Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

25. 7. 2007

Kamenáč Bill (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:32

Dal Stivens. Prášilovské historky z australského dávnověku. Překlad Stanislav Mareš. Připravil Petr Turek. Účinkuje Josef Somr. Režie Vlado Rusko. (120min.)

Natočeno 2007. Premiéra 27. 7. 2007 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut. Repríza 5. 8. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut.

Lit.:  tur (= Turek, Petr): Kamenáč Bill – australský Prášil. In Týdeník Rozhlas 30/2007 (16. 7. 2007), s. 16 (článek).
tur (= Turek, Petr) - Kamenáč Bill - australský Prášil. In Týdeník Rozhlas 30-2007 (16. 7. 2007), s. 16 (článek).

Pozn.:  Existuje také starší zpracování z roku 1965.

Lit.: tur (= Turek, Petr): Pokračování za pět minut se Stivensovým Kamenáčem Billem. In web ČRo 3 Vltava, 5. srpen 2011 (článek) – Cit.: Pořad Kamenáč Bill (v anglickém originále Ironbark Bill) z cyklu Pokračování za pět minut nese podtitul Prášilovské historky z australského dávnověku. Kamenáč Bill je něčím mezi baronem Prášilem, Sedmilháři, Léonem Cliftonem a Kapitánem Kapem od Alphonse Allaise.

Australský spisovatel Dal Stivens (1911 Nový Jižní Wales – 1997 Sydney), který se touto knížkou představil r. 1963 českému čtenáři poprvé, ve vyprávění svých neuvěřitelných příběhů vychází zřejmě z lidové vyprávěčské tradice, ale zmnožuje ji vlastní, bohatě rozkvetlou a vynalézavou fantazií… Ve své povídkové tvorbě navázal Stivens na tradici lidového vyprávění zvaného tall story, které jsou australskou obdobou naší myslivecké latiny nebo prášilovské povídky.

Josef Škvorecký v časopise Plamen napsal: „Kamenáč Bill… jsou knihy plné nefalšovaného humoru drsných a osamělých mužů z bushe a představují zajímavý typ umělecké prózy, tvůrčím a moderním způsobem rozvíjející ryze lidovou tradici.“ Filmový režisér Václav Bedřich natočil v 60. letech na motivy Stivensových povídek o Kamenáči Billovi tři zdařilé a oceňované krátké filmy. Výtvarníkem byl Miroslav Štěpánek.

Knižně vyšel Stivensův Kamenáč Bill v SNKLU roku 1963. Z překladu Stanislava Mareše připravil Petr Turek. V režii Vlada Ruska účinkuje Josef Somr. Český spisovatel Stanislav Mareš (1934-2005), překladatel Kamenáče Billa zemřel tam, kde se narodil Dal Stivens – v australském Novém Jižním Walesu… (…)

16. 7. 2007

Martin Eden 1/5 (1989)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 8:33

Jack London. Četba na pokračování. Přeložil Juraj Vojtek. Redakce Zuzana Humajová. Režie Ria Páldiová.

Čte Dušan Jamrich.

Připravil Československý rozhlas v roce 1989 (5 x 30 min.). Repríza 15.-19. 2. 2016 (SRo 3 Rádio Devín).

13. 7. 2007

Paradoxy české šlechty 1/10 (2007, 2022)

Mluvené slovo Vladimír Votýpka: Paradoxy české šlechty

Vladimír Votýpka. Četba na pokračování z knihy o osudech českých aristokratů. Připravila Jaroslava Jiskrová. Natáčecí technik Naděžda Culková, Jitka Kundrumová.  Zvukový mistr Jiří Fuhrman. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Aleš Procházka.

Premiéra prvního dílu 16. 7. 2007 (27 min.). Repríza 1. dílu 25. 10. 2019 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; 23. 8. 2025 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Vydala Radiotéka, květen 2022 (MP3, CR.ES.2022.279).

Obsah: 1. Rudolf Thurn-Taxis. – 2. Radslav Kinský – 4. Christian Kinsky – 5. Richard Belcredi – 6. Václav Dlauhoweský – 7. Barbara Coudenh-Kalergová – 8. Jiří Kryštof Podstatsky Lichtenštejn – 9. Jan Lobkowicz – 10. Diviš Czernin a rod Razumovských.

Pozn.: Poprvé dnes budeme v Radioknize pátrat po příbězích českých aristokratů. V knize Paradoxy české šlechty je popsal spisovatel Vladimír Votýpka. Vypráví o historických peripetiích šlechtických rodů, o jejich osudech v různých dobách a režimech, a také ztrátách jejich majetku. V první kapitole uslyšíte příběh potomka šlechtice, který se údajně kvůli národnímu obrození vzdal prakticky všeho. Je jím Rudolf Thurn-Taxis.

Dnešní příběh je o potomkovi jednoho z nejslavnějších rodů v Česku – Radslavu Kinském.

Třetí díl Votýpkovy „aristokratické série“ představuje pozoruhodné osudy zástupců české šlechty a přináší autentické svědectví o tom, jak se v polistopadové éře moderní „zámečtí páni“ vyrovnávali s problémy spojenými se správou navráceného a zděděného majetku. V jedenácti kapitolách (knižních) ožívají zcela neznámé osudy potomků knížete Rudolfa Thurn-Taxise, členů knížecího rodu Kinských z Chlumce nad Cidlinou i jejich příbuzných z moravské hraběcí větve Kinských ze Sloupu, rodu Belcrediů, Dlauhoweských z Dlouhé Vsi, Coudenhovů-Calergi, Podstatských-Lichtensteinů, vinořských i jindřichohradeckých Czerninů, drahenických Lobkowiczů, rychnovských Kolowratů a původně ruského rodu Razumovských, usedlého do roku 1946 v Českém Slezsku.

11. 7. 2007

Aurelián 1/? (1962)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:56

Louis Aragon. Překlad A. J. Liehm. Připravil Vladimír Tomeš. Klavírní improvizace Vladimír Truc. Dramaturgie Helceletová. Režie Vladimír Tomeš.

Čte Václav Voska a Milan Mach. Spoluúčinkuje Hana Hegerová.

Natočeno 1962. Premiéra 2. dílu 17. 9. 1962 (Praha, 17:31 – 18:00 h.). Smazáno.

Chyže pod horami 1/3 (1984)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 13:49

Božena Němcová.
Připravil Jan Halas.
Čte Viola Zinková. Režie Josef Melč.

Natočeno 1984.

Pozn.: Božena Němcová (1820-1862), dívčím jménem Barbora Panklová se narodila se ve Vídni v poloněmecké rodině; otec byl Němec a matka Češka. Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde její rodiče byli sloužícími na panství kněžny Kateřiny Zaháňské. 0 výchovu malé Barunky a jejích sourozenců se starala především babička Magdaléna Novotná, prostá venkovská, žena s bohatými životními zkušenostmi, moudrá a shovívavá. Školní vzdělání Němcové bylo nepatrné, více získala v rodině panského úředníka v blízkých Chvalkovicích, odkud se vrátila téměř dospělá, nadšená, romantickou četbou. V 17 letech se podle matčiny vůle provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce. (more…)

Cirkus Humberto 1/12 (1957, 2010)

cirkus humbertoEduard Bass. Četba na pokračování z prvního svazku slavného románu. Připravila Hana Krejčová. Režie Přemysl Pražský.

Čte Rudolf Pellar.

Nastudovaly České Budějovice v roce 1957 (1 díl cca 29 min.). Začátek natáčení 20. 5. 1957. Premiéra 26.5. – 18.8.1957 (Praha I – Praha III, 11:00 – 11:30 h.).

Obnovená premiéra prvního dílu 16. 8. 2011 (ČRo 2 Praha, 22:05 – 22:36 h.). Repríza 21. – 22. 6. 2018 (ČRo Rádio Retro) v cyklu Rádio Retro – Dálky a knížky; 15. – 30. 8. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Vydal Radioservis v roce 2010 (1 CD mp3).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Cirkus Humberto jako audiokniha. In web Audioknihy.net, 9. 12. 2010 (sleeve-note). – Cit.: Byť byl napsán již v roce 1930, vyšel román Eduarda Basse (1888 – 1946) Cirkus Humberto až v letech okupace. Většina čtenářů jej chápala jako morální povzbuzení v těžké době války, vždyť příběh několika generací cirkusových umělců ukazoval nezdolnost a pracovitost českých umělců, akrobatů i „tenťáků“.

… Bass zde popisuje nejslavnější období kočovných cirkusů i jejich pád na začátku dvacátého století. Příběh cirkusu začínáme sledovat s příchodem zedníka Antonína Karase, jehož nouze o práci přivede k cirkusu. Vezme s sebou synka Vašíka, který v historii slavného cirkusu Humberto sehraje podstatnou roli. Naše četba však končí již opulentní oslavou podpisu smlouvy ředitelů Kranze a Berwitze a krátkým návratem Antona Karase se synem Vaškem do rodné vsi.

V roce 1957 mohl Bassův román sehrát podobnou úlohu znovu: jako rozhlasová četba na pokračování zpříjemňoval posluchačům podvečery v nelehké době komunismu. Rozhlasová četba jako žánr tehdy kralovala: rozhlasová hra byla stále ještě v zajetí socialistického realizmu a jen těžce se z něj vymaňovala.

Z Bassovy tvorby nejvíce vyniká Högerova živelně rozpustilá četba Klabzubovy jedenáctky – a konečně Pellarova interpretace Cirkusu Humberto (1957) v režii průkopníka rozhlasové režie Přemysla Pražského.

Rudolf Pellar (1923 – 2010) nikdy nezazářil na filmovém plátně ani na televizní obrazovce, jeho doménou se stalo pole hudební a rozhlasové. Byl vynikajícícm překladatelem, šansoniérem, v padesátých letech se často uplatnil jako vypravěč i zpěvák v operetách, velmi často a rádi jej obsazovali jako herce i režiséři rozhlasových her (naposledy Hana Kofránková ve hře Ďáblovo kopyto – 2010, v níž ztvárnil vikáře Roundhaye). Jeho četba Cirkusu Humberto je v tom nejlepším slova smyslu staromódní; vypravuje s chutí i rozmyslem, jednotlivé postavy hlasově velmi přesně charakterizuje – snadno rozpoznáme živelného Kerholce, rozvážného Malinu, burácivého Gambiera nebo prášilovského „seržanta“ Vosátku. Naše CD je tak poctou nejen skvělému románu Eduarda Basse, ale také vzpomínkou na uzavřivší se hereckou kariéru Rudolfa Pellara.

Hul (= Hulec, Vladimír): Nakladatelství Radioservis vydalo… In Divadelní noviny 2/2011 (anotace). – Cit.: Nakladatelství Radioservis vydalo na mp3 dvanáctidílné (5 h. 41 min.) čtení na pokračování románu Eduarda Basse Cirkus Humberto, které v roce 1957 natočil v úpravě Hany Krejčové režisér Přemysl Pražský. Román čte – tehdy čtyřiatřicetiletý Rudolf Pellar. Jeho četba je – jak v bookletu zdůrazňuje editor Přemysl Hnilička – v tom nejlepším slova smyslu staromódní. Pellar vypravuje s chutí i rozmyslem, jednotlivé postavy hlasově přesně charakterizuje – snadno rozpoznáme živelného Kerholce, rozvážného Malinu, burácivého Gambiera nebo prášilovského „seržanta”(sic!) Vosátku. CD je tak poctou nejen skvělému románu Eduarda Basse, ale také vzpomínkou na loni uzavřenou uměleckou kariéru Rudolfa Pellara.

10. 7. 2007

Legenda Emöke (2007, 2010)

Josef Škvorecký. Příběh o krátkém setkání dvou mladých lidí na bezútěšné rekreaci v Československu koncem padesátých let. Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Premiéra 13. 7. 2007 v cyklu Pokračování za pět minut (120 min.). Vydal Radioservis v únoru 2010 (2 CD; CR0480-2, 58 + 62 min.). Uvedeno 3. 1. 2012 k úmrtí J. Škvoreckého. Repríza 29. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut; 3. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut.

Obsah CD: CD 1 – 1. První setkání s Emöke (17:08), 2. Legenda jako z kalendáře (9:40), 3. Nebezpečné světy Emöke (18:11), 4. Objekt pro rekreační dobrodružství (13:32); CD 2 – 1. Večírek na závěr turnusu (27:04), 2. Střízlivá skutečnost chladného rána (35:16).

legenda emoke 2010Lit.: (anonym): Josef Škvorecký: Legenda Emöke. In web ČRo 13. 7. 2007 (anotace). – Cit.: Příběh o krátkém setkání dvou mladých lidí na bezútěšné rekreaci v Československu koncem padesátých let (podle autorovy datace novela vznikla na jaře roku 1958). Děj této prózy se odehrává v krátkém časovém rozpětí (pobyt skupiny rekreantů ve venkovské zotavovně a zpáteční cesta vlakem). Pražského redaktora, který je zároveň vypravěčem příběhu, přitahuje svou krásou i tajemností Maďarka Emöke z východního Slovenska.
Emöke prožila nešťastné manželství s primitivním, hrubým mužem a to ji přivedlo k theosofickým naukám: věří, že pozemský svět, hmota, tělo jsou jen různými jmény pro zlo, od něhož se člověk má osvobozovat, aby se mohl rozplynout v boží lásce a dobrotě.
Vypravěč se pokouší vyvrátit její názory racionálními argumenty i tím, že probouzí k životu její potlačené ženství. Uvědomuje si přitom, že má-li ji přesvědčit, musí odvrhnout svůj sklon k pohodlným řešením, nabídnout jí svůj život naplno a bezvýhradně – a takovému kroku se podvědomě brání. Přesto se jej hluboce dotkne intrika jeho spolubydlícího, citově otupělého učitele, která jeho příznivě se rozvíjející vztah k dívce postaví naroveň tuctovému flirtu a přiměje Emöke k urychlenému odjezdu.
Druhého dne tedy redaktor využije příležitosti a během hry, kterou si rekreanti krátí zpáteční cestu vlakem, postaví učitele do trapné role omezence, neschopného pochopit elementární pravidla obyčejné společenské zábavy. Uspokojen malou pomstou vrací se vypravěč do Prahy, aby se opět účastnil “té veliké hry drobných surovostí, klamů, podvodů, přetvářek a lží, v jejímž pozadí je touha po ztraceném ráji”.
Emöke pro něj zůstává legendou, snem, který není z tohoto světa.

9. 7. 2007

Lidé z maringotek 1/3 (1978)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:24

Eduard Bass. Připravila Dagmar Hubená. Režie Jan Lorman.

Účinkuje Čestmír Řanda, Miloš Kopecký a Václav Voska.

Natočeno 1978. Repríza 11. – 13. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Obsah: 1. díl – Vyprávění hráče na xylofon (Řanda) – 2. díl – Úvahy zkušeného iluzionisty (Kopecký) – 3. díl Historie manéžního šaška (Voska).

Pozn.:  V knižní předloze jsou tyto příběhy: Proslov hraběte d’Ascensons-Létardais, Vyprávění hráče na xylofon, Povídka krále střelců, Vzpomínka malíře stínoher, Úvahy zkušeného iluzionisty, Příběh vysloužilého voltižéra, Podotknutí mistra těžké váhy, Příhoda cirkusového kapelníka, Historie manéžního šaška, Doslov mudrujícího excentrika.

Lit.: Bojda, Tomáš: Roztříštění Lidé z maringotek. In web RadioDock, 10. 1. 2018 (článek). – Cit.: Dlouhodobé oblibě díla Eduarda Basse bezpochyby přispěla četná ztvárnění napříč uměleckými médii. Četba Klapzubovy jedenáctky je ve virtuózním podání Karla Högera dodnes lahůdkou zlatého fondu rozhlasového vysílání, televizní seriál Cirkus Humberto by mohl zpětně naplňovat obsah dnes nadužívaného pojmu „kultovní“. Trochu ve stínu obou zmíněných nejznámějších Bassových děl stojí Lidé z maringotek, prozaická sbírka deseti krátkých povídek spojujících lákavé prostředí cirkusových manéži, klaunů a kouzel.
Také Lidi z maringotek diváci znají z filmového plátna, v roce 1966 se v režii Martina Friče objevili Jozef Króner, Emília Vášáryová, Jan Tříska či Dana Medřická. Rozhlasové zpracování z roku 1978 připravila Dagmar Hubená ve formě trojdílné četby tří různých povídek Bassových textů. Specifiku půlhodinových dílů vytváří interpretační jedinečnost podání tři různých protagonistů – Čestmíra Řandy, Miloše Kopeckého a Václava Vosky.

Povídky nesou společné znaky autorova stylu, více melancholického než komediálního, nacházíme v nich však patrné rozdíly. Předně v žánrové poloze. Příbuznost první a třetí povídky odhaluje jakási bilancující nostalgie řečníka. Řandovo Vyprávění hráče na xylofon popisuje zážitky jednoho cirkusu oddaného profesionála. Podobně Voskova Historie manéžního šaška odhaluje občas až trpký sentiment, připomíná zmáhavost každodenní dřiny, nestejnost divácké odezvy, pomíjivé uznání. Vnější pozlátko cirkusácké hravosti navenek přirozeně zakrývá osobní nasazení a bolesti jednotlivců. Tento temnější tón známe z Cirkusu Humberto, je charakteristický pro způsob Bassova vyprávění. Řandův nezaměnitelný hluboký témbr ideálně odpovídá střídmému bilančnímu charakteru textu. Také obvykle živelná Voskova výrazová extrovertnost zde dochází nápadnému ztlumení, dbá na pečlivě artikulovaný obsah výpovědi.

Jiskřivější polohy nalezl Miloš Kopecký v Úvahách zkušeného iluzionisty. Vtipný text plný nesmyslně krkolomných obratů Kopecký využívá v plnokrevném podání ostříleného rétora, jehož vlastní výřečnost živí. Excentrická stavba vět vyhovuje Kopeckého hlasové vzletnosti. Zdůrazňuje nonšalantnost frází jako součást klaunské nadsázky, cirkusového přehánění. Vysoké intonační akcenty jsou pro Kopeckého typické, vyniká v nich jedinečná barva hlasu i smysl pro charakterizaci postavy.

Trochu záhadou se dnes jeví, proč režisér Jan Lorman nastudoval pouze tři z deseti povídek, vysílaných nyní Dvojkou v cyklu Četba na pokračování (od čtvrtka 11.1. ve 22:00). Půlhodinový rámec každého dílu vystačí v podání interpreta kvalit Řandy, Vosky či Kopeckého k řemeslně preciznímu exkurzu do Bassova světa, ve svém tvaru však nemůže aspirovat na plnokrevnost Horčičkovy a Högerovy klapzubovské četby či snovost televizního Humberta. Zůstává tak dodnes jen jednou z mnoha bassovských adaptací.
Úmysl obsadit do každého dílu jiného špičkového herce a ponechat kompletní zvukový obraz na jeho výkonu by lépe obstál snad v pevnějším režijním vedení, snad v lineárnějším propojení jednotlivých částí. Takto, rozděleno navíc na jednotlivé epizody, působí Lormanovy Maringotky spíše roztříštěným dojmem záblesků bez pevného oblouku. Interpretační kvalitu udržují především herecké výkony všech tří zúčastněných tvůrců.

Etruská váza 1/2 (1988, 2024)

Prosper Mérimée. Četba na pokračování z novely francouzského autora. Překlad Jaroslav Zaorálek. Připravila Libuše Nová. Hudební spolupráce Tomáš Pergl. Režie Jana Klimentová.

Účinkují Jiří Adamíra, Martin Stropnický, Michal Pavlata, Pavel Soukup a Helena Friedrichová.

Natočeno 1988. Premiéra 1. dílu 29. 12. 1988 (Vltava, 17:30 – 18:00 h.), 2. dílu 30. 12. 1988 (Vltava, 17:30 – 18:00 h.).

Vydala Radiotéka, květen 2024 (MP3, CR.ES.2024.190). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Francouzský spisovatel Prosper Mérimée psal svá nejvýznamnější díla ve 30. a 40. letech 19. století. Slávu mu získaly hlavně novely. Mají v sobě řadu romantických prvků, citovost, zájem o exotické kraje, hru s tajemstvím a fantazií. Současně se v nich ale projevuje i realismus. Mériméeovy novely s tajemstvím, často tragickým, řadí autora k zakladatelům hororu v evropské literatury. (anotace)

2. 7. 2007

Císař 1/2 (??)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — rickie @ 15:04

Frederick Forsyth. Dvoudílná povídka – vyprávění o nevšedním rybolovu a nalezení hodnot.

Účinkuje Josef Somr.
Další údaje neznámy.

Natočil Český rozhlas v roce ?? (celkem 57 min.)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress