Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Marian Palla. Rozhlasový skeč brněnského výtvarníka a spisovatele. Dramaturgie Kateřina Halaštová. Režie Zdeněk Plachý.

Osoby a obsazení: redaktor (Michal Zavadil), pedagog (Marian Palla), telefonáty (Nikol Fischerová, Petr Ferebauer, Pavel Liška a Marie Ludvíková).

Natočeno 2001, premiéra 11. 2. 2002 (13 min.).

Ane Nelsonová. Hra o hrdinství newyorských hasičů 11. září 2001. Překlad Stanislava Kellnerová. Rozhlasová úprava a dramaturgie Hynek Pekárek. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Joan (Milena Steinmasslová) a Nick (Svatopluk Skopal).

Premiéra 9. 9. 2003 (67 min.). Repríza 11. 9. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:50 h.); 8. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Lit.: Pekárek, Hynek: Hrou americké autorky Anne Nelson připomínáme 10. výročí útoku na New York. In web ČRo 3 Vltava, září 2011 (článek). – Cit.: Jako připomínku 10.výročí teroristického útoku islámských fundamentalistů na New York vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v neděli 11. září ve 21.50 hodin hru americké autorky Anne Nelson Chlapi. Tato původně divadelní hra byla poprvé uvedena v rekordním čase po tragédii na scéně manhattanského Flea Theatre 4. prosince 2001.

Hlavní role novinářky Joan a velitele hasičů Nicka ztělesnili populární herci Sigourney Weaver a Anthony LaPaglia. Publicistická hra, která přibližuje neokázalým způsobem portréty několika konkrétních mužů ze sboru newyorských hasičů, se již v roce 2002 dočkala i filmové podoby. V rozhlasové inscenaci režiséra Dimitrije Dudíka uslyšíte v hlavních rolích Milenu Steinmasslovou a Svatopluka Skopala. Hra byla natočena v roce 2003.

Anne Nelson působí jako novinářka a profesorka Kolumbijské university, hra Chlapi byla prvním dramatickým dílem, které napsala. O okolnostech vzniku hry v rozhovoru pro Český rozhlas 3 v roce 2003 uvedla:
„Po útoku na World Trade Center jsem četla noviny a byla jsem znechucená. Většina titulků zněla: Amerika jde do války. Lidé v New Yorku trpěli, byli vyděšení a smutní a masová elektronická kultura to nerespektovala. Měla jsem vlastní zkušenost, ze které jsem čerpala. Setkala jsem se kapitánem hasičského sboru, který během 11. září ztratil několik mužů a já jsem mu pomáhala napsat dobrořečení na uctění jejich památky. Popud k napsání hry mi ale dal až režisér divadla, které po útoku finančně zkolabovalo. Hledal hru, která by tu událost reflektovala. Vyprávěla jsem mu o svém setkání s kapitánem a on mi řekl: „Proč to nenapíšeš jako divadelní hru?“

Povzbuzená úspěchem své dramatické prvotiny napsala Anne Nelson v roce 2006 další divadelní hru s názvem Savages založenou na skutečném příběhu z válečných zločinů během americké okupace Filipín. Hrála se na off-Brodwayi a vyšla v edici Dramatists play Service.

Lit.: -im-: Vltava připomene 11. září hrou Chlapi. In web IHned, 9. 9. 2003 (článek).

Edward George Bulwer-Lytton. Klasický horor. Přeložil Oskar Reindl. Dramatizace Šárka Kosková. Dramaturgie Jana Paterová. Technická spolupráce Radek Veselý a Jana Fišerová. Hudební a zvuková spolupráce Michal Rataj. Asistentka režie Jana Knappová. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Black (Jan Hartl), muž (Boris Rösner), Leslyová (Luba Skořepová), Richardson (Lukáš Hlavica), chlapec (Aleš Procházka), Gibson (Petr Kostka) a James (David Novotný).

Natočeno 2003. Premiéra 25. 3. 2004 (Vltava, 20:00 – 20:43 h.; 38 min.). Repríza 25. 9. 2021 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 16. 3. 2025 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: Pekárek,Hynek – Velíšek, Martin: Edward Georgie Bulwer-Lytton: Strašidelný dům. In web ČRo 2. 7. 2009 (anotace). – Cit.: Anglický spisovatel Edward George Earle Bulwer-Lytton vynikl v psaní hororových příběhů, které byly často protkány nadpřirozenem. Taková je i jeho próza Strašidelný dům, který pro rozhlas zdramatizovala Šárka Kosková. Jaké zlo sídlí v jednom starém domě a jak se s ním utká jeho neohrožený návštěvník, se dozvíte, když si naladíte ve čtvrtek 2. července ve 20.00 hodin Český rozhlas 3 – Vltavu. Tento příběh natočený v roce 2003 zároveň otevírá letní přehlídku her, v nichž až do konce prázdnin můžete poslouchat tajemné příběhy plné děsu a hrůzy. Přehlídku jsme nazvali Démoni letní noci.

Dříve než se sešeří….. Už víte, kam pojedete letos na dovolenou? Ať už ji strávíte doma nebo v zahraničí, díky rozhlasovým vlnám i internetu ji můžete strávit ve společnosti rozhlasové hry. Právě na léto pro vás tradičně připravujeme tématické cykly her, jejichž hlavním účelem je, abyste se dobře pobavili. Letos jsme z bohatého archivu rozhlasových her vybrali příběhy, při kterých vás bude příjemně mrazit. Příběhy, v nichž hlavní roli sehrává tajemství a děs, má nepochybně rád každý. Spisovatelé je od nepaměti a rádi je pro své publikum psali, aniž by si lámali hlavu s jejich žánrem. Ne tak literární badatelé, ti pro podobné příběhy vymysleli celou řadu „termínových šuplíčků“ – např. horror, krimi, detektivka, mystery, thriller. My jsme se rozhodli pro jednodušší řešení a náš letní cyklus nazvali jednoduše Démoni letní noci.

Začínáme dramatizací povídky anglického spisovatele Edwarda George Bulwer-Lyttona s více než slibným a příznačným názvem Strašidelný dům. Lytton byl především politikem ze staré aristokratické rodiny, zastával četné úřady a získal mnohé pocty. Přitom byl také velmi plodným spisovatelem, v první polovině devatenáctého století dokonce velmi populárním. Kupodivu v rodinné tradici pokračoval i jeho syn Edward Robert Bulwer-Lytton, diplomat a místokrál Indie a autor sbírek poezie i veršovaného románu. Věhlasu svého otce však nedosáhl. Ten psal poezii i dramata, ale proslavil se především romantickými historickými romány – například Poslední dnové Pompejí a dobrodružnými, senzačními a hrůzostrašnými příběhy s nadpřirozenými jevy. Mezi ně patří i Strašidelný dům, klasický horor, kde se hlavní hrdina střetne se silou zla. Jak jeho souboj s tajemným mužem dopadne, se dozvíte, když si 2. července ve 20 hodin poslechnete Český rozhlas 3 – Vltavu. Edgar Allan Poe byl nejenom významný básník a esejista, ale literární vědci ho považují za zakladatele žánru horroru a detektivky. Právě povídka Vražda v ulici Morgue (9.7.) je jednou z prvních detektivek, které literaturní historie zná. Poe v ní přišel nejen s originální zápletkou – takzvanou záhadou uzamčeného pokoje, ale stvořil v ní i postavu nadmíru inteligentního detektiva C. Augusta Dupina. Tato postava prý byla vzorem i A.C.Doylovi a jeho slavnějšímu Sherlocku Holmesovi. V hlavních rolích rozhlasové dramatizace uslyšíte Jiřího Adamíru a Jana Přeučila.

Dalším „otcem zakladatelem“ byl Joseph Sheridan Le Fanu. Tento uznávaný britský mistr gotického románu si získal své čtenáře zejména povídkami, v nichž se to hemží přízraky a duchy, svou nejznámější novelistickou sbírku také opatřil výmluvným názvem Duchařské povídky. Mezi jeho nejvýznamnější povídky patří Carmilla, v níž poprvé uvedl do britské literatury později tolik populární postavu upíra (přesněji řečeno upírky). V příbězích tohoto autora se často objevuje motiv tajemného přízraku, který děsí jeho protagonisty. Příkladem je povídka Ten, který tě nespouští z očí (16.7.), příběh námořního kapitána, který se na prahu soukromého štěstí stává cílem záhadného pronásledování.

Pro někoho možná překvapivě se v našem výběru objeví jméno klasika ruské literatury Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Jeho hrůzostrašná povídka Vij (23.7.) ze sbírky Mirgorod je parafrází lidové ukrajinské báje o čarodějce a mladém seminaristovi, který doplatí na její krásu. V povídce se mísí magické prvky lidového vyprávění s barvitou galerií vlkodlaků, ďáblů, běsů a dalších přízraků. Nejhrůznější je však sám Vij – trpasličí král s železnou tváří a ničívým pohledem. Charlese Dickense známe především jako autora velkých realistických románů, v nichž mistrně zobrazil společnost viktoriánské Anglie. Méně už je známo, že svoje umění zápletky a přesné charakteristiky postav využíval i v lehčích žánrech. Jeho Hlídač (30.7.) je typickým příkladem povídky s tajemným přízrakem. Ten se pravidelně zjevuje traťovému hlídači. Proč, to už se dozvíte ve stejnojmenné dramatizaci z roku 1970.

Také druhý zástupce ruské literatury bude pro mnohé překvapením. Na odkaz ruských lidových vyprávění navázal podobně jako Gogol i Anton Pavlovič Čechov a to v povídce Čarodějnice. Jde vlastně o malý psychologický horor. Hlavní roli zde hraje sice vztah dvou nesourodých manželů, ale neméně důležitá je i atmosféra tajemství, která je obklopuje. Pro rozhlas povídku zdramatizovala Šárka Kosková, v hlavních rolích uslyšíte Valérii Zawadskou, Jana Hartla, Pavla Rímského a Milana Stehlíka. O tom, jaká kouzla spřádá Čarodějnice, se můžete přesvědčit 6. srpna.

To další autor našeho cyklu, je mezi milovníky žánru pojmem. Jde o Roberta Ervina Howarda. Narodil 22.ledna 1906 v americkém městečku Peaster. První povídky začal psát v patnácti letech. Po skončení střední obchodní školy a několika zaměstnáních se dal na novinářskou dráhu. V té době prodal také svou první povídku, Wolfhead. Po krátké životní epizodě, kdy se živil jako drogista, se roku 1927 rozhodl věnovat psaní profesionálně. Psal vše, co šlo na odbyt – po čase se stal uznávaným autorem detektivek, westernů a dalších lehčích žánrů. To bylo na počátku třicátých let – z doby, do které jsou datovány jeho nejznámější neconanovské příběhy. V anketě Britské společnosti pro fantasy literaturu, jež proběhla na konci sedmdesátých let, se právě povídky z této doby umístily na předních místech. Worms of the Earth (1932) získaly ocenění coby nejlepší fantasy povídka všech dob a Skull Face (1929) byl Brity vynesen na třetí místo v žebříčku hororů. Conan, poslední a nejznámější Howardův hrdina, se poprvé objevil v povídce Phoenix on the Sword. Život samotného Roberta E. Howarda byl dramaticky krátký. Po té, co se dozvěděl o nevyléčitelné nemoci své matky, na které byl velmi závislý, spáchal 11. července 1936 sebevraždu. V českém překladu vyšla na počátku devadesátých let dvě sbírky povídek o Conananovi a sbírky Povídek Tygři moře a Svatyně odpornosti. Vladimír Zajíc si pro svou dramatizaci vybral povídku Dračí sémě. Odehrává se na americkém jihu, kde hrdinové příběhu najdou během lovu tajemný opuštěný dům. Na setkání s odvážných mužů se starou křivdou a kouzly černošských kouzelníků se můžete těšit 13. srpna.

Démoni letní noci nejsou typické ani pro tvorbu českého spisovatele / i když první práce psal německy/ Karla Klostermanna. Naopak, právem bývá označován za představitele realistického venkovského románu. Původně studoval medicínu, krátce pracoval jako redaktor ve Vídni, od roku 1878 působil třicet let jako profesor francouzštiny a němčiny na německé reálce v Plzni. V románech a povídkových knihách zachytil tradice, život i svérázné typy obyvatel Šumavy – dřevorubce, voraře, pytláky, ale také učitele nebo skláře. Dalo by se ale říct, že důležitým hrdinou jeho díla je Šumava a její a její drsná příroda. S psychologickou pronikavostí vylíčil rozkladný vliv majetku, rozpad selských rodů a odcizení po odchodu z rodného kraje. K vrcholům jeho tvorby patří román Mlhy na blatech, v němž rozvinul rysy jihočeského selství a vylíčil přírodní zvláštnosti kraje. Próza Mrtví se nevracejí z roku 1915 je překvapivá svým až hororově mystickým laděním, i když jinak nese všechny typické znaky Klostermannovy tvorby. Proč se nevyplatí vracet se zpátky, se dozvíte, když si 20. srpna poslechnete dramatizaci této prózy.

Letní cyklus Démoni letní noci uzavře opravdová lahůdka. Groteskní horror Edgar (27.8.) Ladislava Klímy je poslední dokončenou prací originálního českého filosofa a spisovatele Ladislava Klímy. Ten ve svých literárních dílech často parodoval prostředky pokleslé literatury. Boj nebohého snílka Edgara s hnusným a odporným umrlcem Benediktem, který ho za života trápil a vychovával k lotrovství, nepostrádá typicky klímovský metafyzický motiv rozporu mezi skutečností a snem.

Friedrich Schiller. Veselohra o pěti dějstvích podle francouzské komedie Louise Benoita Picarda. Překlad Valter Feldstein. Rozhlasová úprava Vladimír Procházka. Hudba Jiří Váchal. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Narbonne, ministr (František Hanus), madame Belmontová, jeho matka (Eva Klenová), Charlotta, jeho dcera (Jaroslava Pokorná), Selicour, úředník ministerstva (Bořivoj Navrátil), Firmin, úředník ministerstva (Miroslav Doležal), La Roche, úředník ministerstva (Milan Klásek), Karel Firmin, jeho syn, poručík (Jan Bartoš), Michal, ministrův komorník (Karel Fořt) a Robineau, mladý vesničan, Selicourův bratranec (Jaroslav Kepka).

Natočeno 1979. Premiéra 4. 11. 1979 (Praha, 19:15 h.; 106 min.). Repríza 18. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 27. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: jh (= Hlavnička, Josef): Parazit, čili umění, jak dělat kariéru. In Rozhlas 44/1979 (22. 10. 1979), s. 4 (článek).

Lit.: Venclová, Renata: Friedrich Schiller: Parazit čili Umění, jak udělat kariéru. Veselohra o vzestupu a pádu obratného kariéristy. In web ČRo 3 Vltava, 27. 9. 2025 (článek). – Cit.: Příběh komedie, staré více než dvě století, by se mohl docela dobře odehrát i za dnešních dnů. Na jistém ministerstvu pracují tři úředníci. Prohnaný a pokrytecký Selicour, La Roche, který se pokouší na nekalé praktiky upozornit, a skromný, ale upřímný Firmin, mající na mysli jen svou práci a lásku k ministrově dceři Charlottě.

(…) Ambiciózní Selicour se snaží všemožně získávat přízeň ministra Narbonna a podaří se mu vetřít do i do jeho rodiny a ucházet se o Charlottinu ruku. Ministr však nakonec prohlédne Selicourovy podvody i oddanost poctivého Firmina a učiní spravedlnosti zadost.

Že takový konec nebývá v životě obvyklý, podotýká sám Narbonne v závěru hry: „I ten nejlepší je zaplétán do přediva lží, poctivý člověk jím nepronikne. Přízemní prostřednost dojde dál než talent. Klam vládne světem a spravedlnost vítězí jen na divadle…“