Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 6. 2008

Posluchačům vstup povolen – Ostrava – důl ČSM (2005)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:21

Téměř kilometr pod zem na dole ČSM sfárali Světlana Lavičková a Tomáš Černý.

Premiéra 25. 6. 2005 (51 min.).

Pozn.: Důl ČSM ( v minulosti zněl název Důl Československého svazu mládeže, dnes se používá jen zkratka ČSM) je činný černouhelný důl společnosti OKD, který se nachází ve Stonavě.
Důl zahrnuje závody ČSM sever a ČSM jih a úpravnu ČSM sever, kde probíhá nakládka uhlí do železničních vozů a automobilů. Důlní pole Dolu ČSM se nacházejí na katastrech obcí Stonava, Karviná, Albrechtice a Chotěbuz.
Roční těžba dolu se pohybuje kolem 2,5 mil. tun černého uhlí.

Posluchačům vstup povolen – Podzemí hradu Houska (2003)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:20

Tajemný hrad Houska navštívili a do jeho podzemí sestoupili Světlana Lavičková a Tomáš Černý.

Premiéra červenec 2003 (54 min.).

Pozn.: Traduje se, že hrad Houska by měl být starší než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec.
První otázkou, která se nabízí, je, proč byl vůbec hrad Houska postaven. Podle některých autorů Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině bez dostupného zdroje vody. Neexistuje žádný důvod, proč by měl být tento hrad zbudován.
Velmi zajímavý je i po architektonické stránce. Možná je celý obranný systém zaměřený proti „vnitřnímu nepříteli“. Snad se zde střežilo „něco“, co se nesmělo dostat ven.
Podle legendy byl hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla. Peklem můžeme rozumět v podstatě cokoli. Právě nad touto průrvou má stát hradní kaple.
Traduje se také, že v podzemí hradu je množství podzemních chodeb a prostor, v nichž mají být pohřbeny „jisté věci“ a kostry „nelidí“. Místo, kudy bylo možno do těchto chodeb vstoupit mělo být označeno nad dnes již neexistující hradní bránou.
Je možné,že ještě předtím, než byl hrad Houska postaven, bylo toto místo natolik zvláštní, že připoutalo pozornost tehdejší vládnoucí třídy. Snad zde i existoval nebo existuje přestup do jiného světa, jehož obyvatelé mohou být od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel. Autoři se tedy ptají: „Co to bylo za nebezpečí, které zřejmě ohrožovalo samotné základy feudálního státu, byl-li právě proti tomuto nebezpečí zbudován takový hradní komplex?“

Posluchačům vstup povolen – Podzemí zámku Litomyšl (2004)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:19

Svědectví z podzemí zámku Litomyšl.
Připravili Světlana Lavičková a Tomáš Černý.

Natočeno 2004 (49 min.).

Posluchačům vstup povolen – Den otevřených dveří (2005)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:18

Reportáž o průběhu Dne otevřených dveří v Českém rozhlase. Světlana Lavičková a Tomáš Černý.
Nemusí vás mrzet, že jste tu nebyli. Provedou vás naši reportéři a nádavkem přidají povídání o tom, co neviděli ani ti, kdo do rozhlasu přišli.

Premiéra 21. 5. 2005 (ČRo 2 Praha, 20:06 h.; 53 min.).

Psané skály 1/5 (2005?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:08

Markéta Vrlová. Život na zabraném území za 2. světové války. Válečný příběh člověka, který – chtěje zachránit domov pro sebe i druhé – byl zrazen vlastními lidmi. Připravil Ondřej Vaculík. Režie Miroslav Buriánek.

Čte Jana Kubátová.

Připravila Plzeň. (5 x 29 min.) Vysílal ČRo3 Vltava v od středy 11.05.2005 do neděle 15.05.2005 v 18:30 h.

Lit.: Vaculík, Ondřej: Pro lásku k domovu je člověk schopen i zrady. In Týdeník Rozhlas 19/2005 (anotace). – Cit.: Román Psané skály od Markéty Vrlové je válečným příběhem z kraje, který jakoby tím, že nemá ani dudáků, ani slavných historických osobností, je předurčen k proměně na SS-dělostřelecké cvičiště Čech a Moravy. Alespoň tak si to vysvětluje sedlák a starosta Kožlí František Dalihod, když se tu hroznou zprávu při orání dozvídá: Od Živohouště k Davli – celý pravý břeh Vltavy. A od Sázavy na jih až po selčanskou lokálku. Na východ to uřízne táborská silnice až o Bystřici a od Bystřice to půjde podle trati. Padne na to kus Benešova – ty vilky ke Konopišti. A z Bystřice ty nové domky k Semovicům a všechna pole za dráhou. Co bude se Selčany, se ještě neví. Až jak se páni rozhodnou. Trudná proměna Benešovska je rozdělena na etapy, sedláci se do stanoveného data musí vystěhovat. Ovšem slovo „vystěhovat“ je zapovězeno, úředně jsou přestěhovalci. Ale kam? Starosta Dalihod stará se o všechny do poslední chvíle, sám nakonec zlou osudovou shodou přijímá nabídku od SS vrchnosti, aby zůstal jako šafář v „jeho vesnici“ – scelené jako jeden SS-Hoff.
Markéta Vrlová (vlastním jménem Eva Hertlová) toto svědectví o lásce k domovu, pro niž je člověk schopen i zrady, napsala brzo po válce, ale náklad byl zničen v roce 1949. Důvodů mohlo být několik, především nejasná hranice mezi obětováním, zradou a hrdinstvím v době, kdy politbyro vytvářelo buď hrdiny, nebo padouchy.
Starosta Dalihod vnímá svět podle nápisů, dávno vytesaných ve skalách za humny: „Pane Boze Pan Buh si nass. Genz na Wisostech przebivass.“ Fratnišek Dalihod po válce už vidí, že o sedláky, ani o jejich odškodnění vlastně nikdo nestojí: jsou to budoucí kulaci.
Psané skály znovu vyšly až v roce 1992 v nakladatelství Práh. Autorka se vydání dočkala – bylo jí 86 let. (anotace)

27. 6. 2008

Inscenace, o nichž se hovoří (1969)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:01

Jean Giraudoux (1), William Shakespeare (2), Arthur Miller (3). Překlad M. a J. Tomáškovi (1), Jaromír Pleskot (2), Aloys Skoumal (3).  Hudba J. F. Fischer (2). Režie divadelní inscenace Evžen Sokolovský (1), Jaromír Pleskot (2), Rudolf Hrušínský st. (3). Uspořadatel nezjištěn.

Vydal Supraphon v roce 1969 (1 LP; Su 018 0757 F).

Obsah: 1. Trojská válka nebude. Scény z 5. a 14. obrazu. Osoby a obsazení: Hektor (Vladimír Brabec), Demokos (Soběslav Sejk), Busiris (Josef Gruss), Andromacha (Jarmila Krulišová), Odysseus (Vítězslav Vejražka).

2. Macbeth. Obraz 6. a 7. Osoby a obsazení: Macbeth (Miroslav Macháček), lady Macbeth (Blanka Bohdanová).

3.  Zkouška ohněm. Scény z 2. a 4. dějství. Jan Proctor (Radovan Lukavský – Jan Proctor, Alžběta (Dana Medřická).

Inscenace, které zaujaly (1971)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:00

Realizace Josef Cincibus, Jiří Šrámek a Jarmila Bezděková. Zvuková režie Adolf Řípa a Jiří Bartoš. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Vydal Supraphon v roce 1971 (6 zvukových desek/analog.).

Divadelní hry (1975)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 13:11

Anton Pavlovič Čechov. Scény z mistrovských jevištních děl ruského klasika. Realizace Jiří Šrámek.

Vydal Supraphon, 1975.

Ve stínu lípy (1972-1973, 1973, 2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 13:03

Svatopluk Čech. Scénář Věra Kovaříčková. Hudba Jan F. Fischer, komorní soubor řídí František Belfín. Realizace desky Jarmila Bezděková. Zvuková režie Jiří Bartoš. Střih Jiří Šeda. Sleeve-note Jiří Kutina, 1973. Cover Jiří Bouda, 1973. Photography Alexandr Janovský, 1973. Režie Věra Kovaříčková.

Osoby a obsazení: vstupní zpěv (Milan Friedl), soused (Vítězslav Vejražka), krejčík (František Filipovský), učitel (Felix le Breux), vysloužilec (Josef Bek), hostinská (Jiřina Šejbalová), mlynář (Petr Haničinec).

Natočeno 18. – 21. 9. 1972 a 31. 3. 1973 v pražském studiu Lucerna (z repertoáru Lyry pragensis). Vydal Supraphon v roce 1973 (Supralong mono 2 18 0405; 63 min.). Reedice Supraphonline 21. 12. 2018 (MP3, VT 0289-2).

Lit..: Kutina, Jiří: Ve stínu lípy, 1973 (sleeve-note). – Cit.: Každé dílo, které bylo určeno za školní četbu, prochází u čtenářů obdobím, kdy se s ním ve školních lavicích vypořádávají se vzpurností mládí vlastní, a jakousi renesancí, kdy se k němu naopak s vnitřně cítěnou kajícností vracejí a plně a bez zábran se nechávají okouzlit krásou, jejíž jiskry v nich po léta doutnaly. Takový osud dědí z generace na generaci Máchův Máj, Erbenova Kytice a Čechovo dílo Ve stínu lípy. Výjimku tvoří léta, kdy se bojovalo o samotnou existenci českého jazyka a kdy i mladí čtenáři získávali k těmto dílům vztah, který už se neměnil, jen dozrával k větší intenzitě. Tak tomu bylo s Čechovým dílem v době jeho vzniku a v našem století zejména za druhé světové války. Tenkrát jsme se setkávali s přímo obrozenským působením řady předních umělců v čele s nezapomenutelnou Otýlií Beníškovou, Vítězslavem Vejražkou a Františkem Filipovským, kteří s Čechovými verši putovali po smrtelně ohrožené vlasti.
Svatopluku Čechovi bylo v průběhu desetiletí přiznáváno mnoho čestných označení. Byl střídavě nazýván naším posledním obrozenským básníkem, pak básníkem-věštcem, předjímajícím ve svém díle českou budoucnost, jindy byly zase zdůrazňovány široké tahy jeho básnického štětce zobrazujícího a oslavujícího idylu českého venkova nebo zase vyzdvihována jeho trefná satira na českého měšťáka, který dostal výraznou podobu v panu Broučkovi, Svatopluk Čech byl mezi čtenáři stále oblíbenější. V roce 1879 radostně přijali jeho cyklus básní Ve stínu lípy, opěvující ryzí češství a dávající tak výraz vlaste

Jak dělat podobiznu ptáka (1971-1972, 1972, 2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Poezie — Přemek @ 13:03

prevertJacques Andre Marie Prévert. Překlad Adolf Kroupa (1-10, 12-24), Adolf Kroupa a Jan Vladislav (11). Scénář Josef Henke. Hudba Luboš Fišer. Komorní soubor řídí František Belfín. Realizace desky Jiří Šrámek. Zvuková režie a střih Miroslav Prokeš (poezie) a Václav Zamazal (hudba). Hudební režie Václav Zahradník. Mixáž ing. Adolf Řípa. Technická spolupráce Vladimír Kraffer, ing. Erich Kunze, Jiří Bartoš (poezie) a Jaroslav Zach (hudba). Režie Josef Henke.

Recitují Lída Engelová a Rudolf Hrušínský st.

Natočeno 7. 10. 1971 – 20. 1. 1972 v pražském studiu Lucerna.

Vydal Supraphon a Mladý svět v roce 1972 (Su 0 18 1216 – mono; 1 18 1216 – stereo). Reedice Supraphonline, únor 2015 (MP3) pod názvem Prévert – Lyrika.

Vysíláno 16. 9. 2012 (ČRo 3 Vltava, 9:01 – 9:41 h.) v cyklu Vinylový víkend.

Obsah: 01. Jak dělat podobiznu ptáka – 02. Paříž v noci – 03. Něžný a nebezpečný obličej lásky – 04. Cestování – 05. Ulice de Seine – 06. Snídaně – 07. Pro tebe má lásko – 08. To nezpívám já – 09. Jako zázrakem – 10. Bylo to léto – 11. Ta láska – 12. Zahrada – 13. Barbara – 14. Strážce majáku má příliš rád ptáky – 15. Zápas s andělem – 16. Tím hůř – 17. Není se čeho bát – 18. Kočka a pták – 19. Je muž a je žena – 20. Poslední pomazání – 21. Nazdařbůh jako ptáci – 22. Líný žáček – 23. Vojákovo volno – 24. Jak dělat podobiznu ptáka.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress