Ivan Binar. Četba na pokračování. Připravil Ivan Motýl. Dramaturgie Eva Lenartová. Zvukový mistr Aleš Huber. Režie Tomáš Soldán.
Čte David Viktora.
Nastudovala Ostrava v roce 2023. Premiéra 1. dílu 21. 5. 2023 (ČRo Ostrava, 15:30 h.) v cyklu Rozhlasové listování. Repríza 1. dílu 11. 8. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. Z Opavy do Ostravy (2. Divadélko Pod Okapem (. Vojna není kojná (25:06) – 4. Evropan (5. 1968 (6. Setkání v Leskovci (7. Na Krajzáku (. 12 měsíců nepodmíněně (9. Amnestie (Do Vídně! (26:47).
Lit.: Lenartová, Eva: Ivan Binar: Kudy? Tudy! Jak se žilo v socialistické Ostravě 60. a 70. let. In web ČRo Ostrava, 29. květen 2023 (článek). – Cit.: Volné pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Tentokrát Ivan Binar líčí svoje ostravské osudy až do vynucené emigrace.
Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě?
Autentickou odpověď můžeme najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem nejpodstatnějšího spisovatelova rozhodnutí, vynucené emigrace, která následovala po podpisu Charty 77, a také kolem kauzy odsouzení členů Divadélka Waterloo a jejich muzikálové parodie Syn pluku.
Kniha je svědectvím o postavení drobného človíčka v soukolí nemilosrdných událostí, ale zároveň zprávou o stále existující naději, že jít svobodně za svým navzdory nepřízni osudu má pro člověka vždycky smysl. (…)
Ivan Binar vzpomíná na ostravská studia na Pedagogickém institutu, na působení v Divadélku pod okapem, na vojnu a raný zralý věk spojený s existencí časopisu Tramp, s pobuřujícím uvedením muzikálu Syn pluku a následným vězněním se všemi nepříjemnými důsledky. A Ostravě 70. let rozhodně nelichotí. Ve městě tehdy žilo jen málo svobodně smýšlejících lidí, kteří navzdory protivenství a mlčící většině chtěli dělat něco sami za sebe. Aniž by naskočili do pohodlného vlaku tichého souhlasu a přežívání s komunisty. (…)