Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jiří Kafka. Realizace Josef Cincibus. Hrají členové Symfonického orchestru Čs. rozhlasu, nastudoval Mojmír Smékal. Režie Miloslav Disman.

Osoby a obsazení: medvídek Kulda Kulíšek (Jaromír Hanzlík), pejsek Hafík Tkanička (Jaroslav Kepka), medvěd Chlupáč (František Hanus), tulák (Zdeněk Řehoř), vyprávěč (Vlastimil Brodský). Spoluúčinkuje Činoherní sbor Čs. rozhlasu a Dismanův rozhlasový dětský soubor.

Vydal Supraphon v roce 1971 (1 LP, 0 18 0775 G).

István Örkény. Tragikomedie o 2 dějstvích. Překlad Ida de Vries a František Stier. Hudba Ferenc Liszt, hraje Česká filharmonie, řídí Alois Klíma, sóla: Jan Holý, housle; Milan Baginský, klavír. Režie divadelního představení Gábor Székely. Zvuková a hudební koláž Jan Holý, 1983. Zvuk, střih a mixáž Jiří Bartoš, 1983. Sleeve-note Jiří Lexa, 1983. Cove design Stanislav Lorenc, 1983. Photos Jaromír Svoboda, Jan Vojáček, 1983, 2003. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová, 1983. Cover design Dan Vlachynský, 2003. Režie zvukového záznamu Jiří Šrámek.

Osoby a obsazení: Erži Orbánová (Dana Medřická), Gizela, její sestra (Vlasta Fabianová), Ilona, její dcera (Naděžda Gajerová), Jóži, Ilonin manžel (Miroslav Doležal), Viktor Molnár, operní pěvec na penzi (Jiří Sovák), Myška, Eržina sousedka (Luba Skořepová), Pavla Krausová (Vlasta Matulová), Adelaida Brucknerová, Viktorova matka (Marie Glázrová) a číšník (Eduard Pavlíček).

Natočeno pro Supraphon 22. 5. – 15. 3. 1982 ve studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1983 (3 x LP, SU 1118 3811-13 G). Zkrácenou verzi vydal František Rychtařík v roce 2003 (1 CD, LK 1195-2, 73:14).

Rozhlasové uvedení 22. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště. Repríza 11. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama k 100. výročí narození D. Medřické.

Pozn.: Divadelní premiéra 7. 2. 1974.

Obsah CD 2003:  1. Prolog, Konflikt v mlékárně, Setkání s Pavlou (8:01), 2. Problémy se sousedovic kočkou, Klobouk paní Matušové (12:15), 3. Neshody s Gizou (4:35), 4. Fotografie z mládí, Večeře s Viktorem (12:31), 5. Přípravy na koncert (5:37), 6. Viktor Molnár nachytán, přiznání (18:14), 7. Vyprávění o nádhermém pohřbu, Gizela se vrací, Epilog (11:56).

Lit.: Venclová, Renata: István Örkény: Kočičí hra. In web ČRo 3 Vltava, 22. červen 2019 (článek). – Cit.:  Erži Orbánová živelná a svérázná hrdinka v budapešťském činžáku a její sestra upoutaná na vozíček v žijící v emigraci v Mnichově. To jsou hlavní hrdinky populární Örkényho hry s Danou Medřickou a Vlastou Fabianovou v hlavních rolích.

Dojemný příběh Erži a Gízy odehrávající se v komunistickém Maďarsku napsal Örkény původně jako novelu, teprve v roce 1963 ji přepracoval do podoby divadelní hry. Do českého povědomí se zapsala především díky legendárnímu zpracování Národního divadla v Praze, které se dočkalo neuvěřitelných 403 repríz. Excelovaly v něm Dana Medřická s Vlastou Fabiánovou. Divadelní představení v Tylově (dnes Stavovském) divadle se hrálo od premiéry 7. února 1974 do prosince 1982.

První velký úspěch Daně Medřické přinesla role Slávky Hlubinové ve Šrámkově Měsíci nad řekou, kterou hrála na jevištích v Plzni i Praze i ve stejnojmenném filmu Václava Kršky z roku 1953.

Tato postava se pak na dlouhou dobu stala její nejvýraznější filmovou rolí. Další příležitosti jí nabídly například filmy Ošklivá slečna (režie Miroslav Hubáček), Návrat ztraceného syna (režie Evald Schorm), Kdo chce zabít Jessii? (režie Václav Vorlíček). Zaslouženou popularitu ji přinesly televizní inscenace a seriály Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Taková normální rodinka, Byl jednou jeden dům a Nemocnice na kraji města.

Na scéně Městských divadel pražských v letech 1954-1959 a Národního divadla 1959-1983 vytvořila desítky různorodých ženských postav světového repertoáru. Její interpretace se vyznačovaly neokázalostí, prostou i jedinečnou schopností vystihnout komické i tragikomické charaktery. K jejím životním rolím patřila Blanche v Tramvaji do stanice Touha T. Williamse, Líza z Nashova Obchodníka s deštěm, titulní role v Brechtově Matce Kuráži, ale především právě Erži Orbánová. (…)

Josef Kolář. Dramatizace Josef Kolář a Petr Prchal. Hudba a text Marek Eben, hrají Kryštof Eben, piano; David Eben, klarinet; Pavel Steidl, kytara; Míla Totter, harmonika; Martin Rychta, bicí nástroje. Režie Jan Jiráň.

Osoby a obsazení: kocourek Modroočko (Martin Dejdar), Zelenoočka (Lucie Bílá), Natrhouško (Vladimír Kratina), Zrzunda (Ondřej Havelka), Kiki (Jitka Schneiderová), Krtek (Jiří Schmitzer), křeček (Marek Eben), Mici Angora (Miroslav Vladyka).

Obsah: 1. Kocour Modroočko, 2. Komu se nele a nele a nelení (píseň křečka), 3. Křeček, 4. Zelenoočka, 5. Smutný kočičí život (blues kočky Zelenoočky), 6. Rozloučení se Zelenoočkou, 7. Bělovous Zrzunda, 8. To se mi to prima ťape (píseň Modroočka), 9. Natrhouško, 10. Jak se má kocour prát, 11. Tlapky klást potichu (duet Zrzundy a Modroočka), 12. Měsíc, 13. Kočičí jazz, 14. Kočky, to byl včera sešup…, 15. Polštářky tvých tlapek (duet Natrhouško a Zelenoočky), 16. Krtek, 17. V podzemí, v podzemí (píseň krtka), 18. Jak vypadají žížaly, 19. Modroočko zachránce, 20. S Kiki jsou potíže, 21. Tlapky klást potichu (duet Kiki a Modroočka), 22. Zrzunda se stydí, 23. To se mi to príma ťape, 24. Miska na mléko, 25. Volba vedoucího zpěvu, 26. Kočičí jazz.

Natočeno pro B&M Music v roce 1999.

Pozn.: Další projekt režiséra J. Jiráně věnovaný dětem vznikl na základě populární dětské knížky J. Koláře Z deníku kocoura Modroočka. Její zdramatizovaná podoba byla před lety uvedena v pražské Viole a velice nápadité písničky k ní tehdy napsal M. Eben. Ty také na albu zaznívají a spolu s textem tvoří velmi kompaktní celek.

Václav Čtvrtek. Hudba Milan Baginský, soubor sólistů řídí autor. Odpovědný redaktor Tomáš Vondrovic. Hudební režie Libor Mathauser. Zvuková režie, střih a mixáž Jiří Bartoš. Režie Josef Hajdučík.

Osoby a obsazení: vypravěč (Václav Voska), kněžna (Jiřina Petrovická), kníže (Svatopluk Beneš), císař (Oldřich Musil), Kuba (Svatopluk Skopal) a Stáza (Sylva Sequensová).

Natočeno 6. – 29. 6. 1979 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1979 (2 LP, Su 1218 0461-62 X-F) v edici Z knížek Albatrosu (3). Reedice Supraphonline 3. 11. 2017 (MP3).

Pozn.: Na deskách vyšlo v roce 1979 mono, reedice v MP3 vyšla ve stereu.

Pozn. 2: Pohádka Václava Čtvrtka „Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni“ vypráví příběh ševcovského tovaryše Kuby z Jičína a jeho bitvy s tlustým nafoukaným správcem jičínského zámku Kolomajznou o svoji milou Stázinu.
Než švec Kuba a jaho milá Stázina ke štěstí přijdou, musí překonat mnohé nástrahy a nebezpečí. Vydatně mu v této „vojně o červenou sukni“ pomáhají vodník Čepeček, Česílko, Kebule a víla Andulka.  Jak to nakonec dopadne? Bude se Stázinka vdávat? Nechte se překvapit…
Původní 2LP album vydal Supraphon v roce 1979 – nyní vychází titul poprvé digitálně! (anotace)

Realizace Jiří Šrámek. Zvuková režie Adolf Řípa. Střih Martin Kusák a Vladimír Novák. Mixáž Jiří Bartoš a Martin Kusák.

1. Osvald Zahradník: Překroč svůj stín. Úryvky ze hry. Hudba Josef Smetana. Orchestr Městských divadel pražských řídí autor. Výběr scén a režie Ivan Weiss.

Osoby a obsazení: Martin (Václav Postránecký), Ďáďa (Jaroslav Cmíral), Eva (Dana Syslová), statik (František Němec), Karol (Otto Lackovič) a Miro (Viktor Preiss).

2. Alexandr Štejn: V zajetí času. Fantazie na témata Vsevoloda Višněvského. Hudba Petr Růžička, Orchestr Divadla na Vinohradech řídí autor. Vybral a sestavil Jan Strejček. Režie Jan Strejček.

Osoby a obsazení:  Larisa (Jiřina Švorcová), pohlavár (Josef Bláha), Tulák moří (Milan Klásek), Sípák (Vladimír Bičík), Poďobaný (Jaroslav Satoranský), Bering (Jiří Plachý), starý námořník (Oldřich Lukeš).

Natočeno 27. 9. 1974 (Překroč svůj stín) a 25. 3. 1975 (V zajetí času). Vydal Supraphon v roce 1975 (1 LP, Su 1 18 1658 G, stereo). Reedice Supraphonline, 31. 8. 2021 (MP3, VT 0252-2).

Realizace Jiří Šrámek a Jarmila Bezděková. Zvuková režie Adolf Řípa. Střih a mixáž Jiří Bartoš. Sleeve-note Zdeněk Kaloč, 1972. Režie Zdeněk Kaloč (1), Miroslav Vildman (2) a František Miška (3).

Účinkují Stanislava Strobachová, Rudolf Chromek, Miroslav Středa, Ladislav Lakomý, Boleslav Roček, Leopold Franc, Libuše Geprtová, Jaroslav Dufek, Lenka Loubalová, Eva Miláčková, Jiří Štěpnička, Štěpán Bulejko, Svatopluk Beneš, František Němec, Jaroslav Raušer, Felix Le Breux, Jaroslava Adamová, Václav Postránecký, Libuše Švormová.

Nahráno v březnu – říjnu 1972 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1972 (1 LP, 118 1220 G). Reedice 25. 8. 2023 (Supraphonline, VT 2110-2).

1. Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Montáž scén. Překlad Jaroslav Hulák. Dramatizace a režie Zdeněk Kaloč. Na housle hraje Jiří Najbert.
Osoby a obsazení: voiceband (Jana Benešová, Jana Hlaváčková, Karel Kabíček, Jarmila Lázničková, Arnoštka Mohelská, Boleslav Roček a Stanislava Strobachová), Darja Alexejevna (Stanislava Strobachová), Lebeděv (Rudolf Chromek), Ippolit (Miroslav Středa), Kníže L. N. Myškin (Ladislav Lakomý), Keller (Boleslav Roček),  Ferdyščenko (Leopold Franc),  Nastasja F. Baraškovová (Libuše Geprtová),  Semjonič Rogožin (Jaroslav Dufek).
Z repertoáru Státního divadla v Brně.

2. Ferenc Molnár: Balada od kolotoče (Liliom)
Hra o 7 obrazech, scéna z 1. obrazu. Překlad Jaromír Tomeček. Úprava Gerik Císař. Režie Miroslav Vildman.
Osoby a obsazení: Máry (Lenka Loubalová), Julča (Eva Miláčková), Ondřej Závodský zvaný Liliom (Jiří Štěpnička).
Z repertoáru Divadla Vítězného února v Hradci Králové.

3. Peter Barnes: Čtrnáctý hrabě Gurney (Vládnoucí třída)
Komedie o 2 dílech; ukázky z 1. dílu. Překlad Ota Ornest. Režie František Miška.
Osoby a obsazení: Matthew Peake (Štěpán Bulejko),  Daniel Tucker (Svatopluk Beneš),  Dinsdale Gurney (František Němec),  biskup Lamptnon (Jaroslav Raušer),  baron Charles Gurney (Felix Le Breux), baronka Claire Gurneyová (Jaroslava Adamová),  14.hrabě Gurney (Václav Postránecký), Grace Shelleyová (Libuše Švormová).
Z repertoáru Městských divadel pražských.

Nahráno v březnu-říjnu 1972 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1972 (1 LP Su 118 1220 G).

Lit.: Kaloč, Zdeněk – Průša, Petr: „Inscenace, které zaujaly (III)“ (sleevenote). – Cit.: DOSTOJEVSKÉHO KNÍŽE MYŠKIN – filantrop tvořený zcela podle křesťanského ideálu: na urážky, ponižování a křivdu odpovídá laskavým úsměvem a pokorou; nepoznal ženu a fyzickému styku s ní se vyhýbá. Můžeme uvěřit v existenci takového člověka? Nevěří v ni ani spisovatel a zatíží ho duševní chorobou. Dokonale krásný idiot – paradox, který je výrazem rozpornosti Dostojevského myslitele a Dostojevského básníka…Dostojevský dochází k ohromujícímu poznání: jeho hrdina měl být prototypem dobra, ale stal se příčinou neštěstí druhých. Ideál se zbortil, neboť už od začátku stál na hliněných nohou. Dostojevskij ztroskotal, neboť – slovy Ejzenštejnovými – společenská filantropie nespočívá v lítosti, nýbrž v přetváření. Proč tedy s IDIOTEM na jeviště? Dostojevského ztroskotání je velkolepé a krásné. Podobá se o pokusu o sestrojení perpetua mobile, při němž byl objeven zákon o zachování energie. Výchozí hypotéza potvrzena nebyla, ale byl nalezen důkaz k jejímu vyvrácení. Umělecká pravda vítězí nad subjektivní názorovou doktrínou. Brněnská inscenace zkoumá rozhodující okamžiky, které vedly k tomuto výsledku: prostředkem tohoto zkoumání je „tušené psychodrama“…
DÍLO FERENCE MOLNÁRA (1878-1952), maďarského novináře, spisovatele a dramatika, je typické dítě složitých národnostních a politických poměrů Rakousko-Uherska. BALADA OD KOLOTOČE vypravuje o nešťastné lásce služtičky k perifernímu krasavci Zavockému, zvanému Liliom (tak se také původně hra jmenuje). Pod banální sentimentalitou příběhu se rozvíjí barvitý obraz tehdejší budapešťské periferie: kouzelný svět ohrad, hospůdek ve dvoře a pod platany, svět stísněných bytů a dřevěných bud, kde se tísnily dělnické rodiny. Společné rysy rakousko-uherských velkoměst dovolily přenést hru i postavy do Prahy. Hudba a písnička dotváří atmosféru prostředí, ale také apeluje a účinně promlouvá o lásce a bídě lidí z periferie…Inscenace Miroslava Vildmana přistupuje ke hře se značným nadhledem a její jednotlivé motivy uvádí do nových souvislostí. V novém uměleckém celku inspirovaném lidovými morytáty, jejich naivitou i hlubokým citovým obsahem, zazní Molnárova hra jako velké a přitažlivé podobenství o člověku. Všemi svými prostředky tlumočí krásný pocit, za který dobré umění bojuje už věky: závratně sladké je – žít.
DRAMATIK PETER BARNES je objev anglické divadelní kritiky let 1969-1970. Do té doby byl znám jako filmový kritik, scénárista a povídkář. Byl tak úspěšný, že se na dva roky finančně zabezpečil a mohl se pustit do práce na divadelní hře Čtrnáctý hrabě Gurney (původní název Vládnoucí třída). Dílo je označeno jako barokní komedie o dvou dílech…Hra vypravuje příběh dědice po zemřelém hraběti. Z otce udělala podivína úcta k tradicím, puritánství a aristokratická noblesnost. Syn – čtrnáctý hrabě Gurney – je rozpolcená osobnost; v první části hry hlásá ke zděšení „normálního“ ziskuchtivého příbuzenstva lásku a zase jen lásku a ztotožňuje se s Kristem a Bohem. V druhé části hry je domněle vyléčen – a jeho „zdravý“ egocentrismus ho žene do role vládce, tentokrát však ne Krista, ale Diktátora, zbabělého vraha a zrádce. V závěru hry se zcela zákonitě objevuje obraz fašismu. Peter Barnes nepovažuje svou hru za pouhý výpad proti britské aristokracii a třídním výsadám, nýbrž za jakýsi širší pohled na společnost jako celek. Na společnost, která uctívá vnější okázalost a pro kterou „jemnocit, láska a něžnost jsou abnormální odchylky“.

Alexandre Dumas. Režie a dramatizace Jiří Horčička. Zvuk a střih a mixáž Jiří Bartoš. Hudba Vladimír Truc a Alois Palouček (koláž Petr Kozel). Hraje Studiový orchestr, řídí Vladimír Truc, a Soubor sólistů, řídí Alois Palouček. Sleeve note Jiří Horčička, 1984. Cover design Václav Rytina, 1984. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová, 1984. Úprava původního snímku (krácení) Jiří Tušl, 2005. Konečná zvuková úprava Martin Kusák, 2005. Producent Jiří Tušl, 2005.

Osoby a obsazení: vyprávěč (Jiří Šrámek), Edmond Dantes, později hrabě Monte Christo (Pavel Soukup), Dantes, jeho otec (Ladislav Pešek), Mercedes (Růžena Merunková), Fernand Mondego (Vladimír Brabec), Caderousse (Ladislav Mrkvička), Caderoussova žena (Alena Vránová), de Villefort, prokurátor (Viktor Preiss), Noirtier, jeho otec (Rudolf Hrušínský st.), abbé Faria (Martin Růžek), Jacopo (Alois Švehlík), Peppino (Pavel Pípal), Morrel, majitel rejdařství (Bedřich Prokoš), slečna Morrelová, jeho dcera (Helena Friedrichová), de Saint-Méran (Čestmír Řanda), Renata, jeho dcera (Eva Hudečková),  Haydé (Zora Jandová), Albert, Mondegův syn (David Vejražka), Albertovi přátelé (Michal Pešek, Miroslav Středa, Ivan Richter), Bruno (Jindřich Hinke), slečna Piccardová (Jaroslava Adamová), Bertuccio (Miroslav Moravec), tajemník (Miroslav Zounar), Napoleon (Vladimír Ráž), klenotník (Bohumil Bezouška), ředitel věznice (Josef Větrovec), dozorce (Bohumil Pastorek), notář / komisař (Oldřich Janovský), nájemnice (Jana Hermachová), dozorce / kněz (Vladimír Čech), kapitán lodi / úředník policie (Jan Pohan), policista / pán na plese (Ladislav Kazda), policista / pán na plese (Josef Velda), dáma na plese (Eva Vosková), dáma na plese (Hana Brothánková), inspektor / ředitel přístavu (František Vicena), předseda sněmovny (Miroslav Doležal), předseda soudu (Josef Patočka), novinář (Bohumil Švarc), „profesor“ (Ivo Gübel), muži v krčmě (Vladimír Krška a Zdeněk Kutil).

Natočeno ve Studiu Lucerna 21. 11. – 2. 12. 1983. Vydal Supraphon v roce 1985 (3xLP; Supralong 1218 0681-83 X-F; 189 min.). Reedice Supraphon v roce 2005 v edici Za dobrodružstvím (2 CD, zkrácená verze, SU 5151-2 812, 148:54). Reedice Supraphon 2008 (3 CD, nezkrácená verze, SU 5867-2 833, 3:22:49).

Pozn.: Věnovánu Jeanu Maraisovi.

Obsah (2008): CD 1 – 1. Spiknutí (15:02), 2. Na scénu vstupuje pan Villefort (10:12), 3. Oklamán a zavržen (8:03), 4. Edmond Dantes je pro svět mrtev (10:59), 5. Vězněm na ostrově If (3:54), 6. Abbé Faria (15:29); CD 2 – 1. Svoboda a ostrov Monte Christo (5:00), 2. Poklad začíná plnit své poslání (7:26), 3. Caderousse (14:04), 4. Hrabě Monte Christo bere spravedlnost do svých rukou (15:12), 5. Maškarní ples v Opeře (08:26), 6. Albert de Morcerf (10:57), 7. Dům v Auteuili (7:31); CD 3 – 1. Tajemství pana de Villefort (7:07), 2. Prokurátorův levoboček (8:04), 3. Znovu na ostrově If (5:37), 4. Haidé, dcera janinského paši (4:17), 5. Vikomt Andrea Cavalcanti (6:15), 6. Láska a žárlivost (7:46), 7. Vyrovnání s Caderoussem (6:52), 8. Konec pana de Villefort (6:24), 9. Zbývá Fernand Mondego (12:45), 10. Nový začátek (5:18).

Obal CD (2008):

Lit.: -br-: Tajemný mstitel. In Divadelní noviny 13/2008, s. 2 (recenze). – Cit.: Radioservis vydal trojcédéčko se záznamem rozhlasové podoby slavného dobrodružného románu Alexandra Dumase Hrabě Monte Christo. Zvuková podoba pochází z roku 1983 a režisér Jiří Horčička ve třech hodinách obdivuhodně zvládnul všechny zákruty bohaté fabule, přičemž se mu nevytratila tajemně romantická atmosféra. Pracoval na díle dokonce se dvěma hudebními skladateli (Alois Palouček a Vladimír Truc), v úsporné dramatizaci dal i v epizodách vyniknout mistrovským kreacím (Rudolf Hrušínský, Ladislav Pešek), hlavní role na výbornou odvedli ještě nezrutinizovaný Pavel Soukup, Růžena Merunková, Viktor Preiss, Vladimír Brabec, Ladislav Mrkvička. Za zmínku stojí využití vypravěče (Jiří Šrámek), který se jako komentátor objevuje v neočekávaných momentech kompozice.