Premiéra 29. 9. 2007.
26. 9. 2007
Dogonové: bledá liška a ti druzí (2007)
Věčný panovník: osobnost a kult sv. Václava (2007)
Kdy byly ostatky svatého Václava přeneseny ze Staré Boleslavi na Pražský hrad? Kdo a proč založil jeho kult? S osobností i s uctíváním českého zemského patrona je stále spojeno mnoho nevyřešených otázek. Kateřina Jíšová o nich hovoří s historikem a archeologem prof. Petrem Sommerem a s historikem Petrem Kubínem, který se zabývá kanonizací českých světců ve středověku. Připravila Blanka Stárková.
Premiéra 29. 9. 2007. Repríza 28. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 16:00 – 17:00 h).
Divotvorný mlýnek (2004)
Pavel Šrut. Pohádka na motivy české lidové pohádky o divotvorném mlýnku, který plní lidská přání. Režie Dimitrij Dudík.
Vypráví Bořivoj Navrátil.
Připravil Český rozhlas v roce 2004 (10 min.).
Dům č. 5 (2007)
Premiéra 28. 9. 2007 (29min.).
Čigoligo aneb Jestřábova Dvojka ve Sluneční zátoce (2007)
Premiéra 28. 9. 2007 (60min.).
Tažení proti svatému Václavu čili Zmatení jazyků a pojmů (2007)
František Xaver Šalda. Esej českého literárního kritika. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Otakar Brousek I.
Premiéra 28. 9. 2007 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 28. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 28. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Lit.: anonym: František Xaver Šalda: Tažení proti svatému Václavu čili Zmatení jazyků a pojmů. In web ČRo 3 Vltava, září 2007 (anotace). – Cit.: Před vypuknutím oslav svatováclavského milénia roku 1929 napsal F. X. Šalda stať s výmluvným názvem „Tažení proti svatému Václavu čili Zmatení jazyků a pojmů“. Stať publikovaná v Šaldově Zápisníku kritizuje jakékoli ideologické přisvojování si odkazu svatého Václava. Velký český literární kritik navíc vzpomíná na to, jak tuto velkou postavu českých dějin chápal již jako student. – Dtto v září 2015.
Kníže a světec v proměnách času (2007)
Premiéra 28. 9. 2007 (56min.).
Všechno je jinak (2007)
Milan Valenta. Povídka současného olomouckého autora. Vybral a připravil Miroslav Buriánek. Technická spolupráce Milan Plodek. Režie Miroslav Buriánek
Účinkují Vladimíra Včelná a Petr Kubes.
Natočil Český rozhlas Olomouc v roce 2007. Premiéra 27. 9. 2007 na stanici ČRo 3 Vltava v cyklu Moderní povídka. (23 min.).
Lze oprávněně pochybovat (2007)
Josef Jedlička. Esej spisovatele a publicisty psaný pro vysílání Svobodné Evropy. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Jaroslav Someš.
Připravil Český rozhlas v roce 2007 (15 min.). Repríza 23. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h) v cyklu Psáno kurzívou; 24. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h) v cyklu Esej týdne.
Pozn.: Esej o postavě Fausta i jeho historickému předobrazu, psaný pro pravidelný pořad Časové a nadčasové, který z bavorského Mnichova po léta vysílala rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Prozaik, esejista a publicista Josef Jedlička (1927-1990) v roce 1968 emigroval do SRN, kde působil jako redaktor Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Jedličkova prvotina, román Kde život náš je v půli se svou poutí (1966), o myšlenkovém a životním bloudění mladé generace, vznikla v letech 1954-1957, mohla vyjít až s desetiletým zpožděním a v úplném vydání teprve v r. 1994. V roce 2000 vyšel v brněnském nakl. Petrov Jedličkův posmrtný výbor esejů nazvaný Rozptýleno v prostoru a v čase. Jsou to texty, které autor psal v 70. a v 80. letech pro Svobodnou Evropu, pro pořad Časové a nadčasové. V eseji s názvem Lze oprávněně pochybovat se Josef Jedlička věnuje postavě Fausta i jeho historickému předobrazu na podkladě monografie Güntera Mahala. (anotace ČRo)
Nebožtík Mattia Pascal 1/12 (2007)
Luigi Pirandello. Četba na pokračování z románu italského spisovatele. Překlad Alena Hartmanová. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Jan Vondráček.
Premiéra prvního dílu 24. 9. 2007 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30min.) v cyklu Italský rok. Repríza 1. dílu 14. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:0 h.; 30min.); 20. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).
Lit.: anonym: Luigi Pirandello: Nebožtík Mattia Pascal (1-12). In web ČRo 3 Vltava, září 2007 (článek). – Cit.: Mladík Mattia Pascal se z boháče stane takřka žebrákem, jeho manželství ztroskotá na zlé tchyni. Nejkrásnějším snem je mu uniknout z této ponižující situace. Lze však opustit to, čím jsme byli a stát se někým úplně jiným? Zvolit si nový osud? Ten nový člověk, ten druhý musí mít přece svou minulost, svůj příběh, musí odpovídat na otázky druhých: Odkud jste? Co jste dělal? Kde máte rodiče? Odpovědět na ně znamená lhát, neodpovědět znamená odsoudit se k dobrovolné samotě, stát mimo společnost. Člověk bez minulosti je podezřelý. Zápas Mattii Pascala o to být sám sebou a zároveň někým jiným vylíčil Luigi Pirandello s vervou vypravěče, jemuž je požitkem vymýšlet nepravděpodobné situace a dávat jim punc pravděpodobnosti, a se zaujetím filozofa, který se snaží otázky spíš klást než na ně odpovídat. Dvanáctidílnou četbu na pokračování z překladu Aleny Hartmanové připravil Miroslav Stuchl. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Jan Vondráček.
Mattia Pascal, mladík dobrosrdečný, leč nerozvážný, dokáže velmi brzy učinit si ze života peklo: z boháče se stane takřka žebrákem, neprozřetelné manželství ztroskotá na zlé tchyni. Nejkrásnějším snem je mu uniknout z této ponižující situace. A podivuhodná shoda okolností mu náhle umožní tento sen uskutečnit. Lze však opustit to, čím jsme byli a stát se někým úplně jiným? Zvolit si nový osud? Ten nový člověk, ten druhý musí mít přece svou minulost, svůj příběh, musí odpovídat na otázky druhých: Odkud jste? Co jste dělal? Kde máte rodiče? Odpovědět na ně znamená lhát, neodpovědět znamená odsoudit se k dobrovolné samotě, stát mimo společnost. Člověk bez minulosti se nemůže usadit, je podezřelý.
Zápas Mattii Pascala o to být sám sebou a zároveň někým jiným vylíčil Luigi Pirandello s vervou vypravěče, jemuž je požitkem vymýšlet nepravděpodobné situace a dávat jim punc pravděpodobnosti, a se zaujetím filozofa, který se snaží otázky spíš klást než na ně odpovídat.
Nebožtík Mattia Pascal je patrně nejlepší z Pirandellových románů, snad i proto, že obě tyto složky udržuje ve šťastné rovnováze humor, při vší své hořkosti mladistvě furiantský. Takřka současně s originálem vyšel roku 1904 i francouzský a německý překlad Nebožtíka Mattii Pascala. Byl to první mezinárodní úspěch sedmatřicetiletého autora, který měl do té doby na svém kontě jeden průměrný román (Zavržená) a řadu povídek, které se zdánlivě nevymykaly z veristického žánru, pro krajana Giovanniho Vergy tehdy takřka povinného.
Čím upoutal tento román, kterému kritika vytýkala plochost postav, nepravděpodobnost situací a zejména neúnosnou délku filozofujících pasáží? Především je to vypravěčský dar; Pirandello patřil k velkým vypravěčům, jako byl Balzac, Dickens nebo Dumas: pod rukama se mu vše mění v příběh, brilantně si vymýšlí zápletky, hravě vytváří postavy. Na druhé straně je však tento vypravěč neustále v zajetí vlastního dramatu. Zkušenosti vlastního života, bohatého na pohromy, dávají jeho úvahám o smyslu existence, o identit člověka a o možnosti štěstí úzkostný tón osobního zaujetí.
Pirandellův humor spočívá v náhlém osvětlení nelogičnosti lidského počínání, absurdity života. V této knize je už obsažena celá podstata Pirandellova díla: motiv nesmyslnosti a chaotičnosti světa, nemožnosti změnit život, motiv vzpoury a nevyhnutelné porážky, úzkost z temnot vesmíru, marná touha po štěstí, motiv lži, vnucené masky i typicky pirandellovský paradox mezi výjimečnou situací a všedním prostředím. Když roku 1936 Pirandello zemřel, zanechal po sobě dílo neobvykle rozsáhlé: básně, eseje, povídky, romány, divadelní hry… Věci, v nichž se počáteční popud stal rutinou, řemeslem, jsou dnes mrtvé. Přežila je ta díla, ve kterých jako v Nebožtíku Mattia Pascalovi cítíme autentičnost autorova neklidu a trýzně, kde marná vzpoura hrdinů proti nevyhnutelné pasti, do které je člověk chycen silou věcí, dává příběhu patos moderní lidské komedie.