Německá pohádka. Překlad a úprava Eduard Petiška. Hudební motiv „Zvířátka v hudbě“ složil Emil Strašek. Režie Josef Svátek.
Vypráví Karel Höger.
Natočeno v roce 1966. Premiéra 14. 5. 1966 (Československo I, 18:30 h.; 13 min.) v cyklu Chvilka pro děti. Repríza 30. 12. 1971 (Praha, 14:30 h.) v cyklu Vysílání pro mateřské školy.
Pohádka o mládenci, který měl tři zázračné věci, jimiž si mohl splnit každé přání, ale přesto mu něco tuze chybělo.
Norská pohádka. Úprava Vítězslav Kocourek. Režie Jan Berger. Čte František Smolík.
Vojtěch Steklač. Seriál pro mládež. Pro rozhlas upravil Jiří Hromádko. Režie Vladimír Gromov.
Osoby a obsazení: vypravěč (Lukáš Hlavica), Aleš (Ondřej Sova), Čenda (Tobiáš Vacek), Bořík (Mikuláš Veselý) a Mirek (Nicholas Spousta).
Připravil ČRo2 pro pořad DOMINO v roce 2006 (10 x 8 min.). Reprízy 2006 v pořadu Domino (ČRo 2 Praha), 21.-25. 2., 2.-6. 4. 2012 a v pořadu Domino (ČRo 2 Praha), 17.-26. 3. 2018 v cyklu Příběhy, fantazie, dobrodružství (ČRo Rádio Junior).
Díly: 1. Jak nám Aleš předváděl triky, 2. Jak jsme lítali, 3. Jak jsme se seznámili s Růženkou, 4. Jak jsme si zvolili vůdce, 5. Jak jsme krmili slona, 6. Jak jsme získali klubovnu a náš vůdce se naštval, 7. Jak jsme dělali podlahu, 8. Jak jsme truhlařili a chystali oslavu, 9. Jak jsme svrhli vůdce, 10. Jak jsme pokřtili klubovnu.
Pozn.: Čtyři správní kluci z Holešovic Čenda, Aleš, Mirek a Bořík spolu zažívají neuvěřitelně veselé i dobrodružné příhody. Často se taky potýkají s nepřízní rodičů a třídní učitelky. Na rozdíl od třídního šprta Bohouška, který je mazánkem dospělých.
Lev Nikolajevič Tolstoj. Překlad Tamara Sýkorová a Vilém Sýkora. Dramatizace Jaroslava Strejčková a Jan Strejček. Hudba Vladimír Truc, studiový orchestr řídí autor. Jiří Bartoš – kytara. Mistr zvuku Jitka Borkovcová. Záznam a střih Alexandra Jeriová. Zvuková spolupráce Artur Šviha. Hudební spolupráce Radislav Nikodém. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: vypravěč – autor (Luděk Munzar), Pierre Bechuzov (Eduard Cupák), kníže Andrej Bolkonský (Viktor Preiss), komtesa Nataša (Daniela Kolářová), Líza, žena Andrejova (Carmen Mayerová), kníže Bolkonský, Andrejův otec (Čestmír Řanda), kněžna Marie, jeho sestra (Jana Hlaváčová), hrabě Rostov (Zdeněk Martínek), hraběnka (Jiřina Petrovická), Nikolaj, jejich syn (František Němec), kníže Kuragin (Miloš Nedbal), Helena, jeho dcera (Jorga Kotrbová), Anatol, jeho syn (Václav Postránecký), Michail I. Kutuzov (Ota Sklenčka), Napoleon Bonaparte (Vladimír Ráž), maršál Soult (Vladimír Bičík), poručík Dolochov (Milan Mach), madame Schererová (Nelly Gaierová), lékař (Jaromír Spal), sluha Alpatyč (Vladimír Huber), hrabě Rastopčin (Bohumil Švarc), kapitán (Jiří Pick), poručík (Vítězslav Jirsák), důstojník (Vladimír Čech), pobočník / maršál Soult (Vladimír Bičík), ruský zajatec (Oldřich Janovský), sluha (Vladimír Huber), vojáci (Radislav Nikodém, Vítězslav Jirsák a Artur Šviha), francouzské hlasy (Jarmila Baxová a Alain Sliwinski), hlasy (Oldřich Janovský, Radislav Nikodém, Vítězslav Jirsák a Artur Šviha).
Natočeno 1978, premiéra prosinec 1978. 4 díly (65, 59, 66 a 60 min.). Repríza 1. dílu 5. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h); 26. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 19. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Vydal Supraphon v roce 1983 (3 LP, Su 1218 0581-83; analog, stereo). Reedice Radioservis v září 2008 (4 CD), březen 2015 (1 CD MP3).
Lit.: Kamberský, Jakub: Slavná epopej ve velkolepém provedení. In web Naposlech.cz, 27. 4. 2015 (recenze). – Cit.: Zmíníte-li mezi zasvěcenými rozhlasovými tvůrci, či mezi znalci mluveného slova název Vojna a mír, vrátí se vám řada superlativů: propracovaná stereofonní inscenace, dramatizace kvalitně přepsaná pro rozhlas, skvostné herecké obsazení, precizní režie legendárního Jiřího Horčičky.
Vojna a mír byla natočena roku 1978, v témže roce měla i svou rozhlasovou premiéru. O pět let později vyšla na třech LP deskách její mírně prokrácená verze, roku 2008 vydal Radioservis kompletní nahrávku na čtyřech CD. A konečně nyní, v roce 2015, vychází reedice ve formátu mp3 na jednom disku. Abychom si mohli uvědomit, v čem tkví kouzlo čtyřdílné dramatizace, je nutný menší historický exkurz. Československý rozhlas začal se stereofonním zvukem na poli dramatickém experimentovat v polovině šedesátých let. První vlaštovkou byla pohádka Zdeňka Svěráka Krápník a Františka v režii Jana Fuchse, natáčená v Koněpruských jeskyních. Stereofonií byl záhy okouzlen režisér Josef Henke – vzpomeňme například Kafkovu Proměnu. Jiří Horčička si tuto metodu natáčení vyzkoušel koncem 60. let rovněž – šlo o hru Ženich pro Marcelu z pera Ivana Klímy, dochovala se však jen nahrávka v mono zvuku. Horčička dlouho stereofonii nevěřil, nakonec se ale stal jedním z jejích největších průkopníků. Stereo tak zažilo ve druhé polovině sedmdesátých a v letech osmdesátých svou zaslouženou renesanci. Díky Horčičkově obratu se dodnes můžeme těšit z bravurních dramatizací Město malérů (Ellery Queen), Zvonokosy (Gabriel Chevallier), nepřekonatelného Letu do nebezpečí (Hailey, Castle) a nebo právě Tolstého Vojny a mír. Vzhledem k všeobecné známosti této rozsáhlé epopeje není nutné příliš se rozepisovat o ději. Stručně ale lze říci, že Vojna a mír je román plný komorních epizod z vyšších kruhů, příběh intrik, milostných vzplanutí, šťastných ale i méně šťastných lásek, které jsou často citelně až osudově zasaženy válečnými konflikty mezi Francií a Ruskem. Válka zde nemilosrdně ukazuje pomíjivost všech intrik, absolutní nihilismus, který ale zákonitě musí směřovat k vytváření skutečných hodnot a nadějím v lepší a spokojený život v míru a klidu. Dramatizátorům Janu a Jaroslavě Strejčkovým se povedlo zhustit rozsáhlý román do čtyř dílů, trvajících vždy zhruba hodinu. Režiséru Jiřímu Horčičkovi, zvukovému mistru Jitce Borkovcové, hudebnímu skladateli Vladimíru Trucovi a dalším tvůrcům, se zdařilo oživit knižní předlohu v monumentální zvukové plátno. Díky stereozvuku bychom bez nadsázky mohli říct, širokoúhlé plátno. Nemůžeme ve výčtu zapomenout ani na zvukaře a ruchaře Artura Švihu, který zvukovými efekty dodává nahrávce tu správnou atmosféru. Nejpatrnější je to u bitev, kde ostatně velikou roli hraje i Trucova hudba, kombinovaná s úryvky Čajkovského Symfonie 1812.
Největší mistrovství bezesporu prokázal režisér Horčička, který inscenaci udává vždy správné tempo, výtečně pracuje s herci, dostává z nich emoce, ale když je potřeba, dovede je zkrotit až k ryze minimalistickým výkonům. Nejplastičtějším příkladem takového vedení je Viktor Preiss v roli knížete Bolkonského. Při disputacích se svým bujarým a sveřepým otcem (Čestmír Řanda) slyšíme, jak z něj emoce přímo prýští, ve chvílích, kdy se smiřuje s osudem, či se zmítá v bolestech po válečném zranění, jsme svědky absolutního minimalismu. Obdobné výkony předvádějí i další mistři slova: Eduard Cupák (hrabě Bezuchov), Jana Hlaváčová (kněžna Marie), či Vladimír Ráž (Napoleon). V inscenaci nalezneme i pozoruhodné ženské výkony: Jorga Kotrbová představuje Helenu jako smyslnou, vypočítavou mrchu, Nataša Daniely Kolářové je zprvu naivní, křehká bytost, měnící se posléze v ženu, která tvrdě a neochvějně přijímá svůj tragický osud. Funkčním nápadem je tu role vypravěče a jakéhosi našeptávače, tzv. svědomí – této role se skvěle zhostil Luděk Munzar. Z dalších účinkujících můžeme zmínit např. Miloše Nedbala, Václava Postráneckého, či Františka Němce.
Vojna a mír je vskutku velmi emotivní inscenací, kdy má posluchač pocit, že se na chvíli octil ve vybrané společnosti, chvíli zase čelí válečnému konfliktu. Pocit není umocněn pouze hudbou a těžkými výstřely, ale rovněž i koňmi přebíhajícími kolem uší zleva doprava. Stereofonní zvuk této inscenaci dělá opravdu dobrou službu a lze doporučit poslech na kvalitních reproduktorech, či na sluchátkách. Ti, kteří se zatím s kvalitně zpracovanou stereofonní rozhlasovou hrou nesetkali, nechť si pustí Vojnu a mír a nebo, rovněž dostupný, Horčičkův Let do nebezpečí. Snad každému vnímavému posluchači pak musí dojít, jakou nezanedbatelnou roli stereo v rozhlasových dramatizacích hraje.
Dramatizovaná četba. Ellery Queen. Překlad Dalibor Plichta. Hudební spolupráce Vít Clar. Dramatizace a režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Ellery Queen/Ellery Smith (Eduard Cupák), zástupce realitní kanceláře (Oldřich Musil), pan Wright (Bohumil Pastorek), paní Wrightová (Jiřina Petrovická), Patricie Wrightová (Daniela Kolářová), Lola Wrightová (Jana Hlaváčová), Nora Wrightová-Hateová (Eva Hudečková), Jim Hate (Viktor Preiss), Cart Bradford (Miroslav Moravec), soudce Martin (Miloš Nedbal), Alberta Malaskasová, služebná u Wrightových (Jaroslava Drmlová), ženy z ulice (Ludmila Stambolieva a Luba Skořepová), Vladimír Čech, Karel Fořt, Stanislav Bruder, Vítězslav Jirsák, Milan Mach, Zdeněk Kutil, Antonín Hardt, Miloš Willig.
Natočeno v roce 1977. Premiéra 2. dílu 14. 1. 1978 (Vltava, 19:55 – 20:25 h.) v rámci pořadu 3×60, a to stereo.
Vydal Radioservis v roce 2008 v edici Zlatý fond Českého rozhlasu (1 CD mp3, CR0805-2, 393 min.).
Pozn.: V detektivním příběhu Město malérů přijíždí spisovatel Ellery Queen do malého amerického městečka, aby zde našel námět ke své nové detektivce. Ubytuje se pod smyšleným jménem v Domě malérů. Zpočátku se zdá, že hrozivá přezdívka, kterou toto obydlí získalo, už ztratila své opodstatnění. Postupem času však Ellery Queen zjišťuje, že si do Domu malérů přece jen našel cestu zločin. (anotace)
Obsah CD (2008): 1. Spisovatel Ellery Queen a Město malérů, 2. Pan Smith a první kapitola románu, 3. Záhadné dopisy a malér na obzoru, 4. Dědictví, intriky a vražda, 5. Nový rok a čtyři důvody pro zločin, 6. Ellery Queen a další stránky detektivky, 7. Předčasný rozsudek smrti a obhajoba lásky, 8. Soudní proces a spisovatelovy dedukce, 9. Svědectví Ellery Smitha a pokus o záchranu Jima, 10. Malér v soudní síni a nešťastné svátky, 11. Uprchlík a důležitý rozhovor, 12. Krutý námět a konec příběhu z Města malérů.
Lit.: Horčička, Jiří: Milý Ellery Smithe. In Rozhlas 3/1978 (2. 1. 1978), s. 4 (článek).
Lit. Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou. Když město zešílí. In Týdeník Rozhlas, listopad 2016.
Lit.: Pavlovský, Petr: Historka o domě a městě malérů. In Týdeník Rozhlas 49/2008, s. 24 (anotace).
Mirko Stieber. Rozhlasová hra. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Paganini (Zdeněk Martínek), Frištenský (Čestmír Řanda), Jana (Jaroslava Pokorná), Marek (Viktor Preiss), kapitán SS (Bohumil Švarc), Kozáček (Jan Teplý), 1. ošetřovatel (Ladislav Šimek), 2. ošetřovatel (Ladislav Kazda), královna ze Sáby (Vlasta Jelínková), Napoleon (Jiří Suk), stařec (Vladimír Huber), hlas blázna (Artur Šviha, Věra Havlatová).
Natočeno 11. 3. 1974 (režie 6, 49 min.). Obnovená premiéra 22. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: Hra z prostředí ústavu pro duševně nemocné na konci německé okupace. Později získala i divadelní podobu (Frištenský a Paganini, 1979).
Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlasová hra mladých autorů. In Literární měsíčník 8/1977, příloha Dílna, č. 8, s. 158-159 (článek).
Lit.: tom (= Tomáš, Jiří): Rozhlas. In Tvorba 20/1977, s. 19. (recenze).
Lit.: Velíšek, Martin: Mirko Stieber: Dva. Absurdní tragikomedie v režii Jiřího Horčičky. In web ČRo 3 Vltava, 22. leden 2023 (článek). – Cit.: Na samém sklonku války se Paganini a Frištenský, dva chovanci ústavu pro duševně choré, vypraví na svou pravidelnou procházku, při které zpovzdálí pozorují život mladé ženy. Tentokrát se ale události vydají překvapivou cestou… (…)
Tragikomedie Dva (1979, původní název Paganini a Frištenský) se odehrává v prostředí psychiatrické léčebny během posledních dnů druhé světové války. Dva pacienti, z nichž jeden se považuje za slavného houslistu Paganiniho a druhý za zápasníka Frištenského, si krátí pravidelné odpolední procházky pozorováním jedné mladé ženy. Při jednom takovém sledování jsou ale překvapeni německou hlídkou…
V uzavřeném prostředí léčebny autor relativizuje obecně přijímané modely chování a zahrává si s podstatou české národní povahy. V hlavních rolích rozhlasového zpracování legendárního režiséra Jiřího Horčičky se představí Zdeněk Martínek a Čestmír Řanda.
Mirko Stieber (1945) vystudoval na FAMU v roce 1971 dramaturgii a scenáristiku. Během roční vojenské služby byl dramaturgem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého; poté od roku 1972 působil jako scenárista Filmového studia Barrandov. Už na konci 60. let přispíval povídkami do časopisů Mladý svět, Trn, Sešity, Literární noviny nebo Student. Na scénu pronikl komedií Soukromá věc (1976), už o rok později se jeho hra Poslední prázdniny (1977) hrála na scéně Národního divadla. Je autorem řady původních rozhlasových a divadelních her, okrajově se věnoval i próze.
Vojtěch Steklač. Seriál pro mládež. Pro rozhlas upravil Jiří Hromádko. Režie Vladimír Gromov.
Pozn.: V detektivním příběhu Město malérů přijíždí spisovatel Ellery Queen do malého amerického městečka, aby zde našel námět ke své nové detektivce. Ubytuje se pod smyšleným jménem v Domě malérů. Zpočátku se zdá, že hrozivá přezdívka, kterou toto obydlí získalo, už ztratila své opodstatnění. Postupem času však Ellery Queen zjišťuje, že si do Domu malérů přece jen našel cestu zločin. (anotace)
