Ludvík Kundera. Rozhlasový cyklus. Pro rozhlas připravila Alena Blažejovská. Režie Petr Dufek.
Hovoří autor.
Nastudovalo Brno mezi 10. 1. a 10. 11. 1992. Premiéra 5. 2. 1992 – 30. 12. 1995 (ČRo Brno, 1 díl cca 10 min.).
Ludvík Kundera. Rozhlasový cyklus. Pro rozhlas připravila Alena Blažejovská. Režie Petr Dufek.
Hovoří autor.
Nastudovalo Brno mezi 10. 1. a 10. 11. 1992. Premiéra 5. 2. 1992 – 30. 12. 1995 (ČRo Brno, 1 díl cca 10 min.).
Pavel Švanda. Připravila Alena Blažejovská.
Nastudovalo Brno v roce 2011. Premiéra 3. dílu 23. 7. 2011, 6. dílu 13. 8. 2011 (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.) v pořadu Zelný rynk.
Pozn.: Spisovatel a filmový kritik prof. Pavel Švanda se narodil 6. června 1936. Vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor dějiny umění. V letech 1971-1990 prošel řadou praktických zaměstnání vesměs manuální povahy, roku 1990 se vrátil k literární a publicistické činnosti a v roce 1992 začal přednášet na Divadelní fakultě JAMU. V 60. letech publikoval v časopisech Host do domu, Film a doba, v deníku Rovnost aj., v 90. letech mj. v revue Proglas. Knižně vydal mj. Anonymní povídky (1967), Zázraky v malém ráji (1991), Portréty (1994), Zkušenosti (1995), Na obou březích (1996), Libertas a jiné sny (1997), Hodinka profesora Bojera (1998). V roce 2002 přibyla prozaická kniha Krajina s trnem v oku a soubor jedenácti esejů Monstrum a jiná domácí zvířata, v roce 2004 básnická sbírka Cestou z Kainova pohřbu a roku 2006 vzpomínková kniha Paměť esejisty.
Se svobodným vyjádřením osobního názoru nepočítal nikdo, kdo měl všech pět pohromadě. To je myslím důležité, vzpomínáme-li na počátek 60. let, že polemika byla všemožně tlumena a vlastně byla vyhrazena jen určité privilegované skupině rozhněvaných mladých mužů soustředěných posléze v Praze kolem Literárních novin. Poměry v provincii byly spíše dusivé, i když je pravda, že už tehdy na všech úrovních politické správy, kulturního života, odborových organizací a dokonce i v aparátu KSČ bylo možno sem tam potkat schopné mladší muže a ženy, kteří si uvědomovali, že tak, jak to jde, už dlouho to nepůjde. Pod oficiální nepohnutou maskou a za clonou běžných frází se navazovaly vzájemné kontakty pro budoucnost. Nešlo o to, co si kdo myslel, ale spíše o to, jestli vůbec byl ochoten přemýšlet. Hannah Arendtová správně napsala, že: „Cílem totalitní výchovy nikdy nebylo vštěpovat přesvědčení, ale zničit schopnost si nějaké utvořit.“ V našich poměrech se vytvářely osobní názory především v soukromí.
Osmašedesátníky jsem znal zblízka. Významnou roli mezi nimi hráli a dodnes hrají lidé asi tak o 10 let starší než já. Převážně vstupovali do KSČ brzy po válce. Jejich představy se shodovaly s českými levicovými tradicemi. V Sovětech viděli především osvoboditele. Vesměs nechápali smysl demokracie ani účel složitého parlamentního systému. Chtěli žít v jednoduchém světě. Žádali si, aby dobro a zlo zůstávaly jasně odděleny. Padesátá léta pro tyto lidi znamenala společenský vzestup, ale také rozporné a někdy i bolestné zkušenosti. Vyprávěči této generace, například Milan Kundera, vydali zajímavá svědectví o jistém vnitřním zmatku kompenzovaném politickým siláctvím. Hospodářská krize kolem poloviny 60. let byla signálem k mohutnému nástupu této vrstvy uvnitř KSČ. Co se pak dělo, všichni víme, i když si myslím, že se nám doposud nepovedlo tuto velkou zkušenost s myšlenkovým chaosem levice plně domyslet. Většinou se přemýšlí o 68. roce dost povrchně, pořád ještě podle schématických představ svazáků: vinen, nevinen, komunista, nekomunista, hrdina, udavač. Lidské osudy byly složitější.
Nikolaj Terlecký (Terleckij). Četba na pokračování ze vzpomínkové prózy. Připravila Milena Štráfeldová. Režie Petr Adler.
Účinkuje Bořivoj Navrátil.
Natočeno 1997 (12 x 25 min.).
Ján Uličiansky. Pohádkový seriál. Dramaturgie Beata Panáková. Zvuk Peter Daniška. Režie Viera Weidlerová.
Vypráví Ĺubo Roman.
Připravil Československý rozhlas v roce 1988 (7 x 10 min.)
Díly: 1. Snehuliakov šlabikár, 2. Snehová socha, 3. List pre pána Snehuláša, 4. Snežný muž, 5. Doktor snehuliak, 6. Snehuliak na streche, 7. Ej, tí Snehozemšťania!
Daniela Hodrová. Četbu na pokračování z románu české spisovatelky a literární teoretičky připravila Milena Štráfeldová. Redaktor Jiří Vondráček. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Daniela Kolářová.
Natočeno v roce 2000. Premiéra 1. dílu 23.10.2000 (ČRo 3 Vltava, 18:30).
Pozn.: Román o hledání vlastní identity osamělé ženy je strukturován jako mozaika snů
a útržků vzpomínek. Psychicky labilní, bývalá učitelka, kterou opustila dospívající dcera, se pokouší pochopit sama sebe. Pátrá ve vzpomínkách po skutečných pohnutkách svého chování, skládá své sny i drobné příhody, které ji potkávájí v nové roli pečovatelky o staré lidi. Její osud se prolíná se zážitky příbuzných, zejména babičky, s osudem sousedů i opečovávaných důchodců, s příběhem jejího vršovického léčitele, to vše je v kontrapunktu provázeno záznamy snů její dcery. Děj složitě komponovaného a čtenářsky náročného textu se odehrává opět v autorce důvěrně známém prostředí Vinohrad. (anotace knihy)
Antonín Bouček. Četba na pokračování knihy Kopa historek ze života Jaroslava Haška (1923). Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Čte Tomáš Šolc.
Natočil ČRo Plzeň v roce 2011. Premiéra 13. – 17. 6. 2011 v cyklu Literární doteky (ČRo 5 Plzeň, 5 x 32 min.).
Díly: 1. Hašek a pražská bohéma – Hašek a ponocný, Jak Hašek splácel malíři Kyselovi dluh, Haškův zvon; 2. Hašek v roli redaktora Světa zvířat – Největší vzácnosti ve světě zvířat, Racionelní chov vlkodlaků, Jak vzniká vzteklina; 3. Haškovy pletky se soudy – Hašek u vyšetřujícího soudce, Hašek u advokáta, Hašek u soudu; 4. Hašek jako obchodník se psy; 5. Hašek ve společnosti – Až ve dvanáct hodin, Jak Haška probudili, Hašek na námluvách, Na návštěvě.
Pozn.: Tentokrát jsme vybrali vzpomínky jednoho z kumpánů Jaroslava Haška. Antonín Bouček vydal v roce 1923 v Knihovně aktualit a kuriozit útlou brožurku s názvem Kopa historek ze života Jaroslava Haška, ve které zanamenal padesát historek z Haškova života. Všechny do jedné svědčí o jeho temperamentu, duchapřítomném vtipu i v těch nejvyhrocenějších situacích – a konečně i o jednotě spisovatelova života a díla. (anotace ČRo)
Pavel Šrut. Nový příběh ze světa tvorů, kteří žerou ponožky a z párů dělají licháče. Úprava a režie Aleš Vrzák. Zvuk Miloš Kot. Záznam a střih Jitka Kundrumová. Hudba Jiří Šlupka Svěrák.
Účinkuje Barbora Hrzánová.
Natočeno 2011. Vydalo Tympanum a Paseka 12. 5. 2011 (1 CD mp3, celkem 4 hod. 56 min.). Rozhlasová premiéra 4. 7. 2011 (celkem 10 dílů).
Pozn.: Komu se nikdy neztratila ponožka, tomu se ztratí ještě dneska. Kdo si myslí, že za to může pračka, pes, nepořádná manželka či manžel, nebo dokonce jejich děti, ten je na velkém omylu. Za to, že nám z páru ponožek občas zůstávají jen licháče, můžou lichožrouti. Nová dobrodružství malého lichožrouta Hihlíka plná dobrodružství a tajemství tentokrát z daleké Afriky. (more…)
Charles Baudelaire. Pětice zastavení nad Malými básněmi v próze k 190. výročí básníkova narození. Překlad Jaroslav Fořt. Režie Michal Bureš.
Účinkuje Bronislav Kotiš.
Připravil ČRo studio Plzeň v roce 2011. Premiéra 11.-15. 4. 2011 v cyklu Literární doteky (ČRo 5 Plzeň, 5 x 25 min.).
Části: 1. Kamkoliv mimo tento svět, 2. Starý klaun, 3. Koláč, 4. Dary sudiček, 5. O jedné zrána.
Pozn.: Prokletý básník Charles Baudelaire ovládal překvapivou pointu a hudebnost jazyka nejen ve verších slavné sbírky Květy zla. Přesvědčí nás o tom jeho prozaické dílo nazvané Malé básně v próze, známé i pod původním názvem Spleen de Paris. Tyto krátké, někdy hravé, jindy zase zlomyslné povídky mají jedno společné: na malém prostoru obdivuhodné krátké a přitom výstižné, až anekdotické popisy a břitká pointa.
Martin Montanus, Jörg Wickram. Pětidílná četba na pokračování krátkých rozverných německých příběhů ze 16. století z knížky Dobrodružství paní Anežky. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Čte Tomáš Šolc.
Natočil ČRo Plzeň v roce 2011 (5 x 15 min.). Celostátní premiéra 19.-23. 9. 2011 v cyklu Stránky na dobrou noc (ČRo 3 Vltava).
Obsah: Švank 1. Jörg Wickram – Nepříjemný hostinec, Švank 2. Martin Montanus – A nezaplatím!, Švank 3. Martin Montanus – Tvrdohlavé byly všechny tři, Švank 4. Jörg Wickram – I mistr advokát se spálí, Švank 5. Martin Montanus – Nepoví, co neví.
Pozn.: Švank [něm. Schwank], krátká žertovná povídka frivolního až drsně real. rázu, ve verších či (od 15.st.) v próze; obdoba bajky. Švank byl pěstován zejména v německé literatuře (znám již od 9. stol.), rozkvětu dosáhl v 13.-17.st., později též zpracováván pro divadlo. Oblíbenou postavou byl Enšpígl, nejznámějším autorem švanků byl H. Sachs.
Největšího rozmachu švanky dosáhly v průběhu 16. století. Bujné vyprávění si kladlo především za cíl pobavit posluchače. Námětově se švanky neliší od obdobných literárních útvarů německých nebo italských. Vypráví o záletných ženách, potrestaných šejdířích, oklamaných hlupácích, úplatných soudcích atd. Mezi nejslavnější autory tohoto žánru patřili Jacob Frey, Hans Wilhelm Kirchhof, Martin Montanus nebo Jörg Wickram.
Marie Korandová. Režie Miroslav Buriánek.
Čte Inka Brendlová.
Připravil ČRo studio Plzeň v roce 2010. Premiéra 1.-12. 11. 2010 v cyklu Literární doteky (ČRo 5 Plzeň, 10 x 7 min.).
Díly: 1. Vysněný dům, 2. Obyvatelé Petřína, 3. Kde se pivo pije, 4. Dětský živel a hodná paní Rousová, 5. Sousedské vztahy, 6. Poprvé z domu, 7. Konec války, 8. O Američanech v Plzni, 9. Po válce, 10. Předzvěst rozloučení.
Powered by WordPress