Erich Kunze (hudba). Střih Ivan Mikota (slovo) a Miroslav Motl (hudba). Mixáž Jiří Bartoš. Režie Jiří Šrámek a Tomáš Vondrovic.
Účinkují Miloš Kopecký a Irena Kačírková.
Natočeno 4. 12. 1979 – 14. 2. 1980 v pražském studiu Lucerna (slovo) a 27. 3. 1980 ve studiu Domu umělců (hudba).
Vydal Supraphon v roce 1981 (1 LP, Supralong 1218 0445 X-F).
Obsah: Kniha první – Kde hledat ženy; kniha třetí – Rady ženám.
Rozmarné dialogy rozhlasových osobností. Dalibor Pokorný a Josef Hlinomaz. Výběr a režie Dalibor Pokorný.
Osoby a obsazení: hajný Lopucha (Josef Hlinomaz), dr. Třapec (Dalibor Pokorný).
Natočeno 1969 (Čs. rozhlas). Vydal Supraphon v roce 1969 (1 LP, Su 0 18 0627).
Obsah: Kladina a nářadí, Kybernetická odstředivka, Služební auto, Mlátičky a kombajny, Interiér, Vrabec v hrsti, Přemýšlet, či ne?, O životě, Výjimka a pravidlo, Ptáci stěhováci.
Rozhlasová kompozice o českém básníkovi Janu Zahradníčkovi. Připravil Miloš Doležal. Hovoří Marie Zahradníčková, Štěpánka Pospíšilová, Gertruda Goepfertová-Gruberová, Bohumil Pavlok, mons. Antonín Bradna a P. Josef Cukr. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Jana Franková, Jan Vlasák a Bořivoj Navrátil.
Natočeno 2008. Premiéra 6. 7. 2008 (59 min). Repríza 10. 10. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.), 5. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou; 12. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: -jv- (= Vaníček, Jakub): Český rozhlas odvysílá dokument o Janu Zahradníčkovi. In Deník Referendum, 1. 10. 2010 (článek). – Cit.: Český rozhlas připravil k padesátému výročí smrti Jana Zahradníčka, pro minulý režim nepřijatelného a dlouho vězněného básníka, dokumentární kompozici. Připomene v ní dílo a jeho tragický osud.
Sedmého října uplyne padesát let od smrti básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka (1905-1960). Český rozhlas 3 Vltava k výročí Zahradníčkovy smrti připravil rozhlasovou dokumentární kompozici – odvysílá ji v neděli 10. října ve 20.00 v rámci pravidelného pořadu Schůzky s literaturou.
V pořadu vystoupí básníkova žena Marie Zahradníčková, dále pak básníci Bohumil Pavlok a Gertruda Goepfertová-Gruberová nebo Zahradníčkovi spoluvězni z komunistického kriminálu Antonín Bradna a Josef Cukr. Součástí pořadu bude čtení básní, deníkových zápisů a autorova korespondence. Autor dokumentu Miloš Doležal pořad pojmenoval podle Zahradníčkových vlastních slov: Zprůsvitňování bolestí mě ještě čeká.
Zahradníček byl zatčen na počátku padesátých let a spolu s dalšími literáty (Josef Knap, František Křelina, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista ad.) odsouzen ve vykonstruovaném procesu s „protistátní skupinou“. Třináctiletý trest mu byl později snížen na devět let. Poté, co na následky otravy zemřely jeho dvě dcery, bylo Zahradníčkovi přislíbeno prominutí zbytku trestu. I přesto se autor musel do vězení vrátit na další čtyři roky. Propuštěn byl až při amnestii v roce 1960. Zemřel pět měsíců po návratů domů.
Jan Zahradníček patří mezi nejpozoruhodnější postavy české kultury 20. století – svým básnickým dílem i lidským osudem, poznamenaným dlouholetým komunistickým vězněním a tragédií rodiny.
Powered by WordPress