Nastudovala Plzeň. Premiéra (?) 9. 7. 2007 (Vltava, 1:50 – 2:20 h.).
10. 7. 2007
Kaleidoskop: Josef Hrubý-75 aneb S poezií je to jako s vitamínem C (2007)
Hakcionář Skřivánek (2001)
Jindřich Šimon Baar. Humorný příběh o stavbě lokálky na trati Domažlice – Planá a o jejím financování na groš skoupými Chody. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkují Miloslav Včala a Tomáš Šolc.
Nastudovala Plzeň. Premiéra 4. 5. 2001 (Vltava, 11:00 h.). Repríza 26. 12. 2001 (ČRo Plzeň, 16:30 h.; 23:00 h.); 9. 7. 2007 (Vltava, 00:00 – 00:30 h.); 4. 7. 2008 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Povídka z Plzně; 26. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Don Juan v pekle (1997)
George Bernard Shaw. Rozhlasová úprava divadelní hry. Překlad Viera Marušiaková. Dramaturgie Vanda Feriancová. Technická spolupráce Miriam Kožuchová. Zvuk Alena Duchoňová. Hudební dramaturg Dana Reková. Rozhlasová úprava a režie Štefan Korenči.
Účinkují Marián Geišberg, Michaela Čobejová, Dušan Blaškovič, Marián Zednikovič a Darina Vašíčková.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1997 (46 min). Repríza 11. 9. 2015 (SRo 8 Rádio Litera); 14. 11. 2018 (SRo Rádio Litera, 16:30 h.); 14. – 18. 4. 2023 (SRo 8 Rádio Litera).
Pozn.: Vypočujte si už o chvíľu rozhlasovú hru DON JUAN V PEKLE, z dielne držiteľa Nobelovej ceny za literatúru, Georga Bernarda Shawa. Hrou nás bude okrem iných sprevádzať i hlas náhle zosnulého Mariána Geišberga. No a napíšte nám. Ako na vás hra pôsobila? Je vám blízky odkaz G.B. Shawa, ktorý si považoval za povinnosť kritizovať spoločnosť, na čo vynikajúco využíval svoj brilantný vtip, iróniu, sarkazmus? Bol to kráľ aforizmov, máte nejaký obľúbený, čo by napríklad vystihoval dnešnú dobu? (anotace)
9. 7. 2007
Lidé z maringotek 1/3 (1978)
Eduard Bass. Připravila Dagmar Hubená. Režie Jan Lorman.
Účinkuje Čestmír Řanda, Miloš Kopecký a Václav Voska.
Natočeno 1978. Repríza 11. – 13. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).
Obsah: 1. díl – Vyprávění hráče na xylofon (Řanda) – 2. díl – Úvahy zkušeného iluzionisty (Kopecký) – 3. díl Historie manéžního šaška (Voska).
Pozn.: V knižní předloze jsou tyto příběhy: Proslov hraběte d’Ascensons-Létardais, Vyprávění hráče na xylofon, Povídka krále střelců, Vzpomínka malíře stínoher, Úvahy zkušeného iluzionisty, Příběh vysloužilého voltižéra, Podotknutí mistra těžké váhy, Příhoda cirkusového kapelníka, Historie manéžního šaška, Doslov mudrujícího excentrika.
Lit.: Bojda, Tomáš: Roztříštění Lidé z maringotek. In web RadioDock, 10. 1. 2018 (článek). – Cit.: Dlouhodobé oblibě díla Eduarda Basse bezpochyby přispěla četná ztvárnění napříč uměleckými médii. Četba Klapzubovy jedenáctky je ve virtuózním podání Karla Högera dodnes lahůdkou zlatého fondu rozhlasového vysílání, televizní seriál Cirkus Humberto by mohl zpětně naplňovat obsah dnes nadužívaného pojmu „kultovní“. Trochu ve stínu obou zmíněných nejznámějších Bassových děl stojí Lidé z maringotek, prozaická sbírka deseti krátkých povídek spojujících lákavé prostředí cirkusových manéži, klaunů a kouzel.
Také Lidi z maringotek diváci znají z filmového plátna, v roce 1966 se v režii Martina Friče objevili Jozef Króner, Emília Vášáryová, Jan Tříska či Dana Medřická. Rozhlasové zpracování z roku 1978 připravila Dagmar Hubená ve formě trojdílné četby tří různých povídek Bassových textů. Specifiku půlhodinových dílů vytváří interpretační jedinečnost podání tři různých protagonistů – Čestmíra Řandy, Miloše Kopeckého a Václava Vosky.
Povídky nesou společné znaky autorova stylu, více melancholického než komediálního, nacházíme v nich však patrné rozdíly. Předně v žánrové poloze. Příbuznost první a třetí povídky odhaluje jakási bilancující nostalgie řečníka. Řandovo Vyprávění hráče na xylofon popisuje zážitky jednoho cirkusu oddaného profesionála. Podobně Voskova Historie manéžního šaška odhaluje občas až trpký sentiment, připomíná zmáhavost každodenní dřiny, nestejnost divácké odezvy, pomíjivé uznání. Vnější pozlátko cirkusácké hravosti navenek přirozeně zakrývá osobní nasazení a bolesti jednotlivců. Tento temnější tón známe z Cirkusu Humberto, je charakteristický pro způsob Bassova vyprávění. Řandův nezaměnitelný hluboký témbr ideálně odpovídá střídmému bilančnímu charakteru textu. Také obvykle živelná Voskova výrazová extrovertnost zde dochází nápadnému ztlumení, dbá na pečlivě artikulovaný obsah výpovědi.
Jiskřivější polohy nalezl Miloš Kopecký v Úvahách zkušeného iluzionisty. Vtipný text plný nesmyslně krkolomných obratů Kopecký využívá v plnokrevném podání ostříleného rétora, jehož vlastní výřečnost živí. Excentrická stavba vět vyhovuje Kopeckého hlasové vzletnosti. Zdůrazňuje nonšalantnost frází jako součást klaunské nadsázky, cirkusového přehánění. Vysoké intonační akcenty jsou pro Kopeckého typické, vyniká v nich jedinečná barva hlasu i smysl pro charakterizaci postavy.
Trochu záhadou se dnes jeví, proč režisér Jan Lorman nastudoval pouze tři z deseti povídek, vysílaných nyní Dvojkou v cyklu Četba na pokračování (od čtvrtka 11.1. ve 22:00). Půlhodinový rámec každého dílu vystačí v podání interpreta kvalit Řandy, Vosky či Kopeckého k řemeslně preciznímu exkurzu do Bassova světa, ve svém tvaru však nemůže aspirovat na plnokrevnost Horčičkovy a Högerovy klapzubovské četby či snovost televizního Humberta. Zůstává tak dodnes jen jednou z mnoha bassovských adaptací.
Úmysl obsadit do každého dílu jiného špičkového herce a ponechat kompletní zvukový obraz na jeho výkonu by lépe obstál snad v pevnějším režijním vedení, snad v lineárnějším propojení jednotlivých částí. Takto, rozděleno navíc na jednotlivé epizody, působí Lormanovy Maringotky spíše roztříštěným dojmem záblesků bez pevného oblouku. Interpretační kvalitu udržují především herecké výkony všech tří zúčastněných tvůrců.
Študáci a kantoři (1981)
Jaroslav Žák. Četba – listování autorovou stejnojmennou knížkou. Připravila Dagmar Hubená. Klavírní improvizace Mojmír David. Režie Karel Žalud.
Účinkují Hana Brotánková, Ladislav Frej a Jiří Klem.
Natočeno 1981. Premiéra 28. 3. 1981 (Praha, 19:15-19:45 h.; 22 min.).
Sedm let v Tibetu (1996)
Heinrich Harrer. Příběh o tajemném horském státě v srdci Himaláje, podávající zasvěcený obraz země.
Načetl Otakar Brousek I.
Vydala Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 1996 (11MC, Z2386, 1 CD mp3, MP2386, 15:31:14).
Pozn.: Tento příběh se odehrává v průběhu okupace a za doby 2. světové války. Jejich průzkumná expedice skončila koncem srpna 1939, kdy Velká Británie byla ve válečném stavu s Německem. O dva dny později byla vyhlášená válka, výprava byla zajata a putovala do internačního tábora. Tam Heindrich začal plánovat útěk. První pokus ztroskotal po 17 dnech svobody, kdy před cílem, což byla neutrální oblast Tibet, ho zajali a odvezli zpátky do tábora. Při druhém pokusu se mu spolu s přítelem Peterem podařilo dostat za hranice Tibetu a utéct.
Dlouhé měsíce putovali o hladu ledovými pustinami, nehostinnou krajinou a nepříznivými vlivy počasí, než se dostali do vytouženého města Lhasy. Cestou je potkalo mnoho dobrodružství. Setkali se s nebezpečnými Khampy, medvědy i vojáky, brodili se řekou, ve které se málem utopili.
Když se dostali do Lhasy, zdejší lidé je nechtěli přijmout. Nikdo s nimi nechtěl mít nic společného. Když ale viděli, jak celí hladoví vyjídali psí misky, slitovali se nad nimi a přijali je mezi sebe. V Tibetu se naučili řeč, poznali mnoho zvyků a tradic země. Od státu dostali práci a povolení k pobytu. Tibeťany naučili jezdit na bruslích, hrát fotbal i tenis. Heindrich se stal Dalajlámovým dobrým přítelem, také učitelem moderního světa a zvyklostí. Po skončení války v Evropě Čína zaútočila na Tibet a začala s jeho okupací. Peter zůstal i nadále v Tibetu, kde dostal dům a oženil se. Dalajláma byl nucen opustit Tibet a hledat exil v Indii. Heindrich se vrátil zpět do Rakouska, ale s Dalajlámou zůstali i nadále dobrými přáteli. (anotace)
Etruská váza 1/2 (1988, 2024)
Prosper Mérimée. Četba na pokračování z novely francouzského autora. Překlad Jaroslav Zaorálek. Připravila Libuše Nová. Hudební spolupráce Tomáš Pergl. Režie Jana Klimentová.
Účinkují Jiří Adamíra, Martin Stropnický, Michal Pavlata, Pavel Soukup a Helena Friedrichová.
Natočeno 1988. Premiéra 1. dílu 29. 12. 1988 (Vltava, 17:30 – 18:00 h.), 2. dílu 30. 12. 1988 (Vltava, 17:30 – 18:00 h.).
Vydala Radiotéka, květen 2024 (MP3, CR.ES.2024.190). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Francouzský spisovatel Prosper Mérimée psal svá nejvýznamnější díla ve 30. a 40. letech 19. století. Slávu mu získaly hlavně novely. Mají v sobě řadu romantických prvků, citovost, zájem o exotické kraje, hru s tajemstvím a fantazií. Současně se v nich ale projevuje i realismus. Mériméeovy novely s tajemstvím, často tragickým, řadí autora k zakladatelům hororu v evropské literatury. (anotace)
4. 7. 2007
The Real Thing (To pravé, 2006)
Obsazení nezjištěno.
BBC Radio 4, premiéra 2006.
Pozn.: Starší nastudování vzniklo v roce 1992.
Albert’s Bridge (Albertův most, 1967)
Účinkují : Nigel Anthony, Alexander John, Geoffrey Wincott, John Hurt, Victor Lucas, Ian Thompson, Anthony Jackson, Ronald Herdman, Betty Hardy, Alan Dudley, Barbara Mitchell, Haydn Jones.
Natočilo BBC v roce 1967. Premiéra 13. 7. 1967.
Hra zvítězila na Mezinárodním festivalu rozhlasové hry v Praze 1968 a na Prix Italia, Roma 1968.
V BBC byla natočena znovu v roce 1988, re-make v roce 2007. Česká verze vznikla v roce 1968.
Text in: Albert’s Bridge and If You’re Glad I’ll Be Frank. Faber and Faber, 1969 (with If You’re Glad I’ll Be Frank) [ISBN: 0571085180].
Rosencrantz and Guildenstern Are Dead (Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, 1990)
Účinkují : Edward Hardwicke, Edward Petherbridge, Freddie Jones, Martin Jarvis, Maxine Audley, Robert Lang, William Squire, Angela Pleasance, John Rye, Michael Deacon, Anthony Daniels, Philip Sully, Andrew Branch, Peter Wickham, Roger Hammond, Philip Voss, Tim Bentinck, Andrew Branch, Peter Wickham
Natočilo BBC Radio 3 v roce 1990 (1:50 min.)
Pozn. Hra byla poprvé divadelně nastudována a uvedena na Edinburgh Festival Fringe v Cranston Street Hall dne 26. 8. 1966. Pro rozhlas upravena a natočena byla v roce 1978 na (1978) v divadelním obsazení s Edward Petherbridgem jako Guildensternem a Freddie Jonesem v roli Player King. V roce 2007 byla znovu natočena BBC Radio 3 a uvedena v premiéře dne 15. 7. 2007.