Premiéra 31. 12. 2005 (Vltava, 21:35 – 22:20 h.).
4. 1. 2006
Tamoua není automat aneb Zavaž mi botu robote! (2005)
Jak to bylo na Silvestra (1987)
Ladislav Langpaul. Pohádka. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Miroslav Šváb.
Vypráví Rudolf Hrušínský I.
Připravil Československý rozhlas v roce 1987 pro cyklus Hajaja (10 min.). Repríza 30. 12. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.).
Lit.: anonym: VYSÍLÁME: HAJAJA 29. prosince 2014-4. ledna 2015. In web ČRo Rádio Junior, 29. 12. 2014 (článek). – Cit.: (…) Poslední den v roce všichni spěchají, aby dohnali to, co ještě nestihli. Jen holčička Sněženka si v klidu vyšla na Silvestra na procházku. V parku potkala kluka, který byl smutný. Co hledal, to se dozvíte od Hajaji v úterý. Zatím jen prozradíme, že tehdy nepadaly z nebe sněhové vločky, ale poštovní známky. (…)
Isabella Egyptská, první láska císaře Karla Pátého (2005)
Rozhlasová úprava povídky německého romantika s hudbou W.A.Mozarta. Překlad Ladislav Novák. Připravil Jiří Kamen.
Osoby a obsazení: Mužíček z mandragory alias Cornelius Nepos, Oživlá mrtvola alias Pán z Medvědova, Hliněný panák alias golemová Bella, čarodějnice Braka (Petr Nárožný).
Premiéra 31. 12. 2005 (Vltava, 16:20 – 18:00 h.; 100min.)
Dva v Africe 1/??? (2005-2009, 2011-2012)
Cyklus zábavných pořadů. Účinkují Jiří Suchý, Ondřej Suchý, Ondřej Havelka, Jiří Anderle, Václav Postránecký, Petr Nárožný, Pavel Šporcl a Ladislav Županič. (29min.)
Natočeno 2005 – 2009 a 2012. Premiéra 1. dílu 5. 2. 2005 (ČRo 2 Praha, 16:05 h.). Premiéra posledního dílu 6. 12. 2009 (ČRo 2 Praha, 11:05 h.).
Pozn.: Pořad Dva v Africe v Český rozhlas natáčí od roku 2005. Od roku 2007 má pořad prodlouženou stopáž (z původních 25 na 53 minut). Do konce roku 2009, kdy bylo vysílání pozastaveno, vzniklo na 5 desítek vydání.
Do vysílání Českého rozhlasu 2 se pořad Dva v Africe znovu vrátil v lednu 2012.
Obsah:
5.2.2005 16:05 (host Zdeněk Mahler – viz článek v TR 15/2011)
5.3.2005 16:05 ?
2.4.2005 16:05 ?
7.5.2005 16:05 ?
4.6.2005 16:05 ?
2.7.2005 16:05 ? [podle TR REPRÍZA, bez bližších údajů]
6.8.2005 16:00 – host Petr Nárožný (herec) [podle TR REPRÍZA, bez bližších údajů]
3.9.2005 16:05 ? (bez bližších údajů)- [možná PREM. 6. vydání?]
1.10.2005 16:00 – host Jan Vodňanský (komik a písničkář). [7. vydání]
5.11.2005 16:05 – host Jiří Grygar (rozhlasový publicista)
3.12.2005 16:05 – host Arnošt Lustig (spisovatel), muzikálové evergreeny zazpívá Tereza Duchková. [9. vydání]
7.1.2006 16:05 – host Jaroslav Svěcený (houslový virtuóz)
4.2.2006 16:05 – host Soňa Červená (legenda světové opery)
4.3.2006 16:05 – host Jan Přeučil (herec)
1.4.2006 16:05 – host Jiří Lábus (herec)
6.5.2006 16:05 – host profesor Jiří Beneš (přednosta neurochirurgického oddělení Ústřední vojenské nemocnice)
3.6.2006 16:05 – host Jiří Stránský
(1.7.2006 16:05 REPR., bez bližších údajů)
(5.8.2006 16:05 – host Jiří Lábus [REPR.?])
2.9.2006 16:05 – host Martin Dejdar (herec)
7.10.2006 16:05 – host Jitka Molavcová (herečka a zpěvačka)
11.11.2006 16:05 – host Jiří Dědeček (hudebník a současný předseda českého PEN klubu)
9.12.2006 16:05 – host Emil Viklický. Rady, jak správně vybrat a upravit vánočního kapra.
14.1.2007 11:05 – host Milan Lasica (herec)
11.2.2007 11:05 – host Vladimír Preclík (sochař a spisovatel)
4.3.2007 11:05 – host Ondřej Havelka (herec, zpěvák a kapelník swingových Melody Makers)
1.5.2007 09:30 – hosté Jiří Stivín a Václav Postránecký
6.5.2007 11:05 – host Marek Eben.
3.6.2007 11:05 – host Jiří Slíva. (malíř a grafik v netradiční roli recitátora a interpreta vlastních písniček)
1.7.2007 11:05 – host Květa Fialová (herečka). Téma – věci mezi nebem a zemí
(5.8.2007 REPR. bez bližších údajů)
(2.9.2007 REPR. bez bližších údajů)
7.10.2007 11:05 – host Jiří Srnec (tvůrce legendárního Černého divadla)
4.11.2007 11:05 – host Jiřina Jirásková (herečka); několik pozoruhodných příběhů z jejího uměleckého života
2.12.2007 11:05 – host Jiří Menzel (filmový a divadelní režisér)
6.1.2008 11:05 – host prof. František Dvořák (nestor české kunsthistorie)
3.2.2008 11:05 – host Karel Gott. Hlavní téma hudba a písničky.
2.3.2008 11:05 – host Iva Janžurová. Havní téma – „šaty dělají člověka“.
6.4.2008 11:05 – host Petr Nárožný. Téma peníze a jejich podíl na lidských osudech [repríza?]
4.5.2008 11:05 – host Petr Fejk (ředitel Pražské ZOO)
1.6.2008 11:05 – host Alena Zárybnická (meteoroložka). Téma počasí a vzduchoplavba.
(červenec 2008 – pořad se nevysílal)
(3.8.2008 – REPR.- bez bližších údajů)
(7.9.2008 11:05 – host Petr Fejk (ředitel Pražské ZOO)[REPR.?]
5.10.2008 11:05 – host František Ringo Čech – o recesi jako o zvláštním druhu humoru.
2.11.2008 11:05 – host profesor Josef Koutecký (onkolog) o strachu, ale také o naději a humoru.
7.12.2008 11:05 – host Daniela Kolářová. O lásce ve všech možných podobách i převlecích.
4.1.2009 11:05 – host Jiří Krejčík (režisér)
1.2.2009 11:05 – ?? (TR / bez bližších údajů)
1.3.2009 11:05 – host Boleslav Polívka (mim, klaun a herec). Co je to smích a humor.
5.4.2009 11:05 – host Vladimír Franz (doktor práv, hudební skladatel, malíř)
3.5.2009 11:05 – host Josef Alois Náhlovský (herec, bavič a spisovatel). Téma – možnosti seznamování.
7.6.2009 11:05 – host Naďa Konvalinková (herečka). O divadle, spíše vesele nežli vážně.
(červenec 2009 – pořad se nevysílal)
(2.8.2009 – REPR. – bez bližších údajů)
(6.9.2009 11:05 – host František Ringo Čech [REPR.])
4.10.2009 11:05 – host Pavel Kohout (spisovatel, dramatik. Kde byl doma – v Rakousku nebo v Československu?
1.11.2009 11:05 – host Jiří Všetečka (fotograf, autor 18 černobílých knižních publikací, fotodokumentarista událostí z r. 1989.
6.12.2009 11:05 – host Vladimír Poštulka (textař a gurmet). Písničkové menu nabídla Jitka Molavcová.
2011:
Mimořádný vánoční blok (pondělí 26.12.2011, ČRo2 Praha) obsahoval tyto 3 pořady: Vzpomínky na Afriku, Dva opět v Africe a Diskotéka z Pelléovy vily.
2012:
Obnovené vysílání
Čas vysílání: neděle 16:05, ČRo2 Praha /“Dvojka“ (?)
V tomto roce zřejmě 6 premiér.
Reprízy: 3 jisté, další 3 možné/pravděpodobné. (?)
Údaje z archivu i-radia:
1. – 29.1.2012 – host Miroslav Táborský (herec)
2. – 26.2.2012 – host Michal Viewegh (spisovatel)
3. – 25.3.2012 – host Stanislav Zindulka (dlouholetý člen Činoherního klubu a herecká legenda současnosti)
4. – 22.4.2012 – host Milan Uhde (spisovatel a dramatik.
5. – 27.5.2012 – host Pavel Pafko (nejznámější český chirurg)
6. – 24.6.2012 – host Ivan Trojan (herec)
(7.)- 22.7.2012 REPR. z 26.2.2012 – M. Viewegh
(8.)- 26.8.2012] REPR.z 22.4.2012 – M. Uhde
(9.)- 23.9.2012 – host Marek Eben (hudebník, herec a moderátor) [možná REPR. z 6.5.2007 ?]
(10.) – 28.10.2012 – host Vladimír Poštulka (textař, spisovatel, publicista) – [možná REPR. z 6.12.2009 ?]
(11.)- 25.11.2012 – host: Bolek Polívka [možná REPR. z 1.3.2009 ?]
(12.)- 23.12.2012 – podle i-radia REPRÍZA z 6.4.2008)
Lit.: anonym: Dva v Africe. In web ČRo, b. d. (článek). – Cit.: Nejen zábavná talkshow.
Jiří Suchý a Jiří Anderle posluchače uvádějí do noblesního a atraktivního interiéru pražské Pelléovy vily mezi africké masky a sošky předků. Jedinečná sbírka starého afrického umění, doplněná současnou grafikou a malbou Jiřího Anderleho, vytváří ideální prostředí pro vyprávění o cestách napříč světem, životem i duší.
Právě v tomto výjimečném prostředí si obě legendy moderní české kultury – světoznámý malíř a zpívající herec a básník – povídají se svými hosty nejrůznějších profesí. Kdybychom měli vyjmenovat všechny kdo se tu v uplynulých letech vystřídali, byl by to dlouhý seznam. Snad postačí, uvedeme-li jmenovitě spisovatele Zdeňka Mahlera a Arnošta Lustiga, herce Milana Lasicu a Petra Nárožného, grafika Jiřího Slívu, „rosničku“ Alenu Zárybnickou, onkologa Josefa Kouteckého či filmového režiséra Jiřího Krejčíka.
Ctižádostí pořadu je, aby své posluchače bavil a s pomocí humoru posiloval chuť žít. Protože však humor nejsou jen vtipy a veselé příběhy, ale je to především postoj ke světu, pokaždé se dotkne i témat vážných, která provázejí každý lidský život.
Historie:
Zásluhou Nadace Milady a Jiřího Anderlových a Městské části Praha 6 byla v roce 2003 otevřena pražská výstavní síň Galerie Anderle. Pořad Dva v Africe v Český rozhlas natáčí od roku 2005. Od roku 2007 má pořad prodlouženou stopáž (z původních 25 na 53 minut). Do konce roku 2009, kdy bylo vysílání pozastaveno vzniklo na 5 desítek vydání. Do vysílání Českého rozhlasu 2 se pořad Dva v Africe znovu vrátil v lednu 2012.
Lit.: Pokorný, Milan: Afrika v Pelléově vile. In Týdeník Rozhlas 15/2011 (článek). – Cit.: „Ať už je večer, odpoledne nebo ráno, ať už jste v Praze, nebo v Africe, budeme se chvíli nacházet mimo čas a prostor. Sedíme v Pelléově vile, jejíž exteriér je v Praze, v interiéru však je Afrika, zastoupená množstvím masek a soch duchů, božstev a předků. Jsou tu ovšem i obrazy Jiřího Anderleho. Nádherné sbírky a můžete litovat, že tu nejste s námi. Což se ale dá v příštích dnech odčinit. Tři stovky těchto soch a obrazů budou dnes naslouchat a my si budeme povídat. Kdo? Jiří Anderle, Jiří Suchý a náš host.“ – Poprvé se tato slova ozvala v českém éteru před více než šesti lety, 5. února 2005. Pořad, který jimi pravidelně začínal, si rychle získal přízeň posluchačů. Mnozí na něj vzpomínají, i když jej Český rozhlas 2 – Praha už víc než rok nevysílá. Pojďme se podívat do prostředí, v němž se natáčel. Zaslouží si pozornost – a nejen kvůli svému příspěvku do rozhlasové historie.
Vila v Pelléově ulici číslo 10, kterou v roce 1890 postavil architekt Rudolf Koukol, právem patří na seznam kulturních památek hlavního města PrahyLetenskou pláň zná každý Čech. Pražští tátové tu pouštěli s dětmi draky a chodili na Spartu na fotbal, rodiny sem chodily na procházky a do cirkusu, odbývaly se tu prvomájové průvody i demonstrace v listopadu 1989. Teď je tu jedno velké staveniště, nehostinné místo, kterému se každý vyhne. Stačí ale udělat pár kroků a ocitnete se v úplně jiném světě. Pod dohledem vysokých stromů tu sní své sny o lepší minulosti a snad i budoucnosti blahobytné měšťanské vily, zabydlené kromě pražských šťastlivců diplomaty z celého světa. Mnohé z těch vil najdete v učebnicích architektury, a také dějepisu. Patří mezi ně i vila v Pelléově ulici číslo 10, kterou v roce 1890 postavil architekt Rudolf Koukol. Po právu je tento neorenesanční dům na seznamu kulturních památek hlavního města Prahy. Svou zásluhu na tom má i jeden z jeho obyvatelů, generál francouzské armády Maurice Pellé, který byl od února 1919 náčelníkem francouzské vojenské mise v právě vzniklé Československé republice a náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Po květnovém vpádu vojsk Maďarské republiky rad na Slovensko v témže roce byl jmenován i vrchním velitelem československé armády, která během příštích tří měsíců obnovila celistvost mladého státu. Od roku 2005 zdobí vilu generálova pamětní deska.
Afrika v Bubenči
Ale kde se tu vzaly sochy a obrazy?
„Celé to vymyslel architekt Jarmil Srpa,“ vzpomíná malíř Jiří Anderle. „Když viděl, jak já a moje manželka sdílíme domácnost s africkými sochami, říkal mi: Už tě to zavaluje, tuhle sbírku musíš někde vystavit. Začala dlouhá jednání s majiteli různých objektů po celé Praze, ale k ničemu to nevedlo. Úspěch jsme měli až u tehdejšího starosty Prahy 6 Pavla Béma. V podstatě jsme mu řekli asi toto: Kde jinde bychom měli založit kulturní centrum plné tradičního i moderního umění než v Praze 6? Sem patříme, tady je náš domov, pro naše spoluobčany chceme i něco udělat.“
Panu starostovi i jeho nástupci Tomáši Chalupovi se nápad na zřízení netradiční galerie zalíbil. V seznamu vytipovaných objektů se jako nejvhodnější ukázala vila, v níž donedávna sídlila mateřská školka. Jejím majitelem byla městská část, která souhlasila s tím, že stavbu pronajme za symbolický poplatek jedné koruny obecně prospěšné společnosti s názvem Pelléova vila. Neméně důležitou součástí plánu byla dohoda s Nadací Jiřího a Milady Anderlových, která se zavázala bezplatně zapůjčit do nově vzniklých výstavních prostor asi dvě stě afrických soch a sedmdesát obrazů a grafik Jiřího Anderleho. V listopadu 2003 byla zbrusu nově zrekonstruovaná součást pražského kulturního života slavnostně otevřena pro veřejnost.
Umění je věčné
Pelléova vila je podivuhodný prostor. Přestože je ve všech sálech rozmístěno velké množství soch a obrazů, expozice nepůsobí stísněným dojmem, naopak, návštěvníkovi je dopřán dostatek vzduchu a světla. „Lidé se tu cítí dobře,“ potvrzuje Jiří Anderle. „Často sem chodí kreslit děti a i ony mi říkají, že tenhle prostor je mimořádně inspirativní a působivý.“ Největší poklonu mu ale vysekla Meda Mládková: „Jiří, říkám to nerada, ale tady je to hezčí než u mě v Sovových mlýnech…“
Africké sochy božstev, válečníků a zvířat, často v hrozivých gestech, tu nevyzařují negativní energii, i když právě kvůli tomu byly často stvořeny. Možná ji pohlcují obrazy Jiřího Anderleho, které jsou vybrány tak, aby se skulpturami tvořily harmonický celek.
„Africké plastiky měly vždycky praktický účel. Vezměme si například sochu bojovníka z delty řeky Niger: agresivní leopardí zuby, sloní uši, koncentrované zlo. V každém, kdo ji uvidí, se zatají dech. Tahle řezba měla svým vzezřením odhánět zlé démony. Původně měla bílou barvu, tu ale postupně setřeli ti, kteří odcházeli do otroctví a prosili ji, aby jim v neznámé zemi zajistila příznivý osud.“
Umění takzvaných přírodních národů Jiřího Anderleho odjakživa fascinovalo.
„Když se podíváte na plastiky neznámých afrických umělců nebo na skalní malby v jeskyni Altamira, musíte uznat, že stojíte tváří v tvář vrcholným uměleckým hodnotám. Umění nemůže být moderní, protože umění je věčné,“ řekl Egon Schiele. Ty prastaré kresby a řezby jsou stále moderní, protože je v nich zakotvena výpověď o člověku, o podstatě naší existence. Když umělci nechybí upřímnost a trocha talentu, dotkne se strun, které jsou v každém z nás, ať pocházíme z Kamerunu, nebo z Kamčatky, nebo z Čech. Umění je veliké mystérium a já hořce lituji okamžiku, kdy vesmír bude připraven o krásu Benátek nebo krásné hudby.“
Dekáda prvá – léta šedesátá
Když Jiří Anderle dokončil Akademii výtvarných umění, nabídl mu Jiří Srnec, aby s jeho Černým divadlem začal jezdit po světě. Začínal jako kulisák, brzy se stal členem hereckého souboru. V každém městě, ve kterém hráli, zašel nejen do sbírky současného umění, ale také do etnografické expozice.
„Velkým impulzem pro mě byla cesta do Austrálie. Tamní domorodci, Aboriginci, vyvinuli velice osobitou techniku malby – zobrazovali všechno tak, jako by to bylo prorentgenované. Zaznamenávali nejen povrch věcí, ale i jejich vnitřní prostor,“ vzpomíná Jiří Anderle na jeden z mocných zdrojů své umělecké inspirace. Díla neznámých australských umělců na něj udělala takový dojem, že si v prvním obchodě koupil vše, co výtvarník potřebuje ke své práci – a z Austrálie si přivezl cyklus maleb. Od té doby si s sebou na cesty s Černým divadlem vozil grafické desky a malířské potřeby. Cesty po světě se mu ukázaly být nekonečným zdrojem inspirace.
V životě, jak známo, všechno souvisí se vším, a tak je tomu i v Pelléově vile. Povídáte si s Jiřím Anderlem o africkém umění – a plynule se dostáváte k jeho vlastní tvorbě. Její počátky, včetně „australského“ cyklu a dalších obrazů a grafik z cest s Černým divadlem, zdobí právě nyní stěny výstavních sálů. Až do června se zde představuje obsáhlý výběr z první dekády umělcovy tvorby – z let šedesátých.
„Mně bylo souzeno zažít s Černým divadlem potlesk na Broadwayi, v pařížské Olympii a leckde jinde. Vždycky jsem se ale snažil být nad věcí, protože jsem si říkal, že ta divadelnická sláva vezme konec s poslední oponou, a navíc se mi s každým představením vzdaloval můj úděl být malířem.“ Ale opak byl pravdou. Právě ty grafiky, které Jiří Anderle tvořil v obtížných podmínkách divadelních šaten a hotelových pokojů, sklízely největší uznání na mezinárodních přehlídkách včetně té nejprestižnější – benátského Bienále.
Dva v Africe
Právě do tohoto podivuhodného prostředí, mezi masky afrických démonů, plastiky duchů a předků a obrazy jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarníků, si téměř pět roků zvali Jiří Suchý a Jiří Anderle zajímavé hosty, aby s nimi vedli improvizované rozhovory. Důležitá byla vždy momentální inspirace, rodící se ze souzvuku a jindy třeba i z neshody, a tak zatímco jednou celý pořad jiskřil slovními půtkami a ironií, podruhé měl ztišenou, nostalgickou atmosféru. Před mikrofonem Českého rozhlasu 2 – Praha se za tu dobu vystřídalo mnoho zajímavých hostů. Tím vůbec prvním byl Zdeněk Mahler, po něm přišli do Pelléovy vily například Petr Nárožný, Květa Fialová, Pavel Šporcl, Arnošt Lustig, Jiří Grygar, Vladimír Franc, Václav Postránecký, Soňa Červená, Jiří Lábus, Milan Lasica, Jiří Krejčík… Nápad propojit inspirativní prostředí Pelléovy vily s improvizačními schopnostmi divadelníka a výtvarníka a jejich hostů dotáhli do úspěšného konce tehdejší ředitel stanice Praha Jiří Vejvoda spolu s externím dramaturgem Janem Kolářem.
Nejvíc se projektu báli samotní jeho protagonisté. „Jestli něco neumíme, tak je to moderování, říkali jsme si,“ vzpomíná Jiří Anderle. „Jiří Suchý toho má vždycky strašně moc a já měl výčitky svědomí, že ho tenhle pořad bude vyčerpávat. Nicméně pustili jsme se do toho – a nastalo šťastné období. Jiří Suchý svou poezií prozařoval už dobu mého mládí a od té doby zrál.“
Setkání správných lidí na správném místě mělo za následek vznik kultivovaného zábavného pořadu, který se nepodbízí ani si nehraje na intelektuální humor pro vyvolené. Posluchačské ohlasy byly potěšující, a tak se původní půlhodinová stopáž zdvojnásobila a od ledna 2007 se Dva v Africe vysílali v jednom z nejlepších rozhlasových časů – v neděli v jedenáct dopoledne. Naposledy se s ním posluchači mohli setkat v neděli 6. prosince 2009. Možná si jen tvůrci a programoví pracovníci vybírají oddechový čas a blíží se den, kdy se z našich přijímačů znovu ozve: „Ať už je večer, odpoledne nebo ráno, ať už jste v Praze, nebo v Africe, budeme se chvíli nacházet mimo čas a prostor…“
Babičky dobíjejte přesně! (2005)
O robotech Karla Čapka, robotu Emilovi, Terminátorovi a dalších kreacích na téma umělé inteligence v české a zahraniční kinematografii rozmlouvá Vladimír Hendrich a Ivan Adamovič. Hudební doprovod skupina Kraftwerk, David Bowie, Svatopluk Havelka a Zdeněk Liška.
Premiéra 31. 12. 2005 (Vltava, 14:25 – 15:10 h. (45 min.). Repríza 8. 8. 2020 (ČRo 3 Vltava, 8:50 – 9:30 h.) v cyklu Víkendová příloha.
Golem, Frankenstein, Beowulf, Grendel a Woody Allen (2005)
O podivných tvorech v české a zahraniční kinematografii debatuje Blažena Urgošíková a Vladimír Hendrich.
Natočeno 2005. Premiéra 31. 12. 2005 v rámci Silvestrovského vysílání „Já: Robot, Golem, Monstrum?“ (Vltava, 9:40- 10:30 h.; 50 min.). Repríza 18. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:30 – 10:15 h.) v cyklu Víkendová příloha.
Frankenstein 1/6 (2005, 2017)
Mary W. Shelleyová. Četba na pokračování ze slavného románu. Překlad Tomáš Korbař. Připravil Miroslav Staněk a Dagmar Jaklová-Oravová. Zvukový mistr Miloš Kot. Hudba Petr Šplíchal. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Jiří Hromada, Lukáš Hlavica a Miroslav Táborský.
Premiéra 31. 12. 2005 na stanici Vltava v rámci silvestrovského programu „JÁ: ROBOT, GOLEM, MONSTRUM?“. Repríza 25. 3. 2006, rozložená do 8 dílů. Repríza 1. dílu 1. 2. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 18. 1. 2023 (ČRo České Budějovice) v cyklu Podvečerní čtení; 17. 2. 2025 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou; 10. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Vydal Radioservis – Radiotéka, březen 2017 (1 CD MP3, CR0918-2; EAN 8590236091825).
Obsah: Část 1. – Deník kapitána Waltona: trosečník Frankenstein vypráví o šťastném dětství v Ženevě, studiu přírodních věd a osudovém rozhodnutí stvořit živou bytost. (30min.)
Část 2. – Frankenstein po dlouhém úsilí stvoří Netvora, zděšen před ním prchá. Několik měsíců leží v bezvědomí a horečkách, pečuje o něj přítel z dětství Jindřich Clerval. Dopis od otce: miláček rodiny, nejmladší bratr Vilém byl zavražděn! (30 min.)
Část 3. – Frankenstein přesvědčen, že bratříčka zavraždil Netvor. Ze zločinu obviněna služebná Justýna. Rodina však nedokáže u soudu prokázat její nevinu, Justýna popravena. Frankenstein zoufalý z hrůzných důsledků svého „stvořitelského“ činu. (30 min.)
Část 4. – Netvor vypráví Frankensteinovi svůj „srdceryvný“ příběh. (35 min.)
Část 5. – Netvorovo přiznání. Vynucuje si na Frankensteinovi slib, že mu stvoří družku. Frankenstein váhá, nakonec téměř hotové dílo zničí. (34 min.)
Část 6. – závěrečná – Netvor dokonává pomstu, o svatební noci zavraždí Frankensteinovu nevěstu. Frankenstein odhodlán Netvora sprovodit ze světa. Vše se uzavírá opět na lodi Kapitána Waltona, Frankenstein umírá, Netvor mizí v ledových vlnách oceánu. (30 min.)
Lit.: Oravová, Dagmar: Nalaďte si – Vltava nachází Frankensteina. In Týdeník Rozhlas 52/2015 (článek). – Cit.: Letošní monotematický vltavský Silvestr se ponese v duchu hesla „Já – robot“. Celým dnem bude procházet četba z románu Frankenstein, který bude dané téma zastřešovat a zároveň převyšovat. Proč? Prostě proto, že Frankensteinem sestrojené monstrum není jak známo pouze robot, nýbrž živá bytost. Sebedůmyslnější a sebeinteligentnější robot mu tedy nesahá ani po kotníky. Závidět mu však žádný robot (ani člověk) nemusí: osud Frankensteinova homunkula je víc než truchlivý. Ubohý netvor je totiž nadán nejen lidskými schopnostmi (jimiž v některých ohledech člověka dokonce předčí), ale i city. Jeho obludná postava a znetvořený vzhled jsou však tak odpudivé, že před ním v panice prchá každý, kdo ho spatří, a dokonce i sám Frankenstein. Ten si uvědomí důsledky svého troufalého vědeckého triumfu, avšak je již pozdě. Netvor, zoufalý ze své osamělosti, se totiž obrátí proti svému stvořiteli a pomstychtivě kolem sebe rozsévá hrůzu a zlo. Vše se odehrává ve výrazně romantických kulisách a s romantickými rekvizitami. Doba vzniku Frankensteinova příběhu (1818) je totiž obdobím vrcholící obliby tzv. gotického románu.
Frankenstein je dnes považován za zakladatelské dílo vědecko-fantastické literatury. Impuls k jeho napsání dal jeden šťastný večer roku 1816, kdy se v jisté vile na břehu Ženevského jezera sešli čtyři přátelé a bavili se vyprávěním strašidelných historek. Zřejmě se jim v tom zalíbilo, protože si slíbili, že do roka každý z nich napíše nějaký hrůzostrašný příběh. Když pak porovnávali výsledky, ukázalo se, že nejlépe uspěla devatenáctiletá Mary Shelleyová. Její manžel, básník Percy Bysshe Shelley, slib nesplnil, další ze čtveřice – nikdo menší než slavný romantický básník lord Byron – přišel s fragmentem veršované skladby a poslední, Byronův osobní lékař Polidori, přispěl povídkou Vampýr. (Vyšla pak pod Byronovým jménem a dnes se má za to, že právě ona položila základ k upířímu tématu ve světové literatuře).
Frankensteinův příběh je výrazně poznamenán místem a časem svého vzniku i dobovým literárním kontextem. Přesto již téměř po dvě století provokuje dramatické i filmové tvůrce k dalším a dalším interpretacím. První pokus o filmovou podobu je datován již roku 1910 (krátkometrážní film v produkci Thomase Edisona); zřejmě dosud nepřekonaná je verze z roku 1931 (v roli netvora Boris Karloff, režie James Whale). Následovala řada dalších filmových, divadelních i televizních adaptací (jedna z nich, v roce 2003, na Slovensku), zřejmě poslední je zatím film režiséra Kennetha Branagha z roku 1994 (Branagh sám ztvárnil Frankensteina, netvora hrál Robert De Niro). Filmové adaptace jsou dnes patrně o hodně známější než románová předloha Mary Shellyové – i to je jeden z důvodů, proč bude mít rozhlasová četba „původního“ Frankensteina své kouzlo. Posluchačům 3 – Vltava ji nabídneme v šesti částech vysílaných v průběhu celého silvestrovského dne.
Lit.: Toušková, Martina: Frankenstein. Slavný horor o umělém monstru, které nenávidí celý svět a mstí se svému stvořiteli. In web ČRo České Budějovice, 19. leden 2023 (článek). – Cit.: Mladý vědec Viktor Frankenstein stvoří umělého člověka, monstrum s nadlidskou silou. Vypustí ho do světa, ale to přinese jen zkázu. Netvor nenávidí celý svět a začne se mstít. Za podivných okolností je zavražděn vědcův malý bratr, a tím to rozhodně nekončí… (…)
Frankenstein je nejznámějším románem anglické spisovatelky Mary Shelleyové. Vyšel poprvé v roce 1818 a stal se klasikou hororového žánru.
Příběh byl několikrát zfilmován, poprvé už v roce 1910. V roce 2005 vznikla rozhlasová četba na pokračování, v níž účinkují Jiří Hromada, Lukáš Hlavica a Miroslav Táborský.
„Očekával jsem takové přivítání,“ odpověděl netvor. „Všichni lidé jsou ubozí, a jak tedy musím být nenáviděn já, který jsem ještě bídnější než kterákoliv lidská bytost! A přece ty, můj stvořitel, nenávidíš a odháníš mě, své dílo, s nímž jsi svázán pouty, která mohou být rozetnuta pouze zničením jednoho z nás. Máš v úmyslu mě zabít. Jakým právem si dovoluješ takhle si pohrávat se životem? Splň svou povinnost ke mně, a já splním svou k tobě a lidstvu. Jestli vyhovíš mým podmínkám, nechám tebe i všechny ostatní lidi na pokoji; jestliže však odmítneš, budu tak dlouho napájet své hrdlo smrtí, až bude přesyceno krví tvých zbývajících přátel!“ (…)
Bestiář robotů, golemů a monster 1/6 (2005)
Mašinky lásky aneb sex s robotem (2005)
Memorabile pro horkou silvestrovskou noc o strojcích na rozkoš v mezích tiskového zákona. Připravil Miroslav Buriánek.
Hovoří majitel muzea Oriano Bicoki a jeho asistentka Lucie Pořická.
Natočeno 2005. Premiéra 1. 1. 2006 (Vltava, 00:50 – 01:50 h.; 60 min.) v rámci Silvestra s roboty (Já: robot, golem, monstrum?). Repríza 1. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 0:50 h) v celodenním pořadu Vzpomínkový silvestr 2018.
Pozn.: 1. cena ČRo.
Rok v dopisech (2005 – 2006)
Připravila Bronislava Janečková. Čtou a o dopisech hovoří Jiří Dvořák, Jan Vlasák, David Švehlík, Vanda Hybnerová, Tomáš Černý, Hana Kofránková, Libuše Šafránková, Bořivoj Navrátil, Ludvík Vaculík, Slávka Peroutková, Miroslav Táborský, Jiří Langmajer, Ilja Racek, Pavel Rímský, Jiří Ješ, Jiří Štěpnička, Jiří Ornest, Taťjana Medvecká, Boris Rösner, Pavel Soukup, Antonie Hegerlíková, Rudolf Pellar, Jan Novotný, Pavel Rímský (?), Igor Bareš, Lucie Pernetová a další.
1. ledna 1856. Antonie Kavalírová píše dceři. (14min.)
2. ledna 1906. Josef Aleš-Lyžec píše synovi.
3. ledna 1875. Alois Jirásek píše Mikoláši Alšovi. (10min.)
4. ledna 1857. Božena Němcová píše synu Karlovi. (10min.)
5. ledna 1895 a 1916. Karel Stanislav Sokol a Alois Rašín píší z vězení. (10min.)
6. ledna 1945. Antonie a Josef Liškovi píší z pankrácké věznice. (10min.)
7. ledna 1855. Karel Purkyně píše otci. (9min.)
8. ledna 1825. Jiří Palacký píše synovi Františkovi. (10min.)
9. ledna 1853. František Ladislav Rieger píše Marii Palacké do Nizzy. (10min.)
10. ledna 1907. Bohumil Kubišta píše z Itálie strýci. (10min.)
11. ledna 1968. Ota Pavel píše bratru Hugovi. (10min.)
12. ledna 1594. Dcera Pana Vojtěcha Pětipeského píše otci do pole. (10min.)
13. ledna 1919. Reiner Maria Rilke píše Lu Andreas – Salomé. (10min.)
14. ledna 1754. Pater Martin Schweyena píše profesoru Janu Haidenovi. (9min.)
15. ledna 1891. Otokar Březina píše Anně Pammrové. (10min.)
16. ledna 1844. Karel Havlíček Borovský píše Janu Zapovi z Moskvy. (10 min.)
17. ledna 1831 a 1845. F.L.Čelakovský píše svým blízkým. (10 min.)
18. ledna 1620. List nejvyšších českých úředníků Moravanům. (10 min.)
19.ledna 1905. Karel Čapek píše sestře při hodině řečtiny. (10min.)
20. ledna 1916 až 1918. Fráňa Šrámek píše z fronty své ženě. (10min.)
21. ledna 1903 a 1908. Gustav Mahler píše z Wiesbadenu a z New Yorku. (9min.)
22. ledna 1957. Josef Šíma píše z Paříže Františku Dvořákovi. (10min.)
23. ledna 1846. Fany Widenhofferová píše Karlu Havlíčku Borovskému. (10min.)
24. ledna 1910. Malíř Jindřich Prucha píše domů z vojny. (10 min.)
25. ledna 1921. Milena Jesenská píše Maxi Brodovi. (10min.)
26. ledna 1938 a 1965. Jiří Voskovec píše z Ameriky své rodině. (10min.)
27. ledna 1856. Houslařský mistr Věnceslav Metelka píše svému synu
Václavovi. (10min.)
28. ledna 1599 a 1611. Dopisy Rady Kutnohorské. (9min.)
29. ledna 1879. Zdena Braunerová píše Antonínu Chitussimu. (10min.)
30. ledna 1910 a 1920. Otto Gutfreund píše z Paříže. (10min.)
31. ledna 1859. Vítězslav Hálek píše Dorotce Horáčkové. (10min.)
1. února 1878. Eliška Krásnohorská píše Bedřichu Smetanovi. (10min.)
2. února 1871 a 1874. Karel Sabina píše své dceři Eufrozině. (10min.)
3. února 1880. Leoš Janáček píše z Lipska Zdence Schulzové. (10min.)
4. února 1890. Tereza Nováková píše Karolině Světlé. (9min.)
5. února 1931. Josef Kocourek píše své dívce Aťce z Arnau. (10min.)
6. února 1752. Vilém Obstzierer píše z misie v Číně. (10min.)
7. února 1450. Paní Perchta píše svému otci Oldřichovi z Rožmberka. (10min.)
8. února 1911. Jarmila Pospíšilová píše Josefu Čapkovi do Paříže. (10min.)
9. února 1909. Antonín Slavíček píše svému příteli Augustu Švagrovskému. (10min.)
10. února 1910. Antonín Zeman píše svému vnukovi Kamilovi. (10min.)
11. února 1649. Jan Ámos Komenský píše bratru Sekuriovi. (9min.)
12. února 1846. Jaroslav Čech píše Stanko Vrazovi. (10min.)
13. února 1915. Kadet B.P. píše z ruské fronty. (10min.)
14. února 1932. František Tichý píše Oldřichu Vrbovcovi z Paříže. (10min.)
15. února 1814. Kněžna Vilemína Zaháňská píše Klemensovi Metternichovi. (10min.)
16. února 1938. Jiří Orten píše mamince. (13min.)
17. února 1873. Václav Markalous píše své milé Bohumile a jejímu otci. (10min.)
18. února 1886. Zdenka Šemberová píše T.G.Masarykovi. (9min.)
19. února 1940. Milena Jesenská píše z pankrácké věznice. (10min.)
20. února 1869. J.V.Sládek píše svému příteli z Ameriky. (10min.)
21. února 1559. Hejtman Šťastný z Pleší píše svému pánovi Jáchymovi z Jindřichova Hradce. (10min.)
22. února 1873. Jaroslav Vrchlický píše svému spolužákovi Martínkovi. (10min.)
23. února 1646. Humprecht Jan Černín píše z Říma matce Zuzaně Černínové. (13min.)
24. února 1895. Zdenka Braunerová píše Aloisu Mrštíkovi. (10min.)
25. února 1933. Josef Mach píše Jaromíru Johnovi. (9min.)
26. února 1945. Jan Čep píše Janu Zahradníčkovi. (10min.)
27. února 1857. Božena Němcová píše Václavu Bendlovi. (11min.)
29. února 1873. Cestovatel Čeněk Paclt píše z Afriky. (10min.) – Vysíláno 28. 2. 2006.
1. března 1909. Ema Destinnová píše z New Yorku svému otci. (10min.)
2. března 1819. František Palacký píše Josefu Jungmannovi. (10min.)
3. března 1880. Kamila Schönfeldová píše Antalu Staškovi. (10min.)
4. března 1914. Ludmila Hegenbartová píše Jindřichu Pruchovi (9min.)
5. března 1856. Josef Mánes píše hraběti Silva-Taroucovi. (10min.)
6. března 1591. Kněz Václav Hrdesius Brodský si stěžuje radě kutnohorské. (10min.)
7. března 1945. Věra Diamantová píše rodičům z Anglie. (10min.)
8. března 1908. Rudolf Těsnohlídek píše Michalu Káchovi. (10min.)
9. března 1916. Charlotta Masaryková píše dceři Alici do vězení. (10min.)
10. března 1846. Josef Vladimír Pelikán píše profesoru Chmelovi. (10min.)
11. března 1832. Josef Josefovič Jungmann píše Antonínu Markovi. (9min.)
12. března 1966.František Svoboda z Lovosic píše do Československého rozhlasu. (10min.)
13. března 1815. František Václav Hek píše svému synovi Františkovi Adamovi do Berlína. (10min.)
14. března 1679. Martin Rychlík píše sličné Dorotce. (10min.)
15. března 1891 a 1927. Josef Aleš píše tetě a synovi. (10min.)
16. března 1846 a 1898. Dr. Held a Dr. Jireček píší svým blízkým. (10min.)
17. března 1587. Kutnohorští konšelé kritizují bakaláře. (10min.)
18. března 1848. Tři dopisy z revolučních dnů. (9min.)
19. března 1939. Jiří Orten píše své mamince. (10min.)
20. března 1924. Milena Jesenská píše Dr. Karlu Hochovi. (10min.)
21. března 1880. Anonym Americkému klubu dam. (10min.)
22. března 1905. Karel Čapek píše Anielce. (10min.)
23. března 1848. František Ladislav Rieger píše z Itálie. (10min.)
24. března 1925. František Halas píše z Paříže Bedřichovi a Jaroslavě Václavkovým. (10min.)
25. března 1886. E. K. Liška píše z Itálie J. Vrchlickému. (9min.)
26. března 1843. Dr. Karel Amerling píše Františku Ladislavu Čelakovskému. (10min.)
27. března 1520. Vilém z Pernštejna píše Ludvíkovi Jagellonskému, králi Českému a Uherskému. (10min.)
28. března 1872. Anna Cardová píše sestrám z pohřbu. (10min.)
29. března 1914. Dr. Theobald Held píše svému bratrovi do Ruska. (10min.)
30. března 1889. Tereza Nováková píše Karolině Světlé. (10min.)
31. března 1878. Josef Jiránek píše z Charkova Bedřichu Smetanovi. (10min.)
1. dubna 1423. Jan Žižka svolává své věrné. (9min.)
2. dubna 1629. Reformační komise nařizuje reformaci poddaných. (10min.)
3. dubna 1913. Franz Kafka píše Maxi Brodovi.
4. dubna 1907. Josef Uher píše Emilce z Ameriky. (10min.)
5. dubna 1982. Erazim Kohák píše z New Hampshire. (10min.)
6. dubna 1942. Ruth Kohnová píše před transportem příbuzným. (10min.)
7. dubna 1889. Jan Neruda Zdeně Šemberové. (10min.)
8. dubna 1907. Jaroslav Vrchlický píše Marii Volfové. (9min.)
9. dubna 1943. Karel Poláček píše Doře Vaňkové. (10min.)
10. dubna 1849. Vilém Dušan Lambl píše bratru Jaroslavovi z Černé Hory. (10min.)
11. dubna 1913. Josef Čapek píše Jarmile Pospíšilové do Paříže. (10min.)
12. dubna 1841. Josef Kajetán Tyl píše neznámé K.N. (10min.)
13. dubna 1848. Dr. Josef Frič píše sestře Antonii Čelakovské a jejímu manželovi Ladislavu Čelakovskému. (10min.)
14. dubna 1943. Miroslav Bednář píše z totálního nasazení v Německu. (10min.)
15. dubna 1904. Rainer Maria Rilke píše Lou Andreas – Salomé. (9min.)
16. dubna 1845. Antonie Čelakovská píše Karolině Staňkové. (10min.)
17. dubna 1899. Adolf Heyduk píše Zdeňku Fibichovi. (10min.)
18. dubna 1926. Jaroslav Durych píše Karlu Čapkovi. (10min.)
19. dubna 1872. Konstantin Jireček píše svému strýci. (10min.)
20. dubna 1958. Růžena Vacková píše z věznice svým synovcům. (10min.)
21. dubna 1733. Misionář Antonín Xaver Malínský píše z ostrova Negros. (10min.)
22. dubna 1955. Jan Sova píše z věznice rodině. (9min.)
23. dubna 1645. Sylvie Černínová píše manželovi Heřmanovi. (10min.)
24. dubna 1942. Olga Slováčková píše sestře Jaroslavě. Připravila Bronislava Janečková. (10min.)
25. dubna 1904 a 1907. Antonín Slavíček píše Augustu Švagrovskému. (10min.)
26. dubna 1872. Josefa Sabinová píše spolku Svatobor. (10min.)
27. dubna 1844, 1845 a 1851. Karel Havlíček Borovský píše z Moskvy, z Prahy a z Kutné Hory. (10min.)
28. dubna 1993 a 1994. Madla Vaculíková píše Jiřímu Kolářovi. (10min.)
29. dubna 1917. Josef Hora píše Zdeně Janouškové. (9min.)
30. dubna 1909. Bohumil Kubišta píše svému strýci z Paříže. (10min.)
1. května. Tři dopisy o lásce. (10min.)
2. května 1851. Jan Ivan Helcelet píše Hynku Hanušovi a Boženě Němcové. (10min.)
3. května 1865. Vítězslav Hálek píše Dorotce z Benátek. (10min.)
4. května 1895. Karel Stanislav Sokol píše rodině z věznice. (10min.)
5. května 1580. Petr Vok píše své manželce Kateřině z Ludanic. (10min.)
6. května 1943. MUDr. Boris Jachnin píše z Terezína. (9min.)
7. května 1652. Zuzana Černínová píše svému synovi Humprechtovi. (10min.)
8. května 1946. Růžena Neufeldová píše panu učiteli. (10min.)
9. května 1922. Jiří Wolker píše z Bašky rodičům. (10min.)
10. května 1893. Otokar Březina píše Anně Pammrové. (10min.)
11. května 1882. Josef Václav Myslbek píše Vojtěchu Hynaisovi do Paříže. (10min.)
12. května 1969 a 1972. Ludvík Vaculík píše Ivanu Kadlečíkovi. (10min.)
13. května 1836. František Ladislav Čelakovský a Karel Hynek Mácha píší přátelům. (9min.)
14. května 1864. Jan Neruda píše Terezii Macháčkové. (10min.)
15. května 1923. Karel Čapek píše z Neapole Olze Scheinpflugové. (10min.)
16. května 1943. Marta Richterová posílá své sestřenici Hedě moták ze židovského ghetta v Rize. (10min.)
17. května 1895. Jiřina Wachsmannová píše otci z Vilniusu. (10min.)
18. května 1885. Antonín Dvořák píše nakladateli Simrockovi. (10min.)
19. května 1891. Jaroslav Kvapil píše Haně Kubešové. (10min.)
20. května 1809. Václav Kliment Klicpera píše z Prahy rodičům. (9min.)
21. května 1867. František Ladislav Rieger píše z Petrohradu své manželce. (10min.)
22. května 1913. Jindřich Prucha píše sestře Vojslavě. Připravila Bronislava Janečková. (10min.)
23. května 1613. Václav Textorius Kralodvorský píše stížnost konšelům. (10min.)
24. května 1856 a 1870. Josef Mánes píše z Vídně a z Říma. (10min.)
25. května 1945. Jana Schulmannová píše manželovi Janovi. (10min.)
26. května 1944. Jaroslav Suchomel píše před popravou své rodině. (10min.)
27. května 1450. Jiří z Poděbrad píše panu Oldřichovi z Rožmberka. (9min.)
28. května 1928. Dr. Václav Vojtěch píše z cesty na jižní pól. (10min.)
29. května 1824. Dr. Theobald Held píše státnímu radovi Hufellandovi.(10min.)
30. května 1860. Josef Němec píše synu Karlovi. (10min.)
31. května 1915. Václav Hrdlička píše své ženě. (10min.)
1. června 1945. Toho dne si vyměnili dopisy Jan Čep a Jan Zahradníček. (10min.)
2. června 1939 a 1955. František Kocourek a Anna Hostomská píší svým posluchačům. (10min.)
3. června 1940. Jiří Voskovec píše z Clevelandu bratrovi Václavovi. (9min.)
4. června 1939. Karel Veselý píše svému synovi Rudolfovi. (10min.)
5. června 1860. Karel Němec píše otci. (10min.)
6. června 1927. Kondolenční listy k úmrtí sochaře Otty Gutfreunda. (10min.)
7. června 1945. Vilém Süssland píše Ili o pochodu smrti. (10min.)
8. června 1836. Karel Hynek Mácha píše přátelům. (10min.)
9. června 1960. Růžena Vacková píše z věznice své rodině. (10min.)
10. června 1507. List obce Plzeňské o velkém požáru ve městě. (9min.)
11. června 1647. Jan Amos Komenský píše z Elblagu lordu Herbertovi z Cherbury. (10min.)
12. června 1921. Max Brod píše svému příteli Franzi Kafkovi do Vysokých Tater. (10min.)
13. června 1848. Katynka Krákorová píše Dušanu Vilémovi Lamblovi. (10min.)
14. června 1886 a 1890. Vilém Dušan Lambl píše svému bratrovi Baptistovi. (10min.)
15. června 1577. Dopis Jakuba Krčína z Jelčan Vilémovi z Rožmberka, v němž ho informuje o svém zranění panem Čejkovským. (10min.)
16. června 1848. Doktor Václav Staněk píše z revoluční Prahy Františku Ladislavu Čelakovskému. (10min.)
17. června 1946. Bohuslav Laštovička píše Jiřímu Ješovi. (9min.)
18. června 1871 a 1993. Dopisy neznámých a osamělých. (10min.)
19. června 1877. Tomáš Masaryk píše Zdeně Šemberové. (10min.)
20. června 1849. František Zeman píše ze Lvova otci. (10min.)
21. června 1923. Zdena Wolkerová píše z Tarajky manželovi. (10min.)
22. června 1415. Mistr Jan Hus píše z Kostnice přátelům. (10min.)
23. června 1923. Karel Teige píše Emě Linhartové do Paříže. (10min.)
24. června 1897. František Ladislav Rieger píše z letního sídla v Malči svému synovi Bohušovi. (9min.)
25. června 1959. Odbor pro školství a kulturu v Mnichově Hradišti zamítá žádost Stanislavy Šubrtové o učitelské místo. (10min.)
26. června 1860. Jan Neruda píše Anně Holinové. (10min.)
27. června 1950. Poslední dopis Milady Horákové napsaný v cele smrti. (10min.)
28. června mezi rokem 1812 až 1820. Magdalena Dobromila Rettigová píše Františku Dominikovi Kinskému. (10min.)
29. června 1866. Otýlie Malá píše z Vídně svému otci a snoubenci. (10min.)
30. června 1929. Jiří Malý píše z Aljašky profesorovi Jindřichu Matiegkovi. (10min.)
1. července 1927. Josef Suk píše svému příteli Hugo Boettingerovi. (10min.)
2. července 1948. Martin Kloubec píše Václavu Klimentu Klicperovi. (10min.)
3. července 1904. František Černý píše z Omahy. (10min.)
4. července 1940. Jiří Orten píše Věře Fingerové. (10min.)
5. července 1968. Josef Urválek píše justiční komisi. (10min.)
6. července 1936. Václav Růžička píše rodině spolubojovníka. (10min.)
7. července 1977. Dopisy Jiřího Voskovce Jana Wericha. (10min.)
8. července 1918. Jaroslav Havlíček píše své budoucí ženě Marii. (9min.)
9. července 1605. Vilém starší z Konecchlumí píše Kutnohorským radním. (10min.)
10. července 1908. Jarmila Mayerová píše Jaroslavu Haškovi. (13min.)
11. července 1949. František Halas píše ministrovi Václavu Kopeckému. (10min.)
12. července 1953. Anna Sovová píše svému synovi do věznice. (10min.)
13. červenec 1925. Julius Fučík píše ze zámku Opočno Marii Vaníčkové. (10min.)
14. července 1877. Josef Tulka píše Augustě Brzorádové. (10min.)
15. červenec 1790. Jakub Jan Ryba píše Městské radě v Rožmitále pod Třemšínem. (9min.)
16. července 1908. Jaroslav Hašek píše Jarmile Mayerové. (10min.)
17. července 1895. Vilém Mrštík píše Zdeně Braunerové. (10min.)
18. července 1867. Josef Bozděch píše Václavu Smitovi. (10min.)
19. července 1865. Vítězslav Hálek píše z Cařihradu Dorotce. (10min.)
20. července 1895. Karel Vejrych píše ze zámku Košťany svým rodičům. (10min.)
21. července 1944. Miroslav Ivanov píše Haně Burešové. (10min.)
22. červenec 1955. Jan Sova píše z věznice matce. (9min.)
23. července 1966. Doktor Jaroslav Sedláček píše z Afrického Lambaréne. (10min.)
24. července 1879. Dr. Miroslav Tyrš píše radním v Čáslavi. Připravila Bronislava Janečková. (10min.)
25. července 1921. Fráňa Šrámek píše Milce. (10min.)
26. července 1911. Ludmila Vrchlická píše manželovi. (10min.)
27. července 1917. Dopisy o nedostatku v čase války. (10min.)
28. července 1914. František Novák píše své ženě Marii do Vejsonína. (10min.)
29. července 1969. Přemysl Pitter píše Miroslavu Matoušovi. (9min.)
30.července 1950. Václav Černý a František Hrubín si píší z dovolené. (10min.)
31. července 1877. Mikoláš Aleš píše Marině, své nastávající. (10min.)
1. srpna 1892. Anna Cardová píše sestře Babetě. (10min.)
2. srpna 1820. Pavel Josef Šafařík píše z Nového sadu Františkovi Palackému. (10min.)
3. srpna 1914. František Dus píše rodičům. (10min.)
4. srpna 1905. Karel Schwarz píše příteli Josefu Šmucarovi. (10min.)
5. srpna 1935. Petr Bezruč píše Martě Kristové. (9min.)
6. srpna 1939. Karel Diamant píše dceři Věře do Anglie. (10min.)
7. srpna 1905. Josef Mayer píše řediteli Uměleckoprůmyslového muzea (10min.)
8. srpna 1934. Vzájemné dopisy Simonetty Buonaccini a F. X. Šaldy. (10min.)
9. srpna 1938. Bohuš Konvička píše domů z lodi Normandia. (10min.)
10. srpna 1924. František Vojtek píše z Jižní Ameriky rodičům. (10min.)
11. srpna 1972. Marta Vaňková píše do rozhlasu. (10min.)
12. srpna 1945. Eduard Bass píše otevřený dopis do novin. (9min.)
13. srpna 1860. Josef Metelka píše svému otci Věnceslavu Metelkovi. (10min.)
14. srpna 1905. Rudolf Těsnohlídek píše z Norska svým rodičům. (14min.)
15. srpna 1949. Zdeněk Bár píše Borisi Celovskému. (10min.)
16. srpna 1501. List krále Vladislava II. Jagellonského obyvatelům plzeňského kraje. (10min.)
17. srpna 1442. Anna – manželka Jana Šilhavého – píše paní Kateřině do kláštera. (10min.)
18. srpna 1817. Jan Benedikti píše Františku Palackému. (10min.)
19. srpna 1885. Antonín Dvořák píše Jindřichu Geislerovi. (9min.)
20. srpna 1963. Básník Zbyněk Havlíček píše své lásce Evě Prusíkové. (10min.)
21. srpna 1940 a 1956. Jiří Voskovec a Jan Werich píší z cest. (10min.)
22. srpna 1846. Václav Kliment Klicpera píše manželce Nynce. (10min.)
23. srpna 1626. Polyxena Lobkovicová píše manželovi Zdeňku Vojtěchovi z Lobkovic. (10min.)
24. srpna 1968. Jiří Lopour píše z vojny své ženě Jarmile. (10min.)
25. srpna 1885. Josef Linek píše Vilemíně Brejchové. (10min.)
26. srpna 1903. Antonín Slavíček píše Františku Markovi a Jaroslavu Gollovi. (9min.)
27. srpna 1821. Datum tragedie, o které píše Václav Smita svému synovi Aloisovi. (10min.)
28. srpna 1895. Ema Kittlová píše Martinu Fričovi. (10min.)
29. srpna 1942. Oldřich Hlaváč píše své ženě po rozsudku k trestu smrti. (10min.)
30. srpna 1914. Ela Bozděchová píše přátelům. (10min.)
31. srpna 1845. Amálie Mánesová píše bratru Josefovi. (10min.)
1. září 1656. Jan Amos Komenský píše Jiřímu Filipu Härsdorfferovi. (10min.)
2. září 1914. Ludmila Hegenbartová píše Jindřichu Pruchovi na frontu. (9min.)
3. září 1933. Jan Masaryk píše Evě Kröschlové – Schürerové. (10min.)
4. září 1955. Pavel Eisner píše Jiřímu Ješovi. Připravila Bronislava Janečková. (10min.)
5. září 1881. Eliška Krásnohorská píše doktoru Karlu Mattušovi do Mladé Boleslavi. (10min.)
6. září 1849. Doktor Adolf Pinkas píše Karlu Havlíčkovi. (10min.)
7. září 1846. Josef Václav Frič píše svému švagrovi MUDr. Václavu Staňkovi. (10min.)
8. září 1715. Jakub Rímar píše o odchodu z Káhiry do habešských misií. (10min.)
9. září 1946. Bohuslav Martinů píše rodině do Poličky. (9min.)
10. září 1944. Josef Burget píše z Drážďanské věznice svému bratrovi. (10min.)
11. září 1644. Hraběnka Sylvie Černínová píše svému muži. (10min.)
12. září 1852. Johanna Mužáková píše Boženě Němcové. (10min.)
13. září 1862. Karolina Světlá píše Janu Nerudovi. (10min.)
14. září 1904. Josef Aleš píše svému synovi Josefu Váchalovi. (10min.)
15. září 1922. Edvard Beneš píše ze Ženevy své ženě Haně. (10min.)
16. září 1980. Růžena Holnová píše Jiřímu Bednářovi. (9min.)
17. září 1940. Adolf Hoffmeister píše Voskovcovi a Werichovi. (10min.)
18. září 1959. František Hrubín píše básníkovi a duchovnímu Miroslavu Matoušovi. (10min.)
19. září 1980. Zdeňka Pavlousková píše Jaroslavu Seifertovi. (10min.)
20. září 1852. Josef Mánes píše Augustu Silva-Taroucovi. (10min.)
21. září 1937. Jaroslav Šimsa píše své ženě Marii. (10min.)
22. září 1828. Vzájemné dopisy Jana Evangelisty Purkyně a jeho ženy Julie. (10min.)
23. září 1856. Božena Němcová píše synu Karlovi. (9min.)
24. září 1988. Riva Krieglová píše příbuzným do Ameriky. (10min.)
25. září 1938. Jaroslav Ježek píše sopranistce Ludmile Ledererové. (10min.)
26. září 2001. Karel P. píše z věznice paní Evě. (10min.)
27. září 1928. Tomáš Garrigue Masaryk píše Oldřišce Sedlmayerové. (10min.)
28. září 1651. Hejtman Zbirovský Jan Kolenec píše Komoře české. (10min.)
29. září 1843. Terezie Girglová píše Karlu Havlíčkovi. (10min.)
30. září 1815. František Hek z Dobrušky píše synovi do Berlína. (9min.)
1. října 1851. Julie Havlíčková píše své tchýni. (10min.)
9. října 1836. Karel Hynek Mácha píše příteli Eduardu Hindlovi a rodičům. (10min.)
10. října 1875. Josef Jiránek píše Bedřichu Smetanovi. (10min.)
11. říjen 1914. Lidka Horáková píše rodičům z Ruska. (10min.)
12. října 1892. Antonín Dvořák píše z New Yorku Dr. Kozánkovi do Kroměříže. (10min.)
13. října 1910. Jarmila Pospíšilová píše Josefu Čapkovi. (10min.)
14. října 1874. Zdeněk Fibich píše Betty Hanušové. (9min.)
15. října 1864. Hynek Jaroslav Mejsnar píše snoubence Marii Knoblochové. (10min.)
16. října 1624. Zdeněk Vojtěch Popel píše své manželce Polyxeně. (10min.)
17. října 1916. Otokar Březina píše Františku Bílkovi. (10min.)
18. října 1814. Jiří Palacký píše synovi Františkovi. (10min.)
19. října 1979. Josef Tománek píše Gustávu Husákovi. (10min.)
20. října 1629. Reformační komise píše reformačním komisařům. (10min.)
21. října 1913. Rainer Maria Rilke píše z Paříže Lou Andreas Salomé. (9min.)
22. října 1946. Marie Tabašková píše z Ameriky své rodině do Československa. (10min.)
23. října 1886. Profesor Jan Gebauer píše Františku Ladislavu Riegerovi. (10min.)
24. října 1942. Bohumil Procházka píše z koncentračního tábora své matce. (10min.)
25. října 1916. Sochař Otto Gutfreund píše francouzskému ministrovi války. (10min.)
26. října 1839. Jan Helcelet píše Marii Möllnerové. (10min.)
27. října 1871. Josef Václav Sládek píše Emílii Nedvídkové. (10min.)
28. října 1918. Jaroslav Šimsa píše svému strýci do Plzně. (9min.)
29. října 1942 a 1943. Karla a Zdeňka píší svým kamarádům před transportem. (10min.)
30. října 1808. Václav Kliment Klicpera píše Janu Pacákovi. (10min.)
31. října 1951. Ladislav Háva píše synovi do Ostravy. (10min.)
1. listopadu 1894. Tajný list Bohuslavy Sokolové bratrovi do věznice. (10min.)
2. listopadu 1836. Karel Hynek Mácha píše rodině a Lori Šomkové. (10min.)
3. listopadu 1969. Ota Pavel píše bratrovi Hugovi. (10min.)
4. listopadu 1887. Václav Jebavý píše příteli Františku Bauerovi. (9min.)
5. listopadu 1950. Ludmila Štěpánková píše svým spolužákům. (10min.)
6. listopadu 1933. Jaroslav Ježek píše zpěvačce Míle Ledererové. (10min.)
7. listopadu 1984. Vlastimil Brodský píše Františku Štěpánkovi. (10min.)
8. listopadu 1465. Královna Johana píše doprovodný list pro české poselstvo. (10min.)
9. listopadu 1948. Miroslav Ivanov píše Haně Burešové. (10min.)
10. listopadu 1912. Otokar Březina píše Jakubu Demlovi. (10min.)
11. listopadu 1914. Anna Laláková píše svému muži Vladimírovi. (9min.)
12. listopadu 1562. Jiřík Krčín z Jelčan píše svému synovi Jakubovi. (10min.)
13. listopadu 1963. František Kriegel píše z Havany poslanci Národního shromáždění – prof. Pavlu Macúchovi. (10min.)
14. listopadu 1791. Žák Antonín Ulovec přinesl učiteli Jakubu Janu Rybovi dopis od otce. (10min.)
15. listopadu 1994. Madla Vaculíková píše Jiřímu Kolářovi. (10min.)
16. listopadu 1923. Marie Trnková píše Zdeně Wolkerové. (10min.)
17. listopadu 1645. Zuzana Černínová píše svému synovi Humprechtovi. (10min.)
18. listopadu 1973. Jan Zrzavý píše Františku Dvořákovi. (9min.)
19. listopadu 1880. Bedřich Smetana píše koncertnímu mistru Kopeckému. (10min.)
20. listopadu 1983. Ivan Jirous píše z valdického vězení své ženě Juliáně. (10min.)
21. listopadu 1933. Josef Suk píše Otakaru Šourkovi. (10min.)
22. listopadu 1891. Malíř Václav Brožík píše z Paříže sochaři Myslbekovi. (10min.)
23. listopadu 1875. Sofie Podlipská píše Jaroslavu Vrchlickému. (10min.)
24. listopadu 2000. Jaroslav Kováříček píše z Austrálie přátelům. (10min.)
25. listopadu 1983. Erazim Kohák píše z Ameriky. (9min.)
26. listopadu 1853. Kašpar Ignác Vojáček píše Janu Helceletovi. (10min.)
27. listopadu 1910. Ema Destinnová píše z New Yorku rodině a přátelům. (13min.)
28. listopadu 1912. Albína Švarcová píše příteli své dcery. (10min.)
29. listopadu 1922. Franz Kafka píše Maxi Brodovi. (10min.)
30. listopadu 1911. Marie Dočekalová píše malíři Jindřichu Pruchovi. (10min.)
1. prosince 1864. Eliza Kaehlingová píše synu Theodorovi. (10min.)
2. prosince 1919. Franz Kafka píše otci. (9min.)
3. prosince 1820. Dr. Theobald Held píše své pacientce hraběnce Mathilde de Thibaudeau. (10min.)
4. prosince 1933. Jaroslav Ježek píše zpěvačce Míle Ledererové. (13min.)
5. prosince 1856. Malíř Karel Purkyně píše svým přátelům z Paříže. (10min.)
6. prosince 1874. Mikoláš Aleš píše Aloisu Jiráskovi. (10min.)
7. prosince 1886. Karel Schwarz píše své ženě Albíně. (10min.)
8. prosince 1915. František Janalík píše své ženě Márince. (10min.)
9. prosince 1871. Čeněk Paclt píše z jižní Afriky přátelům. (9min.)
10. prosince 1896. Julius Zeyer píše sochaři Františku Bílkovi. (10min.)
11. prosince 1881. Bedřich Smetana píše panu Thornemu. (10min.)
12. prosince 1821. Jiří Palacký píše synovi Františkovi. (10min.)
13. prosince 1942. Miloš Jiránek píše z koncentračního tábora své ženě Evě. (10min.)
14. prosince 2005. Pan V. píše paní Olze. (10min.)
15. prosince 1857. Vojtěch Náprstek píše z Paříže své matce. (10min.)
16. prosince 1962. Eva Prusíková píše své nenaplněné lásce Zbyňku Havlíčkovi. (9min.)
17. prosince 1944. Literární kritik Bedřich Fučík píše Janu Zahradníčkovi. (10min.)
18. prosince 1939. Martin Wels píše bratrovi Tomášovi do Anglie. (13min.)
19. prosince 1949. Ferdinand Peroutka píše Karlu Steinbachovi do USA. (10min.)
20. prosince 1977. Slávka Peroutková píše Miloši Jiránkovi. (10min.)
21. prosince 1989. Ivan Kadlečík píše Ludvíku Vaculíkovi. (10min.)
22. prosince 1900. Ivan Olbracht píše otci – Antalu Staškovi. (10min.)
23. listopadu 1951. Karel Havlíček píše Františku Palackému. (9min.)
24. prosince 1920 a 1922. Karel Čapek píše Olze Scheinpflugové a Věře Hrůzové. (10min.)
25. prosince 1906. Hana Kvapilová píše Růženě Svobodové. Připravila a uvádí Bronislava Janečková. (10min.)
26. prosince 1980 a 1981. Václav Havel píše z věznice své ženě Olze. (10min.). Repríza 23. 12. 2011 v pořadu Mozaika k úmrtí Václava Havla.
27. prosince 1852. Josef Kajetán Tyl píše Janu Haeringovi. (10min.)
28. prosince 1918. Anna Pammrová píše Emilii Havlové. (10min.)
29. prosince 1945. Marie Klimentová píše Štěpánu Ješovi. (10min.)
30. prosince 1906. Antonín Slavíček píše Ladislavu Janíkovi. (9min.)
31. prosince 1881. Dušan Lambl píše z Varšavy bratru Jaroslavovi. (10min.)
Z ohlasů:
(Týdeník Rozhlas 7/2007)
Velmi inspirativní pro mne byl na stanici Vltava cyklus Rok v dopisech. Přiměl mě dokonce k tomu, abych si konečně přečetl dopisy z vojny, které jsem každý týden po dva roky psal své matce. I po čtyřiceti letech oživují vzpomínky na to, co jsem tehdy prožíval. Vždyť k dopisům psaným vlastní rukou se dnes člověk dostane opravdu jen velmi těžko. Když jsem své dopisy dal přečíst partnerce, vhrkly jí slzy do očí. Tak dojemně jsem dokázal ze stesku psát, a to i bez maturity! Je škoda, že dnešní mladá generace si vinou SMS zpráv po sobě neuchová žádnou osobní dokumentaci. – –
Jindřich Kříž, Třeboň