Ján Milčák. Pohádková hra. Hudební spolupráce Lýgia Vojtková. Zvuková spolupráce Ĺubica Olšovská. Hudba Roman Žiaran. Dramaturgie Kveta Slobodníková. Režie Táňa Tadlánková.
Účinkují Zdena Grúberová, Karol Machata, Ján Gallovič, Vladimír Obšil, Peter Bzdúch a Kamila Magálová.
Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2000 (34 min.).
Wilkie Collins.
Povídka s hororovou zápletkou. Překlad Ján Kamenistý. Pro rozhlas připravila Daniela Kapitáňová. Zvuk Ĺubica Olšovská.
Hudební dramaturg Oldo Fiala. Režie Jana Strnisková.
Čte Stano Král.
Natočeno 2007. Premiéra 11. 1. 2008 (Slovensko, 20:05 hod.) v programu „Zimomriavky na piatok“. 1. repríza 12. 1. 2008 (4:05 hod.) v cyklu Zimomriavky na piatok.
Fraňo Kráľ. Rozhlasová hra o složitých sociálních jevech předválečné republiky. Dramatizace Ernest Weidler. Dramaturg Emil Fillo. Zvuk a technická realizace Gustáv Guldán. Režie Elena Bauerová.
Účinkují Viliam Záborský, Hana Meličková, Pavol Mikulík, Dzšana Fašungová, Miroslav Šebo, František Zvarík, Branislav Koreň, Oľga Sýkorová, Jozef Šándor, Emil Fillo, Stano Dančiak, Štefan Figura, Alojz Kramár, Ĺubo Roman a další.
Natočeno 1958 (68 min.). Repríza 24. 3. 2018 (Rádio Devín, 13:04 h).
Pozn: Čenkovej deti je knižka pre deti od spisovateľa Fraňa Kráľa z roku 1932, ktorá tematizuje život slovenských chudobných ľudí, v období 30. rokov 20. storočia. V porovnaní s rozprávkou Jano je autorov obraz v Čenkovej deťoch oveľa šírší, mnohé veci sú povedané jasnejšie, priamejšie, reálnejšie. Spisovateľ ukladá vážne obrazy jeden za druhým, pričom každý je novou obžalobou a výzvou do boja.
Hanka žije u zámožného sedliaka na dedine, jej život je plný úmornej práce a z vyčerpania nevládze ani spať. Nepozná chvíľku oddychu ani radosti. Ďalší obraz – Miško, žijúci u chudobného obuvníckeho majstra Kaspera v meste, na okraji priepasti existencie, zmietajúc sa v biede v boji s chorobami. Do sveta boháčov nás uvádza malý Paľko, ktorého mama predala, aby nemusel hladovať. Dieťa chudobnej matky má byť len domácim zvieratkom, rozptylom unudenej bohatej domácej pani. Ku koncu knihy sa deti Čenkovej vracajú k matke, každé s inou bolestnou skúsenosťou. Zaspávajú s vedomím, že proti nespravodlivému svetu treba bojovať.
Lit.: anonym: Víkendové rozhlasové hry. Rozhlasová tvorba. In web Rádio Devín, 24. 3. 2018 (článek). – Cit.: Literárne a dramatické Rádio Devín pozýva priateľov rozhlasových hier na stretnutia s tými najlepšími archívnymi rozhlasovými hrami zo Zlatého fondu Slovenského rozhlasu. Na posledný marcový víkend sme pre poslucháčov pripravili:
Sobota 13.04 – Fraňo Kráľ: Čenkovej deti / rozhlasová hra pre celú rodinu
Dnes vám ponúkneme staršiu nahrávku. Tentokrát dramaturgia siahla po hre nazvanej Čenkovej deti, ktorú podľa známej, predvojnovej rovnomennej prózy jedného zo zakladateľov slovenskej proletárskej spisby pre deti a mládež – Fraňa Kráľa, pre rozhlas upravil Ernest Weidler. Umelecké vyjadrenie v čase vzniku nahrávky podporilo obsadenie veľkých hereckých osobností tak dospelých, ako aj detských. Mamu Zuzanu Čenkovú vytvorila Hana Meličková, v úlohách jej detí Miška, Hanky a Paľka začujete hlasy Paľka Mikulíka, Dušany Fašungovej a Miroslava Šeba. Zamatovým hlasom, známym najmä starším poslucháčom, vás do príbehu vovedie Rozprávač Viliama Záborského.
Pre rozhlas napísal Ernest Weidler. Dramaturgicky pripravil Emil Fillo. Účinkujú: Viliam Záborský, Hana Meličková, Pavol Mikulík, Dušana Fašungová, Miroslav Šebo, František Zvarík, Branislav Koreň, Oľga Sýkorová Jozef Šándor, Emil Fillo, Stano Dančiak, Štefan Figura, Alojz Kramár, Ĺubo Roman a mnohí ďalší. Zvukovo a technicky realizoval Gustáv Guldán, réžiu mala Elena Bauerová.
Premiéra: 1958 (…)
Účinkuje Tobiáš Jirous.
Natočeno v Českém rozhlasu v roce 2007 (?) (17 min). Vysíláno na stanici ČRo 5 Plzeň v cyklu Víkendové čtení (premiéra?).
Karel Čapek. Dramatizace humorně laděných povídek o praxi policejního aparátu třicátých let. Dramatizace a režie Jiří Horčička. Hudba Jiří Váchal. Dramaturgie Jaroslava Strejčková.
Osoby a obsazení: komisař Mejzlík (Viktor Vrabec), policejní rada (Miloš Nedbal), plukovník Hampl (Martin Růžek), podplukovník Vrzal (Zdeněk Martínek), pan Pištora (Josef Kemr), rada Pitr (Čestmír Řanda), Holub (Oldřich Musil), archivář Divíšek (Zdeněk Řehoř), dozorce (Ferdinand Krůta). Dále účinkují Pavel Spálený, Jan Faltýnek a Jiří Smutný.
Natočeno v roce 1981 (64min.). Repríza 20. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 9. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 26. 10. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 26. 10. 2025 (ČRo Pohoda, 12:00 h. 21:00 h.).
Pozn.: Tato inscenace je téměř totožná s další – gramofonovou – Horčičkovou verzí z téhož roku, v níž komisaře Mejzlíka hraje Josef Vinklář.
Pásmo o životních osudech a tajemstvích českého básníka a spisovatele Rudolfa Těsnohlídka. K 80. výročí autorovy smrti připravil Rudolf Matys. Režie Hana Kofránková.
Účinkují Miloš Hlavica, Růžena Merunková, Lukáš Hlavica, Kamil Halbich a Dana Černá.
Natočeno 2007. Premiéra 13. 1. 2008 (60min.). Repríza 10. 6. 2012 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.), 19. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).
Lit.: anonym: Temný fjord. In web ČRo 3 Vltava, duben 2015 (anotace). – Cit.: Ten příběh by si zasloužil velkého dramatika nebo hlubinného psychologa. Řeč je o životním příběhu Rudolfa Těsnohlídka (1882-1928). Přesněji řečeno, „dvou Těsnohlídků“, navzájem si nepodobných. Toho „prvního“, viditelného, zná dobře literární historie a možná, že stále ještě i dost čtenářů, jako skvělého autora soudniček, fejetonů i dětských knížek, Lišky Bystroušky.
Pásmo nazvané Temný fjord se ale zabývá převážně oním „druhým“, úplně odlišným Těsnohlídkem – křehkým snivcem, propadlým melancholii a pocitu osamělosti – a průběžně uhranutým i tajemstvím smrti.
Lit.: Matys, Rudolf: Temný fjord Rudolfa Těsnohlídka. In web ČRo 3 Vltava, červen 2012 (článek). – Cit.: Ten příběh by si zasloužil velkého dramatika (ještě se ho ale, až na nerealizovaný TV scénář L.Kundery, nedočkal), nebo aspoň špičkového hlubinného psychologa. Mluvím tu o životním příběhu Rudolfa Těsnohlídka (1882-1928).
Přesněji ale řečeno, „dvou Těsnohlídků“, navzájem si až nepodobných, kteří v jednom těle sdíleli tentýž životní čas. Toho „prvního“, viditelného, zná dobře literární historie, a možná, že stále ještě i dost čtenářů, jako skvělého autora soudniček a fejetonů, ale i půvabných dětských knížek, Lišky Bystroušky ad. Pásmo nazvané Temný fjord se ale bude převážně zabývat oním druhým, úplně odlišným Těsnohlídkem – křehkým snivcem, propadlým melancholii a pocitu osamělosti – a průběžně uhranutým i tajemstvím smrti. O něm hojně psal už ve svých prvních symbolistických povídkách – ale jakoby o něm psal až „svatokrádežně“, jako by jimi málem přivolal i svůj reálný osud!
První trauma si ho našlo už v době jeho gymnaziálních studií, ale nejhorší rána na něj čekala až nad jedním norským fjordem. Jeho milovaná žena, krásná Kaja, se tam při společné svatební cestě před jeho očima zastřelila. Byla to nešťastná náhoda? Sebevražda? Nevíme, zbývají jen dohady a mlčící Kajin hrob v zapadlé norské vesničce Vesnes.
Pak na léta domněle zcela zvítězil Těsnohlídek – novinář a spisovatel, účastně se zabývající radostmi a strastmi druhých a pro ně zapomínající na ty vlastní. Jen na chvilku se poznovu vynořila Kajina tvář v jeho vrcholné básnické knížce Den, ale hned, jak odezněly ty krásné verše, zase zmizela jako ponorná řeka.
Tajemství dávné Kajiny smrti zůstalo tedy nerozřešeno, ale málem stejně nepochopitelný připadal mnoha lidem i výstřel z 12.ledna 1928, jímž obecně uctívaný novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, v té době navíc i šťastně ženatý, ukončil svůj, teprve šestačtyřicetiletý život!
Aspoň na několik z těch vzrušujících otázek, vznášejících se nad tímto složitým osudem, se pokusí odpovědět kompozice Temný fjord, kterou napsal Rudolf Matys.
Lit.: Matys, Rudolf: Temný fjord. In web ČRo 3 Vltava, leden 2008 (anotace). – Cit.: Jméno spisovatele Rudolfa Těsnohlídka máme spojené především s jeho nejproslulejší knížkou, přírodní bajkou o lišce Bystroušce a jejích zvířecích i lidských přátelích; s příběhem, který je prozářený úsměvem i životní moudrostí. Ani jeho skvělé fejetony a soudničky nikdy nepostrádaly laskavou chápavost a vstřícnost. Ale Těsnohlídkův životní osud bohužel nic nedal na básníkovu touhu po harmonii. Vystavil jeho citlivé nitro tvrdým a nelítostným zkouškám, které mohou připomínat osudovost antických tragédií.
Nikoli náhodou je tedy Rudolf Matys, který napsal pro Schůzky s literaturou pásmo k osmdesátému výročí Těsnohlídkovy smrti, nazval „temným fjordem“. Fjordem proto, že nejdramatičtější okamžik tohoto pohnutého příběhu o lásce a smrti se skutečně odehrál na dálném norském severu. A temným i proto, že je zahalen dodnes nevysvětleným, a tedy stále vzrušujícím tajemstvím.
Schůzky s literaturou na těsnohlídkovské téma se pokusí aspoň trochu pootevřít dvířka do záhadné „třinácté komnaty“ básníkova nitra. Zároveň však připomene i méně známé položky bohatě rozvětveného Těsnohlídkova díla, jeho překlady ze severských literatur, aktivity charitativní, speleologické, jeho iniciační zásluhu o včlenění tzv. insitní literatury do celku české umělecké literatury – ale především jeho krásné a stále nedoceněné pozdní verše, které ovšem s jeho šerosvitným milostným osudem rovněž intimně souvisejí…
Pásmo Rudolfa Matyse o životních osudech a tajemstvích básníka a spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, nazvané Temný fjord, uvádí Český rozhlas 3 – stanice Vltava ve svých Schůzkách s literaturou.
Miloš Marten. Filozofické pohádkové podobenství neprávem zapomínaného autora, spjatého s významným časopisem Moderní revue. Úprava Nella Mlsová a Jan Dvořák. Zvuk Jiří Václavíček. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Rudolf Kvíz, Pavel Novotný, Jan Pilař a Lucie Štěpánková.
Připravil Hradec Králové v roce 2005. Premiéra 16. 10. 2005 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka. Repríza 13. 1. 2008 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min.); 27. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 4. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 16. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Miloš Marten: Černý páv. In web ČRo 3 Vltava, 4. březen 2020 (článek). – Cit.: (…) Osobitý spisovatel, literární a výtvarný esejista a kritik Miloš Marten (vlastním jménem Miloš Šebesta, 1883-1917), spjatý s významnou „Moderní revue“, uveřejnil v tomto časopise v roce 1908 pozoruhodné filosofické pohádkové podobenství „Černý páv“, které napsal v roce 1904. Sugestivní text, postavený na rozbujelé ornamentální symbolice, vychází z tradic romantismu s jeho únikem do ztraceného světa bájí a legend, snů, tajemství a iluzí. Základní inspirační okruhy však autor výrazně rozšiřuje a reaguje na myšlenkové a umělecké podněty a problémy počínajícího 20.století.
Nešťastný mladý král, zmítaný sžírající touhou po stále unikajícím pávovi, je z rodu rozervaných poutníků, kteří bloudí prostorem a časem, hnáni neuchopitelnými ideály. Příběh pak přerůstá do filozofující úvahy o věčném hledání smyslu života, krásy a lásky. Marten tak v českém písemnictví svérázně varioval typ symbolického pohádkového podobenství, které mistrovsky ve světové literatuře uvedl například Oscar Wilde, a stal se výrazným představitelem této vývojové linie u nás.
„Černý páv“ nebyl náhodným a ojedinělým vybočením z autorovy početné tvorby, zahrnující například prozaický „Cyklus rozoše a smrti“ či esejistické studie o Otokaru Březinovi nebo Edvardu Munchovi. V rozmezí let 1912-1914 napsal a časopisecky uveřejnil podobně koncipované texty. Zahrnují črtu „Vodník“ s netradičně viděnou pohádkovou figurou, o antické motivy opřené příběhy „Psyché“ a „Potrestaný Faun“ a polemiku o „vzpouře proti Bohu“ „Tajemství Satanovo“. Všechny tyto rozsahem nevelké prózy představují myšlenkově i formálně bohaté a vybroušené skladby o sváru mezi dobrem a zlem, mezi rozumem a citem, mezi životní hloubkou a povrchností. Reagují tak na existenciální otázky, které 20.věk vyostřil.
Souborného vydání se však autor nedožil, vyšlo poprvé a bohužel i naposledy zásluhou Martenova interpreta V.Hellmuta-Braunera v roce 1944 pod příznačným názvem „Pohádky a podobenství“.
Rozhlasové uvedení „Černého páva“ není jen pietní připomínkou díla neprávem zapomínaného autora, reprezentuje nadčasovou hodnotu, která je s to strhnout citovou intenzitou, silou obraznosti a myšlenkovým poselstvím i dnešního vnímatele. (…)
Natočeno 2007. Premiéra 13. 1. 2008 (58min.).
Účinkují Dušan Urban, Pavel Juřica a Vladimíra Včelná.
Připravila Olomouc. Natočeno 2007. Premiéra 12. 1. 2008 (15min.).
Natočeno 2007. Premiéra 12. 1. 2008.
Powered by WordPress