Leszek Kolakowski. Esej významného současného polského filozofa. Přeložil Jiří Červenka. Účinkuje Jan Vlasák. Režie Vlado Rusko.
Natočeno 2008. Premiéra 10. 6. 2008 (15min.).
10. 6. 2008
Osudy – Helena Rašková 1/5 (2008)
Rozhlasové vzpomínky naší nejvýznamnější farmakoložky. Připravila Jana Špačková. Technická spolupráce Ladislav Reich.
Natočeno 2008. Premiéra 9. – 13. 6. 2008.
Španělská Praha (2008)
Josef Forbelský. Esej předního českého hispanisty a překladatele o česko – španělských kulturních, duchovních a politických spojnicích. Připravil Miloš Doležal. Účinkuje Miroslav Táborský. Režie Petr Mančal.
Natočeno 2008. Premiéra 9. 6. 2008 (15min.).
Sisyfos na prázdninách (1967)
Rudolf Matys. Rozhlasová hra. Hudební montáž Radislav Nikodém. Zvuk Gustav Dostál. Záznam a střih Libuše Soušková. Asistentka režie Mirka Hajská. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Alena Adamcová.
Osoby a obsazení: Sisyfos (Petr Haničinec), číšník (Josef Velda), ona (Alena Vránová), on (Jiří Bruder), hlídač (František Holar), první (Josef Větrovec), učitelka (Helena Lehká), doktor (Jiří Hurta). Dále účinkují Ivan Palec, Jan Vala, Otakar Žebrák, v dětských rolích členové DRDS.
Natočeno 1967. Premiéra 21. 3. 1969 (Třetí program, 20:00 – 20:56 h.; 53 min.). Smazáno.
Lit.: anonym – Rozhlasová premiéra hry Sisyfos na prázdninách. In Československý rozhlas a televize 12/1969 (10. 3. 1969), s. 15 (článek).
Lit.: Pražan, Bronislav: Mám o sobě víc pochybností (rozhovor s Rudolfem Matysem). In Týdeník Rozhlas 25/2008, s. 12-14. – Cit.: „…Režisérka Alena Adamcová ji skvěle natočila, ale stihl ji osud tolika jiných ideologicky škodlivých her: v sedmdesátých letech byla smazána. Nevím taky, kdo ji při její premiéře vůbec poslouchal – vysílala se 22. března 1969 (sic!), ve chvíli, kdy celý národ sledoval televizní přenos legendárního vítězství našich hokejistů nad Sověty.“
Doležal, Miloš: „Jejich slovo bude učiněno větrem“ (s Rudolfem Matysem o rozhlasové hře, Náchodě i Petrovicích, pseudosisyfovi, babylonizaci kultur, tichu i příposlechu a kráse jenom na kmínek). In Souvislosti, 1/2009 (rozhovor). – Cit.: Osud vaší výborně natočené hry Sisyfos na prázdninách z roku 1969 byl příznačný pro normalizační dobu retušování a mazání minulosti…
Trošku groteskní persifláž Camusova sisyfovského mýtu jsem napsal ještě před rokem 1968: Sisyfos dotlačí kámen a na vrcholku, který byl cílem jeho úsilí, najde luxusní výletní a zábavní středisko, obývané uzavřenou a hierarchicky organizovanou společností parvenuovských pseudosisyfů, z nichž každý má pečlivě ošetřovaný a hlídaný – papírový – kámen „na památku slavného vystrkání“. Tito „sisyfové“ jsou ve svém bezčasí ovládáni paranoickým strachem o dosaženou pozici i knutou policejní kontroly. Sisyfa ve svém strachu přijmou jen jako jakéhosi šaška Sisyfouse, který jim předvádí, jak se skutečně tlačí kámen. Naivní Sisyfos však nakonec odhalí jejich pravou podstatu a přijde tedy trest: psedosisyfové svrhnou jeho kámen do propasti a Sisyfos – může začít poznovu tlačit svůj kámen jen za cenu zapomnění, co je „tam nahoře“.
Hra byla skutečně skvěle natočena Alenou Adamcovou a velmi dobře pamatuju na den její premiéry, 22. březen 1969 – jak taky jinak, v televizi zrovna běžel přenos zápasu, ve kterém hokejisté legendárně porazili Sověty. Jedna z posledních radostí právě se definitivně uzavírajícího dějství Pražského jara tedy způsobila, že mou hru tenkrát sotvakdo slyšel, ovšem během roku 1969 byla asi desetkrát reprízována. Nevím, kdy byla ta hra smazána, ale po Listopadu 89 jsem se dostal k jejímu hodnocení od jakéhosi lektora pocházejícího z vyšších pater komunistického aparátu. Označil ji za potměšilou a nebezpečnou protisocialistickou alegorii. Líto mi její ztráty bylo hlavně pro tu výbornou režii, taková hra se tehdy točila minimálně dvacet frekvencí. Vůbec kolik vynikající práce bylo v těch raně normalizačních letech zmařeno! Svědčí to především o bytostné nenávisti, jakou projevuje každá totalita k jakýmkoli podobenstvím, k příběhům s „dvojím dnem“, k metaforickému myšlení. Obsahuje totiž kontraband svobody – i postavy uměleckých děl musely být prokádrovány stejně důsledně jako třeba každý uchazeč o zaměstnání.
Klíč (1967)
Rudolf Matys. Rozhlasová hra. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: Věra Provazníková (Nina Divíšková), Petr Nekonečný (Vladimír Brabec), třetí (Petr Haničinec). Dále účinkují Ludmila Lída Roubíková, Josef Červinka, Vladimír Hrubý, Kamil Kahovec, Josef Somr, Jiřina Třebická, Jana Břežková, Pavel Páv, Vladimír Čech I., Josef Chvalina, Karolína Slunéčková, Jindra Hollmanová, Jaroslava Drmlová, Alexandra Hájková, Lída Otáhalová, Štěpánka Holečková, Karel Vlček, Jan Přeučil a Miloš Hajský.
Natočeno 13. – 27. 3. 1967. Premiéra 21. 7. 1967 (Československo II, 19:45 – 20:30 h.; 51 min.).
Pozn.: Existuje ještě druhá verze s jiným obsazením hlavní role (Slávka Budínová, natočeno 1966).
Lit.: Šafaříková, Dagmar: Hra o ztraceném klíči. In Práce, 21. 7. 1967, s. 5 (recenze).
9. 6. 2008
Návštěvníci z mlčící planety (1996)
Clive Staples Lewis. Čte Tomáš Krýsl.
Vydal KTN v roce 1996 (6 MC).
Pozn.: Sci-fi příběh o setkání s mimozemskou civilizací. Neobyčejné dobrodružství filologa Elwina Ransoma začíná ve chvíli, kdy tento anglický univerzitní profesor, jehož předobrazem prý byl autorův přítel J. R. R. Tolkien, vnikne při hledání noclehu do zahrady domu Na Vršku. Přijetí, jehož se mu dostane od dvou místních obyvatel, fyzika Westona a kariéristy Devina, není nijak vřelé, ale nakonec je pozván do domu. Tam ho ovšem jeho hostitelé nejprve omámí a posléze dokonce ranou do hlavy přivedou do bezvědomí…
Ransom přichází k sobě ve vesmírné lodi, jež se vzdaluje od Země k jakési planetě, již jeho únosci nazývají Malacandra. Začíná chápat, proč Weston a Devine tuto cestu podnikají – první z nich chce i za cenu vyvraždění mimozemské civilizace získat pro lidstvo další planetu a druhý se zřejmě na této planetě touží jen obohatit. Ransom se šťastnou náhodou dozvídá i to, jaká by měla být jeho role. Weston s Devinem ho chtějí předat domorodým tvorům, o nichž předpokládají, že jej rituálně obětují. Ransom ví, že má jedinou naději – a tak po příletu na planetu využije první příležitosti a prchá purpurovým lesem do zcela neznámého světa…
Při čtení prvního dílu Vesmírné trilogie C. S. Lewise si brzy uvědomíme, že napínavý příběh odehrávající se v exotickém prostředí vzdálené planety je zároveň sugestivní zprávou o vnitřním vývoji hlavního hrdiny, jenž se musí konfrontovat s neznámou civilizací. Tato konfrontace je pro něj v duchovním smyslu nesmírně očistná – vychází z ní jako silná osobnost, která si pronikavě uvědomuje řadu fatálních selhání moderního lidství. (anotace)
Sváteční chvilky poezie – Klasici a mistři (2006)
Díla klasiků české literatury recitují mistři českého dramatického umění. Více než 30 českých básníků a 50 českých herců, 6 hodin zvukového záznamu na 5 CD.
Vydal Popron v roce 2006 (5 CD).
Pozn.: Díla trvalé hodnoty, básně patřící do zlatého fondu české literatury a stálá vzpomínka na hlasy mistrů českého divadla a filmu. Unikátní projekt, který je reprezentativní zvukovou čítankou české poezie v interpretaci nejvýznamnějších českých herců. Více než 6 hodin záznamů nejen z legendárního televizního cyklu Nedělní chvilka poezie představuje všechny velké české básníky a jejich díla, tak jak je recitovali v uplynulých desetiletích velikáni českého divadla. Máchův Máj v podání Rudolfa Hrušínského a Vladimíra Brabce, Písně kosmické v recitaci Vladimíra Šmerala či Ondřeje Pavelky nebo Nezvalova Praha s prsty deště v interpretaci Eduarda Cupáka a desítky dalších klenotů české lyriky. (anotace) (more…)
7. 6. 2008
Teď koupil jsem si trikoloru a dal jsem si ji za kabát (1998)
Rok 1918 v hudebně historickém pásmu. Vznik československé republiky v písních, který z dobových zpěvník a jiných knih sestavil Přemysl Rut. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer a Dana Sochorová. Režie Vladimír Truc.
Hraje a zpívá Přemysl Rut a Jitka Molavcová.
Natočeno 1998. Repríza 5. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:01 h) v cyklu Repete.
Odkaz Ester 1/8 (2004)
Sándor Márai. Překlad Anna Valentová. Připravila Jana Soprová. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Jaroslava Adamová.
Natočeno 2004. Premiéra od 10. 5. 2004 (ČRo 3 – Vltava).
Lit.: Vondráček, Jiří: Odkaz Ester. In Týdeník Rozhlas, květen 2004 (anotace). – Cit.:Odkaz Ester (1939) je jako většina jeho próz založena na principu vzpomínání, návratu do minulosti, více i méně vzdálené, kdy stárnoucí hrdinka vypráví o svém osudu. Tím jako by pořizovala záznam událostí svého života, podávala zprávu, činila „závěť“. Ester je ztělesněním dobra, mírnosti a vřelosti, ale také pasivity, neodporování zlu, jež ji v podobě jejího bývalého snoubence a později manžela její sestry s ďábelskou promyšleností a vytrvalostí ponižuje, okrádá a ničí. (more…)
Roman Lives (Životy Římanů, 2006)
Plutarchos (Coriolanus, Pompeius, Caesar, Cicero, Brutus, Marcus Antonius). Překlad A. W. Clough.
Čtou Nicholas Farrell with Steve Hodson.
Vydal Naxos v roce 2006 (6 CD).
Pozn.: Though he was Greek, Plutarch wrote his Lives in the first century, a world dominated by the Roman Empire. Plutarch’s series of biographies was the first of its kind, as much groundbreaking in conception as the Histories of Herodotus.
Plutarch looked at the great men in the Ancient World and told their stories, in many cases drawing on sources which are no longer available to us. They offer a unique insight into the characters as well as the achievements of men who influenced their age and the empires that their culture dominated. Here he considers some of the major figures that had left their stamp on the history of Rome, including generals, rulers, philosophers and politicians. (anotace)