Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Zdeněk Rotrekl. Patnáctidílná četba na pokračování. Ze stejnojmenného románu připravila Jitka Uhdeová. Účinkuje Igor Bareš. Režie Petr Dufek.

Nastudovalo Brno v roce 2002. Repríza 31. 5. – 14. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 15 x cca 25 min.).

Lit.: Uhdeová, Jitka: Zdeněk Rotrekl: Světlo přichází potmě. Sugestivní obraz lidských osudů z druhé poloviny 20. století. In web ČRo 3 Vltava, 2. červen 2023 (článek). – Cit.:V jediném Rotreklově románu, Světlo přichází potmě, autor v mnohovrstevnatém, částečně autobiografickém vyprávění, střídavě doplněném o lyrické záznamy snů, citáty, reminiscence, odkazy či dobové dokumenty a protknutém příznačnou barokní imaginací, reflektuje v kulisách města Brna, ale i v československých komunistických vězeních a pracovních táborech historické události a peripetie druhé poloviny dvacátého století. (…)

Básník, publicista a literární historik Zdeněk Rotrekl (1. 10. 1920, Brno – 9. 6. 2013, tamtéž) neměl lehký život. Za nacistické okupace byl totálně nasazen v Německu, v roce 1945 začal studovat na vysoké škole, v roce 1948 však byl vyloučen ze studia a o rok později odsouzen k trestu smrti. Tento rozsudek byl pak změněn na doživotní vězení. Propuštěn byl až v roce 1962. V období tzv. normalizace se aktivně podílel na nejrůznějších disidentských aktivitách, zvláště při vydávání samizdatových publikací. Patřil k zakládajícím signatářům manifestu Demokracii pro všechny Hnutí za občanskou svobodu (1988).

Román Světlo přichází potmě začal autor psát na začátku roku 2000; podává v něm sugestivní obraz jedinečných lidských osudů, které byly zasaženy všemi tragickými událostmi posledních šedesáti let českých dějin. Kniha vyšla v roce 2001 v brněnském nakl. Atlantis jako druhý díl Spisů Z. Rotrekla a hned v roce 2002 vznikla v Českém rozhlasu z tohoto textu patnáctidílná četba na pokračování.

Ivan Binar. Četba na pokračování. Připravil Ivan Motýl. Dramaturgie Eva Lenartová. Zvukový mistr Aleš Huber. Režie Tomáš Soldán.

Čte David Viktora.

Nastudovala Ostrava v roce 2023. Premiéra 1. dílu 21. 5. 2023 (ČRo Ostrava, 15:30 h.) v cyklu Rozhlasové listování. Repríza 1. dílu 11. 8. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Z Opavy do Ostravy (27:48) – 2. Divadélko Pod Okapem (27:55) – 3. Vojna není kojná (25:06) – 4. Evropan (26:36) – 5. 1968 (27:13) – 6.  Setkání v Leskovci (26:18) – 7.  Na Krajzáku (25:50) – 8. 12 měsíců nepodmíněně (28:32) – 9. Amnestie (26:54) – 10. Do Vídně! (26:47).

Lit.: Lenartová, Eva: Ivan Binar: Kudy? Tudy! Jak se žilo v socialistické Ostravě 60. a 70. let. In web ČRo Ostrava, 29. květen 2023 (článek). – Cit.: Volné pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Tentokrát Ivan Binar líčí svoje ostravské osudy až do vynucené emigrace.

Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě?

Autentickou odpověď můžeme najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem nejpodstatnějšího spisovatelova rozhodnutí, vynucené emigrace, která následovala po podpisu Charty 77, a také kolem kauzy odsouzení členů Divadélka Waterloo a jejich muzikálové parodie Syn pluku.

Josef Strnadel. Četba na pokračování. Sto let staré obrázky z valašských kotárů a dědin. Připravila Eva Lenartová. Zvukový mistr Vojtěch Dluhý. Režie Tomáš Soldán.

Čte Stanislav Šárský.

Nastudovala Ostrava v roce 2023. Premiéra 1. dílu 16. 4. 2023 (ČRo Ostrava, 15:30 h.) v cyklu Rozhlasové listování.

Obsah: 1. Jaro jde pod hory (28:29) – 2. Lysena (28:28) – 3. Lulkyně (28:22) – 4. Šimunka (28:36).

Lit.: Lenartová, Eva: Josef Strnadel: Rok pod horami. Sto let staré obrázky z valašských kotárů a dědin. In web ČRo Ostrava, 7. květen 2023 (článek). – Cit.: Sto let staré obrázky z valašských kotárů a dědin.  Tak zní podtitul čtyřdílné četby z půvabné knížky valašského prozaika Josefa Strnadela Rok pod horami. V rytmu církevního roku a ročních období zachytil autor prostý život na valašských kotárech. (…)

Žili, byli čtyři bratři. Všichni se narodili v prvních desetiletích 20. století v dřevěné chalupě v Trojanovicích pod Mjaším, u staré cesty z Frenštátu přes Malou Ráztoku na Radhošť. Od poloviny 18. století tam bydleli pasekáři a dřevorubci, kteří si později začali přivydělávat na nuzné živobytí tkalcovstvím. Žila tu také rodina Kneblova, do níž se sňatkem s dcerou Anežkou, přiženil Filip Strnadel ze staré salašnické rodiny. Postupně se jim narodili čtyři synové. V roce 1907 přišel na svět Bohumír, nadaný vypravěč a spisovatel, který později přijme jméno Četyna. Tři roky po Bohumírovi se narodil malíř Antonín. Za další dvě léta k nim přibyl Josef, horlivý čtenář, který taktéž propadl světu literatury. A rok po první světové válce, doplnil čtveřici bratrů Václav, budoucí tkadlec.

(more…)

George Agathonikiadis. Stavrosův poklidný život v Řecku naruší příjezd dávného přítele Erika. Díky tomuto setkání ožívají staré vzpomínky na dětství strávené v Československu, současnost se prolíná s minulostí, zdánlivě všední situace ze sluncem zalité přímořské krajiny se střídají s dlouho zapomenutými zážitky a úvahami o životě. Četbu pro rozhlas připravila Jana Nováková. Režie autor.

Účinkuje Miroslav Donutil.

Natočeno 2023. Premiéra 22. – 26. 5. 2023 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Lit.: anonym: Mramorové sny. Poetická zpověď člověka, který miluje život se vším, co přichází. Čte Miroslav Donutil. In web ČRo 2 Praha, 24. květen 2023 (anotace). – Cit.: Po úspěšné knize Na Moravě nerostou olivy přichází filmový režisér a scenárista řeckého původu George Agathonikiadis se svými Mramorovými sny. Stavrosův poklidný život v Řecku naruší příjezd dávného přítele Erika. Díky tomuto setkání ožívají staré vzpomínky na dětství v Československu, současnost se prolíná s minulostí, zdánlivě všední situace ze sluncem zalité přímořské krajiny se střídají s dlouho zapomenutými zážitky a úvahami o životě. (…)

Jarmila Pospíšilová. Četba na pokračování. Připravila Eva Lenartová. Zvukový mistr Zdeněk Prchlík. Režie Tomáš Soldán.

Čte Olga Kaštická-Zimmermannová.

Nastudovala Olomouc v roce 2023. Premiéra 2. – 21. 4. 2023 (ČRo Olomouc, 18:04 h.) v cyklu Počteníčko.

Lit.: ele (= Lenartová, Eva) – Soldán, Tomáš: Jarmila Pospíšilová: Pod Palcem. Bývalý policista v roli starosty řeší vraždu kontroverzního sběratele. In web ČRo Olomouc, 22. květen 2023 (článek). – Cit.: Vysloužilý policista Viktor Palec se souhrou okolností stane starostou v malé obci, do které se přestěhoval, aby tam v klidu trávil předčasnou penzi. 

(more…)

Tereza Brdečková. Četba na pokračování. Připravila Tereza Brdečková. Dramaturgie Eva Lenartová. Režie Tomáš Soldán.

Účinkují Alena Sasínová-Polarczyk, Magdaléna Holcová a Norbert Lichý.

Natočeno 2023. Premiéra 1. dílu 22. 5. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Tři generace žen Jana Wericha: manželka Zdenka, dcera Jana a vnučka Zdenka, řečená Fanča. Tři chytré, schopné a vtipné souputnice byly pro Wericha tím nejcennějším, co na světě měl – vedle svého publika. Tereza Brdečková spolu s Fančou provázejí čtenáře třígeneračním příběhem o životním údělu žen a současně o hlubokých vnitřních rozporech umělců v Československu. Kniha čerpá z dosud nepublikované rodinné korespondence a z Werichových soukromých deníků z let 1958-1974, z archivů i vzpomínek. (anotace)

3. Ve třetím pokračování se dozvídáme, jak se Werich i se Zdeňkou a dcerou Janou vrátili po válce do Československa. Nevíme, jak a kdy se Zdeňka dozvěděla, že její příbuzní zemřeli v koncentračních táborech, její osobní dopisy se nezachovaly. Na skok se do vlasti vrací i Voskovec se svou americkou manželkou. Politicky ale v Československu přituhuje a ideální není ani soužití Werichových a Voskovcových. Jiří se ženou odjíždí do Paříže a s Janem přerušuje na několik let styky. Do bytu po Voskovcovi se stěhuje básník František (sic!) Holan.

4. Jan Werich se v roce 1949 přesunuje na Barrandov. Spolupracuje s mladým Jiřím Brdečkou. Jana se hlásí na DAMU, její herecký osud je ale poznamenaný jejím původem. Po osmi letech se Werich v Londýně potkává s Voskovcem. Dozvídáme se také o tom, jaká byla situace v Československu. Zazní i dosud nezveřejněné úryvky z rodinné korespondence.

5. Jana absolvuje DAMU a nastupuje do divadla v Uherském Hradišti. Poprvé v životě nepodává rodičům pravidelné hlášení. V pátém pokračování se dozvídáme o cestě Jana a Jany po Itálii, po ní už bylo pro Janu Slovácké divadlo malé. Přechází do Městského divadle v Kolíně. seznamuje se tam s herečkou Jitkou Frantovou, která byla – což Jana netušila – velmi aktivní agentkou StB.

6. V roce 1960 odchází Werich z divadla ABC. Bere si roční dovolenou, o které ví, že je jeho divadelním koncem. V tu chvíli ale přichází na řadu Werichova televizní kariéra. A dcera Jana jde s ním, odchází z divadla Rokoko a nastupuje na Barrandov. V šestém díle se ale dozvídáme také o tom, jak Zdeňka a Jana přijali a prožívali Werichovu nemoc – rakovinu hrtanu.

7. Jana překládá, dodnes jsou mnohé divadelní hry známé jen v jejím překladu. Autorka vzpomíná i na své dětství a na to, jak fungovala rodina a partnerství v šedesátých letech. A Jana se potkává s Jiřím Kvapilem a tak se na scénu dostává vnučka Jana Wericha – Zdeňka zvaná Fanča.

8. Mezi Janem a Zdeňkou se cosi kazí. Oba se o tom zmiňují v dopisech Jiřímu Voskovcovi. Zdeňka stále častěji sahá po skleničce. A do toho přichází srpen 1968. Jan odlétá do USA a Zdeňka zůstává v Praze. V Americe ale Werich onemocní rozedmou plic. Na kariéru v tu chvíli není ani pomyšlení, místo toho se vrací do Československa. Tato zdravotní indispozice ale manžele znovu spojí.

9. Jana jede pro otce do Spojených států, nebýt Fanči a manžela, ráda by tam zůstala. Jan Werich se stává víc dědečkem. V roce 1969 začínají komunisté Wericha ignorovat. Zdeňka má stále větší problémy s alkoholismem a do problémů s pitím opět spadl i Janin manžel Jiří Kvapil.

10. StB sleduje všechny, kteří Werichovi navštěvují. Jana se i s Fančou a manželem přestěhovala k rodičům, aby se mohla starat o nemocného otce. Kvapil ale neustálé kousavé poznámky tchána nevydržel, našel si jinou ženu a od Jany odešel. Fanča nastupuje do školy.

11. Zdraví Jana a Zdeňky se zhoršuje, Werich přichází o sluch. Zvláštním způsobem se dostává jeho podpis pod antichartu. A Fanča začíná účinkovat v dětských rolích v Semaforu. V jedenáctém díle se také dozvídáme, jak se Fanča společně se synem Jiřího Suchého a dvojčaty Formanovými dostala na prázdniny do USA.

12. Zdeňka umřela, Jana je nemocná, Werich umírá 31.10. 1980. Fanča se stěhuje na Prosek k matčině kamarádce Daně Pakové, protože Jana nastupuje do nemocnice, ze které už se nevrátí. Voskovec plánuje, že si Fanču vezme do Ameriky, ale i on umírá. V závěrečném dílu se také dozvídáme, jak to bylo se Zdeňkou Kvapilovou alias Fančou dál.

Lit.: Lenartová, Eva – Brdečková, Tereza: Tereza Brdečková: O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. Osudy tří generací žen slavného herce. In web ČRo Plus, 25. květen 2023 (článek). – Cit.: Tři generace žen Jana Wericha: manželka Zdenka, dcera Jana a vnučka Zdenka, řečená Fanča. Tři chytré, schopné a vtipné souputnice byly pro Wericha tím nejcennějším, co na světě měl – vedle svého publika. Tereza Brdečková spolu s Fančou provázejí čtenáře třígeneračním příběhem o životním údělu žen a současně o hlubokých vnitřních rozporech umělců v Československu.

Kniha čerpá z dosud nepublikované rodinné korespondence a z Werichových soukromých deníků z let 1958-1974, z archivů i vzpomínek. (…)

„Nápad na napsání téhle knížky vznikl po několika večerech strávených nad starými fotografiemi a dopisy a také v rozhovorech a vzpomínkách se starými přáteli. Hledali jsme nezkreslený pohled na život u nás na Kampě. Jak to vlastně všechno bylo? Jan měl vždycky tolik možností se vyjádřit. Ale já jsem chtěla dát slovo i své mámě Janě a babičce Zdeničce. Mám velkou radost z toho, jak se to podařilo, a tuším, že naši ji mají tam někde také,“ říká vnučka Zdenka, řečená Fanča.

„Neviděla jsem Fanču třicet osm let. Stejně jako ona jsem dlouho se světem svých rodičů nechtěla mít nic společného a vrátila jsem se k němu až po padesátce, když jsem byla sama kompletní a jiná než oni – nebo jsem si to aspoň myslela. Na podzim roku 1919 sehnala scenáristka Tereza Nováková, autorka scénáře o Werichovi, Fančino telefonní číslo. Zavolala jsem na něj. Okamžitě jsme byly zpátky ve světě svých dávno vymřelých rodin. ‚…náš otec byl Diogenes a naše matky s ním táhly po vinobraních.‘ Otázkou zůstává, kdo přesně byly ty bezejmenné matky. Jak se jmenovaly, co chtěly? Historie ani Jan Werich se o nich nezmiňují. Musely jsme to napravit,“ míní Tereza Brdečková. (…)

George Orwell. Četba na pokračování z románu britského novináře, esejisty a spisovatele, v němž se vypráví příběh několika lidí z britské koloniální Barmy ve dvacátých letech 20. století.  Četba na pokračování. Překlad Zuzana Šťastná. Připravila Kristina Žantovská. Režie Hana Kofránková.

Čte Lukáš Hlavica.

Natočeno 2023. Premiéra 1. dílu 15. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 11. dílu 25. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: John Flory pracuje v Barmě jako obchodník s teakovým dřevem. Je otrávený britskou imperiální politikou a jediné povyražení nachází v rozhovorech s indickým doktorem Vérasvámím a později i ve vztahu s mladou Angličankou Elizabeth Lackersteenovou. Když chce pomoci doktoru Vérasvámímu vstoupit do klubu, jehož členové jsou pouze běloši, naplno tak odhalí pokrytectví a rasistické předsudky vládnoucích Britů. Ve svém prvním románu George Orwell barvitě popisuje Barmu dvacátých let, se všudypřítomnou korupcí, úzkoprsostí a zneužíváním domorodého obyvatelstva: „Koneckonců, domorodci byli přece domorodci – zasloužili si pozornost, to jistě, ale i tak to byl jen „poddaný“ národ, méněcenný národ lidí s černými obličeji.“ (anotace)