Návraty po stopách zvuku. Misi navrhl a pilotuje Tomáš Černý.
Premiéra 7. 4. 2006 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h). Repríza 1. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min.).
30. 3. 2006
Leknínová víla (1991)
Vladislava Špidlová. Původní pohádka. Režie Vladimír Gromov.
Účinkuje Antonín Molčík.
Natočeno v Československém rozhlase v roce 1991 (13 min.). Repríza 3. 2. 2014 (ČRo Rádio Junior).
Dvakrát o vesmíru (2006)
Čtení o Janu Amosovi 1/11 (1992)
Z textů velkého pedagoga a myslitele připravila Sabina Langerová. Hudba Ladislav Matějů. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Ladislav Mrkvička, Jiří Schwarz, Růžena Merunková a Radoslav Brzobohatý.
Natočeno 1992. Repríza 1. dílu 9. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Osudy.
K poslechu na Youtube.
Jednotlivé části: 01. Na počátku záleží všechno – 02. Zavolán k pastýřské službě – 03. Labyrint světa tohoto – 04. Prorok jest poslán – 05. Začal jsem pozorovat jedny věci z druhých – 06. Dal jsem se vyvléci před hradiště – 07. Umírající matka v národu svému dokonávající – 08. Z jinud jinam přecházeti – 09. Ze zákona tvého přemýšlím o divných skutcích tvých – 10. Co mě starci bylo dáno vidět – 11. Přišlo skončení naše.
Pozn. (citováno z portálu Českého rozhlasu):
V cyklu Čtení pod dekou uvádíme jedenáctidílnou četbu na pokračování, jež je koncipována jako montáž textů a písní Jana Amose Komenského a studií o jeho životě a díle. Připravila ji Sabina Langerová. V režii Markéty Jahodové účinkují Radoslav Brzobohatý, Ladislav Mrkvička, Růžena Merunková a Jiří Schwarz.
„Milé matce mé Vlasti, zemi Moravské jeden z věrných synů jejích. . . Jan Amos Segeš Nivnický, po otci nazvaný Komenský. . .“
Kde cítí své kořeny, podepisuje-li se tak rozmanitě? Varianty podpisů se hlásí jednou k místnímu původu vlastnímu: Nivnický, Nivnicensis, z Nivnice, jindy k původu otcovu: Komenský, Comenius, z Komny u Bojkovic, výjimečně i k místu dětství: Hunnobrodensis, z Uherského Brodu. Teprve stařecký podpis je slavnostně úplný. Vrací se k počátkům, k synovskému vztahu k rodné Moravě a k příjmení otcovu: Segeš.
Kdo vlastně byl ten, který sám sebe nazýval „mužem touhy“? Byl Poutníkem, který v Labyrintu světa navštívil 31 evropských měst, aby pak byl Hlasem zavolán zpět do domu svého srdce?
Byl obyčejným, hluboce trpícím Truchlivým, který vede věrný dialog s Rozumem, Vírou a Kristem?
Byl Pastýřem rozplašeného stáda, který se loučí Kšaftem umírající matky Jednoty bratrské? Nešťastný poslední senior, jehož celý život byl putováním bez vlasti. „Nedals mi vlasti a domova na zemi“, říká ve svých modlitbách; „kráčel jsem smutnými cestami a kam jsem se kdy dostal, oheň za mnou chodil…“
Byl filozofem? Ve své Panegersii vyzývá lidstvo, aby se „sjednotilo k vystavění nového chrámu Šalamounova, pravzoru spravedlnosti a lásky, kde by národy zapomněly na vzájemné nepřátelství, sekty na svou nenávist a prováděly společné dílo nekonečného pokroku a míru, který tvůrce světa ukládá svému stvoření.“
Nejvíce je znám jako pedagog – „Učitel národů“, který otevřel Dveře jazyků dokořán, který učil lásce ke knize, který chtěl, aby školy byly místem lidskosti, ne trýzněním duševním i fyzickým. „Všechno ať plyne volně, ať je věcem vzdáleno násilí“, bylo jeho heslem. Ve stejné době, kdy rozsáhlou syntézí spojuje souhrn lidských vědomostí, sklání se k dítěti, které slabikuje první hlásky a odstraňuje mu z cesty kameny, aby nejisté krůčky o ně nenarazily.
„Co hledáš, Diogene?“ – „Lidi.“ – „Stojí kolem tebe ze všech stran!“ – „Dav vidím, lidi ne.“ říká Kynik Diogenes v jedné ze školních her, které Jan Amos sepsal a režíroval. „Copak je vina upozornit tupě žijící na jejich tupost“, útočí Diogenes.
Po premiéře a dvou reprízách přišel zkázonosný oheň. Polské Lešno – první exilové útočiště Komenského – lehlo popelem. Zapálili je sami Poláci a většina jeho díla byla zničena. Oheň, mor, útěk – stále znova. Ještě že má přátele po celé Evropě, hlavně na severu. Spolubratři stejného duchovního kruhu mu pomáhali zbudovat novou knihovnu, objednávali u něj práce pedagogické i filozofické… „Bratry svými“, nazýval Komenský, „všechny lidi téže krve, celé pokolení Adamovo, obývající po celém povrchu země.“
Ještě jedenkrát při svém putováni navštíví tajně Moravu, aby se pak uchýlil do posledního přístavu, do „tržiště světa“ – Amsterdamu. „Nyní se pustím do toho, abych sebral střepy svých rozbitých nádob a nějak je zase slepil.“ A dělá to opravdu důkladně; první amsterodamská léta jsou vrcholem jeho tvůrčí a vydavatelské aktivity.
Alternativní název: Čtení o Janu Ámosovi.
Moje veřejné působení a můj poměr k němu (2006?)
Brutus (2006)
Ludvík Aškenazy. Pro rozhlas připravila Marie Pásková. Režie Miroslav Zelinský.
Čte Tomáš Jirman.
Připravila Ostrava v roce 2006. Repríza 21. 2. 2021 (ČRo České Budějovice, 27 min.) v cyklu Čtení na neděli; 28. 1. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 80. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim.
Lit.: Toušková, Martina: Ludvík Aškenazy: Brutus. In web ČRo České Budějovice, 21. únor 2021 (článek). – Cit.: Tragický příběh o německém ovčákovi, který si – i přestože je válka – celkem pokojně žije se svojí paničkou v jednom z pražských činžáků. „Hebká“, jak jí říká, je ovšem Židovka, a tak se musejí uprostřed války rozloučit. Povídka vyšla v roce 1959 v knížce Psí život. Její autor se narodil přesně před 100 lety – 24. února 1921. (…)
Ludvík Aškenazy (1921-1986) pocházel z česko-židovské rodiny z Českého Těšína. Střední školu studoval v Polsku, v ukrajinském Lvově studoval slovanskou filologii a všeobecné dějiny. V roce 1942 vstoupil do československé vojenské jednotky v Sovětském Svazu a bojoval s ní u Sokolova.
V květnu 1945 se v Praze seznámil s dcerou německého spisovatele Heinricha Manna a později se s ní oženil. Po válce pracoval jako zahraniční rozhlasový reportér, působil například jako válečný zpravodaj v Izraeli.
Po srpnu 68 emigroval do Mnichova. Koncem 70. let se přestěhoval do Itálie. V severoitalském Bolzanu v roce 1986 zemřel a na zdejším židovském hřbitově je také pochován. (…)
O broučkovi, který hledal sluníčko (1991)
Zdeněk Skořepa. Původní rozhlasová pohádka. Režie Maria Křepelková.
Osoby a obsazení: vypravěč (Vítězslav Jandák), brouček (Jana Altmanová), cvrček (Marek Eben), včelka (Hana Středová), sluníčko (Daniela Hlaváčová) a brouček Kulička (Vlastimil Zavřel).
Připravil Československý rozhlas v roce 1991 (10 min.). Repríza 11. 6. 2021 (ČRo Rádio Junior, 8:00 h.) v cyklu Malá pohádka.
Seberealizace a přijetí kříže (2006)
Karl Rahner. Úvaha německého katolického teologa. Přeložil Jan Sokol. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Petr Pelzer.
Natočeno 2006. Premiéra 6. 4. 2006 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 24. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Rozkoš rozprávět (2006?)
Michel de Montaigne. Z Esejů francouzského renesančního myslitele vybrala a uvádí Blanka Stárková. Přeložil Václav Černý. Účinkuje Stanislav Oubram. Režie Petr Adler. (15min.)
Záhada na Thorském mostě (1997, 2006)
Arthur Conan Doyle. Sherlock Holmes vyšetřuje záhadnou smrt manželky bohatého majitele zlatých dolů. Přeložila Eva Kondrysová. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Dramaturg Hynek Pekárek. Stereoscénář a zvuk Ladislav Reich. Hudební improvizace Tomáš Klár. Hlasatelka Eva Hazdrová. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvuková a hudební spolupráce Pavla Schönová. Režie Josef Červinka.
Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Viktor Preiss), Doktor Watson (Otakar Brousek), Neil Gibson (Ladislav Frej), slečna Dunberová (Sabina Remundová) a seržant (Jan Novotný).
Natočeno v roce 1997 (38 min). Reprízy 5. 4. 2006 (ČRo 2 Praha); 21. 1. 2010 v cyklu Hra pro tento večer (ČRo 3 Vltava); 16. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto s Sherlockem.
S povídkou Vzpomínka na prázdný dům vydáno na CD Slavné případy Sherlocka Holmese 4. Vydal Radioservis v roce 2006 (1 CD, CR 0330-2-801, 75:43).
Lit.: anonym: Arthur Conan Doyle: Záhada na Thorském mostě. In web ČRo 2 Praha, 16. 7. 2017 (anotace). – Cit.: Sherlock Holmes vyšetřuje záhadnou smrt manželky bohatého majitele zlatých dolů. V hlavních rolích Viktor Preiss a Otakar Brousek. Boháč Gibson se zamiluje do chůvy svých dětí, kterou pochopitelně jeho manželka nenávidí. Proto si vymyslí sebevraždu, při které bude chůva obviněna z její vraždy. Neomylná Holmesova dedukce ji zprostí podezření.
Povídka z roku 1922 patří k posledním, které Doyle o Sherlockovi Holmesovi napsal.
Soutěž: Léto s Sherlockem
Odpovězte správně a vyhrajte poznávací zájezd do Londýna!
- Vědomosti Sherlocka Holmese jsou stejně pozoruhodné jako jeho nevědomost. O čem nemá Sherlock – podle doktora Watsona – nejmenšího ponětí?
- V povídce „Tři Garridebové“ se mluví o třech mužích tohoto příjmení. Jaká jsou jejich křestní jména?
- V jakém hrabství se nachází Thorský zámek?