Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

2. 7. 2007

Baron na stromě 1/10 (1997?)

Filed under: Četba na pokračování — rickie @ 14:35

Italo Calvino (Il barone rampante) . Desetidílná četba na pokračování. Překlad Vladimír Mikeš (1962). Připravil Miroslav Stuchl. Režie Petr Adler.

Účinkuje Josef Somr, Jan Dolanský, Lucie Trmíková a další.

Natočil Český rozhlas v roce 1997 (?) (díly 23 – 27 min., celkem 4:05 min.).

Pozn. Kniha byla natočena jako četba na pokračování také ve Slovenském rozhlasu pod názvem Stromový barón.

Deset zastavení s cestovatelem a spisovatelem Miloslavem Stinglem 1/10 (1981)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:09

Úvodem hovoří Václav Daněk. Čte autor. Režie Jana Bezdíčková.

Natočeno 1981 pro cyklu Stránky na dobrou noc.

Obnovená premiéra 21. -22. 6. 2018 (ČRo Rádio Retro) v cyklu Rádio Retro – Dálky a knížky.

Obsah:  Příběh 1. – Kterak jsem hodoval na ostrově Tahaa (15min.) – Příběh 2. – Kterak jsem putoval za taboním vejcem (15min.). – Příběh 3. – Kterak jsem holdoval melanésské droze (15min.). – Příběh 4. – Kterak jsem se dotýkal ohně (15min.). – Příběh 5. – Mys žraloků (15min.). – Příběh 6. – Kterak jsem hledal velké peníze (15min.). – Příběh 7. – Kterak jsem luštil tajemství Velikonočního ostrova (15min.). – Příběh 8. – Kterak jsem sestupoval do jeskyně jaguárů (15min.). – Příběh 9. – Kterak jsem tančil s černými bohy (15min.). – Příběh 10. – Kterak jsem potkal na samém konci světa svoji vlast (15min.).

Kdybys nebyla, vymyslím si tě 1/8 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:30

Ivan Kraus. Četba na pokračování. Rozhlasová úprava Lenka Jaklová. Režie Hana Soukupová.

Účinkuje Ivan Kraus.

Připravil ČRo České Budějovice v roce 2007. Premiéra 1. dílu 4. 7. 2007 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.; 25 min.).

Pozn.: Autor se ve své svěží próze tentokrát nevrací do dětství jako v knížkách Rodinný sjezd,To na tobě doschne nebo Udělej mi tichoučko!, ale nechává svého hrdinu prožívat citové bouře první lásky zároveň s nekonečnou nudou prvního zaměstnání, to vše pod vlivem atmosféry padesátých let minulého století. Zachycuje tuto dobu i vnitřní svět postav s vtipem a lehkostí, jež jsou pro něj typické a jež mu získaly trvalou oblibu u čtenářů. (anotace)

Lit.: Jaklová, Lenka: Četba na pokračování: Ivan Kraus: Kdybys nebyla, vymyslím si tě – 5.7. In web ČRo 2 Praha, červenec 2007 (anotace). – Cit.:  Hlavní hrdina tohoto úsměvného vyprávění z knihy Ivana Krause „Kdybys nebyla, vymyslím si tě“ se v dusné atmosféře konce 50. let pokouší o literární dílo, marně miluje svou vysněnou dívku, poslouchá jazz a k smrti se nudí ve svém zaměstnání v kanceláři socialistického podniku. Osmidílnou četbu připravila Lenka Jaklová a v českobudějovickém studiu Českého rozhlasu ji s Ivanem Krausem v roli vypravěče natočila Hana Soukupová.

Život v poklusu 1/5 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:17

Jaroslav Foglar. Kapitoly z knihy spisovatelových vzpomínek. Připravil a úvodem hovoří Jan Halas (z legendární pražské Dvojky). Režie Michal Pavlík.

Účinkuje Rudolf Pellar.

Připravil Československý rozhlas v roce 1992 (5 x 10 min.). Repríza 6. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 6:50 h.; 7:50 h.; 10:50 h.; 14:50 h. a 15:50 h).

Historie mého života 1/10 (2001)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:10

Giacomo Casanova. Překlad Prokop Voskovec. Připravil Miroslav Stuchl. Režie  Hana Kofránková.

Účinkuje Luděk Munzar.

Natočeno v roce 2001 (1 díl cca 30 min.). Premiéra 1. dílu 16. 8. 2001 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 6. 2002 (ČRo 3 Vltava, 0:05 h.) v cyklu Čtení pod dekou; 13. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 2. 4. 2025 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: Jedna z epizod byla v roce 2007 uvedena samostatně pod názvem Mé dobrodružství v Paseanu s Lucií.

Lit.: (anonym): Giacomo Casanova: Historie mého života. In web ČRo 2. 7. 2007 (anotace). – Cit.: Italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova (1725-1798) po neobyčejně pestrém životě zakotvil v severočeském Duchcově, kde na sklonku života napsal knihu Historie mého života. Naše desítidílná četba na pokračování z jeho vzpomínek se snaží představit Casanovu jako komplexní osobnost, nikoli jako pouhého záletníka, jak je jeho postava zapsána v obecném povědomí. Z překladu Prokopa Voskovce připravil Miroslav Stuchl. V režii Hany Kofránkové účinkuje Luděk Munzar.

„Můj příběh buď vůbec nevyjde nebo bude pravou zpovědí. Pravda se skrývá na dně studny, ale když si zamane se ukázat, každý na ni upírá užaslý pohled, protože je tak nahá, je žena a tak krásná. Nenazvu svůj příběh zpovědí, poněvadž ten název od té doby, co ho jistý přepjatec zprofanoval, nemohu vystát: přesto to zpověď bude, pakliže vůbec něco takového existuje,“ napsal na závěr svých pamětí italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova (1725-1798).

Mladý Giacomo se v letech 1740-1744, tedy ve věku od patnácti do devatenácti let, s větším či menším nadšením připravoval na dráhu duchovního. Při tom stačil studovat práva, učit se hře na housle a seznamovat se s „galantní“ literaturou. Ve svých pamětech Historie mého života po letech vzpomínal, že ve společnosti jej ohlašovali větou „Přichází z Padovy, byl tam na studiích“.

Po neobyčejně pestrém životě zakotvil Casanova v severočeském Duchcově, kde na sklonku života napsal knihu Historie mého života. Benátčan napsal své paměti francouzsky, tedy v jazyce, o němž prohlásil, že je rozšířenější než jeho mateřština italština. Navíc obdivoval „krásu francouzštiny“, jak napsal v předmluvě. Naše četba se snaží představit Casanovu jako komplexní osobnost, nikoli jako pouhého záletníka, jak je jeho postava zapsána v obecném povědomí. Jeho styl nepostrádá humor a autor se v Historii mého života zaobírá i etickým hodnocením líčených situací.

Casanova se při psaní pamětí bavil opětovným prožíváním svých příhod a na jeho strhujícím psaní je to znát. V prvních devíti částech četby na pokračování se seznámíme s nejrůznějšími podobami Casanovovy složité životní dráhy a osobnosti, desátá, závěrečná část přináší Casanovův Nástin mého života, sepsaný 17. listopadu 1797 v Duchcově a určený jednomu či jedné z Casanovových dopisovatelů či dopisovatelek, a dále výběr z Casanovových úvah o nesmrtelnosti duše a lásce k Bohu i z jeho úvah o kráse a lásce.

29. 6. 2007

Ze zápisníků Ilji Ilfa 1/5 (2007)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 16:28

Výběr poznámek, náčrtů a krátkých povídek mistra ruské absurdní grotesky. Z textů vydaných pod autorstvím dvojice Ilja Ilf – Jevgenij Petrov přeložili Jarmila Fromková a Marcela a Jiří Pittermanovi. Připravila Eva Willigová. Režie Vladimír Gromov.

Účinkují Ivan Řezáč a Pavel Soukup.

Natočeno 2007. Premiéra prvního dílu 26. 6. 2007 (15min.). Repríza 6. – 10. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Ruský týden na Vltavě a Stránky na dobrou noc.

„Ústně více“ – Šestatřicátníci 1/12 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:23

Pavel Kosatík.
Četbu na pokračování z knihy současného českého autora připravil Miroslav Stuchl. Účinkuje Petr Pelzer. Režie Vlado Rusko.

Premiéra prvního dílu 24. 6. 2007 (30min.).

Má vězení 1/4 (2003)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:58

Paul Verlaine. Četba na pokračování z autobiografické prózy francouzského básníka. Překlad Galina Kavanová. Připravila Barbora Bukovinská. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Pavel Soukup.

Natočeno 2003 (4 x 28 min). Repríza 1. dílu 27. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Oněgin byl Rusák 1/12 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:55

Irena Dousková. Dvanáctidílnou četbu na pokračování ze stejnojmenného humoristického románu o osudech Helenky Součkové v první polovině 80. let 20. století připravil Tomáš Sedláček. Zvuk Josef Daněk. Technická spolupráce Marie Stojanová. Režie Zdeněk Kozák. Čte Zuzana Slavíková.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2007. Premiéra četby na pokračování byla ve dnech 18. 6. – 3. 7. 2007 na stanici ČRo 2 – Praha (díly 25 – 30 min., celkem 5:30 hod.).

Lit.: Sedláček, Tomáš: Četba na pokračování: Irena Dousková: Potíže Helenky Součkové. In web ČRo 3.  7. 2007 (anotace). – Cit.: Tlustá 8-letá holčička Helenka Freisteinová vstoupila do světa v humoristickém románu Ireny Douskové Hrdý Budžes a zachytila ve svém neodolatelně poláčkovském vyprávění počátek normalizace v malém městě Ničíně. Dnes ovšem představujeme atraktivní Helenu Součkovou, studentku pražského gymnázia na počátku 80. let, takovou, jaká se zjevila v dalším románu Ireny Douskové Oněgin byl Rusák. Třebaže se z ničínské školačky stane protřelá i tápající Pražanda, komické i velice vážné potíže mají ona i její blízcí pořád…

Větší lidské možnosti maturantky Helenky přinesly také podstatně větší rozsah druhého dílu jejích příhod v čase pohřbívání Leonida Brežněva. Proto má rozhlasová premiéra četby na pokračování z románu Oněgin byl Rusák 12 částí. Helenka Součková (opět v podání Zuzany Slavíkové) se tu proměnila v hledající mladou dívku, která neustále naráží na strnulé zdi systému, v němž chtě nechtě musí žít.

Osudy – Tisíc 1/10 (2007?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:49

Giuseppe Garibaldi. Četba na pokračování ze vzpomínek italského revolucionáře. Překlad Radovan Krátký. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Jiří Schwarz.

Natočeno 2007. Premiéra 18. 6. 2007 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30min.).

Lit.: anonym: Giuseppe Garibaldi: Tisíc (1-10). In web ČRo 3 Vltava, červen 2007 (článek). – Cit: Desetidílná četba na pokračování z Garibaldiho beletrizovaného vylíčení osvobozeneckého boje přiblíží posluchačům dobu italského risorgimenta, tj. národního obrození, jehož hlavním cílem bylo vytvoření jednotného italského státu. Po životě plném dobrodružství a revoluční činnosti velel Giuseppe Garibaldi na Sicílii roku 1860 dobrovolnickému sboru nazvanému „Tisíc“, jenž dostal název podle přibližného původního počtu svých členů. Svrhl Bourbony a připojil jižní Itálii k Italskému království. Z překladu Radovana Krátkého připravil Miroslav Stuchl. V režii Vlada Ruska účinkuje Jiří Schwarz.

Desetidílná četba na pokračování z Garibaldiho beletrizovaného vylíčení osvobozeneckého boje přiblíží posluchačům dobu italského risorgimenta, tj. národního obrození, jehož hlavním cílem bylo vytvoření jednotného italského státu. Bojovník za sjednocení Itálie, vojevůdce, politik a spisovatel Giuseppe Garibaldi (4. 7. 1807 – 2. 6. 1882) pocházel z chudé námořnické rodiny z Nizzy. Po životě plném dobrodružství a revoluční činnosti velel na Sicílii roku 1860 dobrovolnickému sboru nazvanému „Tisíc“, jenž dostal název podle přibližného původního počtu svých členů (bojovníků bylo ve skutečnosti 1170). Svrhl Bourbony a připojil jižní Itálii k Italskému království.

Garibaldi nebyl pouze vojevůdcem a politikem: je autorem několika novel a románů (inspirovaných vlastními životními osudy): v románu Dobrovolník Cantoni (1849) kritizoval postoj církve k italským bojům za svobodu, překotné události roku 1867 jej inspirovaly k sepsání románu s názvem Clelia aneb Spiknutí mnichovo (1870, č. pod názvem Mnich na trůnu aneb: Řím v 19. století, 1871). Některá díla vyšla až posmrtně: autobiografická báseň Zpěv o smrti byla spolu s dalšími verši uveřejněna teprve r. 1911, román Manlio vyšel dokonce až ke stému výročí Garibaldiho úmrtí r. 1982.

V pamětech s názvem Tisíc (1874, č. 1954), beletristicky laděném vylíčení osvobozeneckého boje po vylodění na Sicílii, nám Garibaldi nejen dává nahlédnout do dramatických událostí v Itálii v době výpravy Tisíce (od jara 1860), kterou autenticky přibližuje, ale umožňuje nám poznat i osobnost samotného autora a vojevůdce. Barvitý a přesvědčivý sloh, živě podané líčení, vypravěčský zápal, to vše charakterizuje Garibaldiho podání sicilského tažení. Spisovatel líčí v drobných kapitolách nejen postup vojenských akcí, ale i politické intriky nepřátel a zrádců – šlechty a kléru, především nenáviděných jezuitů. Vojevůdce s dojetím vzpomíná na své statečné druhy a děj oživují osudy několika žen, které se s garibaldiovskými oddíly účastnily sicilského tažení.

K nejvýznamnějším úspěchům Tisíce patřila bitva u Calatafimi, svedená vítězně dne 15. května 1860. V Garibaldiho pamětech se o ní dočteme slova, která dokládají, jak takticky dokázal vojevůdce uvažovat : „Prošel jsem stovkou bitev, a budou-li mne přátelé v poslední hodince vidět, jak se usmívám, bude to úsměv, který vyvolala vzpomínka na Calatafimi. (…) Vítězství u Calatafimi bylo pro skvělou výpravu v roce 1860 nesporně rozhodující. Bylo opravdu třeba zahájit tažení nějakým hlučným válečným činem, demoralizovat protivníky, kteří s bujnou jižní fantazií vyprávěli o Tisíci zázraky, a dodat chrabrým Sicilanům odvahy, jež byla předtím otřesena mohutnou výzbrojí bourbonské armády a velikým počtem jejích oddílů. Palermo, Melazzo a Volturno viděly mnohem víc padlých a raněných. Podle mého však vítězná bitva byla svedena u Calatafimi. Po tomto boji naši věděli, že musí zvítězit. A jestliže se jednou začne boj s takovýmito výhledy, vítězí se!“ Toto vítězství garibaldiovců mělo elektrizující účinek na oddíly sicilských „mladých“, jež se k nim začaly přidávat.

Koncem května 1860 se Garibaldi po skvělém manévru zbavil hlavních bourbonských sil a stal se pánem Palerma. Evropa sledovala s úžasem neobvyklou podívanou, kdy hrstka ozbrojenců dokázala zdolat silnou pravidelnou armádu. Garibaldiho slávě již nestálo nic v cestě. . .

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress