Ingmar Bergman. Rozhlasová hra. Přeložil František Fröhlich. Hudební improvizace Petr Mandel. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: Viktorie (Iva Janžurová) a stará žena (Věra Tichánková).
Natočeno v roce 1991 (74 min.). Repríza 18. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama k 80. narozeninám I. Janžurové.
Pozn.: Ve stejném roce Bergmanovo monodrama nastudoval i slovenský rozhlas pod názvem Vec duše.
Pozn.: Slavný švédský filmový režisér Ingmar Bergman nenatočil jen proslulé snímky Mlčení, Šepoty a výkřiky nebo Fanny a Alexandr, ale napsal také řadu rozhlasových her. Jedna z nich, Záležitost duše, byla oceněna i na Prix Italia. Monolog ženy, v němž se prolíná minulost s přítomností, má všechny znaky Bergmanova mistrovství analýzy lidské duše. (anotace)
Lit.: Venclová, Renata: Ingmar Bergman: Záležitost duše. In web ČRo, listopad 2012 (článek + ukázka). – Cit.: Reprízou inscenace Záležitost duše pokračujeme v přehlídce rozhlasových adaptací textů velkého švédského režiséra Ingmara Bergmana. Záležitost duše – jedna z mála Bergmanových her určených přímo pro rozhlas – je působivým „časosběrným audio-deníkem“ dokumentujícím postupný osobnostní rozpad hlavní hrdinky Viktorie. V roce 1991 ji v překladu Františka Fröhlicha nastudoval režisér Josef Melč a do hlavní role obsadil Ivu Janžurovou. (…)
Vedle oblasti filmu a divadla zanechal režisér Ingmar Bergman výraznou stopu také ve švédském rozhlase. Od konce 40. let s rozhlasem spolupracoval především jako režisér, z jeho inscenací jmenujme především Strindbergovy hry, například První varování, Holanďan, Bouřka, Hra s ohněm, je podepsán také pod adaptací slavného Cocteaova divadelního monodramatu Lidský hlas. Poslední Bergmanovou rozhlasovou režií byl Ibsenův John Gabriel Borkman z roku 2001.
Pro rozhlas napsal také několik vlastních rozhlasových her, mezi ně patří i Záležitost duše (1989), která získala následně v Bergmanově režii ocenění na Prix Italia. Monolog ženy, v němž se prolíná minulost s přítomností, má všechny znaky Bergmanova mistrovství analýzy lidské duše. Pro rozhlas text přeložil František Fröhlich, v režii Josefa Melče podavá v hlavní roli výtečný herecký výkon Iva Janžurová, ke které se v samém závěru inscenace připojí Věra Tichánková.
Lit.: Bojda, Tomáš: Radioglosa. Citový chlad bez patosu. In Týdeník Rozhlas 3/2018, s. 7 (článek).
Lit.: Bojda, Tomáš: Rozhlasová setkávání – Ingmar Bergman a Iva Janžurová. In web RadioDock, 7. 12. 2017 (článek). – Cit.: Je výsadou rozhlasu, že za účelem auditivní realizace spojuje často na první pohled neslučitelné osobnosti, obohacuje žánry či některé autory o inovativní interpretační perspektivy. Takto se tomu stalo v případě švédského filmového mága Ingmara Bergmana a přední české herečky Ivy Janžurové. Letošní desáté výročí od smrti mistra lidského dramatu připomnělo některá dnes neprávem opomíjená rozhlasová nastudování Bergmanových her. Ve stínu proslavených filmových titulů poněkud zapomínáme na to, že Bergman tvořil také v divadle a v rozhlase.
V Českém rozhlase vzniklo několik auditivních adaptací Bergmanových děl, z těch nejslavnějších zmiňme inscenace Záležitost duše (režie Josef Melč, 1991), Po zkoušce (režie Jan Kačer, 1996) či Nevěra (režie Hana Kofránková, 2012). Právě první jmenovaná látka přitom umožnila jedno z těch šťastných shledání, jež akcentujeme v nadpise i úvodu.
Do monodramatu Záležitost duše obsadil tehdy padesátiletou Ivu Janžurovou režisér Josef Melč zdánlivě proti roli. Hereččina zažitá jiskřivá živelnost, přirozená komika, zde ustoupily soustředěnému prožitku. Janžurová jedinečným způsobem prokázala schopnost hlubokého porozumění textu, zvládnutí dramatického partu s pro Bergmana typickými introspektivními obrazy. Neokázalý sentiment, melancholie, citový chlad střídaný s vroucí vášní (např. promluvy k myšlenému manželovi), to vše herečka vytváří bez náznaku falešného patosu, naopak postavu cizeluje jakoby ze sebe, vkládá jí lidský rozměr emočních výkyvů, nedokonalosti. Nastudování odhaluje opět odlišnou stránku interpretačních možností Janžurové, rozmanitost pojetí, žánrový intelekt – hraje citem i technickou bravurou, bezezbytku vnímá text, autora. Typické úsměšky, detaily, gesta hlasu, herečka používá nejen jako výrazové, ale i významové prostředky. Spousta nedořečeného, pomlky, zámlky, dechové kadence a frázování jsou nejednotné, střídavé. Melčova pevná režijní ruka soustředí důraz na cit a prožitek. Janžurová pod Melčovým vedením dokáže do obsáhlého, interpretačně nesnadného monologu soustředit dynamiku, napětí, atmosféru, konflikt, motivace postavy. Povyšuje tak Bergmanův jistě vynikající text o vlastní tvůrčí rozměr a vytváří originální příspěvek do náročného žánru rozhlasového monodramatu.
Lit.: Venclová, Renata: Záležitost duše. Iva Janžurová, jak ji neznáte, v rozhlasovém monodramatu Ingmara Bergmana. In web ČRo 3 Vltava, 18. květen 2021 (článek). – Cit.: Záležitost duše – jedna z mála Bergmanových her určených přímo pro rozhlas – je působivým „časosběrným audiodeníkem“ dokumentujícím postupný osobnostní rozpad hlavní hrdinky Viktorie. V roce 1991 ji v překladu Františka Fröhlicha nastudoval režisér Josef Melč a do hlavní role obsadil Ivu Janžurovou. Právě její významné životní jubileum si v těchto dnech připomínáme. (…)
Slavný švédský režisér Ingmar Bergman se ve svých filmech i divadelních a rozhlasových hrách často vracel k traumatům vlastního dětství a do svých hrdinů projektoval nemilosrdné psychologické vivisekce. Byl mistrem v analýze vnitřního duševního světa, která často nese i přes svou stylizovanost výrazné autobiografické prvky. Přesto bývá často nazýván „režisérem žen“ a také ústřední hrdinkou jeho rozhlasové hry nazvané Záležitost duše je žena. Monolog, kde se minulost prolíná s přítomností a realita s představami a sny, uvádíme k 80. narozeninám Ivy Janžurové (*19. 5. 1941).
Neokázalý sentiment, melancholie, citový chlad střídaný s vroucí vášní, to vše herečka vytváří bez náznaku falešného patosu, naopak postavě dává lidský rozměr. Tomáš Bojda
V roli Viktorie dostala Iva Janžurová, kterou si většina divadelního i filmového obecenstva spojuje především s komediálním žánrem, příležitost zcela jiného druhu. Nabídku vystoupit ze zaběhnutých hereckých kolejí, využila dokonale. „Neokázalý sentiment, melancholie, citový chlad střídaný s vroucí vášní (např. promluvy k myšlenému manželovi), to vše herečka vytváří bez náznaku falešného patosu, naopak postavu cizeluje jakoby ze sebe, vkládá jí lidský rozměr emočních výkyvů, nedokonalosti. Nastudování odhaluje opět odlišnou stránku interpretačních možností Janžurové, rozmanitost pojetí, žánrový intelekt – hraje citem i technickou bravurou, bezezbytku vnímá text, autora,“ komentoval výtečný herecký výkon Tomáš Bojda v článku Rozhlasová setkávání – I. Bergman a I. Janžurová, publikovaném na webu RadioDock (7. 12. 2017).
Vedle oblasti filmu a divadla zanechal Ingmar Bergman výraznou stopu také ve švédském rozhlase. Od konce 40. let s rozhlasem spolupracoval především jako režisér, z jeho inscenací jmenujme především Strindbergovy hry První varování, Holanďan, Bouřka, Hra s ohněm, je podepsán také pod adaptací slavného Cocteauova divadelního monodramatu Lidský hlas. Poslední Bergmanovou režií byl John Gabriel Borkman z roku 2001. Pro rozhlas napsal také několik vlastních rozhlasových her, mezi ně patří Záležitost duše (1989), která získala následně v autorově režii ocenění na Prix Italia. V překladu Františka Fröhlicha natočil českou inscenaci režisér Josef Melč v roce 1991. (…)
Původní rozhlasová pohádka. Napsal Pavel Brycz. Hudba Tomáš Pergl. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vladimír Gromov.