Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Virginia Woolfová. Četba na pokračování. Překlad a úprava Kateřina Hilská. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Taťjana Medvecká.

Premiéra prvního dílu 26. 10. 2007 (30min.). Repríza 1. dílu 22. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Zemančíková, Alena: Z deníků Virginie Woolfové. In Týdeník Rozhlas 43/2007, s. 11.

Jiří Münzer – Nina Kostěrinová.
Osmidílná četba na pokračování z deníků. Úprava Pavel Krejčí. Deník židovského chlapce Jiřího Münzera a deník ruské komsomolky Niny Kostěrinové líčí obrazy všedních i nedělních dnů na prahu dospívání. Život obou mladých lidí se však dramaticky mění s nástupem fašismu, Stalinova teroru a začínající 2. světové války. Svědectví těchto dospívajících mladých lidí je silné svou autenticitou, zjitřeným viděním, upřímností a hledáním východiska z tragické situace. Zvuk Leoš Sedláček. Hudební spolupráce Tomáš Katschner. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Dagmar Novotná, Vojtěch Hájek.

Nastudoval ČRo Hradec Králové v roce 2007. Premiéra prvního 24. 10. 2007 (29min.).

Lit.: Krejčí, Pavel: Jaké bylo dospívat nad propastí. In Týdeník Rozhlas 43/2007.(anotace). – Cit.: Žili ve stejné době, ale v rozdílných světech. Oběma osud vyměřil jen velmi krátký čas. Židovský chlapec Jiří Münzer zahynul v Osvětimi, ruská dívka Nina Kostěrinová zemřela v prvních měsících druhé světové války při akci partyzánů poblíž Moskvy. Oba zanechali cenné deníkové svědectví.
V lednu roku 1936 si v Hradci Králové začal psát deník Jiří Münzer. Tehdejšímu sekundánovi dali první impulz nejspíše rodiče, ale chlapec vydržel zapisovat pouhý rok. I přesto jsou jeho záznamy unikátní svou vzácnou bezprostředností.
Neúprosná strohost
Svět, jak ho vidí třináctiletý chlapec, je první hodnota Münzerova deníku. Odráží se v něm bezstarostné a šťastné dětství. V roce 1940 se Münzer k zapisování vrátil. Z gymnazisty se stal židovský učeň a „z indiferentního člověka se stal Žid“. Dění kolem sebe tentokrát zaznamenává s překvapující týdenní pravidelností. Zápisy svědčí o zhoršujících se podmínkách života ve válečných letech. Transporty do Polska popisuje s neúprosnou strohostí. Záznamy končí v únoru 1942, kdy Jiřímu došly v sešitě volné stránky. Další sešit si pravděpodobně vzal s sebou do transportu. Z pochopitelných důvodů se nedochoval. Jiří Münzer zahynul v koncetračním táboře v Osvětimi v roce 1944. Bylu mu jedenadvacet let. Jeho deník vydal Radioservis v roce 2002.
Deník obyčejného děvčete
V tomtéž roce jako Jiří Münzer si v Moskvě začala psát Nina Kostěrinová „deník obyčejného děvčete“. Novopečená horlivá komsomolka ze „staré“ bolševické rodiny nemá nejmenší pochybnosti o správnosti politických procesů v letech 1936 až 1937. Tresty smrti nad trockistickými nepřáteli lidu považuje za jediné možné. Ale po zatčení řady příbuzných vznikají v „politické uvědomělosti“ patnáctileté dívky trhliny. Zatčení milovaného otce, který byl Nině absolutním vzorem, nese velice těžce a jeho případnou vinu se snaží odčinit ještě usilovnější prací pro kolektiv.
Děsivou atmosféru v předválečném SSSR zachytila Nina Kostěrinová takříkajíc z první ruky, aniž ji mohla vzhledem k svému věku zcela pochopit. Hned v prvních válečných měsících odchází – navzdory oční vadě (krátkozrakosti) – do partyzánského oddílu. Zachránit a očistit svého otce – to je hlavní pohnutka, která ji žene vstříc smrti.
Nina Kostěrinova zemřela při partyzanské akci poblíž Moskvy 14. listopadu 1941. Bylo jí – stejně jako Jiřímu Münzerovi – jedenadvacet let. Deník obyčejného děvčete mohl v Sovětském svazu vyjít tiskem až po destalinizaci v roce 1962. Záhy byl přeložen do většiny evropských jazyků (česky vyšel roku 1964 pod názvem Deník Niny Kostěrinové) a v roce 1966 došlo i k jeho vydání ve Spojených státech.
Bezděčná lyrika, ale především autentičnost, s níž jsou popsány politické procesy, zajistily knize světový úspěch. Nedávno vznikl podle Deníku obyčejného děvčete dokonce muzikál. Kostěrinová se na rozdíl od Münzera svěřovala i se svými citovými a milostnými problémy. Proměna dívky v ženu je pochopitelně přitažlivé téma a i proto je muzikál na repertoáru mnoha ruských divadel.