Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 4. 2006

Lamentace – Portréty v dopisech 1/5 (2000?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:35

Jaroslava Janáčková. Četba na pokračování. Božena Němcová v zrcadle své korespondence. Mistr zvuku Pavel Schober. Záznam a střih Jaroslava Švehlová. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Věra Papírková, Hana Kofránková, David Novotný, Kateřina Březinová.

Nastudovaly České Budějovice.

Obsah: 1. Manžel. – 2. Nejmilejší sestra. – 3. Druhorozený syn. – 4. Jaroslav. – 5. Jediná dcera.

Naplnění života (2006?)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 10:34

Rabíndranáth Thákur. Překlad Vincenc Lesný. Připravil Václav Cibula. Účinkuje Josef Somr. Režie Jan Tůma (14 min).

Řetězy zdarma

Filed under: Poezie — Přemek @ 10:28

Petr Kopta. Z posmrtně vydaného souboru veršů překladatele, textaře a básníka připravil a úvodem hovoří Jan Halas. Účinkuje Ladislav Frej. Režie Petr Adler (13 min).

Modrá kniha (2002)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 10:24

Literárně-hudební koncert. Listujeme prvním sešitem deníků Jiřího Ortena. Použitá hudba Claude Debussy. Hudební dramaturgie Vladimíra Lukařová. Režie Petr Adler.

Účinkují Hana Maciuchová a Lukáš Hlavica.

Natočeno 2002. Repríza 30. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 56 min.) v cyklu Souzvuk.

Let vrány (1990)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:23

Richard Weiner. Povídka. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Miloš Hlavica.

Natočeno 1990 (28 min). Repríza 30. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 6. 11. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) ke 140. výročí narození R. Weinera.

Pozn.: Richard Weiner (1884 – 1937) neprožil snadný život – možná proto má jeho dílo tak daleko k optimismu. Vystudoval chemii a nastoupil na velmi dobře placené inženýrské místo v Bavorsku. Po dvou letech však podává výpověď a odchází do Paříže – před zajištěnou existencí dává přednost nejistému životu spisovatele. Psaní se stává jediným smyslem jeho života (Weiner žil velmi osaměle, důvodem zřejmě byla jeho homosexualita, se kterou se obtížně vyrovnával). V roce 1914 je mobilizován, na srbské frontě však stráví pouze několik týdnů, než se duševně zhroutí. Je zproštěn služby, přes půl roku se ale s zážitky ze zákopů vyrovnává. Výsledkem je sbírka povídek Lítice (1916), v nichž zpracovává především motiv války. Weiner se tak stává prvním českým prozaikem, který 1. světovou válku reflektuje. Poté se živí jako novinář, po válce opět odjíždí do Paříže, jako dopisovatel Lidových novin. Zde se intenzivně věnuje tvorbě, píše především povídky a básně. V roce 1937 umírá v Praze na rakovinu.
Jeho tvorba není jednoduchá. Weiner se vyjadřuje zvláštní, až starobyle působící češtinou, jeho příběhy často vedou od zdánlivě banálních situací ke složitým otázkám po smyslu lidské existence, jeho osamělí hrdinové se často dostávají do kritických situací, v nichž jsou nuceni zcela přehodnotit svůj život, klíčovým pocitem bývá vědomí viny za vlastní existenci. Z toho důvodu také bývá řazen k expresionistům.
Povídku Let vrány vydal Weiner v roce 1912 a patří k jeho prvním uveřejněným pracím, později byla zařazena do sbírky Netečný divák a jiné prózy.

Lit.: Mačas, Dominik: Let vrány, Ruce, Blahosklonný den a další povídky Richarda Weinera na oslavu 140. narozenin. In web ČRo 3 Vltava, 6. listopad 2024 (článek) – Cit.: Před sto čtyřiceti lety, 6. listopadu 1884, se v Písku narodil básník, prozaik a publicista Richard Weiner. Studia chemie a pivovarnictví mu mohla zajistit pohodlný život. Místo toho dal ale přednost literatuře. Na jeho tvorbu měly vliv válečné zkušenosti z bojů na srbské frontě i podněty z pařížského uměleckého prostředí, ve kterém se pohyboval řadu let před válkou i po ní.  (…)

Po skončení první světové války působil Richard Weiner až do své smrti v roce 1937 jako dopisovatel Lidových novin z Paříže. Navázal zde významné kontakty s uměleckou scénou té doby, zejména s literáty ze skupiny Le Grand Jeu. Pro Lidové noviny psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury.

V poválečném období Weiner vydal několik klíčových básnických a povídkových sbírek, které nesly výrazné prvky expresionismu. Svým dílem ovlivnil nastupující mladou básnickou generaci, například Jiřího Ortena nebo Jiřího Koláře. (…)

Pýcha předchází pád. Nejinak tomu je i v příběhu jednooké vrány, která opustí svá mláďata a zaslepena pocitem vlastní důležitosti a hrdosti se vydá na velký životní let. Život není černobílý a autor Richard Weiner si to dobře uvědomoval. Posluchač se chvílemi v příběhu dívá na vránu skrz prsty, chvílemi s ní cítí. Však ani ona se nenarodila sobecká a do svých tužeb zahleděná. Jako malé pískle ji zlý hoch na jedno oko oslepil. Teď má pocit, že jí svět dluží, na nic nedbá a vydává se na svoji cestu. „A přece je krásný let vraní.“ (…)

Mé tety jsou víly (1981)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:20

Anna Jurásková. Původní rozhlasová pohádka. Verše Jiří Bednář. Hudba Miroslav Kořínek. Zvuk Karel Nedorost. Záznam a střih Jiřina Nováková. Asistentka režie Marta Novotná. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Rozalína (Marie Marešová), Marmelína (Stella Zázvorková), Věra Kubánková (Celestýna), Adélka (Sylva Sequensová), Kryštof (Vlastimil Zavřel), král květinových skřítků (Ilja Prachař), vypravěč (Jiří Adamíra), kočka (Hana Štrůdlová) kocour (Jaroslav Kepka).

Natočeno 1981 (55 min.). Premiéra na festivalu Prix Bohemia 1981. Repríza 10. 4. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 6. 1. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Pozn.:  V Československé televizi byla pohádka zpracována pod názvem Bílá kočička (1979, režie Libuše Koutná).

Pozn.: Tři postarší víly Rozalína, Celestýna a Marmelína žijí v květinovém království stranou od lidí , obklopeny jen vůní kytek a maličkými květinovými skřítky. Jednoho dne si Celestýna umane, že v království chybí dítě, které by sem vneslo radost, a pomocí kouzelného klubíčka unese malou Adélku, pro niž to znamená, nejenže se už nikdy nesmí vrátit do světa lidí, ale nesmí se ani s žádným člověkem setkat. Plynou roky, Adélka odrůstá a starý a zlý květinový král zatouží po nevěstě a tou se má stát Adélka. Jenže právě v ten okamžik se dívka shodou pro ni šťastných náhod setká s Kryštofem a plány na královskou svatbu zhatí. Za to ji ovšem čeká trest. Její tety víly jsou proti němu bezmocné, a tak je na Kryštofovi, aby zlé kouzlo zlomil, dívku našel a vysvobodil.  (anotace)

Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 47/1981 (25. 11. 1981), s. 23 (recenze).

tom - V rozhlase. In Tvorba 47-1981 (25. 11. 1981), s. 23 (recenze)03 tom - V rozhlase. In Tvorba 47-1981 (25. 11. 1981), s. 23 (recenze)04

Svět podle Terezy Boučkové (1998)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 10:18

Setkání s tvorbou české prozaičky připravila Sabina Langerová. Účinkují Vilma Cibulková, Jaroslava Pokorná a Michal Pavlata. V roce 1998 natočila režisérka Markéta Jahodová (59 min).

Imprimatur (2002)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:15

Alexandr Kliment. Povídka ze sbírky Hodinky s vodotryskem. Hudba Petr Mandel (skladba Putování Petra Sedmilháře, hrají Vladimír Frank – housle, Jan Petřík – housle, Renata Macháčová – viola, Jan Sládeček – violoncello). Hudební spolupráce Danuše Stuchlíková. Zvukový mistr Miloš Kot. Záznam a střih Jitka Kundrumová. Dramaturg Jiří Vondráček. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Miroslav Středa.

Natočeno 3. 5. 2002 (studio R 40, 19:00 – 23:00 h.). Premiéra 10. 8. 2002 (ČRo 3 Vltava, 11:30 – 12:00 h.). Repríza 8. 4. 2012 (ČRo 3 Vltava, 1:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 3. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h) v cyklu Noční bibliotéka.

Magellan 1/2 (1984)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:48

Petr Zikmund. Původní dvoudílná rozhlasová hra pro mládež. Hudbu složil Petr Mandel, řídí Jiří Malát. Dramaturgie Ivan Hubač. Režie Karel Weinlich.

Účinkují Miroslav Moravec, Jaroslav Konečný, René Přibil, Ivan Gübel, Miloslav Včala, Tomáš Šolc, Martin Velda, Jan Gross, Jaroslav Choc, Radomil Kolesa, Jan Jánský, Jiří Samek, Václav Neužil, Petr Novotný, Josef Nechutný, Jiří Miegl a Jiří Chmelař.

Natočeno v Československém rozhlase v roce 1984 (45 a 50 min.). Reprízy 25.-26. 5. 2017 (ČRo Rádio Junior), 22.-23. 2. 2018 (ČRo Rádio Junior); 9. a 16. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); ; 17. a 24. 8. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Obsah: 1. Mapa (46 min.)- 2. Je důležité plout.

Pozn.: Podvakrát se v sobotu odpoledne setkáme s admirálem Magellanem, který před téměř pěti sty lety velel španělské námořní flotile. Ta měla před sebou v tehdejší době nesnadný úkol: dokázat, že je Země kulatá, a dá se proto obeplout po moři kolem dokola.

Lit.: tištěný scénář. Praha, 1985.

Divadlo podle Averčenka 1/3 (1994)

Filed under: Seriály — Přemek @ 9:18

Arkadij Averčenko. Triptych komedií, jejichž hrdinou je velký obdivovatel divadla. Překlad a dramatizace Jan Pišta. Na kytaru hraje Pavel Půta. Dramaturg Pavel Minks. Režie Ivan Chrz.

Příběh první: Tajemství zákulisí. Příběh ztracené iluze. Osoby a obsazení: Arkin (Jiří Lábus), Butylkin (Milan Stehlík), Lučezarskaja (Libuše Švormová), Erastor (Karel Heřmánek) a Fialkin (Karel Pospíšil). Na kytaru hraje Pavel Půta (29 min.).

Příběh druhý: Kouzlo vzpomínek. Intimní příběh herečky. Účinkují Jiří Lábus, Josef Abrhám, Libuše Švormová, Václav Knop, Radim Vašinka, Zdenička Tichá, Karel Weinlich ml. a Antonín Molčík. (26 min.)

Příběh třetí: Role mouřenína. Dobrodružství divadelního podnikatele. Účinkují Jiří Lábus, Jiří Ornest, Zdeňka Sajfertová, Jiří Klem a Jaroslav Kepka. (24 min.)

Natočeno 1994.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress