Vysíláno 1926. Záznam neexistuje.
9. 5. 2006
Maloměstská tradice (1926)
Vysíláno 31. 12. 1926. Záznam neexistuje.
Trojí políbení (1926)
Vysíláno 30. 12. 1926. Záznam neexistuje.
R. U. R. (1927) – anglická verze
Nastudoval Londýn, vysíláno 27. 5. 1927.
Pozn.: První česká verze vznikla v Brně již o necelý měsíc později.
R. U. R. (1927)
Karel Čapek. Dirigent Břetislav Bakala. Režie Vladimír Šimáček.
Účinkovali Antonín Turek, Rudolf Walter, Marie Walterová, Gustav Ekl, Ema Pechová, Jaroslav Auerswald, Zdeňka Gräfová, K. Urbánek, Jaroslav Raušer. Úvodní přednáška Vladimír Šimáček.
Nastudovalo Brno v roce 1927. Vysíláno přímým přenosem 11. 6. 1927 (Brno, 19:30 – 22:00 h.). Záznam neexistuje.
Pozn.: Světově první rozhlasová verze Čapkova R. U. R. vznikla o necelý měsíc dříve v Londýně.
Kupec benátský (1998)
William Shakespeare. Slavná hra alžbětinského dramatika pokládající na téměř pohádkovém příběhu znepokojivé otázky – Co je spravedlnost a co křivda? Co je právo a co zákon? Co slitování a co soucit…? Překlad Martin Hilský. Rozhlasová úprava Miroslav Stuchl. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Antonio, benátský kupec (Jiří Štěpnička), Bassanio, benátský šlechtic, Antoniův přítel (Vladimír Dlouhý), Graziano, Bassaniův přítel (David Novotný), Lorenzo, Bassaniův přítel (Lukáš Hlavica), Salarino, benátský pán (Miroslav Táborský), Salerio, benátský pán (Pavel Chalupa), Porcie, dáma z Belmontu (Taťjana Medvecká), Nerissa, Porciina společnice (Miroslava Pleštilová), Šajlok/Shylock/, židovský lichvář (Ilja Racek), Jessika, Šajlokova dcera (Věra Hučínová), Lancelot Gobbo, Šajlokův a později Bassaniův sluha (Jiří Lábus), Tubal, židovský lichvář (Jaroslav Kepka), dóže benátský (Vladimír Brabec), princ marocký, Porciin nápadník (Pavel Rímský), princ aragonský, Porciin nápadník (Miroslav Vladyka). Dále účinkují Miroslav Táborský, Jaroslav Kepka, Pavel Chalupa, Josef Novák, Mojmír Miler, Milan Knedlík, Pavel Karbusický, Jan Okrouhlík, Jaroslav Sitár, Milan Slabihoud, Eduard Pavlíček, Tomáš Výprachtický, Michael Weiss a Petr Klíma.
Natočeno v roce 1998. Repríza 14. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 102 min.); 23. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama. K poslechu zde.
Words and Music (Paroles et musique, Slova a hudba) (1979)
Hudba Mark E. Miller.
Technická spolupráce David Eng.
Produkce Mark Lutwak a Leo Lutwak pro Theatre For Your Mother.
Režie Mark Lutwak.
Napsáno v roce 1962.
Provedení Theater for Your Mother (1979).
Slova (Joe) (Joseph J. Casalini),
Hudba (Bob) (Leslie Dalaba – trubka), Skřehotání (Frank Collison).
Hrají: Wayne Horvitz (Kontrabass + Harmonica),
Mark E. Miller (Percussion and Vibraphone).
Nahráno pod dohledem Samuel Beckett and Grove Press, Inc.
dne 27. 5. 1979 v Bayside Studios, Queens, N.Y. (23:40 min).
Cascando (1979)
Samuel Beckett. Rozhlasová hra v angličtině. Hudba Wayne B. Horvitz, na trubku hraje Lesli Dalaba. Napsáno v roce 1963.
Osoby a obsazení: Průvodce („otvírák“) ( Frank Collison), Hlas (Joseph J. Casallini).
Provedení : Theater for Your Mother, 1979.
8. 5. 2006
Páteční večer – Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu (2006)
Vzpomínky, úvahy a texty členů a přátel neformálního hospodského sdružení, které se stalo v českém umění pojmem. Připravil Jiří Hůla. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Jitka Sedláčková, Miroslav Hanuš a Jan Novotný.
V pořadu hovoří profesor Zdeněk Beran, akademický malíř, PhDr. Věra Jirousová, historička umění, Olaf Hanel, výtvarník a historik umění, Ivan Martin Jirous, historik umění, Karel Nepraš, akademický sochař, ředitel KŠ, doc. Vladimír Borecký, filozof a psycholog, Zbyšek Sion, akademický malíř, Jan Steklík, výtvarník, ředitel KŠ. Zazní úryvky z textů Zdeňka Berana, Naděždy Plíškové, Petra Lampla, Ivana Martina Jirouse a Rudolfa Němce.
Natočeno 2006. Repríza 11. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma; 14. 6: 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma.
Lit.: Hůla, Jiří: Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. Vzpomínky členů a přátel neformálního hospodského sdružení, které se stalo v českém umění pojmem. In web ČRo 3 Vltava, 11. listopad 2020 (článek) – Cit.: V restauraci U Křižovníků na Starém Městě se od počátku šedesátých let setkávala proměnlivá společnost mladých výtvarníků, hudebníků a literátů – Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. (…)
V restauraci U Křižovníků na Starém Městě se od počátku šedesátých let setkávala proměnlivá společnost mladých výtvarníků, hudebníků, literátů a jejich přátel, lidí podobných myšlenek a pocitů, stejného životního postoje. Křižovnická škola byla školou otevřenou – hospoda je veřejný prostor, do kterého může vstoupit kdokoli – ale ne každý návštěvník měl tu čest stát se členem Křižovnické školy, většinou si musel členství poctivě vysedět.
Výčet známých i méně známých jmen patřících do okruhu svobodomyslné stolní společnosti vydá na několik stránek. Z těch neznámějších k řádným Křižovníkům patřili: ředitelé – kreslíř a autor konceptuálních akcí Jan Steklík a sochař Karel Nepraš, malíři Zdenek Beran, Rudolf Němec, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Antonín Tomalík, grafička Naděžda Plíšková, básník a konceptualista Eugen Brikcius, výtvarní teoretici Věra Jirousová a Ivan Martin Jirous, experimentální básníci Josef Procházka a Vladimír Burda.
Svými hrami a postoji bořila Křižovnická škola nejrůznější tabu, představy a konvence, narušovala hranice mezi každodenními událostmi – hlavně pitím piva – a uměním. Nepolitická činnost Křižovnické školy tak po svém – a většinou s nezaměnitelným křižovnickým humorem – reagovala na stav společnosti. Pro Křižovníky a jejich přátele byla kolektivní činnost spolehlivou formou obrany. Díla vznikající v době největšího rozkvětu Křižovnické školy jakoby na okraji obecného zájmu dnes patří k hodnotám českého moderního umění.
7. 5. 2006
Klapzubova jedenáctka 1/3 (1953, 2013)
Eduard Bass. Četba ze stejnojmenné knihy. Připravil Jan Kuneš. Dramaturgie Dagmar Oravova-Jaklová (?). Zvukový mistr Pavla Horynová. Režie Jiří Horčička.
Čte Karel Höger. Dále účinkují Josef Laufer a Oldřich Hoblík.
Natočeno 1953 (rekonstruováno 1976; délka dílů 21, 29 a 23 minut.). Premiéra 19. 4. 1954 (Praha I, 20:30 – 21:45 h.). Slovenská premiéra 4. 9. 1954 (Bratislava, 20:00 h.). Repríza 23. 4., 30. 4. a 7. 5. 2006 (ČRo Olomouc); 8. – 10. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 13., 20. a 27. 9. 2020 v cyklu Počteníčko (ČRo Olomouc); 5. – 7. 9. 2022 (ČRo České Budějovice, 18:05 h.) v cyklu Podvečerní čtení.
Vydal JazzMusic a Radioservis, a. s. v roce 2013 (1 CD; JM 005-2 – EAN 8594168769012, délka 68 min.).
Pozn.: Původní nahrávka z roku 1953 obsahovala i úvod, který proslovil Josef Laufer. Při přestřihu do podoby třídílné četby na pokračování v roce 1976 tento úvod nenávratně zmizel.
Pozn.: Jedinečné zpracování Bassova textu. Högrův herecký entuziasmus je nakažlivý už od úvodní písně a herec jej udrží po celou dobu. K vrcholům inscenace patří například reportáž ze zápasu Klapzubáků s Anglií (Höger zde ztvárňuje anglického reportéra; úvodní blazeovaná sebejistota se postupně láme přes šok a roztrpčení až do závěrečného nepřesvědčivého tvrzení, že v druhé půli zápasu Anglie vyrovná a zvítězí). Höger tuto třídílnou povídku nenamluvil, ale přímo rozehrál; nečte ji, ale představuje jednotlivé postavy s takovým zápalem, že máme spíše pocit dramatizace.
Sám režisér Horčička však není pouhým technickým zaznamenavatelem a usměrňovatelem herce (jak byl tehdy režisér pojímán); již pět let před Válkou s Mloky dokazuje, že je samostatným tvůrcem. Dobrým příkladem je vypracování situace ve třetím díle; poté, co starý Klapzuba s ironií komentuje jejich slabý výkon v první půli mače s Austrálií, řekne Höger pouze, že Klapzubáci nastoupili a hráli. Než Horčička dá prostor Högrovi k desetiminutovému strhujícímu popisu druhé půle zápasu (a je to skutečně strhující, Höger vás nenechá vydechnout a máte pocit, že zrovna on je největším fotbalovým fandou světa) – nechá orchestr zahrát znovu řízný klapzubácký pochod – a posluchač ví, že stejně řízně postupovala česká jedenáctka i na hřišti.
Zkrátka Klapzubova jedenáctka musela být ve své době (1953) naprostým zjevením a strhuje posluchače i dnes. Högrovo „fandovské“ herectví vyvolává až radostné dojetí.
Lit.: Högerová, Eva: Faustovské srdce Karla Högera – Z dochovaného archívu K. Högera, dobových dokumentů a vzpomínek současníků. Praha : Mladá fronta, 1994 (reakce posluchačky). – Cit.: Dědynku milý, bylo to skvělé. Když už teď se „reprezentanti“ nechytnou za nos, tak jsou mameluci. A vůbec si pak ne-zasluhují v životě slyšet tak nádherně zahrané povídání, ani stejně jedinečné autory, zkrátka, vůbec nic, co jednoho dovede nadchnout. Dědynku, Vy klapzubovský neporazitelný weltmajstře – kéž by nám tak děti naletěly ve škole na každé naše povídání jako člověk Vám! Já jsem opravdu věřila, že seděl přede mnou ten anglický reportér a že řvaly na sebe ty dvě tribuny a že tři ušmudlánci prodávali tenhleten „Kupte Herald!“ a že ti Klapzubáci se prali ze všech svých sil […] Ale stejně Vám neodpustím tu taškárnu, že si s člověkem děláte, co chcete. [… ] Mon dieux, Vy přesvědčíte člověka za hodinku, že naše jedenáctky jsou neporazitelné – a našinec vysvětluje nepravidelná slovesa třeba třetí rok a výsledek stále stejný.
(K. Lembergová K. Högerovi, Slezská Ostrava 3. 3. 1956)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Klapzubova jedenáctka. Září 2013 (booklet CD). – Cit.: Humoristický román Klapzubova jedenáctka napsal Eduard Bass v roce 1922.Težko jej charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Starý Klapzuba, otec jedenácti zdatných synu, přetvoří jejich životní elán do jedinečné fotbalové jedenáctky, která nejdříve raketovou rychlostí opustí pralesní ligu, aby pak vítězila na všech hřištích světa…
Tento fotbalový sen všech českých fanoušků se dočkal mnoha zpracování: již v roce 1935 vznikla v brněnském rozhlasovém studiu dramatizace Františka Kožíka, kterou režíroval Josef Bezdíček a v níž účinkovali Karel Höger, Karel Klika a další členové činohry Zemského divadla v Brně a podle dobových recenzí to byla inscenace úspěšná. O tři roky později vznikl celovečerní film (režie Ladislav Brom), jehož kladem bylo obsazení Theodora Pištěka do role starého Klapzuby, záporem téměř vše ostatní, především však necitlivé zásahy scénáristické. Přesně o třicet let později – v roce 1968 – natočil režisér Eduard Hofman koprodukční televizní seriál, v němž v miniaturních roličkách hráli Jan Werich i Peter Ustinov, režisér však nedokázal udržet ani linii vyprávění, ani zájem diváka; seriál se v premiéře ani neodvysílal.
V rozhlase se Bassův román dočkal ještě několika zpracování: pod názvem Klapzubáci v cizině (1971) načetl Jiří Adamíra ukázku z románu, v roce 1979 vznikla dramatizace J. Z. Nováka a Gustava Heverleho Klapzubova jedenáctka na Letné a roku 1990 vytvořil dvoudílnou dramatizaci režisér Jiří Horčička. Ten se však s Klapzubovou jedenáctkou nesetkal poprvé. V jeho režii totiž vzniklo jedinečné zpracování Bassova textu již roku 1953. Původní šestidílná četba s úvodem Josefa Laufera se bohužel nedochovala, v roce 1976 byl původní pás přestříhán do třídílné verze, již bez Laufera. Příběh slavné fotbalové jedenáctky tu vypráví Karel Höger. Jeho vypravěčský entuziasmus je nakažlivý už od úvodní písně a herec jej udrží po celou dobu. K vrcholům patří například reportáž ze zápasu Klapzubáků s Anglií (Höger zde ztvárňuje anglického reportéra; úvodní blazeovaná sebejistota se postupně láme pres šok a roztrpčení až do závěrečného nepřesvědčivého tvrzení, že v druhé půli zápasu Anglie vyrovná a zvítězí). Höger tuto povídku nenamluvil, ale přímo rozehrál; nečte ji, ale představuje jednotlivé postavy s takovým zápalem, že máme spíše pocit dramatizace. Klapzubova jedenáctka musela být ve své době naprostým zjevením, jak o tom ostatně svědčí i dobové ohlasy. Takto hodnotila reprízu z roku 1956 paní Lembergová ze Slezské Ostravy v soukromém dopise Karlu Högerovi:
„Dědynku milý, bylo to skvělé. Když už teď se „reprezentanti“ nechytnou za nos, tak jsou mameluci. A vůbec si pak nezasluhují v životě slyšet tak nádherně zahrané povídání, ani stejně jedinečné autory, zkrátka, vůbec nic, co jednoho dovede nadchnout. Dědynku, Vy klapzubovský neporazitelný weltmajstre – kéž by nám tak děti naletěly ve škole na každé naše povídání jako člověk Vám! Já jsem opravdu věřila, že seděl přede mnou ten anglický reportér a že řvaly na sebe ty dvě tribuny a že tři ušmudlánci prodávali tenhleten „Kupte Herald!“ a že ti Klapzubáci se prali ze všech svých sil […] Ale stejně Vám neodpustím tu taškárnu, že si s člověkem děláte, co chcete. […] Mon dieux, Vy přesvědčíte člověka za hodinku, že naše jedenáctky jsou neporazitelné – a našinec vysvětluje nepravidelná slovesa třeba třetí rok a výsledek stále stejný.“
Snad vás Bassovo, Högerovo a Horčičkovo vypravěčské mistrovství strhne také.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Fotbalová pohádka pro dospělé. In Týdeník Rozhlas 2/2018, s. 11 (článek).
Lit.: Hnilička, Přemysl – ele (= Lenartová, Eva): Eduard Bass: Klapzubova jedenáctka. In web ČRo Olomouc, 27. září 2020 (článek). – Cit.: Humoristický román Klapzubova jedenáctka napsal Eduard Bass v roce 1922. Težko jej charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Starý Klapzuba, otec jedenácti zdatných synu, přetvoří jejich životní elán do jedinečné fotbalové jedenáctky, která nejdříve raketovou rychlostí opustí pralesní ligu, aby pak vítězila na všech hřištích světa…
Tento fotbalový sen všech českých fanoušků se dočkal mnoha zpracování. Již v roce 1935 vznikla v brněnském rozhlasovém studiu dramatizace Františka Kožíka, kterou režíroval Josef Bezdíček a v níž účinkovali Karel Höger, Karel Klika a další členové činohry Zemského divadla v Brně a podle dobových recenzí to byla inscenace úspěšná. O tři roky později vznikl celovečerní film (režie Ladislav Brom), jehož kladem bylo obsazení Theodora Pištěka do role starého Klapzuby, záporem téměř vše ostatní, především však necitlivé zásahy scénáristické. Přesně o třicet let později v roce 1968 natočil režisér Eduard Hofman koprodukční televizní seriál, v němž v miniaturních roličkách hráli Jan Werich i Peter Ustinov, režisér však nedokázal udržet ani linii vyprávění, ani zájem diváka; seriál se v premiéře ani neodvysílal.
V rozhlase se Bassův román dočkal ještě několika zpracování. Pod názvem Klapzubáci v cizině (1971) načetl Jiří Adamíra ukázku z románu, v roce 1979 vznikla dramatizace J. Z. Nováka a Gustava Heverleho Klapzubova jedenáctka na Letné a roku 1990 vytvořil dvoudílnou dramatizaci režisér Jiří Horčička. Ten se však s Klapzubovou jedenáctkou nesetkal poprvé. V jeho režii totiž vzniklo jedinečné zpracování Bassova textu již roku 1953.
Původní šestidílná četba s úvodem Josefa Laufera se bohužel nedochovala, v roce 1976 byl původní pás přestříhán do třídílné verze, již bez Laufera. Příběh slavné fotbalové jedenáctky tu vypráví Karel Höger. Jeho vypravěčský entuziasmus je nakažlivý už od úvodní písně a herec jej udrží po celou dobu. K vrcholům patří například reportáž ze zápasu Klapzubáků s Anglií (Höger zde ztvárňuje anglického reportéra; úvodní blazeovaná sebejistota se postupně láme pres šok a roztrpčení až do závěrečného nepřesvědčivého tvrzení, že v druhé půli zápasu Anglie vyrovná a zvítězí). Höger tuto povídku nenamluvil, ale přímo rozehrál; nečte ji, ale představuje jednotlivé postavy s takovým zápalem, že máme spíše pocit dramatizace. Klapzubova jedenáctka musela být ve své době naprostým zjevením, jak o tom ostatně svědčí i dobové ohlasy.
Takto hodnotila reprízu z roku 1956 paní Lembergová ze Slezské Ostravy v soukromém dopise Karlu Högerovi:
Dědynku milý, bylo to skvělé. Když už teď se „reprezentanti“ nechytnou za nos, tak jsou mameluci. A vůbec si pak nezasluhují v životě slyšet tak nádherně zahrané povídání, ani stejně jedinečné autory, zkrátka, vůbec nic, co jednoho dovede nadchnout. Dědynku, Vy klapzubovský neporazitelný weltmajstre – kéž by nám tak děti naletěly ve škole na každé naše povídání jako člověk Vám! Já jsem opravdu věřila, že seděl přede mnou ten anglický reportér a že řvaly na sebe ty dvě tribuny a že tři ušmudlánci prodávali tenhleten „Kupte Herald!“ a že ti Klapzubáci se prali ze všech svých sil. Ale stejně Vám neodpustím tu taškárnu, že si s člověkem děláte, co chcete. Mon dieux, Vy přesvědčíte člověka za hodinku, že naše jedenáctky jsou neporazitelné – a našinec vysvětluje nepravidelná slovesa třeba třetí rok a výsledek stále stejný.
Snad vás Bassovo, Högerovo a Horčičkovo vypravěčské mistrovství strhne také.
Lit.: Toušková, Martina: Eduard Bass: Klapzubova jedenáctka. Humoristická klasika o fotbalovém manšaftu snů v podání Karla Högera. In web ČRo České Budějovice, 6. září 2022 (článek). – Cit.: Slavný román Eduarda Basse o chudém Klapzubovi, který ze svých jedenácti synů sestavil skvělý fotbalový manšaft, vycházel po celý rok 1922 na pokračování v Lidových novinách, kde autor pracoval. Příběh se čtenářům líbil, a tak byl již po Vánocích téhož roku rozšířen a vydán knižně s ilustracemi Josefa Čapka v nakladatelství Františka Borového. (….)
Klapzubova jedenáctka byla dvakrát zfilmována. V roce 1938 natočil stejnojmenný film režisér Ladislav Brom, který do role starého Klapzuby obsadil Theodora Pištěka a do role jeho manželky Antonii Nedošinskou. Část fotbalového týmu představují neherci, skuteční sportovci. Snímek měl premiéru pár týdnů před podpisem Mnichovské dohody a rázem vystoupila do popředí i jeho vlastenecká nota. „Čechoslováci, poctiví, slovanští sportovci, opět první,“ zaznělo ve filmu.V roce 1968 měl premiéru třináctidílný stejnojmenný seriál režiséra Eduarda Hofmana, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Sováka a Vlastu Chramostovou. Ale nezvyklé zpracování příběhu a zvláštní druh humoru se u diváků nesetkaly s pochopením, seriál byl tedy z vysílání stažen.
Klapzubova jedenáctka byla dvakrát zfilmována. V roce 1938 natočil stejnojmenný film režisér Ladislav Brom, který do role starého Klapzuby obsadil Theodora Pištěka a do role jeho manželky Antonii Nedošinskou. Část fotbalového týmu představují neherci, skuteční sportovci. Snímek měl premiéru pár týdnů před podpisem Mnichovské dohody a rázem vystoupila do popředí i jeho vlastenecká nota. „Čechoslováci, poctiví, slovanští sportovci, opět první,“ zaznělo ve filmu.V roce 1968 měl premiéru třináctidílný stejnojmenný seriál režiséra Eduarda Hofmana, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Sováka a Vlastu Chramostovou. Ale nezvyklé zpracování příběhu a zvláštní druh humoru se u diváků nesetkaly s pochopením, seriál byl tedy z vysílání stažen.
„Tak co, kluci, nandáme jim to?“ „Nandáme!“ řekli kluci a šli na hřiště. A tátu uvedli dva výboři do lóže, kde seděl pohromadě s pražským starostou, policejním ředitelem a ministrem financí. V lóžích je zakázáno kouřit, ale když starý Klapzuba vytáhl fajfku, mrkl policejní ředitel na policajty, že jako tenhle pán si tady může zakouřit.
Zatím se na hřišti strhla velká rvačka mezi fotografy, protože každý chtěl mít snímek Klapzubovy jedenáctky a na hřiště se jich přihrnulo s aparáty asi šedesát.
Konečně se mužstva postavila a soudce pískl. Klapzubovi kluci hráli svou nejkrásnější hru. Slavie byla taky ve formě, ale v půlce prohrávala 0:3 a v druhé to dostala ještě dvakrát. Celou Klapzubovu jedenáctku odnesli lidé na ramenou až do hotelu.
Klapzubáci se několikrát objevili i a na divadelních prknech. Momentálně se na premiéru hry Klapzubova jedenáctka chystají v divadle J. K. Tyla v Plzni, premiéra je naplánovaná na říjen letošního roku.
Třídílná rozhlasová četba na pokračování v interpretaci Karla Högera vznikla v roce 1954. Později vznikla i dvoudílná dramatizace známého Bassova příběhu, v níž si hlavní roli starého Klapzuby zahrál Jiří Sovák. (…)