„První rok jsem na Donbas přijížděl jako všichni,“ přiznává reportér v závěru knihy. „Věděl jsem dopředu, na čí straně je pravda, a materiál, který jsem měl získat, měl být jen ilustrační pomůckou, jak to ukázat ostatním. Potom jsem tuto jistotu úplně ztratil. Způsobilo to utrpení, s nímž jsem se setkával na obou stranách – bylo ho příliš a bylo příliš nesmyslné.“
Jeho reportáž není poutavá jen proto, že zaznamenává zážitky, zachycuje syrovou atmosféru války a přináší spoustu autentických příběhů. Ukazuje totiž svědectví z obou stran konfliktu a je zřejmě věcí mimořádného nadání, že se mu otevřelo tolik lidí různých, naprosto nesmiřitelných názorů.
Autorovými průvodci po spálené zemi jsou ukrajinský tajný agent Meklaud, který infiltroval do bojových složek DLR, český dobrovolník Jura, bojující v řadách separatistů, uprchlice z Luhansku Líza, překladatelka Dáša, hrající roli autorova falešného děvčete, člen ukrajinských speciálních jednotek Ihor, který se na Donbasu zúčastnil těch nejtěžších bojů, nebo Gruzín Mamuka, absolvující na Ukrajině další ze série svých osobních střetů s ruským světem.
Forróova empatie vůči jejich osudům, motivacím a různorodým pohledům na skutečnost přitom není jen dar. Při četbě jeho reportáže cítíme, že je tvrdě vykoupená. Jistě, novinář má to štěstí, že se z válečné zóny má kam vrátit – domů, do bezpečí, do Evropy. A přece i on zažívá nebezpečí a bezvýchodnost a snaží se uchopit těžko uchopitelné.
Lit.: Elner, Roman: Radiokniha zprostředkovala četbou z knihy Tomáše Forró neúprosné zákonitosti války na Donbasu. In web Forumotion, 13. 2. 2021 (recenze). – Cit.: V pořadu Radiokniha odvysílal 9.-18. 10. ČRo Plus desetidílnou četbu (odkaz) z reportážní knihy „Donbas“, jejímž autorem je slovenský novinář Tomáš Farró (1979) z Denníku N.
Kniha vyšla na Slovensku v roce 2019 pod názvem „Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna“ (odkaz) a letos v září v českém překladu pod názvem „Donbas. Reportáž z ukrajinského konfliktu“ (odkaz). Válka na východě Ukrajiny na ukrajinsko-ruském pomezí trvá už šestým rokem. V České republice a na Slovensku k tomuto tématu nenajdete mnoho knih, jak shrnuje v obsáhlé recenzi Matěj Sviták (odkaz). Farróova kniha je tematickou vlaštovkou, která ale přináší mrazivou reportážní četbu. ČRo Plus odvysílal četbu hned poté, co se český překlad ocitl na knihkupeckých pultech.
Nemohl bych se živit jako prognostik, před pár lety by mě nenapadlo, že se bude na ukrajinsko-ruských hranicích bojovat. A vidíte, bojuje. Aktuálně jsme přehlceni tématem koronaviru a zprávy o bojích na východě Evropy jsme vytěsnili nebo už ani nevnímáme, konflikt zevšedněl. Z novinových nebo televizních zpráv si o něm ale neuděláte ucelenou představu. Četba z knihy Donbas ji poskytla, v souvislostech.
Co je válka, si ve střední Evropě, kde už se nebojovalo několik desetiletí, dokáže představit málokdo. Forró je pro mě odvážným člověkem hned ve dvojím smyslu: nebál se odjet doprostřed bojů a nebojí se rozbořit Středoevropanovi na první pohled jasný mediálně daný názor „o těch dobrých a zlých v občanské válce mezi Rusy a Ukrajinci.“ Jak autor dokládá, nejde o žádný etnický konflikt. Tahle válka zapadá do kontextu světového (hlavně východoevropsko-kavkazského dění minimálně posledních 30 let). Forró je nám průvodcem nejen válečnou oblastí, ale i svými názory, které změnil, čím více se empaticky nořil do rozhovorů s lidmi na obou válčících stranách. Zprostředkovává nám různé motivy jednotlivců a jejich různé pohledy, četba je prodchnuta desítkami zažitých válečných historek. Rozpoutaný válečný konflikt si žije svým nelítostným životem, bezvýchodností jejich účastníků. Já z četby pochopil, že vlastně každá válka má své zákonitosti a průběh. Do té na Donbase dokonce trapně zasahují čeští politici a občané-žoldáci dychtiví války.
Vzpomínám na dva okamžiky, které mi při poslechu utkvěly v paměti: a/ Rusko si vůbec nepřálo vleklý válečný konflikt na ukrajinské hranici, prostě se to během dění zvrtlo nad rámec přání aktérů. Rusko si nepřálo nový Krym – nestojí o další ukrajinské území k včlenění do Ruska. Luhanská a Doněcká lidová republika jsou na dlouho nebezpečným územím bezvýchodných lidských životů, b/ Farró položí na frontě prodonbaskému bojovníkovi tváří v tvář otázku, proč před časem rozkázal střílet na jednu oblast, když v ní byly jen domy s civilisty ukrytými ve sklepeních. Bojovník se diví, je v šoku, je zděšený, vždyť přece půl dne oblast pozoroval a nezahlédl žádný pohyb civilistů. Farró mu sděluje, že mluvil s několika přeživšími, kteří nepochopili, proč musely být jejich domy zničeny a jejich blízcí usmrceni. Zdrcený bojovník se omlouvá a Farróa prosí, aby přeživším vyřídil jeho upřímně míněnou lítost a prosbu o odpuštění.
Pokud jste četbu nestihli, přečtěte si knihu.
František Hrubín. Obrázky z venkovského dětství. Připravila Jana Kopecká.