Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

George Orwell. Překlad Eva Šimečková.  Použitá hudba Harold Budd, Brian Eno (First Light); Peter Gabriel (Floating Dogs). Režie Igor Froněk.

Čte Pavel Novotný.

Nahráno ve studiu ATLAS – Pavel Fröde. Vydavatel Levné knihy (Pavel Fröde, Studio Allas), 2007 (10 CD, LK 0931-2; 630 min.). Vydáno 11. 4. 2020 (YouTube, 10 hod. 33 min.). K poslechu zde.

Pozn.: Jako audioknihu vám na deseti audio CD přinášíme Orwellův unikátní a stále aktuální román v překladu Evy Šimečkové. Významný antiutopický román byl napsán roku 1949. Autor v něm popisuje svět, kde vládne totalitní režim, který podporuje permanentní válka. Cokoli proti kolektivnímu myšlení Strany je krutě trestáno, lidská individualita se stává zločinem.Hlavním hrdinou je Winston Smith, který žije r. 1984 v Londýně ve fiktivní čtvrti a pracuje na Ministerstvu pravdy. (promo text)

Lit.: Piškula, Adam: Nineteen Eighty-Four a přes deset hodin nenávisti. In web Student Point, 15. 2. 2013 (recenze). – Cit.: Na Orwellův román 1984 vyšlo mnoho recenzí a rozborů. Co když ale knihu nečtete, nýbrž ji posloucháte? Audiotéka.cz nám tuto možnost nabízí a já se vám nyní pokusím sdělit, proč je někdy dobré odpočinout si od četby, zaposlouchat se a zjistit, že zvuk vám někdy otevře jiné brány vnímání, které při čtení zůstávají zavřené.

1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitních systémů. “Antiutopie“ má i svého “antihrdinu“: Je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři.

Román namluvil Pavel Novotný a především to byl právě on, kdo umocnil můj silný dojem z audioknihy. K ní jsem přistupoval se značnou bázlivostí, ovšem od první minuty mě svou intonací Novotný přesvědčil. Proč, ptáte se?

Časem zpět, nohama stále na zemi

Válka je mír.
Válka je mír.
S pedantskou přesností a rázovitostí se řinuly slova z reproduktorů, když mé tělo leželo na chalupě, z kamen sálalo teplo tepající z rozžhavených uhlíků a venku svět pokrytý bílou dekou. A já byl v tom. V tom románu, v tom roce 1984, byl jsem Winston a měl pochyby… Četl jsem, vlastně naslouchal výkladu jako při diktátu z českého jazyka. Ovšem s tím rozdílem, že jsem si lámal hlavu, nikoliv s gramatickými hříčkami, ale s kadencí slov, jaké se na mě valily. V mysli se mi zmocnil skličující pocit: „Tak nějak to vypadalo, když vládla naše velká komunistická sestra“? Samozřejmě Orwellův román je beze vší pochybnosti absolutní. Ovšem jisté prvky vládnutí, který používal pro „blaho“ civilizace velký bratr, si s ničím nezadají s prostředky, které byly použity pro „blaho“ české společnosti. To je také jeden z důvodů, proč je 1984 stále aktuální a oblíbená kniha, a to nejen v České republice.

Silný politický odér

Kniha 1984 je ovlivněna dobou svého vzniku a přímo reaguje na totalitní režimy, zejména stalinismus v Sovětském svazu. Vycházel ale také ze svých zkušeností s válečnou realitou ve Velké Británii. Orwell se pokusil o volnou extrapolaci svých zkušeností s různými režimy do budoucnosti. V některých aspektech blízko fiktivnímu systému Oceánie je dnes stalinská diktatura v KLDR. A v jistých aspektech stále více aktuální realita nejen střední Evropy.

Orwell nepoužívá expresivní výrazy. Libuje si v přesném popisu věcí a osob. S konfrontací s knižní podobou je ta audiovizuální ještě o něco přesnější (sluch je v tomto případě silnější než zrak) a dává člověku šanci jakoby proniknout hlouběji do celistvého problému, který román přináší. O to jsem se mohl nesčetněkrát přesvědčit například při zevnějším rozboru Winstonových spolupracovníků. Archetypy šedých myší poslušně plnící jakýkoliv úkol jsou přesnější, stojí před vámi a vy se přistihnete při tom, jak je nenávidíte.

Orwell píše bez zbytečných přísad. Řečeno nadneseně, používá pouze sůl a tu a tam pepř. Hovoří o čisté lásce jako o lásce nebezpečné, nedokonalé aby se o něco později rozplýval nad krásou zpěvu malého ptáčka. Je k neuvěření, jak mě orwellovský styl přikoval k posteli a překvapoval každou chvíli.

V knize samotné, jako i v audioknize, nalezneme spoustu symbolických slov, které si chtě nechtě zapamatujete. Ovšem i zde znovu zapůsobí síla mluveného slova a výrazy jako Velký bratr, Eurasie nebo Ideopolicie se vám nesmazatelně dostanou do hlavy. Stejně tak jako slova nová (Doublethink, Newspeak), které Orwell použil poprvé, a dokreslují nesmyslnost systému, který popisuje.

Jako celek působí dílo celistvě a souvisle. Román má jednozačnou dějovou linii. Tuto celistvost jednou za čas přeruší hudební doprovod. Ovšem nelze jej chápat jako násilné přerušení, naopak. Hudební vložka podkresluje celkový ráz románu a vyplňuje místo mezi vyprávěním příběhu, který slyšíte, stejně jako hudbu, s vojenskou přesností.

Dodnes mrazí čtenáře plastický obraz země ovládané totalitní mocí, která vládne tak efektivně, že si lidé přestávají uvědomovat jiné možnosti, přestávají myslet. Dnešní dobu nazýváme dobou demokratickou, chcete-li svobodnou. A jakkoliv zní tyto výrazy oproti totalitě superlativně, nepřestávejme pochybovat každý den o našem svobodném životě.

William Shakespeare. Překlad Josef Topol.
Hudba Jaromír Vogel. Nahrál Orchestr studia AVOS, dirigent Jan B. Krejčí
Dramaturgie Helena Šimáčková. Produkce Milada Kratochvílová, Boris Hlaváček (+střih). Režie Tomáš Töpfer.

Osoby a obsazení:
Romeo (Radek Holub),
Julie (Tereza Brodská),
Merkuccio (Kamil Halbich),
Tybalt (Rostislav Čtvrtlík),
Benvolio (Petr Rychlý),
Kapulet (Ladislav Trojan),
Kapuletová (Marta Vančurová a Jaroslava Pokorná),
Chůva (Jitka Smutná a Marie Durnová),
Lorenzo (Stanislav Šárský a Jiří Čapka),
Samson (Václav Sloup),
kníže (Tomáš Töpfer),
Montek (Jan Teplý),
Chorus (Jiří Helekal).

Natočeno ve studiu AVOS v r. 1995 a 1996.

Pozn.: Shakespearova tragedie Romeo a Julie měla slavnostní premiéru na nádvoří u Starého purkrabství 8. července 1994 – zhruba čtyři sta let po svém vzniku.
Jedinečná scenérie Pražského hradu se i v následujícím roce stala optimálním hledištěm a jevištěm pro nejslavnější a nejpůsobivější milostný příběh.
Inscenoval jej Tomáš Töpfer, který byl současně i duchovním otcem Letních shakespearovských slavností na Hradě. (more…)