Vladimír Holan. Recituje Miroslav Zounar.
Natočeno 2007 (?).
3. 9. 2007
Radůstky slečny Melvillové (1999?)
Účinkují Zlata Adamovská a Petr Křiváček.
Premiéra (?) 24. 12. 1999.
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci 1/4 (2006)
Halina Pawlovská. Čtyřdílná četba na pokračování. Technická spolupráce Zdeněk Slavotínek. Režie Jakub Vítek.
Účinkuje Ivana Plíhalová.
Nastudoval ČRo 5 Olomouc v roce 2006. Repríza od 3. 9. 2017 (ČRo Olomouc, 18.03 h.), programový cyklus Počteníčko (celková délka 99 min.).
Pozn.: Dnes spolu otevřeme titul, jehož autorka je milovnicí banánů a rybiček, dáma, která nemůže chybět na žádném V.I.P. večírku, přesto v nitru nesmělá a plachá. Stejně jako Olga, hlavní hrdinka jejího románu o hledání toho pravého. O tom, že Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, se můžete přesvědčit ve čtyřdílné rozhlasové úpravě novely Haliny Pawlowské, kterou v olomouckém studiu s Ivanou Plíhalovou natočil režisér Jakub Vítek. Díl první. (anotace)
Ze světa zvířat, Anekdoty a vůbec (2006)
Kompilace nahrávek Jana Wericha. Autor textů Jaroslav Hašek (1-4), Jan Werich (5-9). Hudba a text Shelton Brooks (10). Český text Jiří Voskovec a Jan Werich (10). Hraje Karel Vlach se svým orchestrem. Archív Helena Bartíková. Poznámka Radko Pytlík. Výběr a sestava producentka Naďa Dvorská. Mastering Ivan Mikota ve studiu MI 91, 2006. Režie Josef Cincibus (7-9).
Účinkují Jan Werich a Miroslav Horníček (8).
Natočeno v roce 1952 (1-6), 1954 (10), 1959 (7-8) a 1966 (9) ve studiu AR (1-4), Rudolfinum (5-6),Fotofon (7-8) a Lucerna (9). Vydal Supraphon 24. března 2006 (1 CD, SU 5736-2 801, 71:28 min.).
Pozn.: Ze svého působení v redakci časopisu Svět zvířat vytěžil Jaroslav Hašek několik povídek, v nichž hlavními hrdiny jsou ježek, slepice, nebo jezevčík. Na osudu svých zvířecích hrdinů v absurdní komické nadsázce ukazuje Hašek vtipně a s lehkostí směšnost lidských vlastností, jako je žárlivost, nadutost, nebo naivita. Na počátku 50. let načetl Haškovy povídky Jan Werich. Z archivu Supraphonu vycházejí nyní tyto bajky jako objevený zvukový poklad. Jsou doplněny řadou Werichových dosud neznámých anekdot, které také čekaly na své zveřejnění přes půl století. Výběr pak završuje série Werichových anekdot židovských, již naopak proslulých a posluchači oblíbených. Ojedinělé interpretační mistrovství a humor vypravěče bude lahůdkou nejen pro sběratele a milovníky díla Jaroslava Haška a Jana Wericha. (anotace vydavatele) (more…)
Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy 1/5 (2007)
Vydal Supraphon v roce 2007 (prodej zahájen 24. 8. 2007; 5 CD, SU 5851-2).
Pozn.: Diskografie Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy.
Lit.: Nováček, Libor: Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy vychází na pěti CD. In web IHNed, 29. 8. 2007 (anotace). – Cit.: „{Skupa} okázal zbudovat „most“ mezi tradičním a soudobým pojetím loutkového divadla, přičemž do jeho „základů“ zabudoval vše cenné z řemesla a umu svých předchůdců, aby pak po něm přešel na „druhý břeh“. Do středu jevištního dění postavit loutku a její specifický herecký projev a podařilo se mu i hlasovou složku loutkové postavy dovést k dokonalosti. To vše při výrazném podílu improvizace, díky níž své partnery-vodiče udržoval v neustálém tvůrčím napětí. A právě ono „neviditelné herectví“, ona „postava v hlase“ (inspirovaná samozřejmě vzhledem a technologií loutky) se pro všestranně nadaného Skupu stala jeho nejvlastnějším vyjadřovacím prostředkem, a je patrně nejtrvalejší součástí jeho odkazu. Dokázal zhodnotit význam komického typu pro loutkové divadlo.
V tom nebyl sám. Ale jako jediný stvořil komickou dvojici, neomezenou lokálně ani časově, vybavenou latentní schopností vývoje – od nezávazného dadaismu po filosofující klaunství – dvojici, jež díky své naprosté unikátnosti dosáhla posléze světové proslulosti a dokonce přežila svého prvního (i druhého) interpreta. Dokázal získat dospělého diváka pro spontánní návštěvu loutkového divadla v takové míře, v jaké se to u nás už nikomu dalšímu dodnes nepodařilo. Bděl nad vývojem nevšedního talentu svého žáka Jiřího Trnky, poskytoval mu tvůrčí příležitosti a zčásti se zasloužil o to, že Trnka mohl vystudovat pražskou UMPRUM. V první polovině let padesátých se pak stal „guruem“ pro skupinu mladých talentovaných loutkářů, kteří po Skupově smrti dokázali pokračovat v jeho díle vskutku tvořivě. Navíc z jejich středu vzešel i Skupův znamenitý nástupce Miloš Kirschner.
anonym: Klasický Spejbl a Hurvínek. In web Supraphon, srpen 2007 (anotace). – Cit.: Proslulé loutky Spejbla a Hurvínka vznikly v roce 1920 (Spejbl) a 1926 (Hurvínek). Život jim vdechl a jejich charakter určil divadelní nadšenec Josef Skupa (1892-1957). Spejblovi přiřkl roli nespokojeného bručouna a popleteného poučovatele svého prostořekého syna Hurvínka. Mluvil obě postavy tak, že plynule přecházel z basu otcova do fistulky synka.
Dialogy obou protagonistů postavil na principu zaskočeného učitele, maskujícího svou nedotknutelnost rodičovskou autoritou a
důsledně zvídavého žáka. Jeho loutkové postavičky si záhy získaly obrovskou popularitu a rozhovory obou hrdinů byly nahrávány na
gramofonové desky, které jejich slávu dále šířily. Komplet pěti CD obsahuje maximum dostupných zvukových nahrávek scének a
výstupů Josefa Skupy pořízených firmou His Master’s Voice, dále pak Ultraphonem, Supraphonem, záznamů z archivu Českého
rozhlasu a z pozůstalosti tvůrce.
Komplet je určen nejen znalcům, nadšencům, sběratelům, fandům, ale i nováčkům mezi obdivovateli díla Josefa Skupy, s výpravným
bookletem, mapujícím dílo tohoto světoznámého loutkáře. (more…)
Úsměvy strejce Floriána (1999)
Premiéra 24. 12. 1999 (Praha, 16:04 – 17:00 h.).
Posvěcený čas (1999?)
Romano Guardini. Kapitola z knihy O posvátných znameních. Překlad Josef Vojtěch Florian. Čte Rudolf Kvíz. Režie Josef Lédl.
Natočeno 1999 (?).
Čas zvonů a zvonků (1999?)
Marie Kubátová. Vánoční vyprávění. Přednes Marie Marešová. Režie Jana Bezdíčková.
Natočeno 1999(?), vysíláno 23. 12. 1999.
Krajiny vzpomínek 1/12 (1999?)
Natočeno 1999 (?).