Dmitrij Sergejevič Merežkovskij. Portrét velké osobnosti na pozadí historie. Přeložila Anna Tesková. Dramatizace Roman Císař. Hudba Lukáš Matoušek, řídí autor. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: Leonardo da Vinci (Viktor Preiss), Giovanni-Antonio Boltraffio (Tomáš Petřík), Cipriano Buonaccorsi (Karel Pospíšil), Grillo (Stanislav Fišer), Antonio da Vinci (Rostislav Čtvrtlík), Giorgio Merula (Vladimír Ráž), Strocco (Pavel Pípal), Faustino / Guglielmi (Rudolf Kvíz), Girolamo Savonarola (Jiří Zahajský), Cesare da Sesto (Vladimír Dlouhý), Salaino, vl.jm. Gian Giacomo Caprotti (Jan Hrubec), Marco d’Oggione (Zdeněk Hruška), Mona Cassandra (Lenka Krobotová), Zoroastro / Astro da Peretola (Alois Švehlík), Beatrice (Barbora Hrzánová), Mona Sidonie (Jaroslava Adamová), Lodovico Moro (Jiří Štěpnička), Bartolomeo Calco (Jiří Plachý), Bernardo Bellincioni (Jaroslav Kepka), Lucrezia Crivelli (Kamila Špráchalová), Galeotto Sacrobosco (Jan Přeučil), Marliani (Miloš Hlavica), koňař (Antonín Molčík), Gian Galeazzo (Kamil Halbich), velekněz (Steva Maršálek), Karel VIII. (Martin Myšička), Barbaccia (Marie Spurná), Lucio (David Novotný), Mona Alvigie (Marie Marešová), Alexandr VI. (Ladislav Mrkvička), hostinský (Vlastimil Zavřel), hostinská (Jelena Juklová), mladík (Tomáš Karger), kovář (Pavel Oskar Gottlieb), Tibo (Tomáš Pavelka), Gorgolio / 3. muž / dvořan (Tomáš Racek), Scarabullo (Radan Rusev), Isabella (Petra Špalková), Brissone (Pavel Pípal), Timoteo (Petr Křiváček), Corbolo / obchodník (Miloš Rozhoň), Marco d’Oggione (Zdeněk Hruška), Maturina (Antonie Hegerlíková), Janacchi (Stanislav Zindulka), Trivulzio (Jan Teplý), Francesco Melzi (Jan Škvor), Girolamo Melzi (Zdeněk Maryška), Pacioli (Miroslav Středa), Cesare Borgia (Filip Blažek), Nicollo Macchiavelli (Ivan Řezáč), Michele Valverda (Bořivoj Navrátil), básník (Petr Štěpánek), Francesco Melzi (Matěj Hádek), Lev X. (Jiří Holý), Michelangelo Buonarroti (Jiří Schwarz), převor (Miroslav Doležal), František I. (David Vejražka), Markéta (Andrea Elsnerová), Mona Lisa (Martina Delišová), Guillaume Boureau (Jan Vlasák).
Natočeno v roce 1999. Premiéra 1. dílu 3. 10. 1999 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.; 46 min.). Repríza 1. dílu 2. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.).
Díl první – Modly vzkříšené a zatracené (43 min.). – Díl druhý – Jedovaté plody (premiéra 10. 10. 1999; 45 min.). – Díl třetí – Deník Giovanniho Boltraffia (36 min.). – Díl čtvrtý – Spálení světských marností. – Díl pátý – Dvojníci (33 min). – Díl šestý – Budou křídla (38 min.). – Díl sedmý – Buď César nebo nic (33 min.). – Díl osmý – Papež zvaný Brunátná šelma, žena jménem Mona Lisa Gioconda (36 min.). – Díl devátý – Nejsvětější inkvizice (40 min.). – Díl desátý – Smrt, okřídlený předchůdce (premiéra 5. 12. 1999; 43 min.).
Lit.: anonym: Rozhlasové vlnění: ČRo 3 – Vltava připravuje… In Týdeník Rozhlas 21/1999, s. 2 (oznámení).
Lit.: Velíšek, Martin: Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Leonardo da Vinci. In web ČRo 3 Vltava, 2. červen 2019 (článek). – Cit.: Na začátku května si svět připomněl pětisetleté výročí smrti renesančního génia Leonarda da Vinciho. Rozhlasový seriál podle románu Dmitrije Merežkovského sleduje životní osudy tohoto výjimečného malíře, matematika, astronoma, přírodovědce a vynálezce, odehrávající se na pozadí chaotické doby, epochy náboženského fanatismu, křesťanství slavícího triumfy i zoufalé nevědomosti a pověrčivosti. Titulní roli ztvárnil Viktor Preiss.
Rozsah zájmů, erudice, pestrost a bohatost celoživotní tvorby Dmitrije Sergejeviče Merežkovského vzbuzuje úctu a respekt: kromě románů psal verše, dramata, náboženské a politické traktáty, cestopisy i literární kritiky, překládal ze staré řečtiny a staré italštiny. Byl jedním z hlavních organizátorů a teoretiků symbolismu a spolu se svou ženou Zinaidou Gippiusovou se podílel na činnosti řady náboženských, literárních a filozofických organizací a spolků. Po revoluci 1905 emigroval do Paříže. Odmítl i Říjnovou revoluci, sovětský režim nazval „říše Antikristova“. V roce 1920 se ve Francii usadil natrvalo a patřil zde ke krajně protisovětskému emigrantskému křídlu. V roce 1941 zemřel v Paříži.
Merežkovského, za první republiky u nás hojně překládaného a oblíbeného autora, tak postihl – podobně jako mnoho jiných – osud nuceného zapomnění: jeho jméno zmizelo na dlouhá léta ze seznamu literárních osobností.
Rozsáhlý dvoudílný román Leonardo da Vinci, který se stal východiskem desetidílné rozhlasové dramatizace, je druhou částí trilogie se společným názvem Kristus a Antikristus. Merežkovskému se podařilo na začátku tohoto století vytvořit román v moderním duchu, knihu, která není ani biografií, ani pouhým románem, ale především portrétem založeným na postavách a událostech, které existovaly a které se staly. Autor přitom pracuje s bravurně zvládnutou románovou fikcí, která nás může dovést k pravdivosti postavy přesvědčivěji než pouhé ulpění na vědecké stránce biografie.
Merežkovskij zachycuje Leonarda jako muže zralého, procházejícího ode dvora ke dvoru vždy s novou nadějí i zklamáním. Postava geniálního malíře, matematika, astronoma, přírodozpytce, geologa, vynálezce a inženýra je vsazena do chaotické, šílené doby, epochy náboženského fanatismu, křesťanství slavícího triumfy, pověrčivosti, doby zvěrstev Cesara Borgii a příšerných kázání Girolama Savonaroly. Leonardova osobnost tak před námi vyvstává a dotváří se společně s celým spektrem, s celým tím pohnutým divadlem světa.
Lit.: Bojda, Tomáš: Viktor Preiss jako Leonardo i Claudius. In web RadioDock, 30. 8. 2019 (recenze). – Cit.: V květnu uplynulo pětisté výročí od úmrtí italského renesančního umělce Leonarda da Vinciho. Vltava autora Mony Lisy připomíná desetidílným seriálem Markéty Jahodové, která předlohu ruského spisovatele Dmitrije Merežkovského natočila v dramatizaci Romana Císaře a dramaturgii Jany Paterové v roce 1999. Titulní roli ztvárnil Viktor Preiss. Dvoudílný román Leonardo da Vinci byl druhým dílem trilogie Kristus a Antikristus, Merežkovskij ji vytvořil v letech 1895 – 1904.
Režisérka Jahodová natočila na přelomu milénia dvě rozlehlé auditivní dramatizace historických románových námětů. Kromě Leonarda hovoříme ještě o osmidílném seriálu Já, Claudius, který vznikl podle románů Roberta Gravese v roce 2001. Obě látky spojuje fikční interpretace historicky doložených událostí a osudů reálných historických postav. Tvůrčí fabulace prospívá plnokrevnosti postav, odhalení jejich charakteristik, jež by v přísně vědeckém či historickém spise sotva získaly podobnou přitažlivost. Také v Claudiovi se ústřední role chopil Viktor Preiss, který tak v krátké době vytvořil dvě výrazné role zásadních osobností dějin: Leonarda da Vinciho a císaře Claudia. Zdá se mi, že Claudius Preissovi nabídnul širší výrazové pole, vrstevnatější interpretační úlohu. Herec v seriálovém typu vyprávění postavu vytváří v postupně budovaném oblouku, každý díl by měl postavu obohatit a prohloubit její obraz. Leonardo se v komparaci s Claudiem jeví ustrnulejší z hlediska míry psychologizace, dynamiky vnitřního napětí, ale i Preissova výrazového nuancování. Komplikovaný Claudius herci poskytl široký prostor pro artikulační a řečovou virtuozitu; kresba Leonarda spočívá spíše v sytém témbrování, plynulejším tempu, které není tolik nosné z hlediska interpretační expresivity, ani co do dramatických situací.
Velkorysému časoprostorovému ukotvení obou projektů odpovídá zmiňovaná stopáž, množství postav, perspektiv vyprávění. Narativ se odvíjí okolo ústřední postavy, přitom ale akcentuje také dílčí dějové linie historických událostí. Zvuková kompozice poskytuje plastický obraz exteriérovým i komorním scénám: občas máme dojem velkého plátna výpravného kostýmního filmu. Přehlednost vedlejších postav (několik desítek!) se zvláště v Leonardovi občas může jevit jako matoucí, pozorný posluchač však ocení výrazovou diferencovanost, kterou zapříčiňují výkony herců jako Vladimír Ráž (Giorgio Merula), Vladimír Dlouhý (Cesare da Sesto), Jiří Zahajský (Girolamo Savonarola), Jaroslava Adamová (Mona Sidonie) ad.
Markéta Jahodová v obou případech projevuje režijní cit pro historické látky, vykreslení prostředí, zživotňování postav a autentizující zvukové ilustrace konkrétních situací. Přestože jsou seriály vyprávěny zejména prostřednictvím dialogů, střihová skladba a především exteriérové pasáže exponují okázalost provedení, nevyhýbají se složitým scénám s velkým množstvím postav, zvukovým kulisám davu apod. Posluchačsky jistě přístupná cesta k doplnění znalostí prokazuje, že rozhlas může zároveň vzdělávat i umělecky potěšit.