Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Eva Kantůrková. Četba na pokračování. Připravili Markéta Jahodová, Jiří Vondráček. Hudba Milan Svoboda a Vladimír Popelka. Režie Markéta Jahodová. Mastering CD Miloslav Turek. Produkce CD Anna Novotná.

Čte Jana Štěpánková.

Natočeno 1992. Repríza 24. 11. – 8. 12. 2023 (ČRo České Budějovice, 18:03 h.) v cyklu Podvečerní čtení.

Vydal Radioservis, červen 2013 (1 CD mp3; 5 hod. 16 min.; JM 004-2 – 8590236001831).

Pozn.: Nahrávka celé četby byla na 5 dnů zavěšena od 22. 12. 2018 k úmrtí Jany Štěpánkové.

Lit.: Kantůrková, Eva: Přítelkyně z domu smutku (sleevenote k CD). – Cit.: Tato kniha vznikala živelně. Natolik živelně, že jsem o jejím vyznění přemýšlela až ex post. Většina knih, románových i povídkových, se utváří postupně, narůstají od nápadu a celkové představy situacemi jednotlivých figur, mnohdy autor ani neví, kam ho postavy dovedou. Tato kniha není fabulovaná, postavy v ní jsou dané, i prostředí a čas, i situace. A taky vyznění. Vznikla jako dobrý způsob, jak se vyrovnat s hlubokým traumatem. Zjistila jsem, že při hledání přesných slov, kterými bych prožité trápení vyjádřila, se trauma postupně zhmotňuje, osamostatňuje se ode mě a odchází do minula. Je to skoro tak, jako kdybych příběh pouze psala a neprožila. Trauma vyvolalo nezvyklé prostředí a nečekané zážitky. Příběh se odehrává na konci světa, ve světě zabsolutizovaného násilí, a já po napsání knihy zjistila, že snad žádné jiné prostředí není tak velkou autorskou příležitostí. Nikde jinde bych se nesetkala s lidmi tak rozdílnými, a současně tak otevřenými. Má hlavní autorská i lidská zkušenost byla, že právě nezakrývané násilí a ponižující bezmoc probouzejí upřímnost a pochopení. Když jsem pak přemýšlela o podobách přítelkyň, uvědomila jsem si hlavně to, že v knize neobjevuji uměle „perličku na dně“, ale že se mi v postavách přítelkyň a v jejich případech a příbězích vnutila do textu sama podstata lidství. To stálo za přemýšlení. Nebyli to žádní andílkové, ty mé přítelkyně, některá byla hodně zkažená a byla ve vězení právem, byla by v něm i dneska. Ale ta veliká úzkost, kterou násilí, bezmoc a i konec nadějí vyvolávají, ze dna duše přivolávají i všechno to dobré, co lidství představuje. Darovaná cigareta tam znamená víc, než kdovíjaký lidumilný program; nebo například přiznání, „nevěřte mi, protože na vás donáším“, vydá za všechny modlitby. Tím nechválím vězení, zejména ne to totalitní; tím chválím lidi. Jejich možnost stát se lidskými.

Lit.: Gojda, Petr: Přítelkyně z domu smutku a další výrazné rozhlasové realizace Jany Štěpánkové. In web ČRo 3 Vltava, 21. prosinec 2018 (článek). – Cit.: Po těžké nemoci zemřela v 84 letech Jana Štěpánková, někdejší hvězda Vinohradského divadla a herečka známá řadou televizních a filmových rolí. Také v rozhlase ztvárnila mnoho pozoruhodných postav a svým nezaměnitelným hlasem a projevem ozdobila i četby prózy a poezie. Některé rozhlasové role jsme pro vás vybrali k poslechu po dobu jednoho týdne on-line.

Přítelkyně z domu smutku. Četba z lágrové prózy Jany Kantůrkové

Popisem každodenního života v Ruzyni, chování spoluvězenkyň a bachařů, vytváří Kantůrková dokonalou atmosféru nápravně výchovného zařízení počátku osmdesátých let v Československu. Všechno toto v rozhlasové podobě zůstává. Bezmoc, surovost, násilí, lež, ale i lidskost, pochopení a naděje. Přednes Jany Štěpánkové odpovídá kultivovanosti textu předlohy i životnímu postoji hlavní hrdinky, která se najednou ocitá v cizím a jiném prostředí a setkává se s cizími a jinými lidmi.

Jiří Hájíček. Četba na pokračování. Dramaturgie Hana Soukupová. Technická spolupráce Jiří Volf. Připravila Milena M. Marešová. Režie Luboš Koníř.

Čte Dana Černá.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2013. Premiéra první části 27. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 16. 9. 2023 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydal Radioservis, listopad 2013 (1 CD; CR0683-2, EAN 8590236068322,  celkový čas 5 hod. 35 min.) ve spolupráci s OneHotBook.

Lit: Soukupová, Hana: Rybí krev (booklet CD). – Cit.: V Rybí krvi našel Jiří Hájíček (*1967) své velké téma. Českobudějovický rodák se s příběhy lidí, jejichž domovy musely ustoupit stavbě jaderné elektrárny Temelín, setkával už od mládí. Z Purkarce, který částečně zatopila Vltava po výstavbě přehrady dodávající vodu pro Temelín, dokonce pocházel rod jeho maminky. Atmosféru umírajících vesnic mohl vidět na vlastní oči, faktografické podklady našel při zkoumání dobových materiálů, konkrétní příběhy slyšel od pamětníků, roztroušených po zániku svých domovů po panelových sídlištích. Napsal silný příběh o ztrátě kořenů a marném boji proti jaderné elektrárně (marném bez ohledu na vládnoucí režim), ale také o rodinných vztazích, rozvrácených a poškozených v nevlídných časech.

Hana se po letech strávených v cizině vrací domů, aby se setkala s několika důležitými lidmi svého mládí. Rodina, přátelé z dětství, staré lásky – tato setkání probouzejí vzpomínky, ale na všech jako by ležel stín, který se zvedne až na samém konci knihy. A nejde jen o stavbu elektrárny; vedle velkého dramatu zanikajících vesnic se tu odehrává i mnoho menších dramat soukromých, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti.

Jiří Hájíček tu opět dokázal, že dovede čtenáře upoutat od první do poslední stránky. Stejně jako ve svých předešlých knihách Zloději zelených koní nebo Selský baroko (Magnesia Litera za nejlepší prózu) píše o obyčejných lidech, které dobře zná, a sleduje jejich příběhy s pochopením a soucitem, tentokrát navíc suverénně rozkročen mezi dvě časové roviny. Kdo chce, může číst Rybí krev jako napínavou detektivku; kdo hledá venkovský román v nejlepším slova smyslu, nebude zklamán; kdo je zvědavý na reflexi velkých společenských změn na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a jejich důsledků, v Rybí krvi ji najde. Zatím nejlepší román Jiřího Hájíčka právem získal ocenění Magnesia Litera 2013 jako Kniha roku.

Dana Černá (* 31. května 1970 v Jablonci nad Nisou)

Už při studiu na pražské konzervatoři hostovala v divadle v Hradci Králové, po absolutoriu v roce 1990 nastoupila do angažmá ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav. Po rozdělení divadel hrála v letech 1994 – 1998 v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Od roku 2000 je členkou pražského Činoherního klubu, kde ztvárnila řadu výrazných postav. Kromě divadla se věnuje dabingu (např. role Charlotte v seriálu Sex ve městě) a patří k předním rozhlasovým herečkám. Mnohé z rozhlasových nahrávek, na kterých se podílela, vyšly i na CD (Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem, Jane Austenová: Rozum a cit, Henrik Ibsen: Nora a další).

Lit.: Soukupová, Hana: Melancholik s rybí krví. In Týdeník Rozhlas 26/2013 (článek). – Cit.: Jediné politické rozhodnutí může změnit krajinu i osud jejích obyvatel. Tohle téma není v moderní literatuře ničím novým, ať už jde o výstavbu přehrady, jaderné elektrárny nebo vojenský prostor. Otevírá mnoho obecnějších otázek: co znamená pro člověka domov, kam svou rodovou tradicí patří? Jak se postavit ke změnám, které s sebou přináší technický pokrok, ale i bezohledná snaha o efektivitu a zisk? Jakou má jedinec šanci ve střetu s institucionalizovanou mocí a nakolik je ochoten se s ní pustit do křížku? A nakonec, když už je rozhodnuto, jak se vyrovnat se ztrátou domova?

„Příklad Temelína a vesnic, které kvůli jeho výstavbě zanikly, dobře ukazuje, jak jsme po roce 1989 postupně přicházeli o iluze,“ řekl o své knize Rybí krev spisovatel Jiří Hájíček.

Není marné si připomenout, že v dobách socialismu se toto téma objevilo v knihách sovětských autorů (uveďme Valentina Rasputina a jeho Loučení nebo slavnou Stanici Bouřná Čingize Ajtmatova). Vnímaví čtenáři mohli tehdy tato díla chápat jako kritiku bezohledné totalitní moci. Jenže stavba jaderné elektrárny Temelín na přelomu dvou společenských systémů ukázala, že boj s těmi „kdo ovládají energie“ (řečeno s Jiřím Hájíčkem) je předem prohraný za každého systému. „Právě konkrétní příklad Temelína a vesnic, které kvůli jeho výstavbě zanikly, dobře ukazuje, jak jsme po roce 1989 postupně přicházeli o iluze,“ uvedl před časem spisovatel Jiří Hájíček v rozhlasovém rozhovoru o své knize Rybí krev. „Naše představy byly tehdy hodně naivní a není divu, že jsme se v mnohém zklamali. Můj příběh není jen o marném boji za záchranu ohrožených vesnic, ale má obecnější platnost.“ (more…)