Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

14. 9. 2005

O přesahování (2001)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 14:32

Milan Šimečka. Kapitola z knihy Kruhová obrana. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Otakar Brousek I.

Natočeno 2001 (15 min.). Repríza 31. 10. 2013 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h) v cyklu Psáno kurzívou a v rámci Dnů slovenské kultury; 30. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h) v cyklu Psáno kurzívou a  v rámci cyklu Česko-slovenský týden.

Lit.: anonym: Milan Šimečka: O přesahování. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2013 (článek). – Cit.: Poslední ze tří fejetonů Milana Šimečky, které vysíláme v rámci Dnů slovenské kultury. Milan Šimečka patří k několika autorům, kteří byli svým životem a dílem doslova propojeni se společným československým státem. Narodil se v Bohumíně, vystudoval v Brně, vyučoval na univerzitě v Bratislavě.  V roce 1970 byl pro své reformní postoje (byl marxistickým filozofem) nucen opustit univerzitní půdu a pracovat v manuálních profesích.  V roce 1981 byl v akci StB „Francouzský kamion“ vzat do vazby, v níž byl téměř rok.

Nepřerušil kontakty s českým disentem, jeho nejvýznamnější prací z doby normalizace, v níž tento proces pronikavě charakterizuje, je Obnovení pořádku. Text vyšel v samizdatu roku 1978.

V roce 1990 vydal Milan Šimečka ještě esej Konec nehybnosti a stal se jedním z poradců prezidenta Václava Havla, v září 1990 však nečekaně zemřel. Rozdělení Československa se tedy nedožil.

O domovských obcích (2001)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 14:31

Milan Šimečka. Kapitola z knihy Kruhová obrana. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Otakar Brousek I.

Natočeno 2001 (15 min.). Repríza 29. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.

Lit.: anonym: Milan Šimečka: O domovských obcích. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2015 (anotace). – Cit.:  Milan Šimečka patří k několika autorům, kteří byli svým životem a dílem doslova propojeni se společným československým státem. Narodil se v Bohumíně, vystudoval v Brně, vyučoval na univerzitě v Bratislavě. V roce 1970 byl pro své reformní postoje (byl marxistickým filozofem) nucen opustit univerzitní půdu a pracovat v manuálních profesích. V roce 1981 byl v akci StB „Francouzský kamion“ vzat do vazby, v níž byl téměř rok.  

Nepřerušil kontakty s českým disentem, jeho nejvýznamnější prací z doby normalizace, v níž tento proces pronikavě charakterizuje, je Obnovení pořádku. Text vyšel v samizdatu roku 1978. V roce 1990 vydal Milan Šimečka ještě esej Konec nehybnosti a stal se jedním z poradců prezidenta Václava Havla, v září 1990 však nečekaně zemřel. Rozdělení Československa se tedy nedožil. 

Za Horním mlýnem 1/4 (2001)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:30

Milo Urban.
Z překladu Ivana Charouze připravila Magdaléna Jaklová. Účinkuje Radoslav Brzobohatý, režie Miloš Novotný. (more…)

O habánech (2001)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 14:26

Milan Šimečka. Kapitola z knihy Kruhová obrana. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Otakar Brousek I.

Natočeno 2001 (15 min).

Muž na teplej žule (Muž na teplé žule, 2001)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 14:21

Ján Štepita. Sága jedné slovenské rodiny. Dramaturgie Vladimír Holan. Scénická hudba Milan Dubovský. Hudební dramaturgie Lýgia Vojtková. Zvuk Milan Greguš. Režie Peter Jezný.

Účinkují Ján Gallovič, Gréta Švercelová, Štefan Šafárik, Eleonóra Vančíková-Kapasná, Renáta Tóthová, Peter Tichý, Dušan Tarageľ, Vladimír Obšil, Andrej Mojžiš, Vladimír Majer, Zuzana Kronerová, Ján Kováč, Martin Kolenič a ďalší.

Nastudovala Bratislava v roce 2001 (48 min.). Repríza 18. 12. 2013 (SRo 8 Rádio Litera); 30. 7. 2025 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn.: Hra získala hlavní cenu v kategorii her pro dospělé na XVIII. festivalu rozhlasové hry Bojnice 2003. Hlavní cenu za herecký výkon obdržel Andrej Mojžiš za postavu Michala. Cenu města Bojnic udělila porota hře Jána Štepita.

Smrt klepe na dveře (1995)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:20

Woody Allen. Překlad Michael Žantovský. Zvuk Jiří Fuhrman. Zvukové efekty Jiří Šplíchal. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Pavel Minks. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Smrt (Jiří Ornest) a Nat (Josef Somr).  Zpívají Michaela Markovičová, Lucie Kratěnová a Karel Kratochvíl.

Natočeno 1995. Premiéra 12. 2. 1996. Repríza 17. 3. 2005 (19 min.); 13. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).

Pozn.:  Komická mikrohra, v níž americký autor pojednal Smrt naprosto travestujících způsobem. V příběhu si přichazí Smrt pro stárnoucího výrobce konfekce Nata Ackermana, ovšem v Allenově zpracování už obávaná Smrt zcela pozbyla metafyzickou tvář zlověstné nicoty, aby překvapila docela lidskými rysy insolventního nešiky a nemehla.  (anotace)

Mimořádný program č. 7 (2002)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:18

Federico Fellini. Hra o hře, která v rozhlasovém studiu právě vzniká. Přeložil Vladimír Mikeš. Dramaturg Pavel Minks. Scénická hudba Petr Mandel. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Režisér (Miroslav Donutil), hlasatelka (Saskia Burešová-Obdržálková), Historie (Věra Galatíková), krejčí (Milan Stehlík), pomocný režisér (Vlastimil Venclík), Rejnok (David Novotný), Jeseter (Václav Vydra III.), hlas cestujícího (Stanislav Lehký), herec (Jan Šťastný), herečka (Martina Hudečková), Človíček – přednosta (Bořivoj Navrátil) a další.

Natočeno v roce 2002 (41 min). Premiéra 8. 12. 2002 (ČRo 2 Praha). Repríza 21. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra k 100. výročí narození Federika Felliniho; 8. 2. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli k 75. narozeninám Miroslava Donutila.

Pozn.: Hra získala Zvláštní uznání Prix Bohemia Radio 2006 za tvůrčí přínos zvukového mistra.

Lit.: Pavlovský, Petr: Legendy a antilegendy. In Divadelní noviny 1/2004 (recenze). – Cit.: Federico Fellini byl bytostný satirik a parodik a mnohdy bylo terčem nějaké médium: varieté, opereta, »ženské čtivo« v časopisech, svět filmu, televize. O jeho tvorbě v oblasti fonografie se u nás moc neví, ačkoli za války byla dost intenzivní. Z roku 1943 pochází hra Mimořádný program č. 7, kterou snad jako bytostně autorský režisér napsal pro svou vlastní rozhlasovou inscenaci. Po nedávném objevení textu a jeho novém italském nastudování zvítězila hra na Prix Italia v roce 1999. Do češtiny ji přeložil V. Mikeš a v rámci svého čtvrtečního cyklu Hra pro tento večer uvedla reprízu její »středometrážní« české inscenace (2002) v režii I. Chrze stanice Vltava.

Satirická hra by se mohla případněji jmenovat Jak se dělá rozhlasová inscenace nebo Co rozhlas dovede. Děj se v jednotě místa i času odehrává v rozhlasovém studiu, kde se pod záminkou plnění přání z dopisů posluchačů přechází od jedné absurdity ke druhé. Hlavní postavou je megalomanský a diktátorský režisér, který se místy stává i sám sobě hercem. M. Donutil splnil nelehký úkol s bravurou sobě vlastní; herci prostě režiséry »umí«, a nechybí-li smysl pro humor, není problémem ani satira na samotné herce a jejich schopnost vyrovnat se s režisérskými manýrami.

Komicky nejúčinnější byl dialog J. Šťastného a M. Hudečkové v rolích herců naplňujících na pokyn režiséra totální banalitu vypjatou emocionalitou. Svůj díl úspěchu si samozřejmě odnesl i protagonista, ale jinak byla většina ostatních výstupů spíše zajímavá (např. »hovor« vlakových kol) než opravdu zábavná. Dobový lyrismus, »poezie všedního dne«, kouzla s echy, náhaly, ozvěnami, to vše se těžce prodíralo přes hradbu šedesáti let, navíc tu byly i některé dramaturgií neodstraněné nesmysly (např. znovu a znovu se opakovaly režisérovy povely »světla!«, »reflektory!«, jako bychom ani nebyli v rozhlase). Je možné, že původně komicky fungovalo aktuální paradigma: rozhlasové pořady byly většinou ještě »live« a spousta vlastních jmen mohla tehdejším italským posluchačům něco říkat. Jakkoli realizaci Čro opravdu není moc co vytknout, šlo myslím o námahu hodnou lepší věci. Konečně ani všechny filmové Felliniho opusy se nestaly součástí klasiky.

Kultura mluveného slova (2000)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:11

Radovan Lukavský. Zvuková režie Václav Syrový, Martin Vrzal. Editoři Marie Kratochvílová, Václav Riedlbauch. Režie nahrávky František Štěpánek, Ivan Chrz. 

Hovoří Radovan Lukavský, Zuzana Sílová. 

Vydala AMU, Praha v roce 2000 (2000HF 0008-2131).

Návštěvní den 2 (1969, 1971, 1996)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Povídky — Přemek @ 13:42

Hudba a texty písní Jiří Grossmann. Hraje orchestr SHUT UP, řídí František Ringo Čech (2, 7, 10, 11, 13, 15). Zpěv Pavel Bobek. Zvuková režie Jiří Zobač, 1971. Cover Milan Kopřiva, 1971. Photography Miroslav Hucek, 1971. Remastering Oldřich Slezák ve studiu Rudolfinum, 1996. Cover design Milan Kopřiva, 1996. Režie Ján Roháč.

Účinkují Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, Miloslav Balcar (5, 7), Pavel Bobek (10, 11, 15) a Luboš Svoboda (13).

Natočeno v divadle Semafor v roce 1971. Vydal Panton v roce 1971 (1 LP, 01 0279 mono, 11 0279 stereo H). Bonus (9-15) pochází z archivu Bohumila Palečka, nahráno v divadle Semafor 25. 4. 1969. K vydání připravilo producentské centrum Fr. Rychtaříka v roce 1996. Reedice Bonton Music v roce 1996 (1 CD, 71 0421-2).

Obsah LP (1971): 1. strana – 1. Úvod – Show – dva tři (Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 4:04), 2. Dialog s písní (Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 7:23), 3. Úvod na povídku a povídka Jak jsem se učil kouřit (povídka, Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 8:02), 4. Pantomima (dialog, Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 4:39); 2. strana – 5. Úvod s panem Balcarem (Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 2:20), 6. Plný pytel problémů (dialog, Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 8:44), 7. Když ráno raníčko (píseň, 0:53), 8. Ošatka humoru a melodií (Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 11:32).

Bohus (CD): 9. Úvod, jak se na původní desku nedostal (Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 6:16), 10. The House That Jack Built (píseň, Bob Bobby Lance / Fran Robins, 4:15), 11. The Letter (píseň, Wayne Carson, 2:05), 12. Proč chci vést zanedbanou mládež (povídka, Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 7:03), 13. Temný kříž (píseň, Luboš Svoboda, 3:40), 14. Test inteligence (Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, 5:02), 15. Keep On (píseň, Wayne Carson, 1:53).

Perličky Bohumila Hrabala (2004)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Povídky — Přemek @ 13:40

Bohumil Hrabal. Povídky. Výběr povídek Václav Kadlec. Hudba Jan Klusák. Zvukový mistr Roman Špála. Záznam a střih Jitka Kundrumová. Producent Zuzana Joachimsthalová a David Rozvald. Design Ondřej Tůma. Foto Tomáš Lisý. Režie Markéta Jahodová.

Interpretují Jiří Menzel, Viktor Preiss, Zdeněk Svěrák, Josef Abrhám a Bohumil Hrabal (ze záznamu).

Vydal Radioservis, 2004 (1 CD; CR 0284-2-801, délka: 64:49 min.).

Obsah: 1. U zeleného stromu (z knihy Perlička na dně, čte Jiří Menzel, 13:37), 2. Dáma s kaméliemi (z knihy Pábitelé, čte Viktor Preiss, 11:11), 3. Kopretina (z knihy Pábitelé, čte Zdeněk Svěrák, 10:40), 4. Křtiny 1947 (z knihy Perlička na dně, čte Josef Abrhám, 16:35), 5. Pábitelé (z knihy Pábitelé, čte Bohumil Hrabal, 12:46).

Pozn. 1: Některé povídky (U Zeleného stromu, Kopretina a Křtiny 1947) byly uvedeny samostatně i ve vysílání Českého rozhlasu. Povídka U zeleného stromu uvedena 29. 3. 2014 v rámci pořadu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu (ČRo 2 Praha, 20:00 h., připravil Tomáš Černý) k 100. výročí narození B. Hrabala; 13. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba. Repríza povídek Kopretina a Křtiny 1947 uvedena 10. 2. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.), repríza povídky Dáma s kaméliemi 9. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba. Repríza povídky Křtiny 1947 17. 5. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k úmrtí Josefa Abrháma.

Pozn.2: Po Příbězích Petra Šabacha, kterými Centrum Paraple a vydavatelství Radioservis zahájily edici čtení z české prózy, jsme sáhli po povídkách Bohumila Hrabala. Mimochodem, víte, že se tento autor pomalu, ale jistě sává ve světě největším a nejznámějším českým spisovatelem? Tak teď to víte. Hrabal je jedinečný. Tím, jak psal, i tím, o čem psal. Byl fascinován tajemstvím a skrytou krásou nehezkých míst, všedních věcí a malých lidských osudů. Přes svůj psací stroj horečně hledal způsob, jak přenést své okouzlení na nás. Podroboval při tom češtinu zatěžkávacím zkouškám, zda je tohoto přenosu schopna. Jsem přesvědčen, že ji prověřil dokonale, a nezávidím překladatelům do jiných jazyků jejich těžký úkol. Povídka je dobrý literární útvar. Svou krátkostí nutí autora k hutnosti. Slovo v povídce jako by mělo větší specifickou váhu než v románu. Byl bych rád, kdybyste si na Hrabalových slovech pochutnali stejně jako herci, kteří je pronášejí. Přibalili jsme jednu lahůdku: povídku, kterou čte sám Bohumil Hrabal. Když k tomu všemu ještě dodám, že veškerý výtěžek z prodeje tohoto CD jde na pomoc vozíčkářům. Můžu vám spolu s jednou Hrabalovou postavou už jen říci: „Nekupte to…“ (Zdeněk Svěrák)

Lit.: anonym: Zemřel Josef Abrhám. Připomeňte si jeho rozhlasové herectví v povídce Křtiny 1947 od Bohumila Hrabala. In web ČRo 3 Vltava, 17. květen 2022 (článek). – Cit.: Ve věku 82 let zemřel v úterý Josef Abrhám. Informaci potvrdil režisér Jan Kačer. Jeden z nejpopulárnějších českých herců spojil svou kariéru především s Činoherním klubem, příležitost mu nabídl film, kde vytvořil řadu legendárních rolí. Jeho rozhlasové herectví si můžete připomenout v povídce Křtiny 1947 od Bohumila Hrabala. Nechybí tu pro Hrabala typická fascinace tajemstvím a skrytou krásou nehezkých míst, všedních věcí a malých lidských osudů. (…)

Josef Abrhám se narodil 14. prosince 1939 ve Zlíně. Vystudoval pražskou DAMU, pak krátce působil v Divadle na Vinohradech a od roku 1965 patřil k hlavním hereckým osobnostem Činoherního klubu v Praze / hrál v inscenacích Pension pro svobodné pány, Revizor, Višňový sad, Candid, Popraska na laguně, Tři v tom, Hráči, Bez roucha a také ve dvou hrách Václava Havla – v Audienci a Žebrácké opeře.

První filmovou roli získal ve studentském snímku Věry Chytilové Strop. Od šedesátých let pak ztvárnil role ve filmech Každý den odvahu, Dita Saxová či Pension pro svobodné pány.  Od sedmdesátých let se pak často objevoval ve filmových komediích dvojice Smoljak – Svěrák a televizních seriálech / například Nemocnice na kraji města, Cirkus Humberto, Hraběnky.

V roce 2020 získal Josef Abrhám CENU THÁLIE za celoživotní mistrovství v činohře. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress