Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Václav Kliment Klicpera. Veselohra v jednom jednání. Rozhlasová úprava Vladimír Procházka. Stereoscénář Josef Henke a Libuše Podlešáková. Scénická hudba Pavel Jurkovič. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Kotrč, lékárník v malém městečku (Josef Kemr), Milina, jeho synovkyně (Dana Morávková), Dlask, mladý lékárník (Lukáš Hlavica), Kocourek z Kocourkova (Václav Postránecký), Kajka, bylinářka (Věra Galatíková), Duch (Josef Patočka), Kuna, mladý myslivec (Jan Novotný), Kočička, baráčník (Jiří Klem), Datlík a sluha Kotrčův (Ivan Trojan), průvodní slovo Hana Brothánková a a Vladimír Fišer.

Natočeno v roce 1992. Premiéra  22. 11. 1992 (Praha, 20.00 – 21.00 h.; 53 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery k 200. výročí narození V.K.Klicpery. Repríza 1. 5. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 30. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 27. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Velíšek, Martin: Václav Kliment Klicpera: Ptáčník. In web ČRo 3 Vltava, 30. prosinec 2017 (článek). – Cit.: Komedie o lékárníkovi Kotrčovi, který touží stát se nejlepším českým ptáčníkem, a jeho neteři na vdávání. V klasickém díle české dramatiky lze překvapivě nalézt prvky absurdního humoru. (…)

A tak milovník čižby (tedy lovu drobných ptáků) a zahradnictví, jemnocitný pan profesor Klicpera, na první pohled jen milenec nebolestných časů, nám ještě po století zanechává dědictvím postavy živé a plné půvabu či dravosti, žertu či odsudku, protože se v něm poprvé v novodobých Čechách objevila vášeň dramatiky, vášeň hořká, vášeň u něho trochu pedantská – a dobrodružná zároveň, vášeň pozorovat a do jeviště vtělovat člověka. Jiří Frejka

Tato slova uznání napsal režisér Jiří Frejka, který měl Klicperovo dílo ve velké oblibě. Jeho inscenace Zlého jelena z roku 1942 se zapsala nejen do dějin českého divadla, ale i do vzpomínek mnoha diváků. Frejka nebyl rozhodně sám, kdo se z významných českých divadelníků ke Klicperovu dílu vracel. Připomeňme inscenace Jindřicha Honzla (Hadrián z Řimsů ), Emila Františka Buriana (Každý něco pro vlast) nebo film Alfreda Radoka Divotvorný klobouk. Na základě komedie Veselohra na mostě napsal stejnojmennou operu Bohuslav Martinů. Sluší se připomenout, že toto dílo vzniklo v roce 1935 na objednávku tehdejšího Československého rozhlasu.

V roce 1813 přivedl student medicíny František Klicpera do divadelní skupiny Jana Nepomuka Štěpánka svého jednadvacetiletého bratra Václava Klimenta, takto studenta filozofie. Ten se měl původně stát krejčím a jako řeznický tovaryš se přes Jihlavu a Olomouc dostal do Brna. V roce 1908 začal studovat na pražském Akademickém gymnáziu. Následující studia filozofie po třech letech v roce 1816 opouští a nechává se zapsat na medicínu. Ale ve stejném roce zažívá Klicpera událost, která se pro jeho život ukáže daleko zásadnější – 25. března má ve Stavovském divadle premiéru jeho hra Blaník. Autor v ní dokonce sehrál hlavní roli a vedení divadla mu nabídlo angažmá. Úspěch byl ohromný a zdálo se, že o osudu talentovaného divadelníka je rozhodnuto. V rychlém sledu pak Klicpera napsal další komedie, které se staly základem české dramatiky: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý a první verzi Hadriána z Římsů.

Avšak české divadlo se po krátkém rozmachu dostává do krize. V roce 1819 má Klicpera za sebou dva roky humanitních studií pod vedením Josefa Jungmanna a rozhodne se přijmout místo profesora na gymnáziu v Hradci Králové. Zde bude působit až do roku 1846.

V Praze opanuje český divadelní život Štěpánek a v jeho dramaturgii nebude pro Klicperovy hry mnoho místa. Vstřícněji se k jeho dílu postaví ve svých divadelních aktivitách až o pár let později Tyl. Ale Klicpera nepřestal psát ani v Hradci. Vydal zde vlastní péčí několik Almanachů dramatických her. Ty obsahují jeho snad nejzdařilejší díla: aktovky Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast a Ptáčník.

Klicpera také pilně organizuje vlastenecký a divadelní život v Hradci. Dokud to nadřízení trpí, sám ochotnicky hraje. Stále více se však věnuje pedagogické práci. Díky ní se v roce 1846 vrací do Prahy jako profesor na Akademickém gymnasiu. Je to jeho zásluha, že se tento ústav stane prvním gymnáziem, kde se vyučuje v českém jazyce. Na svého profesora budou s díky vzpomínat Neruda, Hálek, Frič, Tyrš a mnozí další.

V roce 1848 se Klicpera zapojil do politiky a byl zvolen za poslance za Hradec Králové. Nakonec ale žádný mandát nepřijal. V roce 1853 byl odvolán z funkce ředitele Akademického gymnasia. Když v roce 1858 nastupuje jako ředitel Stavovského divadla Klicperův žák František Thomé a vyzývá ho, aby se ujal vedení české produkce, Klicpera odmítá. Umírá 15. září 1859.

Původní dvoudílnou rozhlasovou hru napsal Michal Lázňovský. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Ivan Hubač. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Perceval (Michal Dlouhý), vypravěč (Petr Kostka), Artuš (Jiří Schwarz), Gawain (Svatopluk Skopal), Kay (Pavel Rímský). Dále účinkují  Miroslav Středa, Bořivoj Navrátil, Daniel Rous, Valérie Zawadská, Zdeněk Maryška, Jiří Schwarz,  Vlastimil Bedrna, Andrea Elsnerová, Dana Černá, Josef Vinklář, Otakar Brousek st., Miroslava Pleštilová, Josef Somr, Ivan Trojan a Ladislav Reich.

Natočeno v roce 2002. Premiéra 25. 12. 2002 (1. díl) a 26. 12. 2002 (2. díl).

Repríza 1. dílu 7. 3. 2009; 23. 3. 2013; 6. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:04 h), 2. dílu 14. 3. 2009; 30. 3. 2013; 13. 8. 2016 (ČRo  2 Praha, 13:04 h.); 6. 3. 2021 (ČRo Rádio Junior).

Obsah: 1. Prosťáček Perceval. – 2. Perceval a svatý grál.

Lit.: anonym: Michal Lázňovský: Rytíř Perceval a svatý grál (1/2). In web ČRo 2 Praha, srpen 2016 (článek). – Cit.: Ještě nikdy nespatřil rytíře a ani neví, jak vypadá brnění. Proto když jednoho dne potká družinu krále Artuše, domnívá se, že to jsou andělé, co přijeli na koních. Netrvá dlouho a Perceval se také rozhodne stát se rytířem a vypraví se až za samotným králem.

Na cestu dostane od matky několik rad: dámám poskytuj pomoc a ochranu, vyhledávej společnost moudrých a šlechetných mužů a každý den jdi do kostela. Dodrží Perceval všechny pokyny? Dosáhne na svatý grál, zázračnou misku s Kristovou krví?

Hra s vynikajícím hereckým obsazením patří mezi ty příběhy, jimž nechybí fascinace nadpřirozenými pohádkovými kouzly a kde čest, spravedlnost, odvaha či láska nejsou jen prázdnými pojmy.

Ledvinková, Václava: Hra pro mládež: Rytíř Perceval a svatý grál (1/2) – Prosťáček Perceval – 7.3. In web ČRo 2 Praha, březen 2009 (článek). – Cit.: Stará keltská legenda o rytířích kulatého stolu krále Artuše stála při zrodu francouzského hrdinského eposu i řady pozdějších románů. Ovlivnila celou evropskou literaturu. Rozhlasové uvedení dvoudílné hry s vynikajícím hereckým obsazením je volným pokračováním cyklu rytířských příběhů, tedy příběhů, jimž nechybí fascinace nadpřirozenými pohádkovými kouzly a kde čest, spravedlnost, odvaha či láska nejsou prázdnými pojmy.

Od 13:05 hodiny budeme sledovat osudy mladičkého Percevala až do doby jeho mužnosti a přiblížení se ke svatému grálu, zázračné misce s Kristovou krví.

Zoltán Egressy. Tragikomedie ze života fotbalových rozhodčích. Přeložila Tatiana Dimitrovová. Rozhlasová úprava a režie Karla Sturmová-Štaubertová. Dramaturgie Jana Paterová.

Osoby a obsazení: Hlavní rozhodčí (Pavel Kikinčuk), 1. Pomezní – Mejdlo (Otakar Brousek ml.) a 2. Pomezní – Básník (Radek Holub). Dále účinkují Petr Šplíchal, Vlado Rusko, Josef Plechatý, Jiří Litoš, Tomáš Pergl a Vladimír Gromov.

Premiéra 8. 12. 2005 (Vltava, 20:00 – 21:05 h., 59 min). Repríza 9. 8. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 10. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Alternativní název: Šťovík, pečené brambory.

Lit.: anonym: Zoltán Egressy: Špenát, pečené brambory. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Název současné maďarské hry Špenát, pečené brambory by mohl svádět k domněnce, že zde půjde o nějakou kulinářskou specialitu. Ve skutečnosti však její autor Zoltán Egressy umístil její děj do šatny fotbalových rozhodčích během ligového zápasu. Jeho tragikomedie ukazuje mnohé problematické stránky oblíbeného sportu i jeho aktérů v pruhovaných dresech.

Zoltán Egressy se narodil v roce 1967 v Budapešti, vystudoval literaturu a historii. Debutoval sbírkou poezie, ale proslulost mu přinesla jeho první uvedená hra Portugálie, bizarní obraz venkovského života, kde naděje spočívá v umění přežít. Podle této hry byl v Maďarsku natočen film a v Polsku televizní inscenace. Byla přeložena kromě jiného do němčiny, angličtiny, polštiny a samozřejmě češtiny. Objevila se na několika českých scénách, například v pražském Činoherním klubu nebo v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Jihlavské divadlo nastudovalo jeho další hru Modrá, modrá, modrá. Egressy o sobě tvrdí, že má rád fotbal, opékané brambory a romány Josého Saramanga. Divadlu se nevyhne ani v soukromí, jeho manželka je totiž herečka. Egressyho autorské vyznání: „V divadle mám rád, když je slyšet velký řehot a také velké ticho. Proto mám tak rád tragikomedie.“

Rozhlasovou inscenaci hry Zoltána Egressiho Špenát, pečené brambory nastudovala v roce 2005 v překladu Tatiany Dimitrovové režisérka Karla Sturmová-Štaubertová. Do hlavních rolí obsadila Pavla Kikinčuka, Otakara Brouska ml. a Radka Holuba.

Albert Camus. Rodinná tragédie. Přeložil a pro rozhlas upravil Michal Lázňovský. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Marta (Taťjana Medvecká), matka (Johana Tesařová), Jan (Vladislav Beneš), Maria (Zuzana Stivínová) a starý sluha (Petr Haničinec).

Premiéra 28. 9. 1999 (Vltava 21:30 – 22:50 h.; 67 min). Repríza 4. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Lit. anonym: Nedorozumění. In web ČRo, 21. 9. 2010 (anotace). – Cit.: Inspiraci k příběhu, ve kterém ožívají prastará témata osudovosti a zločinu a trestu, našel Camus při své návštěvě Čech a první verze hry dokonce nesla název Budějovice. V inscenaci Lídy Engelové uslyšíte v hlavních rolích Taťjanu Medveckou, Johannu Tesařovou, Vladislava Beneše, Zuzanu Stivínovou a Petra Haničince. Hra byla natočena v roce 1999.

Hra Alberta Camuse Nedorozumění patří u nás k méně hraným titulům proslulého francouzského spisovatele a dramatika, jehož dílo i filozofické názory se setkávaly v českém kulturním prostředí vždy s velikou odezvou. Ve hře Nedorozumění využil Camus námět ze starého morytátu a vystavěl na něm rodinnou tragédii, napsanou úsporným až strohým dramatickým stylem ve třech klasických jednotách.

Ve hře Nedorozumění najdeme již základní myšlenky, od nichž rozvíjel své uvažování o absurdní existenci člověka. Je to hra o pocitu ze světa, v němž bůh mlčí a na jeho uprázdněné místo nenastoupil jiný princip, schopný dát člověku pevný bod v jeho životě. Je to hra o lidech, kteří proti pocitu prázdna a neexistenci pevného mravního řádu v okolním světě i v sobě jsou schopni revoltovat pouze zločinem.

Luigi Pirandello. Komedie známého italského dramatika o marnosti snahy vybudovat existenci na podvodu a lži.  Překlad Alena Hartmannová. Úprava Františka Sokolová. Úryvky ze Suity op. 29 (A. Schönberg) hraje Muzika Viva Pragensis, řídí Zbyněk Vostřák. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: Ersilia (Klára Jerneková), Laspiga (Jaroslav Kepka), Grotti (Jiří Holý), Nota (Miroslav Doležal), Cantavalle (Milan Mach) a paní Onoria (Marie Marešová).

Natočeno 1971 (75 min., mono). Repríza 17. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 24. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 27. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Marešová, Milena M. – Ptáček, Jaromír: Luigi Pirandello: Nahé odívati. In web ČRo 3 Vltava, 24. červen 2017 (článek).  – Cit.: V divadelní hře nositele Nobelovy ceny za literaturu Luigiho Pirandella sledujeme osud mladičké Ersílie Dreiové, která za tragických okolností přijde o dítě a v zoufalství se chce zabít. Sebevražda se jí však nezdaří, je zachráněna a její příběh „pustí“ na veřejnost jako sólokapra novinář Alfredo Cantavalle.

Z novin se o jejím pohnutém osudu dozví spisovatel-intelektuál Ludovico Nota, nabídne mladé ženě přístřeší a chce její životní příběh literárně zpracovat. Tak začíná mnohovrstevné drama odkrývání lidských charakterů, které mnohé vypovídá i o voyerství a vlivu médií na nejvnitřnější soukromí a identitu člověka.