Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

9. 2. 2006

Cesta do zaslíbené země 1/10 (Utazás az ígíret földjére, 2003)

Filed under: Cizojazyčné,Seriály — Přemek @ 11:39

Ladislav Fuks. Překlad Margit Zádor. Režie Anikó Varsányi.

Osoby a obsazení: Vypravěč (János Kulka), Moses Ascher rabbi (Péter Haumann), dále účinkují Ferenc Bács, Attila Bíró, Erika Bodnár, Gabi Borbás, István Bubik, Angela Császár, Endre Harkányi, Zoltán Karácsonyi, Sándor Lukács, Laura Ruttkay, Balázs Szirtes, Katalin Takács a Zoltán Varga.

Natočeno 2003. Nastudovalo Rádio Kossuth.

Pozn.: V srpnu roku 1939 bohatí vídeňští Židé, slavná pěvkyně, majitel továrny, bankéř a členové jejich rodin, odevzdají veškerý svůj majetek rakouským úřadům za povolení k emigraci. (more…)

Polibek Čanity (1958)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:22

Opereta. Mladí lidé z Argentiny putují na světové setkání mládeže. Jurij Miljutin. Libreto Jevgenij Šatunovskij. Překlad K. M. Walló. Hraje Pražský rozhlasový orchestr, spoluúčinkuje Pěvecký sbor Čs. Rozhlasu, nastudoval Miroslav Matějo. Operetu nastudoval a řídí Vlastislav Antonín Vipler. Hudební režie Antonín Šatra. Rozhlasová úprava, průvodní slovo a režie Oldřich Nový.

Osoby a obsazení: Čanita (Dagmar Rosíková), Pablo (Milan Karpíšek), Ramon (Milota Holcman), Diego (Jindřich Janda), Cesare (Jan Sedliský), Angela (Eva Šenková), Underwood (František Mrázek), Anita (Věra Macků), Cavalcado (Lubomír Lipský), Felipe (Jindřich Doležal), Michal (Martin Raus), Ema (Nelly Gaierová), Rosalie (Gabriela Třešňáková), Messalina (Lída Slaná), Cleopatra (Míla Janů), seržant (Stanislav Ulrych), teta Marcelina (Alexandra Hájková), prodavač novin (Karel Šlajs), kamelot, host (Jaroslav Synák).

Natočeno 1958, konec natáčení 22. 10. 1958 (97 min.).

Pozn.: Úryvky v pořadu Fonogramy – Nezaměnitelný hlas (2005).

Lit.: Hubička, Jiří: Oldřich Nový: Polibek operety. In web ČRo Archiv rozhlasu, 7. 8. 2013 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: „Políbit ruku vám a říci děkuji“, „Oči tmavohnědé“, „Dívka v modrém“, „Škoda že nejste kouzelník“, „Když žena řekne ne“… „Jen pro ten dnešní den“ … a další a další známé písně. Všechny patří do oné éry, která nebyla sama o sobě příliš veselá, která však přinesla onu báječně optimistickou hudbu zvanou swing. A všechny spojuje především nezaměnitelný a nezapomenutelný interpret oněch písní – Oldřich Nový.

Všechny jmenované písně jsou velmi známé. Já se však pokusím představit vám dnes Oldřicha Nového v jeho druhé, ctitelům filmů pro pamětníky méně známé poloze – v poloze operetní. Zdá se mi na tom lákavé právě to, že půjde o úryvky ze zvukových záznamů poměrně neznámých, o snímky, jež existují výhradně v rozhlasovém archivu.

Oldřich Nový, to je dostatečně známo, se věnoval operetě po celý svůj život. Režíroval a sám také hrál ve velkém počtu operet, které uváděl v divadle, jež založil v roce 1936 pod názvem „Nové divadlo“. Sídlilo v pasáži Alfa a bylo velmi oblíbené a úspěšné. Po roce 1948 přišly však nové doby a divadelnímu podnikání, jakožto všemu dalšímu podnikání se dařit přestalo. Oldřich Nový své divadlo zavřel a věnoval se hostování v operetách na jiných scénách, jako operetní herec, režisér a úpravce pak vystupoval v 50. letech i v rozhlase. V roce 1958 zde natočil operetu, kterou sice sám upravil, kterou režíroval, ale v níž si žádnou roli nepřidělil. Vystoupil však v ní jako průvodce dějem.

Oldřicha Nového jako průvodce dějem Miljutinovy operety Polibek Chanity spolu s ukázkami hudby máme možnost sledovat v prvních dvou zvukových úryvcích na této stránce.

V roce 1954 byla v rozhlase natočena opereta na motivy rakouského dramatika Johanna Nepomuka Nestroye. Jmenovala se „Podruhé na světě“, hudbu napsal Jan Frýda, text Jiří Aplt a Oldřich Nový si v ní zahrál hlavní roli pána z Landeku. Pán z Landeku jako by byl psán Novému doslova na tělo. Svízele zahálčivého života bohatého šlechtice nám Oldřich Nový otevírá se vší bezútěšností toho stavu. Máte pocit, že jste herce v této stylizaci slyšeli a viděli už v mnoha filmech? Možná. Je to ale stylizace neodolatelná, souhlasíte?

Opereta „Podruhé na světě“ nezapřela dobu svého vzniku. Dekadentní šlechtic z Landeku se posléze uchýlí na venkov, kde se veskrze napraví. Pomůže mu k tomu – jak jinak – opravdová a upřímná láska k prosté venkovské dívce Katušce. V optimistickém duchu tak vyznívá závěrečná píseň, kterou si můžeme poslechnout v poslední zvukové ukázce na dnešní archivní stránce, jež je připomínkou faktu, že 7. srpna uplynulo už 114 let od narození nezapomenutelného a nezaměnitelného herce Oldřicha Nového. (Letos v březnu jsem si současně připomněli 30. výročí jeho smrti.)

 

Po druhé na světě (1954)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:20

Znuděného dekadentního nihilistického boháče zachrání až láska k prosté dívce. Johann Nepomuk Nestroy (hra Rozervanec). Překlad Alice Valentová-Nová. Rozhlasová úprava Jan Frýda a Oldřich Nový. Hudba Jan Frýda, texty Jiří Aplt. Hudební režie Jiří Jaroch. Hraje orchestr Čs. rozhlasu, řídí Jan Frýda. Zpívá činoherní sbor, sbm. Jaroslav Synák. Režie Oldřich Nový.

Osoby a obsazení: Pán z Landeku (Oldřich Nový), Houba,  přítel pána z Landeku (Josef Kemr), Násoska, přítel pána z Landeku (Rudolf Pellar), Vyleštěný, přítel pána z Landeku (Martin Raus), Železo, přítel pána z Landeku (František Fanda Mrázek), Zelený, nájemce dvora (Vítězslav Boček), Katuška, jeho sestřenice (Věra Macků), paní Pentličková (Ljuba Hermanová), pan Justitiarius (Vladimír Klemens), Antonín, komorník (Bedřich Ulrych).

Natočeno 1954 (101 min.). Premiéra 20. března 1954 (Praha, 20:00 h.).

Pozn.: Úryvky v pořadu Fonogramy – Nezaměnitelný hlas (2005), čtyřicetiminutová zkratka v Padesátníku Ondřeje Suchého (asi 2000).

Alternativní verze názvu: Podruhé na světě

Lit.: Hubička, Jiří: Oldřich Nový: Polibek operety. In web ČRo Archiv rozhlasu, 7. 8. 2013 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: „Políbit ruku vám a říci děkuji“, „Oči tmavohnědé“, „Dívka v modrém“, „Škoda že nejste kouzelník“, „Když žena řekne ne“… „Jen pro ten dnešní den“ … a další a další známé písně. Všechny patří do oné éry, která nebyla sama o sobě příliš veselá, která však přinesla onu báječně optimistickou hudbu zvanou swing. A všechny spojuje především nezaměnitelný a nezapomenutelný interpret oněch písní – Oldřich Nový.

Všechny jmenované písně jsou velmi známé. Já se však pokusím představit vám dnes Oldřicha Nového v jeho druhé, ctitelům filmů pro pamětníky méně známé poloze – v poloze operetní. Zdá se mi na tom lákavé právě to, že půjde o úryvky ze zvukových záznamů poměrně neznámých, o snímky, jež existují výhradně v rozhlasovém archivu.

Oldřich Nový, to je dostatečně známo, se věnoval operetě po celý svůj život. Režíroval a sám také hrál ve velkém počtu operet, které uváděl v divadle, jež založil v roce 1936 pod názvem „Nové divadlo“. Sídlilo v pasáži Alfa a bylo velmi oblíbené a úspěšné. Po roce 1948 přišly však nové doby a divadelnímu podnikání, jakožto všemu dalšímu podnikání se dařit přestalo. Oldřich Nový své divadlo zavřel a věnoval se hostování v operetách na jiných scénách, jako operetní herec, režisér a úpravce pak vystupoval v 50. letech i v rozhlase. V roce 1958 zde natočil operetu, kterou sice sám upravil, kterou režíroval, ale v níž si žádnou roli nepřidělil. Vystoupil však v ní jako průvodce dějem.

Oldřicha Nového jako průvodce dějem Miljutinovy operety Polibek Chanity spolu s ukázkami hudby máme možnost sledovat v prvních dvou zvukových úryvcích na této stránce.

V roce 1954 byla v rozhlase natočena opereta na motivy rakouského dramatika Johanna Nepomuka Nestroye. Jmenovala se „Podruhé na světě“, hudbu napsal Jan Frýda, text Jiří Aplt a Oldřich Nový si v ní zahrál hlavní roli pána z Landeku. Pán z Landeku jako by byl psán Novému doslova na tělo. Svízele zahálčivého života bohatého šlechtice nám Oldřich Nový otevírá se vší bezútěšností toho stavu. Máte pocit, že jste herce v této stylizaci slyšeli a viděli už v mnoha filmech? Možná. Je to ale stylizace neodolatelná, souhlasíte?

Opereta „Podruhé na světě“ nezapřela dobu svého vzniku. Dekadentní šlechtic z Landeku se posléze uchýlí na venkov, kde se veskrze napraví. Pomůže mu k tomu – jak jinak – opravdová a upřímná láska k prosté venkovské dívce Katušce. V optimistickém duchu tak vyznívá závěrečná píseň, kterou si můžeme poslechnout v poslední zvukové ukázce na dnešní archivní stránce, jež je připomínkou faktu, že 7. srpna uplynulo už 114 let od narození nezapomenutelného a nezaměnitelného herce Oldřicha Nového. (Letos v březnu jsem si současně připomněli 30. výročí jeho smrti.)

8. 2. 2006

Osiřelé dítě a tajemná jeho matka (1983)

Filed under: Povídky — beatman @ 12:01

Jaroslav Hašek. Aneb pohnutlivá historie ze stránek měšťáckého tisku. Povídka. Režie Maria Křepelková.

Účinkují Jaroslav Kepka a Jaroslav Drbohlav.

Natočeno v roce 1983. Repríza 22. 2. 1991 (Praha, 9:40 – 10:30 h); 18. 8. 2000 (ČRo 3 Vltava); 19. 2. 2006 (ČRo 3 Vltava, 1.32 h.); 5. 8. 2006 (ČRo 2 Praha, 17.30 h.); 21. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

U Kajících Magdalén (1998)

Filed under: Povídky — beatman @ 11:59

Egon Erwin Kisch. Povídka pražského německého spisovatele a žurnalisty. Přeložila Jarmila Haasová-Nečasová.  Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Miroslav Středa.

Natočeno v roce 1998. Repríza 9. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Rakouský rok a Kabinet; 6. 1. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Nadějné vyhlídky 1/2 (1989, 2026)

Charles Dickens. Dramatizace Radoslav Lošťák. Hudba Jiří Váchal, řídí autor. Zvukový mistr Karel Nedorost. Asistent režie Lidmila Čáslavská. Hudební spolupráce Radislav Nikodém. Natáčecí technik Miroslava Čápová. Dramaturg Ivan Hejna. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: malý Pip (Tomáš Longa), velký Pip (Martin Velda), Joe (Antonín Molčík), kovářka, Pipova sestra (Růžena Merunková), trestanec (Ilja Prachař), slečna Havishamová (Jaroslava Adamová), Estella, její schovanka (Iveta Dušková), Jaggers, advokát (Svatopluk Beneš), Herbert, Pipův přítel (Petr Svoboda), Wemmick, písař u Jaggerse (Ondřej Kepka), Klára, Herbertova snoubenka (Jarmila Švehlová), Orlig (Pavel Rímský), Biddie (Jaroslava Obermaierová), Molly (Miriam Kantorková). Dále účinkují Milan Mach, Dalimil Klapka, Jiří Šrámek, Steva Maršálek, Ladislav Kazda.

Natočeno v roce 1989.  Premiéry 17. a 24. 3. 1990. Reprízy 14. a 21. 1. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.); 2. 4. 2016 (Rádio Junior, 14:00 a 18:00 h.);  25. 3. a 2. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 12. a 19. 4. 2026 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Vydala Radiotéka, únor 2026 (MP3, CR.ES.2026.19). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: anonym: Nadějné vyhlídky (2/2) – 21. ledna. In web ČRo 2 Praha, leden 2012 (anotace). – Cit.: Na Dvojce Českého rozhlasu pokračuje svou druhou částí rozhlasová hra zpracovaná na motivy románu Charlese Dickense. Znovu budeme s mladým Pipem, tentokrát již mužem jistého společenského postavení, prožívat jeho příběh, do něhož prolínají životní osudy dalších lidí, zejména dvou bývalých trestanců a jedné podivínské staré dámy. (…)

Lit.: Kazda, Jaromír: Spravedlnost pro Henkeho. Scéna 13/1990, s. 4 (srovnání s Henkeho seriálem Skvělé vyhlídky).

Kazda, Jaromír - Spravedlnost pro Henkeho. In Scéna 13-1990, s. 4

Svědomí proti násilí 1/10 (1993)

Filed under: Četba na pokračování — beatman @ 11:45

Stefan Zweig. Překlad Valter Feldstein. Pro rozhlas připravila Drahomíra Polívková.  Režie Jan Tůma.

Účinkuje František Derfler.

Natočeno 1993. Repríza 1. dílu 24. 7. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: (tur): Svědomí proti násilí. In Týdeník Rozhlas 21/2000 (bylo vysíláno na ČRo jako četba na pokračování). – Cit.: „Svět mého vlastního jazyka pro mne zanikl a má duchovní vlast, Evropa, sama sebe ničí,“ napsal Stefan Zweig v krátkém prohlášení před tím, než v noci z 22. na 23. února 1942 spolu s manželkou spáchal v brazilském městě Petropolis sebevraždu. „Mé síly jsou vyčerpány dlouhými léty bezdomoveckého bloudění. Pokládám proto za lepší včas a vstoje ukončit život, jemuž vždy byla duchovní práce nejryzejší radostí a osobní svoboda nejvyšším statkem této Země…“ Bující zlo, proti němuž se S. Zweig snažil bojovat mj. i svými „skrytými“ či „zastřenými“ autobiografiemi, dohnalo unaveného spisovatele k zoufalému činu.

Kolem roku 1920 se v evropském písemnictví objevila vlna románových biografií (Ludwigův Goethe je z roku 1920, Zweigův Romain Rolland z r. 1921, Mauroisův Shelley z r. 1923). V polovině třicátých let, kdy Zweig po několika dalších „biographies romancées“ (Joseph Fouché, Marie Antoinetta) píše své „skryté autobiografie“, tedy Erasma Rotterdamského a Castelliův zápas s Kalvínem – Svědomí proti násilí, se radikálně mění politická situace. Zweig, který se po první světové válce usadil v Salcburku, kde až do Hitlerova nástupu v roce 1933 prožil nejklidnější období ve svém životě, odchází v roce 1938 do Londýna a později emigruje do Brazílie. Nástup nacismu bral jako triumf barbarství, „pád do prázdnoty“. „Nepotřeboval jsem více než dva tři dny, abych viděl, jak se situace za těch několik málo měsíců zhoršila,“ napsal počátkem roku 1934 po dočasném návratu do Rakouska. Na výbuchy zvůle, fanatismu, násilí a nesnášenlivosti zareagoval nepřímo, oklikou přes 16. století, století humanismu a reformace, přes beletrizovaný životopis humanisty Erasma Rotterdamského (1934) a románový přepis souboje dvou reformátorů, Kalvína a Šebestiána Castellia – Svědomí proti násilí (1936).

Obraz Castelliova boje proti zfanatizovanému davu, proti mocným manipulátorům a neomylným a krutým vládcům, obraz bojovníka, který nevládne ničím jiným než „neochvějným svědomím v neohrožené duši“, je dodnes živým svědectvím o duševní revoltě spisovatele Zweiga proti nastupujícímu barbarství.

Král ve žlutém hávu (1991, 2012)

Raymond Chandler. Detektivní hra. Přeložil Tomáš Korbař. Dramatizace Vladimír Hendrich. Použitá hudba Duke Ellington. Improvizace na trombon Zdeněk Pulec. Zvukový mistr Hana Milenová.  Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Alena Adamcová. Mastering CD (2012) Miroslav Mareš.

Osoby a obsazení: autor (Josef Somr), Steve Grace (Petr Kostka), Dolores (Jorga Kotrbová), „King“ Leopardi, jazzový trumpetista (Jiří Krampol), George Müller, vrátný (Pavel Pípal), Gaf Talley (Oldřich Vlach), Agatha Delormová (Simona Stašová), Jake Stoyanoff, domovník (Milan Neděla), Peters, ředitel hotelu (Josef Velda), Marlon Halsey Watters (Karel Pospíšil), discjockey (Bohuslav Kalva).

Natočeno v roce 1991 (59 min.). Vydal Radioservis v roce 2012 (1 CD, CR0614-2 – EAN 8590236061422; 56 min.).

Herci z éteru – Dana Medřická (1993)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — beatman @ 0:21

Soubor nahrávek Českého rozhlasu z let 1959-1980. Obsahuje úryvky z: (Linka důvěry, Proč mám ráda divadlo, Matka člověka).

Vydal Radioservis – Ultravox, 1993 (1 MC).

Obsah: 1.strana – M.Stehlík – Linka důvěry (1966) – 2.strana – J.Wenig – Proč mám ráda divadlo (1959)- V.Zakrutin – Matka člověka (1980).

7. 2. 2006

Zpoždění (1994)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 22:27

Jiří Just. Rozhlasová mikrohra. Technická spolupráce, zvuk Ladislav Rajch. Záznam a střih Daniela Sochorová, zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Hugo (Václav Postránecký), ?? (Daniela Kolářová).

Natočeno 1994 (11 minut). Premiéra 11. 5. 1995 (Praha, 14.20 – 14.40 h.).

 

Pozn.: Zpoždění vlaků ukáže, že pokud jde o nevěru, manželé si nemají co vyčítat. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress