Martina Drijverová. Pohádka na motivy norské lidové pohádky. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Karel Weinlich.
Účinkuje Ladislav Mrkvička.
Natočeno v Českém rozhlase v roce 1994 (8 min.). Repríza 2. 2. 2014 v cyklu Hajaja (ČRo 2 Praha).
Martina Drijverová. Pohádka na motivy norské lidové pohádky. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Karel Weinlich.
Účinkuje Ladislav Mrkvička.
Natočeno v Českém rozhlase v roce 1994 (8 min.). Repríza 2. 2. 2014 v cyklu Hajaja (ČRo 2 Praha).
Premiéra (?) 28. 11. 2007 (15min.) v rámci Dnů slovenské kultury.
Divadelní a filmoví režiséři uvádějí verše svých oblíbených autorů.
Premiéra 26. – 30. 11. 2007 (10min.). Repríza 12. – 16. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 12:50 h) v cyklu Poetická zastávka.
Obsah: 1. Těšínsko – 2. Ostrava. – 3. Beskydy. – 4. Obrtel – Biebl – Bieblová. – 5. Nonsens a dada.
Četba na pokračování. Čte Ladislav Mrkvička. Upravila Hana Soukupová. Režie Jakub Doubrava.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2007 (?). Premiéra prvního dílu 26. 11. 2007 (21 min.).
Premiéra (?) 26. 11. – 30. 11. 2007 (1 díl cca 30min.).
Marian Palla čte jízdní vlakové řády z Brna do Opavy, z Opavy do Brno, z Brna do Opavy, z Opavy do Brna a jako bonus „šalinou“ na Cejl.
To vše za doprovodu hudby.
Vydal FT Records v roce 2007 (FT0086-2, 1 CD; celková délka 36 min.). K poslechu zde.
Osoby a obsazení:
Otec (Július Vašek), nejstarší (Vladimír Durdík, Michal Gučík), prostřední (Roman Pomajbo, Miroslav Trnavský), Janko (Ján Galovič), Tátošík (Vladimír Minarovič), Zlatovláska (Danica Matulayová), ježibaba (Eva Rysová), 1. dcera (Nataša Kulíšková), 2. dcera (Lucia Vráblicová), 3. dcera (Križanová, Blahová, Dacejová), král (Igor Hrabinský), 1. sluha (Branislav Križan), 2. sluha (Ján Mistrík).
Josef Zeman.
Příhody malé rezavé veverky z Křivoklátských lesů. Režie Josef Svátek.
Čte Karel Höger.
Natočeno 1962.
Vydala Radiotéka, únor 2020 (MP3).
Natočeno 1969.
Pozn.: Daniel Foe se narodil někdy okolo roku 1660 (obvykle se udávají roky 1659 nebo 1661) jako syn londýnského řezníka Jamese Foea. Na svůj prostý původ nebyl příliš hrdý a vyřešil to tím, že si ke svému jménu později přidal aristokraticky znějící De, tuto opravenou podobu jména lze najít různě zapsanou (De Foe či Defoe), později tvrdil, že je spřízněný s šlechtickým rodem De Beau Faux.
Za svá satirická díla byl vězněn, ve vězení začal vydávat časopis The Review (1703). Za ironický pamflet navrhující řešení konfliktu mezi státní, anglikánskou církví a puritány byl odsouzen na pranýř, poté byl získán do státní služby. Jako tajný agent připravoval v r. 1707 sjednocení parlamentů Anglie a Skotska.
Jeho nejslavnější román, Robinson Crusoe 1719, o synovi z kupecké rodiny, který uteče na moře, aby se tal námořníkemm a po ztroskotání lodi žije mnoho let na pustém ostrově, je založen na skutečném příběhu námořníka Selkirka. Jedná se tak o jeden z prvních románů s realistickými prvky. Defoe v něm mimo jné sleduje vývojově hledání Robinsonovy cesty k Bohu a formování jeho mravních vlastností a vytváří typ svobodného jedince ztělesňující morálku „bílého muže“.
Daniel Defoe ve svých dílech rozvinul tradici španělských pikareskních románů a cestopisů a velmi dobře vystihl ekonomické myšlení jednotlivce v době začínajícího kapitalismu.
Powered by WordPress