Premiéra 23. 6. 2007 (27 min.).
29. 6. 2007
Rádio na kolečkách – Moji první kolegové před půlstoletím (2007)
Diplom (1978)
Luigi Pirandello. Komedie. Přeložil Zdeněk Digrin. Rozhlasová úprava Dalibor Chalupa. Improvizace na harmoniku Jaromír Dlouhý. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Asistent režie Jiřina Grunová (mono) a Jaromír Ostrý (stereo). Režie Jan Tůma.
Osoby a obsazení: Rosario Chiarchiaro (Jiří Tomek), Rosinella, jeho dcera (Sylva Talpová), vyšetřující soudce D‘ Andrea (Josef Karlík), soudce (Jaroslav Dufek), soudce (Bohumil Slezáček), soudce (Oldřich Slavík) a Marranca, sluha (Leopold Franc).
Nastudovalo Brno. Natočeno 22. 3. 1978 (studio 6, 18:30 – 22:30 h.; 28 min.). Repríza 14. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet. K poslechu zde.
Pozn.: Nahrávka byla pořízena mono (pás 40045) i stereo (pás 47097).
Pozn. 2: Dramatizace podle divadelní hry La Patente, italského dramatika, prozaika a básníka. Luigi Pirandello byl velmi plodným autorem napsal stovky povídek a ku 40 divadelních her. Jeho tragické frašky jsou často vnímány jako předchůdkyně absurdního dramatu. V roce 1934 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu za jeho statečnou a brilantní renovaci dramatu a divadla samotného.
Lit.: Hložková, Hana: Luigi Pirandello: Diplom. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (článek). – Cit.: Komediální mikrohra Diplom od Luigiho Pirandella se odehrává v kanceláři vyšetřujícího soudce, kterému lidé přezdívají „kanárek“. Rozumný muž obávané profese totiž s sebou do práce nosí klec se živým ptáčkem, což z něj činí poněkud výstřední osobu. Při řešení sporu mezi místním „bláznem“ a městskou honorací, však jako jediný zachovává chladnou hlavu. Tmářství společnosti je ale silnější, než veškeré logické argumenty.
Pirandellova satirická aktovka Diplom z roku 1919 vychází ze zdánlivě banální zápletky, ve které se muž, neprávem vyvržený společností, rozhodně této společnosti pomstít jejími prostředky. Rosario Chiarchiaro má jasný plán, jehož součástí je žaloba pro pomluvu, která u soudu nemůže být uznána. Proto přichází za jediným racionálně uvažujícím soudcem ve městě – D“Andreou, aby mu v rámci této kauzy vydal certifikát na uhrančivou moc. Skutečnost, že by si Chiarchiaro mohl z této vymyšlené schopnosti udělat živnost, považuje D“Andrea za nesmysl. Ironií osudu se krátce nato stane svědkem toho, že „daň ze zabedněnosti“, jak tento diplom soudce nazývá, měšťané bez okolků přijmou.
Fonogramy – Prázdniny nebývají prázdné aneb Do archivu za zážitky (2007)
Návraty po stopách zvuku. Připravil a uvádí Tomáš Černý.
Repríza 23. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min.).
Evropský horizont lidského života jako druhý domov (2003)
Karel Kraus. Úvaha divadelního dramaturga a překladatele. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Rudolf Pellar.
Natočeno 2003. Repríza 3. 9. 2022 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.; 15 min.) v cyklu Esej a Víkendová příloha; 10. 10. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.; 15 min.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.
Termofor života (2007)
Cyrille Fleischman. Povídka francouzského spisovatele z knihy I kompoty mohou snít. Překlad Helena Beguivinová. Připravil Petr Turek. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Arnošt Goldflam.
Připravil Český rozhlas v roce 2007 (30min.).
Lit.: (anonym): Cyrille Fleischman: Termofor života. In web ČRo 21. 6. 2007 (anotace). – Cit.: Prozaik Cyrille Fleischman (nar. 1941 v Paříži) je původním povoláním právník. Trávil dětství mezi synagogou a matčiným krámkem, s rodiči chodil na představení jidiš divadel a navštěvoval koncerty aškenázské židovské hudby. Tento svět vytváří atmosféru jeho povídek. Z Fleischmanových povídkových souborů z 90. let vyšel r. 2006 v češtině výbor pod názvem I kompoty mohou snít. Ožívá v nich svět pařížských aškenázských Židů, atmosféra čtvrti kolem náměstí republiky a čtvrti Marais, kde tito příslušníci jednoho pomalu zanikajícího světa žili a žijí. Jemný humor, melancholie a zachycení zvláštního světa osobité menšiny patří k základním kvalitám Fleischmanovy prózy.
Prozaik Cyrille Fleischman (nar. 1941 v Paříži) je původním povoláním právník, jeho otec, pařížský rodák, založil počátkem 30. let 20. století v Paříži synagogu a věnoval se náboženské činnosti. Matka se svým obchůdkem zajišťovala rodině obživu. Cyrille trávil dětství mezi synagogou a matčiným krámkem, s rodiči chodil na představení jidiš divadel a navštěvoval koncerty aškenázské židovské hudby. Tento svět vytváří atmosféru Fleischmanových povídek.
Své texty zprvu Cyrille Fleischman uveřejňoval ve francouzských židovských časopisech, později začaly vycházet knižně (všimlo si jich malé leč významné a kvalitní nakladatelství Le Dilettante) a obdržely i několik literárních ocenění.
Z Fleischmanových povídkových souborů z 90. let (Setkání u stanice metra Saint-Paul, Nová setkání u stanice metra Saint-Paul, Poslední setkání u stanice metra Saint-Paul) vyšel v češtině výbor pod enigmatickým názvem I kompoty mohou snít. Ožívá v nich svět pařížských aškenázských Židů, atmosféra čtvrti kolem náměstí republiky a čtvrti Marais, kde tito příslušníci jednoho pomalu zanikajícího světa žili a žijí. Jemný humor, melancholie a zachycení zvláštního světa osobité menšiny patří k základním kvalitám Fleischmanovy prózy.
Zapojení islámu do světa (2007?)
Mluvil jsem s Charónem (2006)
Připravila Plzeň v roce 2006 (58 min.).
Má vězení 1/4 (2003)
Paul Verlaine. Četba na pokračování z autobiografické prózy francouzského básníka. Překlad Galina Kavanová. Připravila Barbora Bukovinská. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Pavel Soukup.
Natočeno 2003 (4 x 28 min). Repríza 1. dílu 27. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Dvě kapitoly k filozofii architektury 1/2 (2007?)
Oněgin byl Rusák 1/12 (2007)
Irena Dousková. Dvanáctidílnou četbu na pokračování ze stejnojmenného humoristického románu o osudech Helenky Součkové v první polovině 80. let 20. století připravil Tomáš Sedláček. Zvuk Josef Daněk. Technická spolupráce Marie Stojanová. Režie Zdeněk Kozák. Čte Zuzana Slavíková.
Nastudoval ČRo Brno v roce 2007. Premiéra četby na pokračování byla ve dnech 18. 6. – 3. 7. 2007 na stanici ČRo 2 – Praha (díly 25 – 30 min., celkem 5:30 hod.).
Lit.: Sedláček, Tomáš: Četba na pokračování: Irena Dousková: Potíže Helenky Součkové. In web ČRo 3. 7. 2007 (anotace). – Cit.: Tlustá 8-letá holčička Helenka Freisteinová vstoupila do světa v humoristickém románu Ireny Douskové Hrdý Budžes a zachytila ve svém neodolatelně poláčkovském vyprávění počátek normalizace v malém městě Ničíně. Dnes ovšem představujeme atraktivní Helenu Součkovou, studentku pražského gymnázia na počátku 80. let, takovou, jaká se zjevila v dalším románu Ireny Douskové Oněgin byl Rusák. Třebaže se z ničínské školačky stane protřelá i tápající Pražanda, komické i velice vážné potíže mají ona i její blízcí pořád…
Větší lidské možnosti maturantky Helenky přinesly také podstatně větší rozsah druhého dílu jejích příhod v čase pohřbívání Leonida Brežněva. Proto má rozhlasová premiéra četby na pokračování z románu Oněgin byl Rusák 12 částí. Helenka Součková (opět v podání Zuzany Slavíkové) se tu proměnila v hledající mladou dívku, která neustále naráží na strnulé zdi systému, v němž chtě nechtě musí žít.