Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Edgar Dutka. Příběh současného českého autora ze sbírky Staženi z kůže ze tmy vycházíme. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Svatopluk Skopal.

Natočeno 2007. Premiéra 28. 10. 2007 (19 min.). Repríza 17. 11. 2011 (ČRo 3 Vltava, 16:30 h), 7. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 1. 1. 2016 (ČRo Plus, 23:35 h) v cyklu Radiokniha; 20. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Současná povídka; 6. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: anonym: Edgar Dutka: Muž, který poslední mluvil s dr. Miladou Horákovou. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2011 (článek). – Cit.: (…) Spisovatel, scénárista, režisér a dramaturg animovaných filmů Edgar Dutka se narodil 21.5. 1941. Jeho matka byla vězněná z politických důvodů, proto strávil dva roky v dětském domově. Prošel několik zaměstnání, rok žil v Austrálii a v roce 1971 absolvoval katedru scenáristiky a dramaturgie FAMU v Praze. Od roku 1974 působil jako dramaturg, scenárista a režisér ve Studiu Jiřího Trnky a studiu Bratři v triku. Je autorem nebo spoluautorem scénářů k více než čtyřiceti animovaným filmům, např. O Maryšce a Vlčím hrádku, Konec krychle, Všehochlap, Drátovat, flikovat, kreslený seriál Brundibáři. S režisérem a výtvarníkem Jiřím Bártou vytvořil Klub odložených (1989) a kromě toho s ním pracoval na kombinovaném projektu Golem.

Od počátku devadesátých let vyučuje scenáristiku a dějiny animace na FAMU v Praze. V roce 2002 se habilitoval jako docent. Za animovanou tvorbu byl nominován na cenu Britské královské akademie a obdržel cenu Grand Prix na filmovém festivalu v Cannes. Je autorem prozaických knih U útulku (2003) a Slečno, ras přichází (2004). Některé povídky z knihy Staženi z kůže ze tmy vycházíme (Torst 2007) byly publikovány v Revolver revue a v knižních povídkových souborech jihlavského nakladatelství Listen. 

Lit.: anonym: Edgar Dutka: Muž, který poslední mluvil s dr. Miladou Horákovou a Bronte Café. In web ČRo3 Vltava, 7. 11. 2021 (článek). – Cit.: (…) Edgar Dutka (1941) prožil velkou část života jako „nespolehlivý“ člověk. Za tzv. protistátní činnost mu komunistický režim zavřel matku (dva roky strávil v dětském domově), později prošel mnohými povoláními a nakonec studoval katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Od roku 1974 pracoval jako dramaturg (později scenárista i režisér) ve Studiu Jiřího Trnky a ve studiu Bratři v triku. Na svém kontě má 43 autorských a spoluautorských animovaných filmů, z nichž mnohým se dostalo vysokých festivalových cen. 

Od roku 1991 je pedagogem na FAMU, kde se v roce 2004 stal profesorem. V roce 1963 napsal knihu povídek z dětského domova, která směla vyjít až v roce 2002 a byla ihned nominovaná na cenu Magnesia litera, jeho román Slečno, ras přichází vyšel o dva roky později a byl oceněn Státní cenou za literaturu. Na Vltavě nyní máte možnost slyšet dvě z jeho povídek. (…)

Svoboda stojí na mrtvolách? Bývalý politický vězeň, stařec, dva studenti a hospoda. Naslouchejte pečlivě každému, kdo vypráví poutavé historky. Ten starý opilec tvrdí, že byl také vězeň, ale bývalému muklovi připadá jako fízl a na ty on má přece nos. A ta historka, jak potkal doktorku Horákovou jdoucí na popraviště, kterou dva studenti napjatě hltají, také nějak nehraje. Mrazivé vyústění zdánlivě banální situace vypráví Svatopluk Skopal. (…)

Josef Škvorecký. Povídka. Režie Petr Adler.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno v roce 1997  (30min.). Repríza 23. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.). Repríza 23. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 100. výročí narození Josefa Škvoreckého.

Lit.: Fleyberková, Klára: Povídky Josefa Škvoreckého. In web ČRo 3 Vltava, 19. únor 2018 (článek). – Cit.: Povídky zaujímají v rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle Josefa Škvoreckého významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracím, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy.

Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství a umění. V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.