Ondřej Sekora. Pro rozhlas upravila Eva Linková. Dramaturgie Drahomíra Měsková. Režie Miroslav Šváb.
Vypráví Vlastimil Brodský.
Natočeno 1987. Repríza 19. – 25. 7. 2004 (ČRo Praha, 19:15 h.); 30. 7. – 5. 8. 2007 (ČRo 2 Praha, 18:50 h.); 12. – 18. 7. 2021 (ČRo 2 Praha, 19:00 h.; 1 díl cca 10 min.).
Vydala Radiotéka, červen 2026 (MP3, CR.ES.2026.226). Ukázka k poslechu zde.
Jiří Sternwald. Četbu na pokračování ze vzpomínek hudebního skladatele připravila Eva Magalová. Režie Jan Fuchs.
Účinkuje Milan Neděla.
Natočeno v roce 1997 (1 díl cca 30 min.). Vydala Radiotéka, duben 2019 (MP3).
Pozn.: Jiří Sternwald si v dětství osvojil hru na housle a svůj zájem později rozšířil i o jiné nástroje. Začínal jako hudebník a vedoucí nejrůznějších amatérských skupin a orchestrů už v době studií na holešovickém reálném gymnasiu.
Stěžejní význam pro jeho celoživotní tvůrčí zaměření mělo setkání s Emilem Františkem Burianem. Na divadle a ve filmu spolupracoval rovněž s Alfredem Radokem, filmovou hudbu psal pro režiséry Zdeňka Brynycha, Martina Friče, Jánoše Kádara a Elmara Klose a další tvůrce. Kromě toho je autorem značného množství známých a oblíbených písní, včetně písňových textů. (anotace)
Henry David Thoreau. Kapitola z knihy Walden aneb Život v lesích. Připravila a uvádí Dagmar Oravová. Překlad a přednes Josef Schwarz-Červinka.
Natočeno 1991. Repríza 23. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou; 22. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou; 23. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.
Pozn.: Jde o úryvek z četby Walden aneb Život v lesích. Program z roku 2022 však uvádí rok nahrávky 2002.
Ferdinand von Saar. Novela polozapomenutého německy píšícího rodáka z Hranic na Moravě (1833-1906). Pro rozhlas upravil a režii má Miroslav Buriánek.
Účinkují Vladimír Hrabal a Tereza Novotná-Mikšíková. O autorovi a jeho díle hovoří prof. Ludvík Václavek z Filosofické fakulty University Palackého.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2006. Premiéra (?) 30. 7. 2007 (Vltava, 0:00 – 1:00 h.).
Natočeno v ČRo Brno v roce 2007. Premiéra 27. 9. 2007 (Vltava, 19:00 – 19:40 h.).
Pozn.: Vysíláno v rámci pořadu Čajovna. Po premiéře následovala Beseda s autorem dokumentu Janem Motalem. Moderoval Radim Nejedlý. (20min.)
Josif Brodskij. Literárně-hudební pásmo z veršů ruského exilového básníka Josifa Brodského a hudby Sergeje Prokofjeva. Přeložila a komentáři doprovodila Marta Arnautová. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Rudolf Pellar a Hana Kofránková.
Natočeno 2003. Repríza 25. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 58 min.) v cyklu Souzvuk; 21. 10. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 55 min.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Arnautová, Marta: Římské elegie. Pásmo z veršů ruského exilového básníka Josifa Brodského a hudby Sergeje Prokofjeva. In web ČRo 3 Vltava, 21. říjen 2024 (článek). – Cit.: Cyklus elegických básní rusko-amerického nobelisty Josifa Brodského. (…)
Báseň do sebe pojme vše – ostatně autor ve zmíněném proslovu sám vzpomíná tvrzení Anny Achmatovové o tom, že slova rostou ze smetí. Tady jsou to „skořápky kupolí, páteře věží“ věčného města a všudypřítomný jas:
Světla je tady tolik, že by ho nebylo málo
na další vesmír.
Josif Brodskij, který první roky svého života prožil jako hladovějící dítě v obleženém Leningradu, začal psát básně jako velmi mladý a také se velmi brzy dostával do střetu s režimem. Do nuceného exilu odešel v roce 1972 a usadil se v USA. Kromě básní se věnoval esejistice, kterou máme možnost několika soubory ocenit i v českých překladech, především jeho benátské Vodoznaky. Básně z Římských elegií podobně jako ze souboru Benátské strofy přeložila pro nakladatelství Opus Maita Arnautová.
Vladimír Preclík. Připravila a uvádí Ilona Janská. Režie Pavel Krejčí.
Účinkuje Milan Sandhaus.
Připravil Hradec Králové v roce 1991 (?). Premiéra(?) 14. 2. 1991 (Praha, 22:50 – 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Ladislav Fikar. Verše českého básníka z jinošských let a z pozůstalosti s komentářem Jana M. Tomeše. Připravil Miloš Doležal. Režie Aleš Vrzák.
Účinkují Vojtěch Hájek, Bořivoj Navrátil a Rudolf Matys.
Natočeno 2005. Premiéra 9. 7. 2005 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie. Repríza 2007, 27. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 14 min) v cyklu Svět poezie.
Lit.: Tomeš, Jan M.: Poezie v rozhlase. K rozžatým přístavům hvězd. In Týdeník Rozhlas 27/2005 /27. 6. 2005/ (článek). – Cit.: Nad jedinou knihou veršů Ladislava Fikara, nad svazkem s teskným jménem Samotín, vsi skryté v drsném kraji Vysočin, vytane vědoucí a hořká sloka: A velcí básníci to znají / když prožili, co na zemi / je možno prožít, umlkají / Je konec. Básník oněmí.
Zrcadlí tyto verše Borise Pasternaka také osudy jediné knihy Fikarovy? Tento básník je auctor unius libri. Leč její váha, místo, které jí náleží v české poezii, probouzí naléhavou otázku: co předcházelo té překvapující, nádherné zralosti? A otázku další: bylo ticho, které následovalo, opravdu mlčením naprostým? Týž otazník, zaváhání nad šestou knihou básní Otokara Březiny nebo nad Žalmy Karla Hlaváčka. Dochvívaly ještě pod doteky prstů osudu v samotě struny tak čistě naladěné? Předcházely verše mladosti (dnes shledané bezmála v úplnosti) a mezi nimi je už stance takové ryzosti jako Mléčná dráha, nostalgická plavba k rozžatým přístavům hvězd.
A jestliže ještě v Samotíně třetí věta Jinošské symfonie je předznamenána a nesena touže intonací jako Elegie z Duina Rainera Maria Rilka, abychom v pozdní tvorbě nalezli příměr pro Rekviem za Faustinu a pro rozervanou – a rozryvnou – Závět napsanou tři léta před básníkovým odchodem, nezbývá než listovat stránkami Noci s Hamletem Vladimíra Holana. A Hodina dějepisu, litanie pokořované země, napsaná – paradoxně – ve šťastné chvíli tvůrčí a právem věnovaná Jaroslavu Seifertovi, pohybuje se v těchže rovinách jako poslední knihy básníka Morového sloupu. Vzácný dar vnitřního, druhého zraku, který je zrakem poezie, spolu se sluchem debussyovské citlivosti, nesly Fikarovy světelné metafory od veršů chlapce po poslední rozhovory s hořkým osudem; od bílé alabastrové lampy, svítící v ústech milované ženy až po srdce, čadící jako spálená růže.
Ladislav Fikar… Před námi leží několik stránek veršů mladých let, Samotín, jeho jediná kniha, posléze sloky z pozůstalosti… Barbey d“Aurevilly kdysi řekl: „Co je vzácné a velké a trvá jen krátce: básník.“
O nárazu kultur. Jak žijí ženy a dívky z islámských zemí v Česku. Se syrskou odbornicí na islám, s Čecho-Palestinkou a s dvěma dívkami z česko-syrského manželství hovoří autorka pořadu Pavla Jazairiová. Spolupracovala Blanka Stárková.
Premiéra 9. 4. 2005 (Vltava). Repríza 2. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 10:00 h) v rámci cyklu Víkendová příloha stanice Vltava; 20. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 11:00 h.) v cyklu Víkendová příloha.
Powered by WordPress