Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

14. 8. 2006

Zraněný Sokrates (1960)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:19

Bertolt Brecht. Z „Kalendářových historií“ vybrala Olga Valentová. Překlad Rudolf Vápeník. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: vypravěč (Josef Chvalina), Sokrates (František Smolík), Alkibiades (Bohuš Záhorský). Dále účinkují Bořivoj Navrátil, Vladimír Čech I., Luděk Kopřiva, Jiří Němeček, Vlasta Fabianová, Josef Čáp.

Natočeno 1960. Repríza 10. 12. 1966 (Československo I, 8:05 – 8:30 h.) v cyklu Vybrali jsme pro vás; 10. 1. 1967 (Československo I, 17:00 h.); 7. 10. 1978 (Praha, 19:15 h.); 21. 1. 1991 (Vltava, 20:00 h.); 8. 12. 1996 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.), 3. 3. 2001 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.).

Pozn.: Další zdroj (Jaromír Kazda) uvádí rok 1966.

Jak vznikly Athény (1990, 2025)

Václava Ledvinková. Pohádkový příběh na antické motivy. Hudba Jiří Váchal. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Asistent režie Anna Halbichová. Dramaturg Eva Košlerová. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: vypravěč (Věra Galatíková), Hersé (Iveta Dušková), Aglaura (Zlata Adamovská), Jaroslav Konečný, Josef Patočka, Zeus (Jiří Adamíra), Athéna (Jorga Kotrbová), Ivan Řezáč, Posseidon (Miroslav Moravec) a Ljuba Skořepová.

Natočeno v roce 1990 (39 min.). Reprízy 18. 9. 2005 (ČRo 2 Praha), 27. 7. 2008 (ČRo 2 Praha), 15. 9. 2013 (ČRo 2 Praha), 2. 6. 2015 (ČRo Rádio Junior), 4. 5. 2017 (ČRo Rádio Junior), 22. 5. 2018 (ČRo Rádio Junior).

Vydala Radiotéka, březen 2025 (MP3, CR.ES.2025.90). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Rozhlasová pohádka nás přenese až do starého Řecka. Báje o dcerách krále Kekropa, půvabné Hersé a zlomyslné Aglauře, do jejichž osudu zasáhli bohové, stála u zrodu nynější řecké metropole. (anotace)

Vánoce ve staré Praze (19??)

Filed under: Povídky — Přemek @ 11:09

Prokop Toman. Črta z roku 1946. Přednes Vlastimil Fišar. Režie Petr Adler.

Natočeno 19??.

Velký vandr (1998)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:06

Miloš Pospíšil. Rozhlasová úprava Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer. Hudba Miloš Štědroň. Na klavír hraje Miloš Štědroň ml. Zvuk Zdeněk Janoušek. Dramataurgie Svatava Morávková. Divadelní režie Peter Scherhaufer. Rozhlasová režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Eskymo Welzl (Jiří Pecha), dále účinkují Ivana Hloušková, Miroslav Donutil, Vladimír Hauser, Pavel Zatloukal, Radim Fiala, Roman Slovák, Michal Bumbálek, Gabriela Ježková, Václav Svoboda, Andrea Marečková a Petr Oslzlý.

Nastudovalo Brno v roce 1998. Repríza 18. 8. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 28. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) k úmrtí Jiřího Pechy; 22. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Hložková, Hana: Příběh Jana Eskymo Welzla na rozhlasovém jevišti. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2012 (článek). – Cit.:  Rozhlasová verze představení Divadla Husa na provázku, nazvaná Velký vandr, je řetězem epizod ze života moravského polárníka Jana Eskymo Welzla. Svérázného muže, přezdívaného také „Arctic Bismarck“, proslavili ve dvacátých letech 20. století redaktoři brněnských Lidových novin. Pro jeviště napsal hru Miloš Pospíšil, rozhlasové úpravy, která je koncipovaná jako komentovaný přenos představení, se ujali Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer.

Napínavý životní příběh Jana Welzla (1868 – 1948), dobrodruha, který z moravského Zábřehu odešel dobývat arktické oblasti už za Rakouska-Uherska, aby se po krátkém návratu do Československé republiky definitivně rozhodl k životu na „Severu“, zachytili ve svých knihách nejen Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Díky pohotovým redaktorům, kteří zaznamenali Welzlova vyprávění, lze dodnes žasnout nad neobyčejným osudem člověka, který se stal zlatokopem, lovcem, náčelníkem eskymáků nebo nejvyšším soudcem v Nové Sibiři.

Zobrazit postavu a historky Jana Welzla pro jeviště se podařilo zrealizovat tehdejšímu Divadlu na provázku. Premiéra s podtitulem Podivuhodní skutkové moravského zámečníka na Zlatém severu proběhla 28. října 1976. V původní verzi účinkovaly dnes již známé osobnosti legendárního studiového divadla – kromě Jiřího Pechy a Miroslava Donutila, to byli např. František Derfler, František Kocourek a Dagmar Bláhová. První dva zmínění aktéři, v rolích Eskyma Welzla a redaktora Lidových novin, jsou zaznamenáni i v rozhlasové nahrávce. Ta ovšem vychází z obnovené verze slavné inscenace, která si odbyla premiéru 14. června 1994. Úspěch Velkého Vandru stojí na bravurní dramaturgicko-režijní interpretaci Petra Oslzlého a Petera Scherhaufera a na jejich spolupráci s autorem scénáře Milošem Pospíšilem, podtrhujícím recesistický úhel pohledu na danou problematiku, a také s hudebním skladatelem Milošem Štědroněm, který napsal do životopisného jevištního pásma temperamentní a humorně nadsazené songy.

Svěží a vtipné dílo se podařilo zachovat i v rozhlasové podobě. Inscenace vznikla v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 1998 v režii Zdeňka Kozáka a dramaturgii Svatavy Morávkové. Polárníka Eskymo Welzla ztvárnil Jiří Pecha. Jelikož bylo principem inscenace střídání všech herců v několika postavách, dodejme, že dále – ve významné míře – účinkují: Miroslav Donutil, Ivana Hloužková, Gabriela Ježková, Vladimír Hauser, Pavel  Zatloukal, Radim Fiala, Roman Slovák, Michal Bumbálek, Václav Svoboda, Andrea Marečková a Petr Oslzlý.

Lit.: Gojda, Petr: Jako vzpomínku na herce Jiřího Pechu vysíláme představení Velký vandr. In web ČRo 3 Vltava,  28. únor 2019 (článek). – Cit.: Rozhlasová verze představení Divadla Husa na provázku, nazvaná Velký vandr, je řetězem epizod ze života moravského polárníka Jana Eskymo Welzla. Svérázného muže přezdívaného také „Arctic Bismarck“, ztvárnil herec Jiří Pecha, který dnes ráno zemřel ve věku 74 let.

Vysíláme 28. února od 19:00.

Eskymo Welzla proslavili ve dvacátých letech 20. století redaktoři brněnských Lidových novin. Pro jeviště napsal hru Miloš Pospíšil, rozhlasové úpravy, která je koncipovaná jako komentovaný přenos představení, se ujali Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer.

Napínavý životní příběh Jana Welzla (1868 – 1948), dobrodruha, který z moravského Zábřehu odešel dobývat arktické oblasti už za Rakouska-Uherska, aby se po krátkém návratu do Československé republiky definitivně rozhodl k životu na „Severu“, zachytili ve svých knihách nejen Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Díky pohotovým redaktorům, kteří zaznamenali Welzlova vyprávění, lze dodnes žasnout nad neobyčejným osudem člověka, který se stal zlatokopem, lovcem, náčelníkem eskymáků nebo nejvyšším soudcem v Nové Sibiři.

Zobrazit postavu a historky Jana Welzla pro jeviště se podařilo zrealizovat tehdejšímu Divadlu na provázku. Premiéra s podtitulem Podivuhodní skutkové moravského zámečníka na Zlatém severu proběhla 28. října 1976. V původní verzi účinkovaly dnes již známé osobnosti legendárního studiového divadla – kromě Jiřího Pechy a Miroslava Donutila, to byli např. František Derfler, František Kocourek a Dagmar Bláhová.

První dva zmínění aktéři, v rolích Eskyma Welzla a redaktora Lidových novin, jsou zaznamenáni i v rozhlasové nahrávce. Ta ovšem vychází z obnovené verze slavné inscenace, která si odbyla premiéru 14. června 1994. Úspěch Velkého Vandru stojí na bravurní dramaturgicko-režijní interpretaci Petra Oslzlého a Petera Scherhaufera a na jejich spolupráci s autorem scénáře Milošem Pospíšilem, podtrhujícím recesistický úhel pohledu na danou problematiku, a také s hudebním skladatelem Milošem Štědroněm, který napsal do životopisného jevištního pásma temperamentní a humorně nadsazené songy.

Lit.: Venclová, Renata: Miloš Pospíšil: Velký vandr. Záznam představení Divadla Husa na provázku. In web ČRo 3 Vltava, 22. červenec 2023 (článek). – Cit.: Rozhlasová verze představení Divadla Husa na provázku je řetězem epizod ze života moravského polárníka Jana Eskymo Welzla. Svérázného muže přezdívaného také „Arctic Bismarck“ ztvárnil herec Jiří Pecha. (…)

Napínavý životní příběh Jana Welzla (1868-1948), dobrodruha, který z moravského Zábřehu odešel dobývat arktické oblasti už za Rakouska-Uherska, aby se po krátkém návratu do Československé republiky definitivně rozhodl k životu na „Severu“, zachytili ve svých knihách nejen Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Díky pohotovým redaktorům, kteří zaznamenali Welzlova vyprávění, lze dodnes žasnout nad neobyčejným osudem člověka, který se stal zlatokopem, lovcem, náčelníkem eskymáků nebo nejvyšším soudcem v Nové Sibiři.

Zobrazit postavu a historky Jana Welzla pro jeviště se podařilo zrealizovat tehdejšímu Divadlu na provázku. Premiéra s podtitulem Podivuhodní skutkové moravského zámečníka na Zlatém severu proběhla 28. října 1976. V původní verzi účinkovaly dnes již známé osobnosti legendárního studiového divadla – kromě Jiřího Pechy a Miroslava Donutila, to byli např. František Derfler, František Kocourek a Dagmar Bláhová.

První dva zmínění aktéři, v rolích Eskyma Welzla a redaktora Lidových novin, jsou zaznamenáni i v rozhlasové nahrávce. Ta ovšem vychází z obnovené verze slavné inscenace, která si odbyla premiéru 14. června 1994. Úspěch Velkého Vandru stojí na bravurní dramaturgicko-režijní interpretaci Petra Oslzlého a Petera Scherhaufera i na jejich spolupráci s autorem scénáře Milošem Pospíšilem a hudebním skladatelem Milošem Štědroněm, který napsal do životopisného jevištního pásma temperamentní a humorně nadsazené songy.

Páteční večer – Na shledanou v pátek (1999)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:03

Ludvík Němec. Rozhlasový a divadelní autor, textař, překladatel, herec a humorista Vladimír Fux vzpomíná na brněnský rozhlas let převážně šedesátých, též na divadlo Kabaret Večerní Brno, též se předvede v řadě rolí životních, hereckých a pěveckých.

Připravilo Brno pravděp. v roce 1999.

Prst (2001)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 10:58

Peter Gregor. Původní rozhlasová hra – satirická komedie na téma Podej čertu prst…. Hudební improvizace Roman Žiaran. Zvuk Imrich Adamko. Dramaturg Milan Frolo. Režie Martin Bendík.

Účinkují Zuzana Kronerová, Stanislav Dančiak a Oĺga Belešová.

Nastudovala Bratislava v roce 2001 (46 min.). Česká premiéra 6. 11. 2002 (Vltava 20:04-21:00 h.). Repríza 13. – 18. 9. 2021 (SRo Rádio Litera).

Pozn.: Nenechajte si dnes ujsť pôvodnú rozhlasovú hru Prst. Autor vo svojej čiernej komédii paroduje príslovie – Podaj prst a chytia ti celú ruku. Hra je situovaná do súčasnosti, je to dialóg muža a ženy o absurdných polohách vyšinutého vývoja spoločnosti. Pravidlá hry určujú mocní, ktorých postavenie je legalizované zdanlivo slobodnou voľbou bezbrannej väčšiny. Muž odpredá svoj ukazovák akejsi akciovej spoločnosti, ktorá ho zaň bohato odmení, za druhý prst mu dá už oveľa menej a za tretí nič. Avšak so ziskom troch prstov spoločnosť získa väčšinový podiel na celú ruku, a tým aj na osobu, ktorej ruka patrí.  (anotace)

Běh do ráje (1992)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:56

Odd Selmer. Norská rozhlasová hra. Překlad Jarka Vrbová. Rozhlasová úprava Odd Selmer. Hudební improvizace Jan Jirásek. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Pavel Krejčí.

Osoby a obsazení: Frederik (Milan Sandhaus), Rikke, jeho žena (Dagmar Felixová), Glen Smollett (Pavel Soukup), Hans (Jan Pilař), Karl Henrik (Martin Mejzlík), kompars (Hana Kubíková, Petr Hübner a Josef Zikmund).

Natočeno 1992 ve studiu Hradec Králové. Premiéra 27. 9. 1992 (Vltava, 14:00 h.; 43 min.). Reprízy 21. 10. 2008 (ČRo 3 Vltava), 10. 4. 2012 (ČRo 3 Vltava), 9. 2. 2014 (ČRo 2 Praha).

Lit.: -hu-: Běh do ráje. In Týdeník Rozhlas, 1997 nebo 1998.

Lit.: Pekárek Hynek: Zapněte si rádio! In Týdeník Květy 39/1992 (24. 9. 1992), s. 38 (anotace).

Pekárek Hynek - Zapněte si rádio! In Týdeník Květy 39-1992 (24. 9. 1992), s. 38 (anotace)Lit.: (anonym): Odd Selmer: Běh do ráje. In web ČRo 10. 4. 2012 (anotace). – Cit.: V přehlídce rozhlasových inscenací her severských autorů pokračujeme Během do ráje norského spisovatele Odda Selmera. Původní rozhlasovou hru v překladu Jaroslavy Vrbové natočil v roce 1992 Pavel Krejčí v královéhradeckém studiu ČRo.

Odd Selmer využívá ve své hře skandinávského fenoménu masových běžeckých závodů jako metaforu pro vyjádření základních civilizačních rysů – soutěživosti, snahy vyniknout, překonat jiné či sám sebe. Hrdina během závodu, který se nakonec ukáže jeho posledním, bilancuje svůj dosavadní život.

Norský novinář, spisovatel a zejména rozhlasový dramatik (narozený v roce 1930 v Lillehammeru) těžil při psaní této hry ze své vlastní zkušenosti – sám byl pravidelným účastníkem podobných závodů. Jeho rozhlasové hry (má jich na svém kontě 14) byly přeloženy do řady jazyků. V roce 1988 získal za své dílo Ibsenovu cenu. Inscenaci v roce 1992 natočil režisér Pavel Krejčí. V hlavích rolích uslyšíte Milana Sandhause, Dagmar Felixovou, Pavla Soukupa, Jana Pilaře a Martina Mejzlíka.

Elegie z Mariánských lázní (1977)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:54

Stefan Zweig. Překlad Ladislav Jehlička a Petr Kopta. Připravil Václav Cibula. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Miloš Nedbal a Miroslav Horníček.

Natočeno 1977 (22 min.). Repríza 17. 9. 2023 (ČRo Plzeň, 18:04 h.) v cyklu Povídkové čtení na víkend.

Lit.: Toušková, Martina: Stefan Zweig: Elegie z Mariánských Lázní. Esej slavného rakouského spisovatele o jedné velké lásce. In web ČRo Plus, 17. září 2023 (článek). – Cit.: Příběh neopětované lásky více než sedmdesátiletého básníka Johanna Wolfganga Goetha k mladičké Ulrice von Levetzow skončil před rovnými dvěma sty lety – na podzim roku 1823. (…)

Zweigův text, nazvaný stejně jako slavná Goethova báseň, vyšel v knize Hvězdné hodiny lidstva. V roce 1977 ho načetli Miroslav Horníček a Miloš Nedbal.

Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) a Ulrika von Levetzow (1804-1899)

Starý básník a mladá kultivovaná dívka – příběh jedné neopětované lásky…

V roce 1821 se slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe v Mariánských Lázních seznámil s Ulrikou von Levetzow. Jemu bylo přes sedmdesát, jí sedmnáct. Nebylo to však jejich první setkání, Goethe se jako starý rodinný přítel už dříve několikrát potkal s její matkou. Ulrika byla v té době ovšem ještě malým děvčátkem. Vyrůstala v Lipsku, později se vzdělávala ve Štrasburku, na léto se však vracela k matce a k prarodičům do Klebelsbergova paláce v Mariánských Lázních, který nechal postavit její otčím, hrabě Klebelsberg. Dívka byla nejen krásná, ale na svoji dobu také mimořádně vzdělaná a moderní, mluvila několika jazyky, hrála na několik hudebních nástrojů, zajímala se o přírodopis a zeměpis, tíhla k filantropii. Svojí platonické lásce se starý básník dvořil se zápalem mladého milence. Posílal jí květiny a sladkosti, chodili spolu na procházky, vyprávěl jí o svých knihách. Navzdory veškeré pozornosti, kterou stárnoucí básník mladé dívce věnoval, byl tento vztah okolím považován za zcela nevinný. Nazýval ji „dceruškou“ a jeho náklonost byla považována za „otcovskou lásku“. Nikdo netušil, že se starý básník do mladé dívky vášnivě zamiloval. (…)

Léto (1954)

sramek_DV_15099_labelFráňa Šrámek. Hudba Jan Kapr. Komorní orchestr Čs. rozhlasu řídí Jiří Pinkas. Zpívají členové Čs. sboru písní a tanců. Rozhlasová úprava a dramaturgie Dalibor Chalupa. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Perout (František Hanus), Alena Peroutová (Vlasta Fabianová), Jan Skalník (Karel Richter), farář (František Smolík), Růžena (Růžena Nasková), Stáza (Libuše Matějová), Chvojka (Miroslav Doležal), Troníčková (Jaroslava Drmlová), soused (Rudolf Deyl II.), Nanda (Jiřina Pehrová), Josef (Miloš Willig), vypravěč (Josef Červinka) a další.

Natočeno 1954. Premiéra  v neděli 30. 5. 1954 (Praha I, 20:00 h.). Repríza 4. 8. 1957 (Praha II, 15:00-16:55 h.); 7. 8. 1966 (Praha, 20:00 h.).

Obnovená premiéra 29. 6. 2013 v rámci RozHraní – Poklady z rozhlasové archivu. Repríza 3. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) k 70. výročí úmrtí Fráni Šrámka v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Jen moudrý a vyrovnaný pan farář laskavě a s pochopením sleduje citové zmatky, k nimž dojde na jeho venkovské faře. Mladičký student tam prožívá své první milostné poblouznění. Lehkomyslný básník tak naruší poklidné soužití manželského páru… (anotace)

Pozn.: Úryvek na gramofonové desce (LP, Supraphon, DV 15099).

Lit.: Čípek, Martin: Poděkujme a dost… Jeden rozhlasový úryvek z Šrámkova Léta. In Facebook, 17. 3. 2016 (článek). Dostupné také na Panáčkovi.

Lit.: Chalupa, Dalibor – Venclová, Renata: Fráňa Šrámek: Léto. Lyrická hra o odvaze k lásce a strachu z nevratné ztráty mládí. In web ČRo 3 Vltava, 3. červenec 2022 (článek). – Cit.: (…) Svou první celovečerní hru, lyrickou komedii Léto, začal Fráňa Šrámek psát krátce před vypuknutím první světové války. Ještě než dokončil druhé jednání, musel narukovat na haličskou frontu. V rukopise můžeme dodnes najít autorem vlastnoručně vyznačené místo, kdy práci na textu přerušil – v rozhovoru Jana Skalníka s básníkem Chvojkou a Valčou Peroutovou je autorova poznámka: „Tady zmobilizován!“ 26. července 1914. K dokončení hry se Fráňa Šrámek mohl vrátit až během zdravotní dovolené v únoru 1915, kterou strávil u rodičů v Německém Brodě. Na pozadí nesmyslného zabíjení píše básník o odvaze k lásce a o strachu z nenávratné ztráty mládí, nejkrásnějšího věku v životě člověka.

Léto vypráví příběh manželů Peroutových, kteří přijeli z Prahy do Peroutova rodného kraje na dovolenou. Tady se setkávají s mladým studentem Janem Skalníkem, který se naivně zamiluje do své „tety“. Zatímco mladý muž zažívá první milostné okouzlení, pro nudící se Valču Peroutovou znamená jeho obdiv jen příjemné ukrácení času. A také pobídku, aby si nenechala utéct zbytky svého mládí, které jí po boku manžela připadá promarněné.

Premiéra Šrámkova Léta se konala v Národním divadle v Praze 29. května 1915, režisérem byl Jaroslav Kvapil, kterého hra oslovila po prvním přečtení, jak napsal autorovi v dopise. (…)

Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá (1978, 1979, 1999)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 10:27

Miloš Kirschner a Vladimír Straka. Zvuková režie a střih Ivan Mikota. Technická spolupráce Jiří Bartoš. Cover Naďa Kirschnerová, 1979. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Režie Jiří Šrámek.

Osoby a obsazení: Spejbl, Hurvínek (Miloš Kirschner), Žeryk (Miroslav Černý).Jak Hurvinek do lesa vola (1979)

Nahráno 22. 12. 1977 a 5. 1. 1978 ve studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1979 (1 LP, Stereo 1118 2505 G, 40:23). Reedice (1-3, 5) Supraphon v roce 1999 na CD Hurvínek skloňuje kočku (1 CD, SU 5207-2 811, 1 MC, SU 5207-4 811).

Obsah: 1. Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše, 2. Kráva zajíce nedohoní, 3. Líná huba, holé neštěstí, 4. Mluviti stříbro, mlčeti zlato, 5. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress