Jaromír John. Rozhlasová dramatizace Jan Dvořák a Nella Mlsová. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Jiří Kalužný, Dagmar Novotná, Václav Dušek a Jiří Klepl.
Nastudoval Hradec Králové. Natočeno 2004.
Jaromír John. Rozhlasová dramatizace Jan Dvořák a Nella Mlsová. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Jiří Kalužný, Dagmar Novotná, Václav Dušek a Jiří Klepl.
Nastudoval Hradec Králové. Natočeno 2004.
Seriál o české historii. Námět Petr Hora-Hořejš. Scénář Josef Veselý. Zvuk Josef Daněk. Režie Jaromír Ostrý a Zdeněk Kozák.
Účinkují Ivana Valešová, Věra Zástěrová, Igor Bareš, František Derfler, Josef Veselý, Vladimír Krátký a Igor Dostálek.
Spoluúčinkují Petr Hora-Hořejš (1), doc. Dr. Karel Valoch, DrSc. (1-4), prof. Dr. Vladimír Podborský, DrSc. (1-20), Dr. Vojtěch Matějičný (3), Ing. Jan Kašpařík (3), Dr. Milan Salaš (5), Dr. Zdeněk Měřínský (14-20), Dr. Zdeněk Mareček (18), prof. Dr. Josef Válka (23), Dr. Karel Sklenář (23).
Natáčeno se od roku 1995 v Českém rozhlase Brno do roku 2018 (ukončeno kvůli kandidatuře Jaromíra Ostrého za ANO do Senátu). Premiéra 1. dílu 2. 4. 1995.
900. díl. Premiéra 23. 9. 2012 (ČRo 2 Praha).
1000. díl. Premiéra 24. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 8:05 h.) –
K poslechu zde.
Radioservis vydává průběžně vybrané díly na CD. V roce 2007 vyšel soubor prvních padesáti dílů v mp3 (1 CD; CR0802-2).
Pozn.: Toulky českou minulostí je rozhlasový cyklus věnovaný českých a moravských dějin (s občasnými odbočkami do historie světové). Původně vycházel z knih Petra Hory-Hořejše, časem se stal na knihách zcela nezávislým. Scénáře píše Josef Veselý, režisérem je Jaromír Ostrý. První díl byl odvysílán 2. dubna 1995 a seriál dodnes probíhá rozhlasovým éterem. V loňském roce dosáhl tisícího dílu. Tvůrci pořadu vytvořili také multimediální stránku Keltové.
Pozn.: Oficiální stránky Toulek na webových stránkách ČRo. Seznam všech dílů a data jejich vysílání na webových stránkách ČRo.
Schůzka: 1. O nejstarších obyvatelích českých zemí – člověk vzpřímený. Repríza 4. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 2. Svět kamene – člověk neandertálský. Repríza 5. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h), 3. Člověk cromagnonský. Repríza 6. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h), 4. Od lovců k nejstarším zemědělcům. Repríza 7. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h), 5. Nejstarší zemědělci – první revoluce dějin. Repríza 8. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h), 6. Člověk doby bronzové. Repríza 11. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h), 7. Člověk doby železné. Repríza 12. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h), 8. Keltové na jevišti dějin. Repríza 13. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). , 9. Keltská města – Obyvatelé keltských oppid. Repríza 14. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 10. Keltové mezi námi –
11. Germáni na scéně dějin. Repríza 18. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 12. Naši Germáni – Markomani a Kvádové. Repríza 19. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 13. Začátek stěhování národů. Repríza 20. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 14. Stěhování národů a Slovanů s nimi, 15. Lid praotce Čecha – nejstarší Slované. Repríza 22. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 16. Slované a Avaři. Repríza 25. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 17. Sámova říše. Říše kupce Sáma. Repríza 26. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 18. Velká Morava – meteor na nebi Evropy? Repríza 27. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 19. Svědectví rozpadlých pevností. Repríza 28. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 20. Čtyři velkomoravští panovníci. Repríza 1. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) –
21. Konstantin a Metoděj / Cyril a Metoděj/. Repríza 4. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 22. Staré pověsti moravské aneb Jak se hledá Metodějův hrob. Repríza 5. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). 23. Staré pověsti české aneb Causa praotce Čecha. Repríza 6. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). 24. Staré pověsti české aneb O Krokovi a jeho dcerách. Repríza 7. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 25. Staré pověsti české aneb Libuše a Přemysl /Ještě o sestrách Libušiných a taky o Bivojovi/. Repríza 8. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 26. Staré pověsti české aneb Libuše a Přemysl. Repríza 11. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 27. Staré pověsti české aneb Dívčí válka. Repríza 12. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 28. Staré pověsti české aneb Horymír a Šemík. Repríza 13. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 29. Staré pověsti české aneb Lucká válka. Repríza 14. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 30. Staré pověsti české aneb Ještě o lucké válce a o Durynkovi a Neklanovi. Repríza 15. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
31. Staré pověsti české aneb Mezi pověstmi a historií (legendární knížata). Repríza 18. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 32. Nejstarší přemyslovský kníže Bořivoj. Repríza 19. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 33. O kněžně Ludmile, jejich synech Spytihněvovi a Vratislavovi, snaše Drahomíře a vnuku Václavovi. Repríza 20. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 34. Vražda kněžny Ludmily. Repríza 21. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 35. Kníže Václav. Repríza 22. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 36. Život knížete Václava. Repríza 25. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 37. Atentát na hlavu státu. Repríza 26. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 38. Pondělí 28. září časně zrána… Repríza 27. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 39. Knížecí vražda. Repríza 28. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 40. Soukromá podobizna českého knížete Václava, řečeného svatý. Repríza 29. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
41. Boleslav I., řečený Ukrutný. Repríza 2. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 42. Boleslav II., řečený Pobožný. Repríza 3. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 43. Slavníkovci. Repríza 4. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 44. Vyvraždění Slavníkovců, sv. Vojtěch. Repríza 5. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 45. Osud svatého Vojtěcha Slavníkovce. Repríza 8. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 46. Od Boleslava k Boleslavovi. Repríza 9. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 47. Český stát v ohrožení – Boleslav Ryšavý, Jaromír, Vladivoj. Repríza 10. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 48. Vyvraždění Vršovců, Jaromír a Oldřich. Repríza 11. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 49. Oldřich. Repríza 12. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 50. Břetislav I. Repríza 15. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
51. Český Achilles. Repríza 16. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 52. Velké polské tažení. Repríza 17. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 53. Břetislavovy boje. Repríza 18. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 54. Břetislav a Spytihněv. Repríza 19. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 55. Svatý Prokop a Sázava. Repríza 22. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 56. Vratislav a Jaromír. Repríza 23. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 57. Vratislav II., první český král. Repríza 24. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 58. Břetislav II. Repríza 25. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 59. Autor číslo 1 Kosmas. Repríza 29. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 60. Doba knížete Břetislava II. Repríza 30. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
61. Neklidné časy – Bořivoj II. Repríza 1. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 62. Svatopluk. Repríza 2. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 63. Vladislav I. Repríza 3. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 64. Soběslav I., bitva u Chlumce. Repríza 6. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 65. Soběslava k Vladislavovi. Repríza 7. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 66. Vladislav I., král a křižák. Repríza 8. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 67. Selský kníže. Repríza 9. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 68. Markrabství moravské – Bedřich a spol. Repríza 10. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 69. Diplomat a realista Přemysl I. Otakar. Repríza 14. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 70. Cesta ke Zlaté bule sicilské. Repríza 15. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
71. Přemysl Otakar I. Repríza 16. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 72. Mládí Václava I., smrt Přemysla Otakara I. Repríza 17. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 73. Jednooký král Václav I. Repríza 20. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 74. Král rytířů Václav I. Repríza 21. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 75. Svatá Anežka Česká. Repríza 22. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 76. Proti Mongolům. Repríza 23. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 77. Vzpoura syna proti otci. Repríza 24. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 78. Svatá Zdislava z Lemberka. Repríza 27. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 79. Přemysl Otakar II. Repríza 28. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 80. Zrození měst. Repríza 29. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
81. Neslavné bitvy českého krále. Repríza 30. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 82. Český král v práci i doma. Repríza 31. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 83. Bohatýrské desetiletí. Repríza 3. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 84. Před bitvou na Moravském poli. Repríza 4. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 85. Na den svatého Rufa (prolog). Repríza 5. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 86. Na den svatého Rufa (kolize, krize, katastrofa). Repríza 6. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 87. Na den svatého Rufa (epilog). Repríza 7. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 88. Soukromá podobizna Přemysla Otakara II. Repríza 10. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 89. Braniboři v Čechách. Repríza 11. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 90. Vězeň na Bezdězi. Repríza 12. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h).
91. Václavova vláda, rok 0. Repríza 13. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 92. Záviš a Kunhuta. Repríza 14. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 93. Závišova sláva a pád. Repríza 17. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 94. Neurotik, světec, vladař. Repríza 18. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 95. Chorobopis krále Václava II. Repríza 19. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 96. Stříbro nad zlato. Repríza 20. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 97. Nejbohatší český král. Repríza 21. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 98. Polská koruna. Repríza 24. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 99. Uherská koruna. Repríza 25. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 100. Král mladíček. Repríza 26. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
101. 409 dní kralování. Repríza 27. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 102. Před Olomoucí, v Olomouci. Repríza 28. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 103. V Olomouci za času letního. Repríza 1. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 104. Vražda v děkanském domě. Repríza 2. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 105. Zabili krále. Repríza 3. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 106. Po 439 letech – vymření Přemyslovců. Repríza 4. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 107. Rvačka o český trůn. Repríza 5. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 108. Pranice o České království. Repríza 8. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 109. Tajemství jména Dalimil. Repríza 9. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 110. Eliška a Jan. Repríza 10. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
111. Král cizinec. Repríza 11. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 112. Eliška a Jan (vzájemné rozčarování). Repríza 12. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 113. Příběh Oldřicha Čecha z Portu Naonis. Repríza 15. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 114. Léta hádek. Repríza 16. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 115. Jindřich z Lipé & spol. Repríza 17. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 116. Král diplomat. Repríza 18. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 117. Král rytíř. Repríza 19. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 118. Před bitvou. Repríza 22. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 119. Bitva u Kresčaku. Repríza 23. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 120. Soukromá podobizna Jana Lucembuského. Repríza 24. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). –
121. Podivné dětství prince Václava. Repríza 25. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 122. Otec & syn. Repríza 26. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 123. Ve světě. Repríza 29. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 124. Návrat domů. Repríza 30. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 125. O právním státě a notáři Janovi. Repríza 31. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 126. Konflikt. Repríza 1. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 127. Markrabě. Repríza 2. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 128. Dva na jednom trůně. Repríza 5. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 129. Příběh nevlastního bratra. Repríza 6. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 130. Římská koruna. Repríza 7. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
131. Korunovace. Repríza 8. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 132. Staveniště Evropy. Repríza 9. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 133. Vysoké učení Karlovo. Repríza 12. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 134. Gaudeamus igitur. Repríza 6. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h); 10. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 13. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 135. Na výsluní. Repríza 14. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 136. Nad propastí. Repríza 15. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 137. Císařem. Repríza 16. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 138. S Karlovým jménem. Repríza 19. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 139. (C) Carolus Quartus. Repríza 20. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 140. Katedrála (Matyáš a Petr). Repríza 21. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) –
141. Karel prohrává, Maiestas Carolina. Repríza 22. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 142. Arnošt z Pardubic. Repríza 23. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 143. Zlatá bula Karlova. Repríza 26. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 144. Noci milá, pročs tak dlúha. Repríza 27. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 145. Sběratel věcí. Repríza 28. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 146. Sběratel zemí. Repríza 29. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 147. O lásce otcovské. Repríza 30. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 148. Konrád a Milíč. Repríza 2. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 149. Theodorik & spol. Repríza 3. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 150. Závěť. Repríza 4. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) –
151. Cesta do Francie. Repríza 5. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 152. Smrt Karla IV. Repríza 6. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 153. Soukromá podobizna Karla IV. Repríza 9. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 154. Dědictví. Repríza 10. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 155. Líný král. Repríza 11. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 156. Good Queen Ann. Repríza 12. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 157. Jak se pan král s arcibiskupem pral. Repríza 13. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 158. Podivné milostivé léto… Repríza 16. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 159. Kariéra doktora Johánka z Pomuka. Repríza 17. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 160. Causa doktora Johánka z Pomuka. Repríza 18. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) –
161. Byli nebyli dva Janové. Repríza 19. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 162. Soukromá podobizna Jana z Pomuka. Repríza 20. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 163. Od atentátu k zajetí. Repríza 23. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 164. Jak se demontuje moc. Repríza 24. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 165. Bez římské koruny. Repríza 25. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 166. Ve znamení ledňáčka. Repríza 26. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 167. Podruhé v zajetí. Repríza 27. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 168. Třetí vláda čtvrtého Václava. Repríza 30. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 169. Tomáš Štítný ze Štítného. Repríza 1. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 170. Kramaření s vírou. Repríza 3. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
171. Jan řečený z Husince. Repríza 4. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 172. Cesta na kazatelnu. Repríza 7. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 173. Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu… Repríza 8. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 174. Kamarád arcibiskup. Repríza 9. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 175. Do třetice zlého. Repríza 10. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 176. Bitva jménem Dekret kutnohorský. Repríza 11. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 177. Zbyněk Zajíc Abeceda. Repríza 14. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 178. Jošt. Repríza 15. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 179. Více jest věřiti mistru Janovi… Repríza 16. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 180. Znamení krve. Repríza 17. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
181. V achtu. Repríza 18. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 182. Ani kdybych stál před ohněm… Repríza 21. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 183. Ve městech, ve vsích, na polích… Repríza 22. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 184. Bůh buď s tebou. Zdá se mi, že se nevrátíš. Repríza 23. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 185. Glejt. Repríza 24. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 186. Kostnice. Repríza 25. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 187. Ve vězení. Repríza 28. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 188. Symbol kalicha. Repríza 29. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 189. Zatmění slunce. Repríza 30. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 190. Neodvolám. Repríza 31. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
191. Boj o život. Repríza 1. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 192. Rozsudek. Repríza 4. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 193. Hranice na břehu Rýna. Repríza 5. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 194. Případ Jeronýma Pražského. Repríza 6. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 195. Athleta Anticristi. Repríza 7. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 196. Erroneus aneb Bludař. Repríza 8. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 197. Bál jsem se jako člověk ohně. Repríza 12. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 198. Avšak i vy lidé jste, a ne bohové. Repríza 13. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 199. Je zaděláno na revoluci. Repríza 14. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 200. Předvečer výbuchu. Repríza 15. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
201. A rozevře se doba pomsty a odplaty v ohni a meči… Repríza 18. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 202. Praha, defenestrace, pořadové číslo 1 Repríza 19. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 203. Soukromá podobizna českého krále Václava IV. Repríza 20. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 204. Proto nechoďtež s holemi, ale se zbraní! Repríza 21. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 205. Založení Tábora. Repríza 22. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 206. Útržky ze ztraceného životopisu. Repríza 25. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 207. Od lapky k čeledínovi českého krále. Repríza 26. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 208. Vzat od lidu na slovo. Repríza 27. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 209. 25. března L. P. 1420. na hrázi rybníků Škaredého a Markovce. Repríza 28. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 210. Cesta z hory Tábor na horu Vítkov. Repríza 29. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) –
211. První kruciáta proti Čechům. Repríza 2. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 212. Bitva na Vítkově hoře. Repríza 3. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) 213. Artikuly. Repríza 4. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 214. Běží! Repríza 5. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 215. Hádání. Repríza 6. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 216. Pikarti Repríza 9. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 217. První národní shromáždění. Repríza 10. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 218. Diktatura. Repríza 11. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 219. Hra na vítěze a poražené. Repríza 12. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 220. Od Mostu k Hoře. Repríza 13. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
221. Nepřítel rohatý. Repríza 16. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 222. Smrt Jana Želivského. Repríza 17. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 223. Menší Tábor. Repríza 18. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 224. Kterak slepý hejtman válčil. Repríza 19. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 225. Poslední Žižkovy boje. Repríza 20. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 226. Osud jménem Přibyslav. Repríza 23. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 227. Soukromá podobina Jana Žižky, zvaného z Trocnova, potažmo z Kalicha. Repríza 27. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 228. Kněz Prokop Veliký, řečený Holý – 229. Jak se běhalo na Běhání. Repríza 2. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 230. Od Běhání k Vysoké. Repríza 3. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
231. O bitvě, která se nekonala (Bitva, která se nekonala; Vysoká u Tachova). Repríza 6. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 232. Rejsy. Repríza 7. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 233. Kterak Češi spanile táhli Evropou a Johanka z Arku, Panna Orleánská, je od války uchránila, ale též hrozebný list jim napsala. Repríza 8. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h). – 234. K Domažlicům. Repríza 9. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h)- 235. Písnička, která vyhrála bitvu. Repríza 10. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) – 236. Soudce chebský. Repríza 13. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 237. Basilej. Repríza 14. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 238. Revoluce v krizi. Repríza 15. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 239. Panská jednota. Repríza 16. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 240. Lipany. Repríza 17. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
241. Doba zvaná „po Lipanech“. Repríza 20. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 242. Kompaktáta nebo komprdáta? Repríza 21. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 243. Život Jana Roháče z Dubé, odjinud z Tehova a na Sionu. Repríza 22. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 244. Zápas Jana Roháče z Dubé, odjinud z Tehova a na Sionu. Repríza 23. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 245. Smrt Jana Roháče z Dubé, odjinud z Tehova a na Sionu. Repríza 24. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 246. Rok 127. (a poslední) lucemburské vlády u nás. Repríza 27. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 247. Kladivo kacířů. Repríza 28. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 248. Bezkráloví. Repríza 29. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 249. Hledá se král. Zn.: „Pro České království.“ Repríza 30. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 250. Jiří z Kunštátu a na Poděbradech. Repríza 31. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.)
251. Jiříkova cesta k moci. Repríza 3. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 252. První muž království. Repríza 4. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 253. Zemský správce. Repríza 5. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 254. Za krále Holce. Repríza 6. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 255. A.D.C.I.P. Repríza 7. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 256. Soukromá podobizna Ladislava Pohrobka. Repríza 10. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 257. Živ buď Jiří, král Čechů! Repríza 11. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 258. O tom, jak se králi Jiřímu, nač sáhl, všecko dařilo. Repríza 12. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 259. Sedlák filosof. Repríza 13. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 260. Král dvojího lidu. Repríza 14. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).
261. Ctěný Albík, královský dvorní lékař… Repríza 17. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 262. Král měst, kníže pokoje. Repríza 18. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 263. Bratr Jan Paleček. Repríza 19. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 264. O českém projektu OSN. Repríza 20. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 265. Causa bohemica. Repríza 21. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 266. Z Čech až na konec světa. Repríza 24. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 267. Zelenohorská jednota. Repríza 25. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 268. Občanská válka. Repríza 26. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 269. Tchán Jiří vs. zeť Matyáš. Repríza 27. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 270. Vítězství nebo past? Repríza 28. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
271. Volení Matyáše. Repríza 2. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 272. Souboj. Repríza 3. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 273. Smrt Jiřího z Poděbrad. Repríza 4. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 274. Malý místo velkého. Repríza 5. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 275. Poeta sacer. Repríza 6. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 276. Král „Dobře“. 277. Martina Kabátníka cesta z Litomyšle… Repríza 10. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 278. Roztržení koruny české. Repríza 11. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 279. Slavný sjezd olomoucký. Repríza 12. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 280. Konec uherského Havrana. Repríza 13. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
281. Jedna královna pro dva krále. Repríza 16. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 282. Spor o pivo. Repríza 17. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 283. Podivné manželství krále Vladislava. Repríza 18. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 284. Šťastně vykonané putování. Repríza 19. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 285. Vzpoura na Horách Kutných. Repríza 20. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 286. Bílá paní Perchta. Repríza 23. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 287. Kronika trojánská… Repríza 24. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 288. Stroj času. Repríza 25. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 289. Zpráva o orloji pražském. Repríza 26. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 290. Dalibor. Repríza 27. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
291. Báseň a pravda. Repríza 30. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 292. Kterak jsme se zřídili. Repríza 31. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 293. Budeme spát stále spolu. Repríza 1. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 294. Ludvík Dítě. Repríza 2. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 295. Běda říši, které děcko vládne! Repríza 3. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 296. Černá smrt. Repríza 6. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 297. Milování jest Jejich Milostem více… Repríza 7. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 298. Se zubří hlavou v erbu. Repríza 8. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 299. S Římany věřím, s Čechy držím.. Repríza 9. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 300. Mord na Velkém rynku pražském. Repríza 10. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
301. Škůdce zemský Jiří Kopidlanský. Repríza 13. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 302. Báseň zakletá do kamene. Repríza 14. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 303. Katastrofa u Moháče. Repríza 15. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 304. Habsburský start. Repríza 16. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 305. Žádný nemůže uražen býti… Repríza 17. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 306. Předměstí Evropy. Repríza 20. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 307. Habsburk na českém trůně. Repríza 21. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 308. Ferdinand a Anna. Repríza 22. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 309. ‚Ins Thal, ins Thal…‘. Repríza 23. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 310. Konec polského hospodářství . Repríza 24. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
311. Kterak král Ferdinand s Čechy… Repríza 27. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 312. Pravda versus fantazie. Repríza 28. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 313. Podtrhniž mu nohy, ať sám upadne. Repríza 29. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 314. O tom jednom schylování a úchvatech. Repríza 30. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 315. Jan Skála z Doubravky-Dubravius. Repríza 1. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 316. České dějiny na odpočinku. Repríza 4. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 317. Čím chlubiti se a honositi. Repríza 5. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 318. Mně stačí, jsem-li králem tvého srdce. Repríza 6. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 319. Víc než královská koruna. Repríza 7. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 320. Bylo jich dvanáct jako apoštolů. Repríza 8. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
321. Cuius regio, eius religio. Repríza 11. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 322. Připomínám ti naléhavě, aby ses… Repríza 12. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 323. Jednota bratrská – předchůdci… Repríza 13. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 324. Jednota bratrská – Jan Augusta. Repríza 14. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 325. Kuba Rybníkář. Repríza 15. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 326. Jakub Krčín z Jelčan. Repríza 18. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 327. Stínový král. Repríza 19. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 328. Jak by bylo jinak. Repríza 20. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 329. Jan, syn Blažkův. Repríza 21. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 330. Musica a Grammatica. Repríza 22. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
331. Jako pochodně zažžená. Repríza 25. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 332. Ostrov v zahradách. Repríza 26. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 333. Jak se hledá tvrz. Repríza 27. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 334. My, Rudolf. Repríza 28. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 335. Podivín Rudolf. Repríza 29. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 336. Ozdoba vlasti, okrasa rodu, ctnosti a umění ochránce. Repríza 1. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 337. “ …aby Jeho Milost pán ráčil tu moc míti na hrdlo a na všechen statek náš sáhnouti…“ Repríza 2. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 338. Jak jedli páni i kmáni a co jim chutnalo. Repríza 3. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 339. Chmele málo, vody mnoho. To je pivo? Hrom do toho! Repríza 4. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 340. Arcitiskař pražský. Repríza 5. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
341. Rudolfa Druhého starosti s politikou, s rodinou a se ženami. Repríza 8. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 342. Chorá hlava chorého státu. Repríza 9. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 343. Praga iterum caput regni. Repríza 10. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 344. Žijeme silou ducha. Repríza 11. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 345. Všechno ostatní propadne smrti. Repríza 12. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 346. Zasněný čas hvězd a mandragor. Repríza 15. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 347.
– 348. Dvé špionů anglických. Repríza 17. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 349. Příběh Edwarda Talbota. Repríza 18. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 350. Říkali mu Turček. Repríza 19. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).
351. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, které on v tureckém hlavním městě Konstantinopoli viděl, v zajetí svém zakusil a po šťastném do vlasti navrácení sám sepsal. Repríza 22. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 352. Předposlední z rodu Růže. Repríza 23. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 353. Syn čarodějnice 1. část. Repríza 24. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 354. Syn čarodějnice 2. část. Repríza 25. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 355. – 356. Turistický průvodce Prahou rudolfinskou.Repríza 29. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 357.O té turecké vojně. Repríza 30. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 358. Nechť je tvůj dům pro každého otevřen. Repríza 1. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 359. Neodsuzuj druhého člověka. Repríza 2. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 360. Jehuda Levi ben Becalel. Repríza 3. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
361. Golem. Repríza 6. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 362. Zlatá Praha. Repríza 7. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 363.Krvavý masopust na krumlovském zámku. Repríza 8. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 364. Petr Vok z Rožmberka. Repríza 9. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).- 365. Život pana Voka. Repríza 10. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 366. Pikart Rožmberk. Repríza 13. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 367. Cesty pana Voka z Bechyně do Krumlova. Repríza 14. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 368. Třeboňský zlatý věk posledního pána z Růže. Repríza 15. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 369.S kohoutem v erbu. Repríza 15. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).- 370. Ti, kdo věří v Pána. Repríza 17. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
371.O vejskalovi a stejskalovi. Repríza 20. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 372. Kterak se Plzeň hlavním městem země naší kvůli ráně morové stala. Repríza 21. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 373. O kruté hořkosti pádu. Repríza 22. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 374. Bočkajovo povstání. Repríza 23. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 375. Osamělý rváč. Repríza 24. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 376. Kolik stála vina maršálka Russworma. Repríza 27. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 H.). – 377. Vyzrát můžeš na mnohé…. Repríza 28. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 378. Dr. Jan Jessenius z Jasena aneb Anatomie pražská. Repríza 29. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 379. Uherský rytíř. Repríza 30. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).- 380. Krýksman. Repríza 31. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
381. Budovec. Repríza 3. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 383. Apologia aneb Obrana ode mne. Repríza 5. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 384. Jakub Kubata, který dal hlavu za blata. Repríza 6. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 385. Vydupaná svoboda. Repríza 7. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 386. Biskup v roli dobrodruha. Repríza 10. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 387. Vpád Pasovských. Repríza 11. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 388. Matyáš na českém trůně. Repríza 12. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 389. Další drobty na stole doby aneb Lichváři. Repríza 13. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 390. Rozpaky a činy. Repríza 14. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) –
391. Mizerný pohřeb tak velkého potentáta. Premiéra 29. 12. 2002 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). Repríza 17. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).
– 392. První Čech na Islandii čili ostrově Ledovém neb Sněhovém. Repríza 18. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). -393.Serenissimus, potentissimus, invictissimus … Repríza 19. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 394.Pohnutý život šlechtického dobrodruha. Repríza 20. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 395.První, prostřední i poslední věci /1. zastavení uprostřed toku času/. Repríza 21. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 396. První, prostřední a poslední věci 02. Repríza 24. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 397. První, prostřední a poslední věci člověka 03 Repríza 25. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 – 398. První, prostřední a poslední věci člověka 04. Repríza 26. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 399. První, prostřední a poslední věci člověka 05. Repríza 27. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 400. První, prostřední a poslední věci člověka /6. zastavení uprostřed toku času/ . Repríza 28. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 401. Znám já jeden krásný zámek… Repríza 31. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 402.Zkáza rodu Smiřických. Repríza 1. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 403. Prostý, laskavý, dobromyslný, bezpříkladně štědrý a příslovečně zbožný … Repríza 2. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.)- 404. Přípravné práce na vyhazování z okna. Repríza 3. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 405. Z okna ven! Repríza 4. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 406. Praha, defenestrace pořadové číslo 2. Repríza 7. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 407. Po pádu. Repríza 8. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 408. Loajální rebelanti. Repríza 9. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 409. Kdo s koho. Repríza 10. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 410. Druhé kolo. Repríza 11. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 411. O vyhánění a shánění. Repríza 14. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 412. Pán z Věže. Repríza 15. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 413. Když na opravdivou přichází. Repríza 16. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 414. Způsob to, králi Fridřiše. Repríza 17. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 415. Česká válka. Repríza 18. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 416. „Děkujeme Bohu, že jsme toto místo získali!“ Repríza 21. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 417. Černý den na Bílé hoře. Repríza 22. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 418. Na Bílé hoře. Repríza 23. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 419. O statečných Moravanech u Hvězdy. Repríza 24. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 420. Diverti nescio! Repríza 25. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 421. Kdo rozhazuje trny, nesmí chodit bos. Repríza 28. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 422. Kapitulace. Repríza 29. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 423. Zátah. Repríza 30. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – Exameny. Repríza 1. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 425. Ortely. Repríza 2. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 426. Exekuce. Repríza 5. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 427. Až na to zarmoucené veselí. Repríza 6. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 428. Mikuláš Dačický z Heslova. Repríza 7. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 429. Normalizace po habsbursku. Repríza 8. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 430. Zlodějina v národním měřítku. Repríza 9. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
431. Modrý lev a zlatý lev. Repríza 12. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) – 432. Horoskop pro neznámého. Repríza 13. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 433. Mladý, ctižádostivý, úspěšný muž. Repríza 14. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 434. Od plukovníka moravských stavů… Repríza 15. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 435. Pardon. Repríza 16. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 436. Jičín a Praha. Repríza 19. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 437. Generalissmus Oceánu a Baltského moře. Repríza 20. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 438. Terra felix. Repríza 21. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 439. Cesta do Chebu. Repríza 22. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 440. Spiknutí. Repríza 23. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
441. Ty špatná, křivopřísežná, stará šelmo! Repríza 26. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 442. Odměna pro vrahy. Repríza 27. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 443. Soukromá podobizna Albrechta z Valdštejna. Repríza 28. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 444. Segeš, Nivnický, Komenský. Repríza 29. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 445. O sloupech u cesty. Repríza 30. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 446. Nebesa bouří se otevírají. Repríza 13. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h); 17. 1. 2019 (ČRo Brno, 18:30 h); 2. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 447. Vyhnanství. Repríza 3. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 448. Celý život můj byl putování. Repríza 4. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 449. Na koni pelášil český pán. Repríza 5. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 450. Matouš, řečený Ulický, rebel. Repríza 6. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
451. Hvězdná hodina Tovaryšstva Ježíšova. Repríza 9. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 452. Jen když konec je náš. Repríza 10. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 453. Jdú Valaši, jdú. Repríza 11. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 454. Zjinud jinam přecházeti los jest… Repríza 12. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 455. Lesnae exicidium. Repríza 13. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 456. Každý krok na dobré cestě… Repríza 16. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 457. Každý pak život má svou kapitolu poslední. Repríza 17. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 458. Nejistý hrob ve valonském kostele. Repríza 18. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 459. Válčiště Čechy, Morava a Slezsko. Repríza 19. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). – 460. Vyhrát jako Kec u Jankova. Repríza 20. 11. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.). –
461.
/p>
473. Dobrá kočka, která nemlsá. Repríza 20. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
534. Mašina povětrnostní. Repríza 27. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h); 31. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).
544. Všichni školou povinní. Repríza 30. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
568. Insula nostra Clementina. Premiéra 14. 5. 2006 (ČRo 2 Praha, 8:05 h.).
648. O jazyce mateřském věru těžce zbědovaném. Repríza 24. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
653. Hej, mistře! Repríza 3. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
658. Čech je ten, kdo česky mluví. Repríza 10. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
685. Cesta Matěje Kopeckého z jednoho konce mostu na druhý. Repríza 17. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
707. Josef Božek, stavovský mechanik na prvním českém učilišti technickém. Repríza 24. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
722. Tak vzdušně při tanci se nadnášelo to její ze všech nejvzdušnější tělo. Repríza 31. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
726. Kde domov můj. Repríza 7. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
735. Případ Máj. Repríza 14. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
753. Naše paní aneb Co tě asi bolelo, ty ubohé srdce? Repríza 21. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
770. Pan Vševěda. Repríza 28. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
784. Ať žije konstituce! A taky císař! Repríza 5. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
797. Vrchní inženýr. Repríza 12. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
803. Botanička v krinolíně. Repríza 19. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
823. Paleta je proti přírodě chudá. Není na ní světlo. Repríza 26. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
826. V mysli vlast, v paži sílu. Repríza 2. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
829. Král železnic. Repríza 9. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
844. Na zdar Národního divadla! Repríza 16. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
846. Slavnost poklepů. Repríza 23. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
865. Malíř pokojů (i obrazů). Repríza 30. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
871. Král železničních vagonů. Repríza 7. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
875. Ing.arch. Josef Zítek, projektant Národního divadla, 33 léta. Repríza 14. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
881. Malíř milionů obrázků. Repríza 21. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
887. Největší český mecenáš. Repríza 28. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
893. Český Edison. Repríza 4. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
900. díl. Premiéra 23. 9. 2012 (ČRo 2 Praha).
905. Johana a Karolina. Repríza 11. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
918. Můj čas přijde. Repríza 25. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
922. Vším, čím jsem byl, byl jsem rád. Repríza 18. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
923. Kreslíř jistého pohledu, vidící a filosofující, aniž by o tom věděl. Repríza 6. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
924. Upomínka číslo 139. Repríza 13. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
944. Tereza Stolzová, deváté dítě řezníka Stolze z Kostelce nad Labem. Repríza 27. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
949. Na křídlech zpěvu prolétla celým světem. Repríza 3. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
954. Truhlář, mnich, kuchař, sochař. Repríza 10. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 955. MUDr. Pavel Durdík, lékař, etnograf, cestovatel, překladatel a publicista český. Repríza 1. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
958. Hlavní předmět zájmu: ptakopysk. Repríza 15. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
962. Bejvávalo aneb Jak šel život. Repríza 29. 12. 2019 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.).
1000. díl. Premiéra 24. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 8:05 h.) –
1066. Jasný život a nejasné úmrtí slavného patologa.
1071. Pouta věrnosti. – 1072. Jak namalovat mlhu. Premiéra 10. 1. 2016. – 1073. Optimistická zpráva o nemocech, chorobách a neduzích. Premiéra 17. 1. 2016. – 1074. Blouznivci našich hor. Premiéra 24. 1. 2016. – 1075. Aleš vyjádřil českého ducha, Preisler českou duši. Premiéra 31. 1. 2016. – 1076. O rodičích a dětech. Premiéra 7. 2. 2016 – 1077. Šance pro sukně. – 1078. Král secese. Premiéra 21. 2. 2016. – 1079. Mistr secese. Premiéra 28. 2. 2016. –
1083. Blázni s klikou. Premiéra 31. 3. 2016. – 1084. Špásmajstr Josef. Premiéra 3. 4. 2016. – 1085. Kočovný kouzelník, který se usadil. Premiéra 10. 4. 2016. – 1086. Ve stínu lípy (a taky Svatopluka Čecha). Premiéra 17. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1087. Marně bys hledal jména Krumlovského. Premiéra 24. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1088. Všivá historie. Premiéra 1. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1089 Leo Eugen aneb urozený lev. Premiéra 8. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1090. Zpěváček modráček. Premiéra 15. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1091. Skvělá partie pro učitele. Premiéra 22. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1092. Svatba plavého anděla s kudrnatým čertem. Premiéra 29. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1093. schůzka: Operní začátky: třikrát špatně! Premiéra 5. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1094. Mé nápěvky jsou branou k hudbě vesmíru. Premiéra 12. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1095. Úžasná, nová, osudová. Premiéra 19. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1096. Čekatel ve frontě na úspěch. Premiéra 26. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1097. Lavina s kódovým označením Janáček. Premiéra 3. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1098. Privátní rozvod. Premiéra 10. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1099. Svět smyšlený je mi jako voda a vzduch. Premiéra 17. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). –
1100. Člověku je ve Vaší společnosti na duši lehko… Premiéra 24. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). -1101. Země se zachvěla, naposledy. – 1102. Umím jen jedno – ji chtít! Premiéra 7. 8. 2016. – 1103. Smířit se s Bohem? Proč? Však mi nic nězrobil. Premiéra 14. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1104. Nedaleko u Křtin v lesu raubíři só skovaní, je tam staré, je tam mladé, só tam vobá Vajckorni. Premiéra 21. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1105. Počátek věku stran. Premiéra 28. 8. 2016 Počátek věku stran. 110(ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1106. Nóbl cesta české šlechty a šlicht cesta českých plebejců. Premiéra 4. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1107. Hlášení o provzdušňování neboli aeraci politického života v zemích českých. Premiéra 11. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1108. Jazyka dar svěřil nám Bůh. Premiéra 18. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1109. Letmá návštěva českého panteonu politického. Premiéra 25. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). –
1110. Pokorný dělník ducha. Premiéra 2. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) -1111. Jak se blázni naučili lítat. Premiéra 9. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1112. Když pták letí, proč by člověk nelétal? Premiéra 16. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1113. …a potom vzlétl. Premiéra 23. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1114. Na mých kánoích česká vlajka. Premiéra 30. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1115. Záhadný cestovatel Enrique a Stanko, s pseudonymem Vráz. Premiéra 6. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1116. Prostibolo duše. Premiéra 13. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1117. Nová třída a její velké „opáčko“. Premiéra 20. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1118. Konzervativní dědek Josef Mařatka. Premiéra 27. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1119. Budiž světlo! Premiéra 4. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1120. Jak zvoní zvon historie. Premiéra 11. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) –
1121. Jindřich Josef Mošna, mosazník (a také herec). Premiéra 18. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1122. Příběh českého Rolls-Royce. Premiéra 25. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1123. Všichni mi lhali, blázna ze mě dělali. Premiéra 1. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1124. Případ R. E. Jamot. Premiéra 8. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1125. Z Horažďovic a z Kladna, směr: dobrodružství (Bedřich Machulka & Richard Štorch). Premiéra 15. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1126. Jan Petr Pavel alias Hanuš, příjmením Schwaiger, malíř český. Premiéra 22. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1127. Básník, malíř i dramatik architektury. Premiéra 29. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1128. Herec, prý geniální, dočista zapomenutý. Premiéra 5. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1129. Veliká socha vyrůstá silou umělce jako dítě v matčině lůně. Premiéra 12. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1130. První česká lékařka, všem navzdory. Premiéra 19. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1132. Příběh nepohádky o panské kuchařce a panském kočím. Premiéra 5. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
1131. Já v dětinství bloudil polem a takový byl můj žal: jak velký bych umělec býval a nikdo mne nechápal. Premiéra 26. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).- 1132. Příběh nepohádky o panské kuchařce a panském kočím. Premiéra 5. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1133. Kočovnické dětství chlapce Tomáše. Premiéra 12. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1134. To matka vymohla, že jsem šel na školy. Premiéra 19. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). Repríza 3. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h); 8. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) – 1135. Kdo jedná proti svému přesvědčení, je šuft! Premiéra 26. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1136. Vídeň, nový domov T.M., t.č. gymnasisty. Premiéra 2. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). Repríza 11. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.); 15. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). – 1137. Černý pátek (nejen) pro Tomáše Masaryka. Premiéra 9. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1138. Pochybnosti a jistoty o miláčkovi Štěstěny. Premiéra 16. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1139. Osudné setkání v penzionu u Goeringů. Premiéra 23. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). Repríza 18. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1140. Neústupný rytíř ducha. Premiéra 30. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). Reprírza 25. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) –
1141. Praha krásná. Ale je to provincie. Premiéra 7. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). Repríza 2. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.); 6. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). – 1142. Tažte se! Přemýšlejte! Hledejte pravdu! Premiéra 14. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). Repríza 9. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1143. Raději budu péct v Americe koláče! Premiéra 21. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). Repríza 16. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.); 20. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). – 1144. Padělky. První drsná bitva. Premiéra 28. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). Repríza 23. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1145. Křížová cesta k pravdě. Premiéra 4. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). Repríza 30. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.); 3. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) – 1146. Případ devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové z Velikonoc roku 1899. Premiéra 11. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) . – 1147. Usiluj o něco víc než to, co jsi, a než to, co děláš. Premiéra 18. 6. 2017. – 1148. Kubista Kubišta. Premiéra 25. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1149. Pro divadlo se rozhodně nehodíte!. Premiéra 2. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1150. Básník veršů v kameni. Premiéra 9. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). –
1151. Dr. Střídmý, dr. Klidný a dr. Veselý. Premiéra 16. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1152. Básník jediné sbírky se šesti básněmi. Premiéra 23. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1153. Příběh prvního abstraktního malíře v češtině promlouvajícího. Premiéra 30. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1154. Důležité není dělat abstraktní obraz, důležité je vidět abstraktně. Premiéra 6. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1155. Vše bylo u mne poctivé. Premiéra 13. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1156. Tvůrci monumentů a první sochař kubista a civilista. Premiéra 20. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1157. Jako pěvec nezanechám nic! Premiéra 27. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1158. Mezi triumfy a karamboly. Premiéra 3. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1159. Příběhy uzavřených měst. Premiéra 10. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1160. Kterak se bořilo a stavělo, bouralo a budovalo v metropoli české, v Praze zlaté, stověžaté, matce měst. Premiéra 17. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). –
1161. Bejvávalo aneb Jak šel život (spíš ten nóbl). Premiéra 24. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1162. Bejvávalo aneb Jak šel život (u lidí se ztracenou ctí, a u těch, jejichž chudoba cti netratila). Premiéra 1. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1163. Ve škamnách i za katedrou. Premiéra 8. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1164. O lidu selském. Premiéra 15. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1165. Kolik – a co za to? Premiéra 22. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1166. Základ státu – rodina. Premiéra 28. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1167. V domě a v bytě, kdež nebylo vždy „doma“. Premiéra 5. 11. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1168. Posezení u stolu. A jaké dobroty byly na něm. Anebo nebyly. Premiéra 12. 11. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1169. Jak šaty dělaly člověka. Premiéra 19. 11. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h. –
1170. Od secese k moderně. Premiéra 26. 11. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1171. Apoštolové nového žití. Premiéra 3. 12. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1172. Příběh takřka neskutečný o ševcích ze Zlína. Premiéra 10. 12. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1173. Velkošvec. Premiéra 17. 12. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1174. Den má 86 400 vteřin. Premiéra 24. 12. 2017 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1175. Odvaha – poloviční úspěch. Premiéra 1. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1176. Já nevím, co má ten kluk furt s tou pokličkou. Premiéra 7. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1177. Velký bard symbolů. Premiéra 14. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1178. Málokterý Habsburk byl tak neoblíbený. Premiéra 21. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.) – 1179. S projekty v šuplíku proti moci starců. Premiéra 28. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). –
1180. Vražda, která se snad nemohla stát. Premiéra 3. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1181. Dnes dopoledne máme velké přijetí v Sarajevu. Premiéra 11. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1182. První oběť Velké války. Premiéra 18. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1183. Potrestat zločin je věcí cti. Premiéra 25. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1184. Válka jako průmyslová devastace. Premiéra 4. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1185. Začít válku není nic jiného než rozetnout uzel místo toho, abychom ho rozmotali. Premiéra 11. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1186. Jižní a západní fronta evropská. Premiéra 18. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1187. Jak se válčilo na východě. Premiéra 25. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1188. Cílem války není padnout za vlast, ale přinutit ty druhé parchanty, aby padli za tu svou. Premiéra 1. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1189. Bestiální krok: bojové plyny. Premiéra 8. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1190. První ze dvou megabitev. Premiéra 15. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1191. Druhá ze dvou megabitev. Premiéra 22. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). –
1193. Včely jsou zajímavá kniha. Otevři ji a uvidíš, co všechno se ti postupně bude objevovat. Premiéra 6. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1194. Šetřme jazyka spisovného. Premiéra 13. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1195. Smrt na Červené pondělí 01. Premiéra 20. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h) – 1196. Smrt na Červené pondělí 02. Premiéra 27. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1197. Zachovej nám Hospodine. Premiéra 3. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1198. Poslední císař z rodu Habsburků. Premiéra 10. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1199. Zlé (zlaté) časy. Premiéra 17. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
1200. Ptáček už zpívá příliš dlouho a začíná chraptět. Premiéra 24. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1201. Armádní moloch volá: Do zbraně! Repríza 5. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). – 1202. Ticho po pěšině. Premiéra 8. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). Repríza 12. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). – 1203. Skromné počátky osvoboditelské mise. Premiéra 15. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1204. Válka – škola života. Premiéra 22. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1205. Soukromá válka má tři vojáky. Premiéra 29. 7. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1206. Z toho hocha bude jednou něco znamenitého. Premiéra 5. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1207. Druhý následník. Premiéra 12. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
– 1209. „Mírový“ císař. Premiéra 26. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1211. Poslušně hlásím, vojín Hašek Jaroslav z 91. pluku v Českých Budějovicích. Premiéra 8. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1212. Toulavé house. Premiéra 16. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1213. Svět zvířat. Premiéra 23. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1214. Toulavé house II. Premiéra 30. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h.). – 1215. Jaroslava Haška cesta na východ a zpátky. Premiéra 7. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1216. První bitva legií československých. Premiéra 14. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1217. Poslední etapa na cestě ke svobodě. Premiéra 21. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h). – 1218. Republika rok 1. Speciál pořadu k výročí. Premiéra 28. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 8:04 h).
Lit.: Pokorný, Milan – M. H.: Budoucnost Toulek českou minulostí. In web ČRo Váš rozhlasový ombudsman, 13. 11. 2018 (otázka + odpověď). – Cit.: Populární pořad bude nahrazen cyklem Toulky po českých osudech, na němž se bude podílet stejný autorský tým.
Vážený pane,
jako dlouholetí a velmi spokojení posluchači pořadu Toulky českou minulostí si vás dovolujeme požádat o upozornění vedení Českého rozhlasu, že je nanejvýš vhodné, aby bez zbytečného otálení ocenilo osoby, které se na jeho tvorbě podílely.
P.S. Doufáme, že dramaturgie ČR nezaspala a připravila pořad, který bude navazovat na Toulky.
M. H.
Vážená paní,
děkuji vám za podnět k ocenění tvůrců cyklu Toulky českou minulostí. Tento podnět budu tlumočit vedení Českého rozhlasu.
Zároveň dovolte, abych shrnul informace, které mám k dispozici o pokračování Toulek českou minulostí. Jejich tvůrci na samém počátku určili jako konečné datum, k němuž by v ideálním případě chtěli seriál dovést, rok 1918. Tomuto předsevzetí dostáli, výsledkem je programový počin, jaký nemá nejen co do rozsahu v dějinách českého rozhlasového vysílání obdoby.
Vedení stanice Dvojka má mimořádný zájem na tom, aby se posluchači setkávali v obvyklém nedělním ranním čase i nadále s premiérami pořadů věnovaných české historii. Nová programová řada má zachovat ve svém názvu slovo „Toulky“, které je pro posluchače důležitým pojítkem s legendárním cyklem. Podle sdělení vedoucích pracovníků programu a výroby bude tento navazující projekt s pracovním názvem Toulky po českých osudech nadále realizován pod stávající značkou „Vyrobila Tvůrčí skupina drama a literatura, studio Brno“. Jeho dramaturgyní zůstane Hana Hložková se svým týmem, jehož součástí bude slovesná dramaturgyně, vystudovaná historička Martina Toušková. Garantem a ústřední postavou nového cyklu by měl být podle představ vedení Dvojky tvůrce Toulek českou minulostí Josef Veselý.
Věřím, že mé informace přijmete s pochopením.
Srdečně vás zdravím a přeji vše dobré.
Přeji Vám krásné letní dny a srdečně Vás zdravím.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
Lit.: Horák, Jakub: Minulou neděli byl odvysílán poslední díl pořadu Toulky českou minulostí. In Facebook, 6. 11. 2018 (status). – Cit.: Minulou neděli byl odvysílán poslední díl pořadu Toulky českou minulostí. Seriál tak po třiadvaceti letech skončil dílem o vzniku Československa 28. října 1918.
Velmi mě to mrzí, protože jsem se těšil na první republiku, která je tak bohatá na zajímavé postavy – avantgarda, Teige, Nezval, Wolker, Seifert! A potom různí úspěšní průmyslníci. A samozřejmě i němečtí Pražané – Kafka, Brod a další. Fascinující by byl Protektorát, o kterém víme tak málo. A samozřejmě i rudá padesátá léta.
Se znalostí dějin je česká populace na štíru. Výjimkou nejsem ani já – jen jsem zahanbeně koukal, jaké mezery mám v českém středověku, nemluvě o sedmnáctém a osmnáctém století. Jsem z generace, která měla povinně ruštinu a i dějepis nám byl předkládán nejedlovskou optikou – hodně husitství, potom obrozenectví, vznik KSČ, osvobození Rudou armádou a Vítězný únor. A samozřejmě hodně soudruha Lenina.
Mluvil jsem s vedením Rozhlasu – důvodem je, že formát je zastaralý. Mně byla ta starosvětskost, s jakou moderátor pořad uváděl, milá. Příběhy vždy obsahovaly zajímavá fakta. Příjemně se to poslouchalo. Na rozdíl od změny vysílacího formátu stanice Vltava, který se povedl, zrušit pořad s takovou historií je chyba. V době, kdy se všechno mění, byl příjemnou stálicí.
Lit.: Golis, Ondřej: S výhrou jsem nepočítal, řada přátel mi nemůže zapomenout kandidaturu za ANO, říká exšéf rozhlasu v Brně. In web IRozhlas, 14. 10. 2018 (rozhovor s Jaromírem Ostrým). – Cit.: (…) Chtěl byste alespoň externě režírovat váš někdejší pořad Toulky českou minulostí?
Je to samozřejmě jedna z variant, ta věc se teď domlouvá, že by mohlo dojít k nějakému „refreshi“ toho pořadu. Od nového roku by měla jít nějaká nová verze, čili toto je jedna z cest, ale může jich být víc. (…)
Lit.: Dlask, Jan: K rozhlasu. Právníci si to vzali na starost. In Týdeník Rozhlas 15/2016 (názor posluchače). – Cit.: Pořad Toulky českou minulostí je nyní uvozen znělkou sponzorující advokátní kanceláře ve znění: „Dějiny by se ubíraly jinudy, kdyby si je vzali na starost právníci.“ V podání interpreta zní slogan jako povzdechnutí si nad tím, jak malý podíl mají právníci na běhu dějin. Obávám se ovšem, že je to povzdechnutí poněkud zavádějící, především z hlediska dějin moderních, i když i například v historii první republiky najdeme mnoho významných právníků. Právníky byli hlavní exponenti normalizace Gustáv Husák a Lubomír Štrougal, stejně tak jako polistopadoví politici na nejvyšších místech Marián Čalfa, Petr Pithart, Dagmar Burešová, Pavel Rychetský, Stanislav Gross a mnozí další. Právníkem je současný předseda vlády Bohuslav Sobotka i ministři vnitra, spravedlnosti, školství a pro rovné příležitosti. Totéž povolání mají výrazní bývalí i současní slovenští politici Vladimír Mečiar, Ján Čarnogurský, Ivan Gašparovič a Robert Fico. Právníkem je rovněž současný americký prezident Barack Obama i ten bývalý Bill Clinton (i kandidátka na prezidentku USA, jeho manželka Hillary). Práva vystudovali také sovětští či ruští prezidenti Michail Gorbačov a Vladimir Putin. Právníky byli či jsou i němečtí kancléři Konrad Adenauer, Helmut Kohl či Gerhard Schroder nebo současný polský prezident Andrzej Duda. Mohli bychom jen v českém kontextu dále mluvit o mnoha justičních rozhodnutích úzce souvisejících se směřováním naší země. Zmiňme jen, že právníci Ústavního soudu v České republice dvakrát výrazně zasáhli do české politiky – zrušili volební zákon nadbíhající velkým stranám a pozastavili předčasné volby.
Z tohoto velmi stručného výčtu vyplývá, že právníci si již do značné míry dějiny na starost vzali: jejich vliv na ně je nepřehlédnutelný, pakliže ne enormní. Povzdechnutí reklamního sloganu rozhodně není na místě a trochu i posluchači Českého rozhlasu manipuluje.
Lit.: Veselý, Josef: Rozhovor s Petrem Horou-Hořejšem. In Týdeník Rohlas, březen/duben 1995, převzato na stránky ČRo, b. d. (rozhovor). – Cit.: V první schůzce Toulek a také na titulní stránce Týdeníku Rozhlas se v roce 1995 objevil rozhovor s autorem knižní inspirace Petrem Horou-Hořejšem.
Pane Hořejši, vy jste začal publikovat Toulky českou minulostí v časopise Mladý svět v dávnověku 70. let…
Ano, a stále vycházejí – s dvěma delšími přestávkami.
Kdy jste je začal psát?
Nemýlím-li se, tak v roce 1979.
Jak vás to celé vlastně napadlo? Vy jste vystudovaný historik?
Ne. Já jsem původně novinář, publicista. A napadlo mě to snad proto, že tehdy byla těžká doba jak pro mne (nic jsem nesměl), tak myslím i pro všechny ostatní. Moje základní motivace byla, dalo by se říci, obrozenecká. Zdálo se mi, že je třeba některé věci zopakovat, říci znovu, a třeba i trochu jinak. A ukázalo se, že jsem se nemýlil.
Kde jste Toulky psal?
Největší část vznikla v maringotce Vodních zdrojů, která asi půldruhého roku putovala z místa na místo. Tenkrát jsem byl čerpač a pomocný dělník. Dva díly jsem napsal ve stabilní maringotce, která stála před chemičkou v Kralupech.
Vy jste vlastně tuto práci dělal napolo ilegálně. Kdo si vymyslel pseudonym Hora namísto Hořejše?
Někdo pro mne dodnes anonymní z Mladého světa. Měl jsem to štěstí, že jsem snad leccos uměl a byl jsem pro tuto redakci zajímavý. Proto mne pod tímhle pseudonymem angažovali. Vystupoval jsem i v řadě jiných rolí – jeden čas jsem byl Péťa Vařič a učil jsem čtenáře vařit. Potom jsem byl Péťa Rodič a vychovával jsem malé děti. Na jedné straně jsem byl dělník a zálesák a na druhé straně vlastně čím dál renomovanější – pod svým jménem nepovolený – publicista.
Když potom Toulky vyšly knižně, dostaly se, předpokládám, i do rukou lidí, kteří se historií českého národa zabývají profesionálně. Jak ti se dívali na vaši knížku?
To jsem se nikdy pořádně nedozvěděl, protože jsem neměl odvahu ptát se na to. Bránil mi strach, že jsem laik a píšu z pohledu bližšího čtenáři než historiografovi. Mohu-li soudit podle dílčích ohlasů některých známých, kteří jsou profesionálními historiky, výhrady nebyly veliké. Kromě nějakých malých faktografických prohřešků mi nikdo nevytkl nic podstatného. A jak se občas dozvídám, pokud jde o mou interpretaci dějin, kde si ponechávám určitou svobodu, také nikdy nebyly velké výhrady. To je moje pýcha. Ovšem velmi opatrná a nikoli příliš sebevědomá, protože neexistuje způsob, jak by se kdokoli jako jedinec o tak obrovském úseku českých dějin (a já jsem si osoboval právo zkusit je napsat celé) mohl dozvědět tolik, aby byl ve všem na zcela profesionální úrovni. To vědí nejlépe právě historiografové, kteří si proto svoje „hřiště“ velmi zužují. Specializují se.
Vy jste říkal, že jste si předsevzal napsat celé české dějiny. Knižně zatím vyšly tři díly (týká se roku 1995). Co dál?
Jestliže třetí díl popsal století od nástupu Habsburků – respektive od bitvy z Moháče k Bílé hoře – předpokládám, že ten čtvrtý by popsal přibližně celé pobělohorské období k počátkům vlády Marie Terezie. Pátý díl by byl vlastně tereziánsko-josefínský – tato tématika je velmi zajímavá, protože do ní patří osvícenství až k začátkům obrození. A to už jsme u šestého dílu: české obrození od časů Dobrovského až po rok 1848. A poslední díl, jak to plánuji, by byl sedmý a zachytil by úsek od poražené revoluce roku 1848 do obnovení české státnosti v roce 1918. Pak za sebou zabouchnu víko. (Naše poznmka: Nezabouchl – do roku 2003 vyšlo celkem 9 dílů, a ještě nejsou úplně všechny).
To myslíte vážně? Historie přece pokračuje dál i po tomto datu!
Pokračuje, ale já mám řadu vážných důvodů, alespoň v této chvíli, proč dál nepokračovat. Myslím si, že po roce 1918 už začíná přece jenom současnost. A jsem si jist, že bude dlouho trvat, než se ty dějinné příběhy a hlavně jejich interpretace usadí a budeme moci říct: toto byla naše minulost. Myslím, že přehodnocení první republiky a následujících etap ještě čeká především na profesionální historiky. Já bych plul velmi na vodě. A je tu ještě jeden důvod. Už jsem velký kluk a nemyslím, že můžu všechno v životě stihnout.
Ona je to vlastně ještě součást přítomnosti, protože žije spousta svědků, a psát o současnosti…
…je někdy nebezpečné, ano. Palacký nejspíš dobře věděl, proč se svými Dějinami neskončil až ve své současnosti.
Vám stejně budou říkat „Palacký 20. století…“
To by bylo nezasloužené, protože mezi námi je velký rozdíl. On ty dějiny postavil, já se jen pokouším je moderním a populárním způsobem interpretovat pro běžné čtenáře. Čtu za ně hory literatury, na kterou by oni – byť mají třeba zájem o dějepis – neměli nikdy čas. Spíš než Palacký jsem servis.
Lit.: Lohniský, Vladimír: 1 000 dílů Toulek českou minulostí !!! In web ČRo 2 Praha, září 2014 (ohlas posluchače). – Cit.: 1000 dílů Toulek českou minulostí !!! NEUVĚŘITELNÉ!!! Díky pane Josefe Veselý. Díky Vám i Vašim kolegům za mikrofony, kolegům bývalým i současným. Děkuji Vám jako autorovi, nahrávači a glosátorovi a jim díky za skvělé vypravěčské umění. Díky též panu Petru Horovi-Hořejšovi. Vzniklo tak (a dále bude vznikat) dílo, které v současné produkci všech možných rádií a bohužel ani ve tvorbě této stanice nemá a nebude mít obdoby. A všichni víme proč. Děkuji Vám za báječné chvíle u tohoto pořadu, za originalitu, za možnost poučení o našich dějinách a v neposlední řadě za poctivou rozhlasovou práci, která nám už bohužel téměř vymizela. Tímto Vám i Vašim kolegům přeji zejména pevné zdraví, mnoho pracovní spokojenosti s řadou tvůrčích nápadů při tvorbě dalších dílů Toulek. A nám, posluchačům a fandům, další báječné díly.
Lit.: Mraček, Pavel: Historikem díky Toulkám. In Týdeník Rozhlas, 26. 11. 2007 (názory, komentáře). – Jakmile jsem poprvé usedl k rádiu, abych se zaposlouchal do rozhlasového zpracování Toulek českou minulostí, byl jsem nadšen. Od té doby uplynulo už nejméně osm let. O historii se zajímám od útlého věku. Toulky českou minulostí s přehledem a elegancí vyvracejí mýtus o nezáživnosti a nesrozumitelnosti historie. Nebojím se říci, že právě rozhlasové Toulky výrazně napomohly mému rozhodnutí jít studovat historii. Již dříve jsem si nahrával alespoň některé díly tohoto seriálu, s kvalitním připojením k internetu jsem si našel cestu i na webové stránky pořadu, kde jsem si stáhl všechny dostupné díly. Z pochopitelných důvodů tu nemohou být umístěny všechny, nicméně i starší díly bych si rád stáhl a poslechl. Zajímalo by mě proto, zda je možné je někde získat nebo zda se neplánuje vydání kompletu Toulek českou minulostí ve formátu mp3.
Pavel Mraček, student, Liberec
Lit.: anonym (= Veselý, Josef): Toulky českou minulostí. In web ČRo, b. d. (článek). – Cit.: Toulky českou minulostí jsou jedním z nejoblíbenějších pořadů Českého rozhlasu. Jejich kouzlo spočívá v tom, že vyprávějí o naší historii poutavě a v příbězích. Jednotlivé díly představují události a osobnosti, které formovaly naši několikatisíciletou historii a zanechaly nesmazatelné stopy v krajině, architektuře a v celé společnosti na území dnešních Čech, Moravy a Slezska.
První příběhy Toulek začínají od nejstarších stop, které na povrchu naší země zanechaly nohy už podobné lidským. Postupně procházíme všemi historickými epochami a v budoucích dílech s vámi doputujeme až do doby, kterou si sami pamatujete.
Jednotlivé díly vznikají na základě stejnojmenného knižního souboru spisovatele Petra Hory-Hořejše v brněnském studiu Českého rozhlasu. Redaktor Josef Veselý také řadu dílů Toulek českou minulostí dále autorsky rozvíjí. Premiérové pořady vysílá ČRo Dvojka (dříve ČRo 2 – Praha). Reprízy vysílá v hojném množství stanice ČRo Brno a ČRo Leonardo, zaměřená na vědu a techniku, a také několik regionálních stanic Českého rozhlasu. V roce 2010 Český rozhlas také volně navázal na Toulky rozsáhlou internetovou multimediální aplikací Keltové, která se ukazuje historii jedné z prvních civilizací na území dnešního Česka.
Na většině z dosud natočených pořadů se podílel stálý tým interpretů: Josef Veselý, Ivana Valešová, František Derfler, Igor Bareš a režisér Jaromír Ostrý. V posledních letech však Igora Bareše nahradil další Igor, totiž Dostálek, a namísto Františka Derflera usedl za mikrofon Vladimír Krátký.
Rozhlasové Toulky se poprvé vysílaly v neděli 2. dubna roku 1995. S nápadem dát rozhlasovou podobu sérii atraktivních publikací Toulky českou minulostí přišel tehdejší dramaturg Českého rozhlasu Bohumil Kolář, který považoval Toulky českou minulostí za úžasný materiál vhodný i pro rozhlasové zpracování. Autorovi knižní předlohy Petru Horovi-Hořejšovi se nápad zalíbil. Po právu věřil, že jeho Toulky budou hojně využívanou součástí rozhlasového audio archivu. Rozhovor s autorem knižní inspirace Petrem Horou-Hořejšem pro Týdeník Rozhlas v roce 1995 najdete zde.
Autor Toulek dává za pravdu Janu Werichovi, že čas vlastně neexistuje. V jedné forbíně, v níž hrál s panem Horníčkem, utrousil myšlenku, že čas si jen vymysleli lidi, aby věděli, od kdy do kdy a kolik za to. Ze zorného úhlu věčnosti jeví se propast mezi starověkem a 21. stoletím jako ďolík takřka nepostřehnutelný. A lidi, ti jsou pěkných pár desítek tisíc let prakticky stejní. Pravda, oblečeni tu ve více, onde méně zdobný kabátec, tu s parukou na lebce, tu s hlavou okázale plešatějící či ostříhanou nakrátko, tu hygienicky voňaví, tu s odpuštěním smrdící, ale jsou to stále tytéž pracovité ženské a frajeři a filutové a lapkové, duše čisté i nejrůznější špínou zasviněné, lidé moudří i arogantní tupci, krasoduchové i sprosťáci, srdce statečná, bázlivá, zrádná i smilná, a to od samého počátku civilizace v českomoravskoslezských hvozdech až po dnešní, v Evropské unii bydlící srůstající Českou republiku. I ta dnešní společenská scéna se hemží spoustou Albrechtů z Valdštejna, Milotů z Dědic, Čapků ze Sán, Zikmundů Hulerů. Jen Janů Husů a Amosů Komenských a taky Karlů Čtvrtých tu vidět pomálu.
Lit.: Šenkýř, Miloš: Toulejte se s brněnským rozhlasem za Toulkami českou minulostí. In web ČRo Brno, 30. 3. 2015 (článek). – Cit.: Rozhlasové Toulky českou minulostí slaví 20 let. A vy můžete být u toho – na vlnách Českého rozhlasu Brno i osobně.
„Tak tady se točí Toulky českou minulostí? Ty moc rád poslouchám,“ prohlásil nedávno při návštěvě brněnského studia Českého rozhlasu herec Zdeněk Svěrák. A není sám. Cyklus Toulky českou minulostí patří k nejoblíbenějším pořadům. Nedávno slavil odvysílání tisícího dílu a tento týden uplyne 20 let od chvíle, kdy si mohli milovníci historie naladit jeho úplně první část.
Český rozhlas Brno nenechá jubileum bez povšimnutí. Zve posluchače na toulky za tvůrci cyklu i za jeho historií. „Je to jedna z vlajkových lodí brněnského rozhlasu – a to neříkám proto, že se na nich autorsky podílím. Stačí se podívat na reakce, na to, jak posluchači posílají stále další náměty,“ podotýká ředitel studia Jaromír Ostrý.
Už ode dneška jsou výročí věnované Deníčky Josefa Veselého, jakési vzpomínkové zápisky hlavního tvůrce pořadu. Denně v dopoledním Apetýtu přinášíme také soutěž inspirovanou zajímavými historickými osobami – a nehraje se o nic jiného než o CD s nahrávkami seriálu.
V samotný výroční den, ve čtvrtek 2. dubna, věnujeme na vlnách brněnského rozhlasu Toulkám českou minulostí ranní vysílání. Posluchači uslyší třeba pověstné přebrepty Ivany Valešové, jíž patří jeden z hlasů propojených s cyklem. Telefonovat si budeme Petrem Horou Hořejšem, autem knižních Toulek, stejně jako s Kateřinou Konopáskovou z vydavatelství Radioservis, které cyklus vydává na kompaktních discích. Hostem odpoledního Interview pak bude Josef Veselý.
Vše vyvrcholí ve čtvrtek v 18 hodin živě vysílanou besedou s tvůrci, k níž pozve posluchače moderátor Jiří Kokmotos. Jeho hostem bude mimo jiné také další z autorů pořadu Jaromír Ostrý. Posluchači si budou moci pořad naladit na vlnách (či internetových linkách) Českého rozhlasu Brno – a ti šťastnější získají šanci být u toho osobně. Místa je nutné rezervovat – stačí zavolat na telefon 542 523 151. Nabídka platí do vyčerpání kapacity.
Dvacet let Toulek českou historií, to je dvacet let oblíbeného pořadu připravovaného v brněnském rozhlasovém studiu.
Lit.: Veselý, Josef: Brouček ve stínu lípy. In Týdeník Rozhlas 15/2016 (4. 4. 2016) (článek). – Cit.: „Bylo to v Ostředku, vesničce a malém panství se zámkem nedaleko Sázavy. V zámku tom jsem se narodil, a když tam můj otec v letech 1849 a 1850 podruhé správcoval, hrával jsem si jako čtyřletý hošík s malými syny majetníka panství doktora Václava Červinky, známého horlivého vlastence.“ Takto svá první léta líčí muž, který se proslavil (nejen) fantastickými příběhy pana Broučka. Před námi je příběh Svatopluka Čecha (1846-1908).
Za svého života prošel Svatopluk Čech celými Čechami. Školu začal v Postupicích. Během základního a středního stupně vzdělávání vystřídal několik míst. Mnohé tamní školy se po něm dnes jmenují, a to i ty, ve kterých se student Čech nikdy nevyskytoval. Významné bylo pro něj místo v arcibiskupském konviktu, k němuž přišel během docházky na gymnáziu v Litoměřicích a na Novém Městě v Praze. Okolní prostředí a výchova ho táhly k literatuře. Nepoužíval svého pravého jména, ale pseudonymy jako Jan Jasanský nebo Nevolný, z něhož se později vyvinul pseudonym Volný.
První publikovaná básnická tvorba Svatopluka Čecha pochází z roku 1864. „Byl jsem tehdáž ještě na gymnáziu, když mne chtivost slávy a zároveň – přiznávám se zkroušeně – i mrzkého zisku svedla, abych se pokusil o první vystoupení na veřejnosti. Napsal jsem té doby již slušný počet veršů, ale ty byly uveřejněny jen v časopisech, které se obcházely bez sazeče i tiskaře a roznášely se pod kabátem, aby je nekonfiskoval některý z našich mentorů,“ vzpomínal Svatopluk Čech.
Za datum jeho skutečného vstupu do české poezie se považuje rok 1868, kdy přispěl do almanachu Ruch. Byla v něm uveřejněna jeho báseň Husité na Baltu: „Hromu rachotem a vichru letem vozy husitů se valí světem, vojínů v nich tváře opálené, žen i dívek prsy rozhalené; uprostřed tam kalich zlatoskvoucí bledý kněz hle! tyčí ku nebesku – uhánějí jako orkán řvoucí za lomozu zbraní, bubnů vřesku.“
Tyto verše napsal už jako student právnické fakulty. Během vysokoškolských studií také pracoval v některých redakcích, například v Pokroku a ve Světozoru, ale konal praxi i v advokátních kancelářích. Když složil rigorózní zkoušku, následovala práce koncipienta v advokátní kanceláři doktora Fursta ve Slaném. Ohlasy této kancelářské praxe se objevují v novele Jestřáb kontra Hrdlička – byl podle ní natočen v roce 1953 i film s Františkem Smolíkem a Jaroslavem Marvanem v hlavních rolích.
S výkonem právní profese skončil Čech po sedmi letech. Následně se jeho hlavním oborem stala literatura. Jeho nejvýznamnější díla pocházejí z osmdesátých let 19. století. V roce 1879 založil s přítelem z arcibiskupského konviktu Servácem Hellerem časopis, pro nějž použili titul, vymyšlený už Josefem Kajetánem Tylem -Květy. Jeho zaměření však bylo jiné – zabýval se beletrií. Květy Čech redigoval dvacet let. Roku 1886 v nich vyšla nevelká povídka Výlet pana Broučka do Měsíce. A za dva roky spatřil světlo světa Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století. Zasvěcený čtenář věděl, že jejich autor, jistý B. Rousek, není nikdo jiný než redaktor listu Svatopluk Čech. Pražský měšťan a majitel Matěj Brouček, jenž se stal doslova proslulým, se opije v hospodě Vikárce a v jednom snu se dostane na Měsíc, ve druhém pak do doby husitské.
Podle hodnověrných zpráv byl Čech spíš introvertní povahy a poctám za své dílo se vyhýbal a mnoho nabízených funkcí s díky odmítl. Byl to svým povahovým založením samotář. Snad i proto, že na otázky, které si kladl, nikdy nenašel odpověď. Což ale neznamená, že je nepřestal celý život hledat. Nenacházel je ani na svých cestách na Kavkaz, k Černému moři, do Chorvatska a do Dánska, kde čerpal náměty pro svou tvorbu. Jeho stále více do sebe se uzavírající povaha se projevila zejména ve zralém věku, kdy přestal veřejně publikovat a možná i pod vlivem vrozeného pesimismu, který se stále prohluboval, se uchýlil do ústraní. V úplném soukromí se věnoval víceméně samoúčelné hořké až nostalgické poezii. Stal se z něho smutný, věčně zadumaný pán, který se uzavřel do vlastního světa mýtů a ztracené naděje. Právem byl označen jako „poslední básník obrozenské doby“.
Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě (podle návrhu architekta Antonína Wiehla) byla instalována básníkova socha od Jakuba Obrovského v životní velikosti. Velký Čech Svatopluk Čech zde odpočívá – jak jinak – ve stínu lípy…
Lit.: Veselý, Josef: 1119.schůzka: Budiž světlo! In web ČRo Toulky českou minulostí, 4. 12. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tuto schůzku s českou historií jsme nazvali dvěma slovy, jež se vyskytují na samém počátku knihy knih, totiž Bible.
Jestliže Bůh stvořil nebe a zemi, oddělil světlo od tmy a světlo nazval dnem a tmu nocí, pokusil se o něco podobného – v miniaturním měřítku – i člověk. Ano, právě české země stály u kolébky slávy jednoho z nejmenších našich výrobků, leč zároveň jednoho z nejslavnějších, a tím je zápalka neboli sirka.
Vraťme se v čase o kousek zpátky. Do roku 1814, kdy přišel na svět ve městě Sušici syn šenkýře, a matky, která pocházela z rodiny sušického cvočkaře, Vojtěch Scheinost. Vojtěch jako dvanáctiletý putoval do učení ve Vídni. Spolu s bratrem Josefem ve Vídni zůstali a později společně žádali sušický magistrát o povolení vandru. Vyřízení jim bylo zasláno na adresu továrny na fosfor a třecí zápalky, kterou vlastnil Štěpán von Röhmer. Právě u něj přijal Vojtěch zaměstnání.
Takže už tehdy se Vojtěch Scheinost na své pouti potkal se zápalkou… Ale nejenom s ní. Ještě se tam seznámil se svou budoucí ženou Marií Urbancovou, pomocnicí v domácnosti u Röhmera. Právě s její pomocí získal poznatky o chemické přípravě zápalné fosforové směsi. Na podzim v roce 1839 se společně s Urbancovou nadobro rozloučil s Vídní, ti dva se odstěhovali do Sušice.
Podle tradice zahájil Scheinost výrobu v Sušici ve vyhořelém domku stojícím uprostřed náměstí za radnicí. Je pravděpodobné, že domek patřil Vojtěchovu bratru Ondřejovi. Výroba se dále stěhovala do domu na Dolním náměstí, ve kterém Vojtěch s rodinou bydlel, a pak se pokračovalo do další budovy na Horním náměstí. Své výrobky prodával Scheinost o trzích a poutích, záhy však i v Horních Rakousích a zvláště velký zájem o ně byl brzy v Praze, takže Scheinost sotva stačil zakázkám.
Jak tradice z rodinného prostředí vypráví, brzy se Scheinostovi začalo nedostávat finančních prostředků, a jak už to bývá, byl nucen se obrátit na cizího člověka, který by mu vypomohl půjčkou. Tou osobou byl zámožný obchodník se smíšeným zbožím v Sušici, Bernard Fürth. Bernard začal obchodovat s peřím, kůžemi a vlnou. Brzy se však vrhl na jiný sortiment. Dohodou z 5. prosince 1840 stvrdil Vojtěch Scheinost Fürthovi dodávku sirek.
Takto Bernard Fürth započal zásobovat Scheinosta surovinami na úvěr, a Scheinost, ten splácel sirkami. Obchodně zdatný Fürth vytušil z tohoto spojení výhodný obchod a snaživého výrobce podporoval. Tato podpora zavázala Scheinosta do té míry, že byl nakonec nucen nabídnout Fürthovi místo společníka a později i celý tovární majetek. Oprávnění k výrobě sirek měl jen Scheinost, a proto Fürth nemeškal a zažádal o ně v září 1842, tedy aby mu byla povolena i výroba fosforu.
Jméno Vojtěcha Scheinosta se z historie českého sirkařství na nějakou dobu vytratilo. Však on na tom intenzivně Bernard Fürth pracoval. Připoutával si Scheinosta stále těsněji – půjčkami, které si dával splatit zápalkami, tím, že ho musel Scheinost přijmout za společníka, a nakonec tím, že se výroby úplně zmocnil a manželé Scheinostovi se stali jeho zaměstnanci.
První nejedovaté zápalky
Dosavadní tichý Scheinostův společník Bernard Fürth převzal v roce 1843 sušický závod do svého vlastnictví. V průběhu stejného roku začal vyrábět sirky v pobočném závodě ve Zlaté Koruně na Českokrumlovsku. Byla v pořadí třetí sirkárna na našem území, která se mohla záhy chlubit jedním prvenstvím. Bylo přímo světové. Právě ve Zlaté Koruně byly v roce 1848 vyrobeny první zápalky bez jedovatého fosforu.
Fürth vystavoval svoji zápalku na světové výstavě v Paříži, ale obchodníci o tuto novinku neprojevili zájem. A tak svět čekal na nejedovatou zápalku dalších šest let. Sirkařství v Čechách a poté i na Moravě pomalu ale jistě zdomácňovalo. Na začátku druhé poloviny 19. století se u nás setkáváme už se čtrnácti výrobci. Toto období bylo pro české sirkařství velmi úspěšné.
Bernard Fürth v roce 1849 zemřel. Zanechal podnik v plném vzestupu, bez známek byť sebemenšího zakolísání. A Vojtěch Scheinost? V roce 1865 vystoupil ze služeb firmy Bernard Fürth a během roku 1867 už uvažoval o vybudování vlastního závodu na výrobu sirek. Podal si žádost, aby mohl provozovat výrobu – na počátek provozu si zajistil 20 dělníků. A tak se v Sušici zrodila druhá takzvaná Horní sirkárna Vojtěcha Scheinosta. Jeho sirky nesly značku V. S.
Ve firmě Fürth došlo v roce 1890 ke generačnímu střídání. Koncem 19. století došlo ve výrobě zápalek ke stagnaci. Překotný růst počtu nově založených sirkáren vyvolal na světových trzích zmatek, důsledek nevázaného, nesmírně tuhého boje znovu přivedl velké exportní firmy za jednací stůl. Pokračující dialog mezi partnery byl nakonec dovršen spojením šesti největších rakouských továren na zápalky v akciovou společnost. Vymysleli pro ni název originální, který zněl a stále zní: „Solo.“
A pokud nahlédneme alespoň jedním okem do přítomného času: Současnost vypadá pro podnik dobře. Světlo českých zápalek svítí v desítkách zemí přinejmenším na východní polokouli. Ta malinká sirka přibližuje leckde dobré české podnikání. A my bychom mohli uzavřít dnešní schůzku se zápalkami moralitkou. Cosi se zápalkami má společného. Známe i autora. Je jím čínský filosof Konfucius. Ta jeho moudrá věta zní: „Lepší je zapálit alespoň malou svíčku, než proklínat tmu.“
Lit.: Veselý, Josef: Jedna krkonošská tragédie. In web Týdeník Rozhlas, 10. květen 2018 (článek). – Cit.: Historie sportu se může chlubit mnoha příklady, které šly daleko za hranu standardního vztahu mezi sportovci. Těch, které jsou připomínány neustále po několik desítek let, ale zase tolik není. Patří mezi ně osud českého lyžaře Bohumila Hanče a jeho přítele Václava Vrbaty. Oba zahynuli 24. března 1913 na hřebenech Krkonoš během mezinárodního závodu na 50 kilometrů.
Lanovka jezdí ze Špindlerova Mlýna buďto na Pláně, nebo na Medvědín. Ta na Medvědín stoupá do nadmořské výšky něco kolem 1200 metrů a turista se ocitne na hřebeni Krkonoš a po něm si může vyšlápnout docela pohodlně mírně vzhůru na Zlaté návrší a pak na Pančavskou louku, načež si vybere vycházku k pramenům Labe, nebo si to namíří na Dvoračky. A když je to zdatný turista a počasí nezlobí, tak si třeba vyšlápne po hraniční českopolské cestě až někam tam, kde stála bouda Petrovka a stále stojí Špindlerovka.
V sezoně tu není turista zdaleka sám, jsou tu zástupy dalších návštěvníků, provoz je tu jako na Václaváku. Kromě bud, ukazatelů a kamenných pyramid navršených na vrcholech a na rozcestích jsou kousek stranou od hlavních cest dva pomníky. Občas některý turista sejde a přečte si stručný nápis na menší mohyle nad Pančavským vodopádem: „Mistr Hanč“. Dále je tam křížek s datem 24. března 1913. A ještě údaj: „50 kilometrů“. A není-li zasvěcený, možná si řekne – to je snad nějaká šifra. Trochu víc napoví bronzová deska na větší mohyle: „Památce mistra lyžaře Bohumila Hanče a Václava Vrbaty.“ A opět stejné datum: 24. března 1913. Aha, řekne si turista. Památník nějakým lyžařům. Aby se nezapomnělo. Jsou tady náhodou? Nebo snad ne…
Ty dva pomníky tady náhodou nejsou. Neboť tady, na krkonošském Zlatém návrší se to stalo. Byla zima. Vlastně ne, psal se už čtvrtý jarní den, jenomže to na něj nevypadalo. Sněhová fujavice řádila jak pominutá. Zledovatělé vločky šlehaly do tváří a zalepovaly oči, chlad pronikal až na kůži. Na Labskou boudu (ne na tu novou, ale starou, která tu stála do roku 1965, kdy vyhořela), do místnosti plné tepla a páry z usychajících šatů vstoupili dva muži. Sníh ve vlasech, mokrý oděv ztuhlý mrazem jako plech. „Kluci, venku to je hrozný, už jsem myslel, že sem na Labskou nedojedu. Museli jsme to vzdát. V tom se prostě nedá závodit! Však také Bartel s Rathem dojeli poslední, tedy… skoro poslední.“ – „Říkáte ‚skoro poslední‘? Copak ještě někdo závodí?“ – „Ano, závodí. Na trati je stále Hanč. Zvítězil, a ani o tom neví. Měl by se nachystat fotoaparát, dorazí každou chvíli!“ Rozhostilo se ticho. Na všechny dolehla stísněná atmosféra. „Jestli se Hanč do půlhodiny neobjeví, vyrazíme ho hledat!“
Nikdo neví, co přesně se v osudné okamžiky onoho 24. března 1913 ve sněhové vánici nedaleko Labské boudy vlastně odehrálo. Známé je pouze to, že polomrtvého Hanče našli oblečeného do Vrbatova kabátu a čepice. Do oblečení svého dlouholetého přítele, který se přišel podívat na prestižní lyžařský závod, v němž chtěl Hanč znovu dokázat, že je nejlepší.
Vrbata zřejmě našel Hanče už vysíleného a zkřehlého zimou, půjčil mu kabát a čepici a vydal se hledat pomoc. Sám pak zabloudil a mezitím Hanče odnesl Emerich Rath. Vrbata pak klesl u Hančových lyží a zemřel. I jeho přítel Bohumil Hanč končí svůj život. Když ho přivezou na saních na Labskou boudu, ještě dýchá. Doktor ale poznává, že je zle. Nejde o zmrznutí, ale o ochrnutí srdečního svalu. Lékař nemá po ruce kafrovou injekci, a tak zavádí jen umělé dýchání a masáž srdce. V jednu chvíli se ozve cosi jako výdech. Poslední.
Za mnoho let se setkal spisovatel Miroslav Rampa se starým panem Otakarem Holubem, ředitelem jilemnické tělovýchovy, dlouholetým funkcionářem Českého krkonošského spolku Ski, někdejším přítelem Bohumila Hanče.
„Hanč byl tenkrát naším nejlepším závodníkem, a všude ho obdivovali. Nestoupla mu ta sláva do hlavy?“ ptal se spisovatel. „Hančovi? Ne, ten zůstal pořád obyčejným, skromným klukem.“ – „Ale stejně se mi zdá, že větším hrdinstvím je dát někomu ve sněhové vánici kabát a čepici než se hnát za nějakou vidinou vítězství.“ – „Myslíte? Ale Hančovi nešlo nikdy o osobní vítězství, jemu šlo o vítězství české věci. To vy už dneska těžko pochopíte. A jak jsem Hanče znal, jsem přesvědčen, že kdyby to bylo obráceně – kdyby ten kabát potřeboval Vrbata – že by mu ho neváhal dát.“
Příběhu, který se odehrál na krkonošském hřebeni, se bude věnovat i další pokračování Toulek českou minulostí.
Lit.: Veselý, Josef: 1200. schůzka: Ptáček už zpívá příliš dlouho a začíná chraptět. In web ČRo 2 Praha, 24. 6. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vypravíme se opět do časů první světové války, nikoli však do zákopů, ale do měst a vesnic. Občané po vypuknutí války brzy pochopili, že teď vše půjde z tlustých do tenkých. Propukla davová psychóza křečkování. Skupovalo se, co se dalo, zejména základní potraviny.
Pulty v obchodech během pár dní zely prázdnotou, ceny se vyhouply vzhůru o třetinu. Přesto se před vyjedenými krámy dál tvořily hodinové fronty – nová, dosud nikdy nevídaná věc. Výraz „fronta“ se v novém významu začal užívat až v roce 1914.Jak dlouho trvalo tohleto vstupní období živelného předzásobování? Nebylo dlouhé. Tisk se snažil uklidňovat veřejnost, že vojna brzy skončí, vítězství je prý na dosah. Navíc dobrá sklizeň roku 1914 pomohla na čas zacelit výpadky v zásobování, způsobené nákupní horečkou, takže obchody se s počátkem podzimu opět zaplnily zbožím a situace se vrátila k předválečnému normálu. Nakrátko, a naposledy.
Jestli starost o žaludky vyplenila pulty a sklady obchodů, pak současně zavládl ve veřejnosti ještě jeden strach: o úspory a peníze vůbec. V obležení se ocitly všechny peněžní ústavy od největších pražských bank po zapadlé venkovské kampeličky. Lidé masově vybírali své vklady, chtěli je mít doma dřív, než jim je spolkne armáda. Selský rozum a šeptanda ovšem radily nebrat papírové bankovky. Ty si přece bude stát libovolně tisknout, takže rychle ztratí na ceně. Kdo měl všech pět pohromadě, chtěl jen kovové mince. V krátké době vznikl katastrofální nedostatek drobných, takový, že se leckde menší bankovky stříhaly na kousky, aby mohl prodavač vracet zpátky. Chytráci využívali nouze o drobné i jinak: průvodčímu v tramvaji nabízeli schválně papírové peníze. A ten, než aby se připravil o poslední drobné, raději nechal pasažéra jet zadarmo.
Kvalitní stříbrné mince zmizely na čas ze světa, ukryty v hrnečcích a šuplatech, než se v mincovnách vyrazily nové, ovšem už jen ze železa. Cedulová banka vydala papírové dvoukoruny a koruny. Zeleným dvoukorunám lid začal říkat „úplavice“, modrým korunám „andulky“.
V novinách se celý týden objevoval lákavý, ale nevyužitý inzerát: „Láhev pravého šampaňského vyměním za litr petroleje!“ Bezmasé dny, zprvu dva, pak tři týdně, se musely dodržovat nejenom v restauracích, hostincích a vývařovnách, ale i v domácnostech. Nařízení ovšem neuspělo – na kontroly nezbývalo úřadům sil.
Nutno přiznat, že státní správa se všemi prostředky snažila nepříznivým jevům čelit a pro bezkolizní zásobování obyvatelstva dělala možné nemožné. Zásahů státu z měsíce na měsíc přibývalo, takže při zpětném ohlédnutí je až úsměvné, jak se tehdejší kapitalistické zřízení a svobodný trh dostávaly postupně do područí jakéhosi státem provozovaného „válečného socialismu“.
Hned v listopadu a prosinci 1914 se vláda pokusila zastavit hrozivý nárůst životních nákladů stanovením maximálních cen obilovin a brambor (výkupních i prodejních). V zásadě se už ceníky smířily se spontánním nárůstem cen na dvojnásobek oproti předválečnému stavu. Na bujícím černém trhu, zažívajícím neslýchanou konjunkturu, zajisté nikoho tyto „státní ceníky“ nezajímaly.
Počínaje 11. dubnem 1915 začal být zaváděn přídělový systém na životně nezbytné potraviny -nejprve na chleba, mouku a pečivo, postupně na veškeré nedostatkové zboží. Začalo to lístky na chleba. Zmatek byl zprvu dokonalý. Ani pekaři si s odstřiženými papírky nevěděli rady, zvláště když mouky nepřibylo a fronty před krámem byly čím dál delší, hlučnější a leckdy zbytečnější – bylo vyjedeno.
Od roku 1916 fasovali občané kromě chlebenek a moučenek postupně i bramborenky, máslenky, cukřenky, sádlenky, mýdlenky, vajčenky, kávenky, tabačenky, od roku 1917, když zmizely z trhu textilie a látky všeho druhu, jakož i bavlna, vlna, nitě a šicí potřeby vůbec, si chodili na úřad i pro šatenky. Ale záruku, že si na lístky příděly opravdu koupí, neměli žádnou. A v zimě 1916 až 1917 definitivně došlo v říši i uhlí.
Josef Škvorecký. Dramatizace Karel Texel. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Danny Smiřický (Viktor Preiss), Rebekka (Růžena Merunková), dále účinkují Ilja Prachař, Martin Velda, Oldřich Vlček, Jana Drbohlavová, Jana Andresíková, Jindřich Narenta, Ferdinand Krůta, Martin Velda, Miluše Šplechtová, Josef Velda, Steva Maršálek, Hana Talpová, Bohumil Bezouška, Marie Marešová, Miroslav Středa, Blanka Bohdanová, Jana Paulová, Bohumil Švarc a Jaroslav Konšal.
Natočeno 1992. Premiéra 4. – 11. 8. 1992 (Vltava, 18:00 h.); 1. dílu 10. 9. 1994 (ČRo 3 Vltava, 10:15 h.) v cyklu Bibliotéka; 27. 4. – 4. 5. 2002.
Obsah: 1) Rebekka, Danny a můj strýček Kohn (27 min.) – 2) Pan doktor Strass (26 min.) – 3) Pan učitel Katz (27 min.) – 4) Příběh pro Rebekku – (28 min.) – 5) Mifinka a Bob Zabiják (26 min.) – 6) Příběh o kukačce (29 min.) – 7) Sára, Rebekka a Maskovaní bandité rytmu (28 min.) – 8) Eine kleine jazzmusik (28 minut).
Lit.: -jv-: Sedmiramenný svícen. In Týdeník Rozhlas, 1992 (?) (anotace). – Cit.: Povídkový soubor Sedmiramenný svícen poprvé vyšel v roce 1964. Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárně-historickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozměrnějším prozaickým pracím, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem – tak jako převážné části Škvoreckého tvorby – je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy. V Sedmiramenném svícnu jsou to příběhy z období okupace, v nichž autorovo osobní, zaujaté svědectví (autor zde vystupuje v podobě svého literárního alter ega Dannyho Smiřického) o životě v protektorátu je konfrontováno s tragičností židovského osudu zprostředkovaném zde vyprávěním dívky Rebekky.
Lit.: Škvorecký, Josef: Dopis z Toronta. In Týdeník Rozhlas 32/1992 (27. 7. 1992), s. 2 (dopis autora k realizaci).
Lit.: anonym: JOSEF ŠKVORECKÝ: Sedmiramenný svícen. In web ČRo 3 Vltava, 23. duben 2002 (článek). – Cit.: DENNĚ V 18:30. Dramatizovanou četbu na pokračování z autorovy povídkové sbírky připravil Karel Texel. V režii Jiřího Horčičky účinkuje celá řada vynikajících herců – v roli Dannyho Smiřického je to Viktor Preiss, židovskou dívku Rebekku představuje Růžena Merunková.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě University Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filosofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filosofii (1946-1949). Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství a umění. V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na universitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa přednášel na Toronto University. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Povídkový soubor Sedmiramenný svícen poprvé vyšel v roce 1964. Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozměrnějším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem – tak jako převážné části Škvoreckého tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy. V Sedmiramenném svícnu jsou to příběhy z období okupace, v nichž autorovo osobní, zaujaté svědectví (autor zde vystupuje v podobě svého literárního alter ega Dannyho Smiřického) o životě v protektorátu je konfrontováno s tragičností židovského osudu zprostředkovaného zde vyprávěním dívky Rebekky. (…)
Lit.: jv: Próza v rozhlase. Škvoreckého Sedmiramenný svícen. In Týdeník Rozhlas 17/2002 (22. 4. 2002), s. 16 (článek).

Karel Poláček. Dramatizace Jiřina Klimentová. Na harmonium hraje Vilém Prokop Mlejnek. Režie Jiří Josek.
Účinkují Drahomíra Fialková, Olga Sluníčková, Věra Petáková, Libuše Bokrová, Jiří Holý, František Holar, Jiří Lír, Jaromír Spal, Antonín Jedlička, Vladimír Hlavatý, Milan Neděla, Vladimír Cibulka, Jan Rückl, Karel Urbánek, Petr Haničinec, Bedřich Bobek, Josef Chvalina, Vlastimil Bedrna, Jiří Šašek a Pavel Straka.
Natočeno 31. 5. – 11. 6. 1961 (8 x cca 29 min). Repríza 16. – 23. 8. 2020 v cyklu Četba na pokračování (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 1. dílu 4. 8. 2021 (ČRo České Budějovice) v cyklu Podvečerní čtení.
Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3).
Lit.: Toušková, Martina: Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Laskavý humor z lázní. In web ČRo České Budějovice, 4. srpen 2021 (článek). – Cit.: V kulisách lázeňského městečka Džbery pod Skalou se odehrávají aférky, konflikty a humorné situace mezi místními a rekreanty. (….)
Ani tenhle Poláčkův příběh, jako většina jeho románů, nemá hlavního hrdinu. Autor zachytil panoptikum lidiček potkávajících se hlavně v letní čas v jednom lázeňském maloměstě.
Vše se točí okolo rodiny pana rady Dyndery, hypochondra, který každoročně navštěvuje vyhlášený hostinec U kamenného stolu v městečku Džbery pod Skalou. Pan rada má starostlivou ženu, dvě zrzavé dcery, dvojčata na vdávání, a poněkud divokého dospívajícího syna Lubomíra.
Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Jedná se o poslední dílo Karla Poláčka, které bylo vydáno ještě za jeho života. Jméno autora se ovšem na titulní stránce knihy neobjevilo, Poláček byl Žid a v té době už nesměl publikovat. Román tak svým jménem zaštítil spisovatelův přítel, malíř Vlastimil Rada.
V roce 1948 se román dočkal i stejnojmenné filmové podoby. V roce 1961 pak v Československém rozhlase vznikla osmidílná dramatizovaná četba na pokračování. (…)
Boleslaw Prus. Seriál ze starověkého Egypta. Přeložily Helena Teigová a Helena Stachová. Dramatizace Jitka Škápíková. Scénická hudba Lukáš Hurník. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: Ramses, nejmladší syn faraónův, následník trůnu (Jiří Langmajer), Tutmosis, Ramsesův společník (Filip Blažek), Herhor, velekněz Amonův, nejmocnější muž po faraónovi, ministr války (Viktor Preiss), Nitager, vrchní velitel armády (Martin Zahálka), Eunana, důstojník Ramsesovy armády (Miroslav Etzler), Patrokles, vojevůdce řeckého pluku (Jiří Klem), Pentuer, druhý prorok ve svatyni Amonově, Herhorův písař a rádce (Vladimír Javorský), rolník, muž kopající průplav (Bořivoj Navrátil), Sára, Židovka, Ramsesova milenka (Kateřina Winterová), Farao, panovník, otec Ramsesův (František Němec), Nikotris, faraónova žena, Ramsesova matka (Taťjana Medvecká), Dagon, fénický peněžník (Ladislav Frej), Mefres, velekněz svatyně bohyně Hathor (Ilja Racek), Musavasa, vůdce Libyjců (Jiří Schwarz), Hiram, fénický obchodník, člen Nejvyšší rady z Tyru (Martin Štěpánek), Antef – chytrý paraschista (Jaroslav Kepka), Sochet-hloupý paraschista (Jiří Hána), Egypťan (Rostislav Čtvrtlík), Samentu, velekněz svatyně Sutechovy (Jan Šťastný), Menes, astronom a vynálezce (Petr Kostka), setník, strážce Labyrintu (Ladislav Mrkvička), Hebron, dcera vesetského nomarchy (Andrea Elsnerová), Sofres, náčelník policejního sboru (Jan Novotný), desátník, člen policie (David Švehlík), lid (Jan Kukla, Petr Železný, Anna Freundlová, Luďa Marešová, Petr Šplíchal, Tomáš Pergl, Jiří Litoš, Tereza Konrádová, Jana Knappová, Libuše Pražáková), Kama, kněžka bohyně Ištar (Tatiana Vilhelmová Dyková), Asarhadon, majitel zájezdního hostince (Jiří Štěpnička), Beroes, mudrc babylonský (Pavel Soukup), Ištubar, chaldejský velekněz (Jaromír Dulava), Tafet, matka Židovky Sáry (Miroslava Slávka Hozová), Serpet, Asarhadonův zvěd (Vlastimil Zavřel), Sargon, vyslanec asyrského krále (Pavel Trávníček), Lykon, Ramsesův dvojník (Tomáš Petřík), stráž, pomocník setníka (Pavel Nečas), vypravěč (Ondřej Sokol).
Natočeno 2005. Premiéra 1. dílu 2. 10. 2005 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h. 59 min.). Premiéra 10. dílu 4. 12. 2005. Repríza 1. dílu 3. 7. 2011 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.).
Vydala Radiotéka 13. 6. 2019 (1 CD MP3, CR1026-2; EAN 8590236102620; MP3).
Pozn.: Jiří Langmajer – Neviditelný herec 2006, nominace .
Pozn.: Ramses je mladý následník egyptského trůnu, tak trochu horká hlava, zapálený válečník. Před sebou má vidinu trůnu, chce na něj usednout po svém otci, chce vládnout dobře. Jenže to, s čím se jako nový vládce Egypta musí utkat, je nepřehledný propletenec vztahů a vazeb, machinací a korupce, soukolí moci, které neúprosně semílá prostý lid a upřednostňuje své „vyšší zájmy“. Ramses se snaží poznat realitu ze všech stran, ale všechny jeho zprvu ušlechtilé zájmy začínají tát jako jarní sníh… /anotace/
Lit.: anonym: Boleslaw Prus: Faraon (1/10). In web ČRo 3 Vltava, červenec 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Hlavním hrdinou rozhlasového seriálu Faraón je mladý následník egyptského trůnu Ramses. Ten je odhodlán povznést svou zemi z chudoby pro dobro svého lidu i pro svou vlastní slávu. V cestě mu ale stojí soukolí moci, intrik, peněz, lásky a nenávisti. Autor románové předlohy Boleslav Prus skvěle zúročil příležitost rozvinout široce vzrušující děj, plný překvapujících obratů a zauzlení.
Prusův román Faraon patří ke klasickému historickému románu 19. století. Inspirace starověkým Egyptem na literárním poli však měla své místo již dlouho před touto dobou, jak dokládá například v osmnáctém století román abbého Terrassona Sethos. Během devatenáctého století však najdeme mnoho autorů, kteří si staroegyptskou látku zvolili. Velmi populární byla přirozeně ve francouzském prostředí inspirovaném vlnou egyptománie, propuknuvší po výpravě Napoleona Bonaparta na přelomu 18. a 19. století. Zájem o starověkou kulturu, pozvolna odkrývanou, se mísil s evropským okouzlením Orientem. Orient, plný tajemna, přepychu, a také stínů krutosti, se stal součástí evropské imaginace.
V polském prostředí, blízkém českým zemím to byl Boleslaw Prus (vl. jménem Alexander Glowacki, 1847 – 1912), kdo se ujal této bohaté starověké látky. Prusův román Farao je spojován také s inspirací západoevropskou „orientalizující“ literaturou. Prus skvěle zúročil příležitost rozvinout široce vzrušující děj, plný překvapujících obratů a zauzlení.Je zde místo pro tajemství, mystiku dávných náboženství i exotickou erotiku. Jednotlivé díly nás zavedou do tajných společností, dávných svatyň a podzemních labyrintů pyramid. Vychutnáme exotiku přírody nilské delty, pouště i oáz. Zároveň při psaní využil Prus soudobých vědeckých poznatků a tak i přes pochopitelnou dávku licence je jeho román zajímavým zdrojem poznání, vždyť životní příběh mladého prince následníka Ramsese, odráží několik významných epoch egyptských dějin. (…)
Lit.: Škápíková, Jitka: Prusův Faraón na vlnách Vltavy. In Týdeník Rozhlas 40/2005 (26. 9. 2005) (úvaha dramatizátorky). – Cit.:Faraón Boleslawa Pruse byl pro mne jednou z těch knížek, jejichž čas musí dozrát. Znáte to? Chodíte kolem knihovny, knížka z ní na vás juká, všichni vám říkají: přečti si to, a vy nic, chodíte kolem a děláte, že tam není. Pak nastane ta chvíle. Začtete se a vzápětí je tu úžas. Čtete a čtete a už knížku nedáte z ruky. Pro mne ten okamžik nastal zhruba před čtyřmi lety. S ním přišel (profesionální deformace se tomu říká) nápad na dramatizaci. A ten jsem s sebou nosila další rok, než jsem sebrala odvahu vyslovit jej nahlas. Ani jsem nečekala, s jak vlídným přijetím se setkám. Následovala zběsilá chuť do práce a ruku v ruce s ní zděšení. Jak obrovský úkol jsem to na sebe vzala – a jsem ho vůbec schopna zvládnout? Tak jsem žila s Faraónem od prvního pohlazení počítačové klávesnice až do dne premiéry dva a půl roku. Byl to krásný čas. Ideál toho, co si autor může přát: dlouhé hodiny strávené nad dějepisnými atlasy a pomocnou literaturou. Moudré, vědoucí a inspirující vedení dramaturgyně Jany Paterové. Konzultace s egyptoložkou Hanou Navrátilovou ve snaze být co nejdůslednější v historických reáliích, neboť míra znalosti starověkého Egypta se od dob Prusových díky rozsáhlým egyptologickým výzkumům značně prohloubila. Absolutní spolehnutí se na zkušenost a instinkt režisérky Markéty Jahodové – jak by ne, vždyť už jsme toho společně tolik natočily. Všeobecná shoda na obsazení hlavních rolí, to štěstí, mít možnost psát „na tělo“ pro herce, které jsem si vysnila, a oni nakonec ty role přijmou!
Možná si řeknete: co může dnešního posluchače zajímat na dávno zaprášeném příběhu z dob egyptských faraónů, vždyť dnešní čas, který žijeme, je tak jiný. A přece není! To, co jsem četla na stránkách Prusova románu, byl pro mne děj tak aktuální, až z toho mrazí v zádech. Ramses je mladý následník egyptského trůnu, tak trochu horká hlava, zapálený válečník. Před sebou má vidinu trůnu, chce na něj usednout po svém otci, chce, aby vládnul dobře. Hodlá povznést svou zemi z chudoby pro dobro svého lidu i pro svou vlastní slávu. Jenže to, s čím se musí utkat, je soukolí moci, intrik, peněz, vzájemných propletenců, v nichž ruka ruku myje, mlýn tak neúprosně meloucí, až ideál je semlet na prach. Ramses svůj boj prohraje. Nejen proto, že dělá chyby, ale jednoduše proto, že ten souboj nelze vybojovat jedněmi pažemi, i když jsou to paže faraóna. Je Ramses kladná postava? Nebo je na straně pravdy jeho tvrdý sok velekněz Herhor? Nebo Tutmosis, Ramsesův přítel a jeho druhé já? (Ve zmíněných rolích uslyšíte Jiřího Langmajera, Filipa Blažka a Viktora Preisse.) Popravdě řečeno, nevím. I když možná bych to jako autorka dramatizace měla vědět. Ale to nevědění, ta nejistota, to cítění barevnosti povah a spletitosti vztahů, bylo možná pro mě na celém díle to nejdráždivější.
Každopádně: kdybych věřila na minulé životy, myslím, že jsem jeden z nich prožila ve starověkém Egyptě. Snad bude pro posluchače příjemné po deset nedělních dopolední společně s Faraónem putovat proti proudu času a zjišťovat, že některé věci v životě lidském jsou stejně tajemné jako egyptské pyramidy.
Lit.: Dušková, Marie: Faraon. Nová rozhlasová dramatizace románu ze starověkého egypta(!). In Xantypa 11/2005 (21.9.2005) (upoutávka). – Cit.: Boleslaw Prus: Faraon. V neděli 2. října 2005 v 10.30 hod. vysílá Český rozhlas 3 – Vltava premiéru prvního dílu desetidílného rozhlasového seriálu podle románu Boleslawa Pruse Faraon.
Na dramatizaci Faraona pracovala její autorka Jitka Škápíková více než dva roky, nápad na rozhlasové zpracování románu je však ještě starší. Ke spolupráci v oblasti historických a odborných reálií byly přizvány Dr. Hana Navrátilová a Dr. Jana Mynářová z katedry egyptologie Karlovy univerzity v Praze.V dramatizaci se objeví kolem padesáti postav, herecké obsazení hlavních rolí společně vybraly Jitka Škápíková, dramaturgyně Jana Paterová a režisérka Markéta Jahodová. Natáčet se začalo koncem listopadu loňského roku a seriál se dokončuje v dnešních dnech.
Jitka Škápíková, autorka dramatizace: „…Co může dnešního posluchače zajímat na dávno zaprášeném příběhu z dob egyptských faraonů, vždyť čas, který žijeme, je tak jiný. A přece není! To, co jsem četla na stránkách Prusova románu, byl pro mne děj tak aktuální, až z toho mrazí v zádech. Ramses je mladý následník egyptského trůnu, tak trochu horká hlava, zapálený válečník. Před sebou má vidinu trůnu, chce na něj usednout po svém otci, aby vládnul dobře. Chce povznést svou zemi z chudoby pro dobro svého lidu i pro svou vlastní slávu. Jenže to, s čím se musí utkat, je soukolí moci, intrik, peněz, vzájemných propletenců, v nichž ruka ruku myje, mlýn tak neúprosně meloucí, až ideál je semlet na prach. Ramses svůj boj prohraje. Nejen proto, že dělá chyby, ale jednoduše proto, že tento souboj nelze vybojovat jedněmi pažemi, i když jsou to paže faraona. Je Ramses kladná postava? Nebo je na straně pravdy jeho tvrdý sok velekněz Herhor? Nebo Tutmosis, Ramsesův přítel a jeho druhé já? Popravdě řečeno, nevím. I když možná bych to jako autor dramatizace měla vědět. Ale to nevědění, ta nejistota, to cítění barevnosti povah a spletitosti vztahů, bylo možná pro mě na celém díle to nejdráždivější. Stejně jako vědomí, že některé věci v životě lidském jsou stejně tajemné jako egyptské pyramidy…“
Viktorie Hradská. Seriál o životě Jana Evangelisty Purkyně. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Režie Ivan Chrz j. h.
Osoby a obsazení: Purkyně (Rudolf Hrušínský I.), Purkyně mladý (Jan Vlasák), Smrt (Jiřina Jirásková), Emanuel (Viktor Preiss), Marie (Marta Vančurová), Vilímová (Jorga Kotrbová), Hildprant (Svatopluk Beneš), Emanuel – 18 let (Tomáš Juřička), Höger (František Skřípek), Vavruch (Antonín Molčík), Tögel (Jiří Holý), Nádherný (Tomáš Töpfer), Julie (Hana Maciuchová), Wendt (Pavel Soukup), Wendtová (Jana Drbohlavová), Otto (Karel Houska), děkan (Roman Hemala), Neumann (Josef Velda), Šuléř (Jiří Lábus), syn Karel (Ladislav Frej), komisař (Josef Somr), žebrák (Vlastimil Brodský), Dupont, žurnalista (Michal Pavlata), Thun (Radovan Lukavský), Čelakovský (Pavel Pípal), Čermáková (Jaroslava Adamová), kritik (Jiří Štěpnička), Prus (Jiří Ornest). Dále hrají Jiří Klem, Jan Faltýnek a a další.
Natočeno v roce 1987. Premiéra prosinec 1987 (4 x cca 57 min) k dvoustému výročí narození Jana Evangelisty Purkyně. Repríza 2. dílu 8. 7. 1989 (Vltava, 14:15 – 15:15 h.), 3. dílu 15. 7. 1989 (Vltava, 14:15 – 15:15 h.); 9. – 16. 3. 2014 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 1. dílu 2. 7. 2023; 3. dílu 16. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál; 4. dílu 23. 7. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Vydala Radiotéka, únor 2017 (MP3).
Obsah: 1. část – Odrážení obrazu bez konce. – 2. Opium závrati – 3. Sova sněžná –
Lit.: Halas, Jan: Rytíř světlého rozumu. In Scéna 2/1988, s. 5. – Cit.: „Čas uchovává fakta, pravdivá a strohá. Avšak kdesi mezi údajem zachovaným a údajem objeveným se odvíjely naději, úzkosti, triumfy a prohry, dobrodružství života. Přesnější v detailu bývá slovní. Fantazie však nechť nám umožní učinit z osudu vzdáleného osud blízký a pochopit poslání, které se zachovalo.“ Těmito slovy otevírala po čtyři prosincová nedělní odpoledne Viktorie Hradská svůj rozhlasový seriál RYTÍŘ SVĚTLÉHO ROZUMU, připravený k dvoustému výročí narození Jana Evangelisty Purkyně.
Stalo se už jakýmsi pravidlem, že významná jubilea velkých osobností našich dějin vyvolají aktivitu nejen novinářů, ale i spisovatelů a dramatiků. Při loňském purkyňovském výročí tomu nebylo jinak. Vyšlo i odvysílalo se toho mnoho, dlužno však říci, že úroveň byla všelijaká. Životopisné hry byly vždycky problém. Zvláště u nás. Nejsem si jist, zda si naši diváci a posluchači vychovali dramatiky, nebo zda si dramatici vychovali diváky a posluchače. Jedno je však jisté, že většina životopisných her až dosud trpěla tezovitostí, často pompézností. Nedovolili jsme prostě velikánu, aby sestoupil ze svého piedestalu a přestal šustit papírem (jen tak mimochodem si vzpomínám na bouřlivou reakci, kterou vyvolala televizní obrazovka, když ukázala jednu velkou spisovatelku v nečítankové, leč přirozeně lidské situaci). Prokletí smrtelné vážnosti, když jde o naše velké, nad námi stále visí.
Viktorii Hradské se podařil odvážný kousek, když svým seriálem Rytíř světlého rozumu rozhodně vykročila ven z tohoto bludného kruhu. A udělala to tím nejjednodušším způsobem – představila nám Jana Evangelistu jako člověka. Člověka někdy i malicherného, pošetilého, jízlivého a krásně potrhlého. Nepostavila před nás nějakého supervlastence, trpitele a velekněze vědy a přesto, nebo právě proto, jsme sledovali nesmírně plastický portrét vědce světového významu, muže krásného charakteru, člověka, kterému se po celý život dařilo s moudrým humorem čelit lidské tuposti. A že té tuposti, závisti a lidské malosti nebylo v dlouhém životě okolo Jana Evangelisty Purkyně málo, to ví každý, kdo jen v obrysech zná jeho životopis.
Všeobecnou, alespoň minimální znalost Purkyňových osudů ostatně předpokládala u posluchačů při psaní scénáře i Viktorie Hradská. Proto také mohla v plné míře využít z rozhlasových specifik tu nejpodstatnější – posluchačovu fantazii. Mimo jiné – nutnost využívat vlastní fantazii a vlastní přemýšlivost jistě odpudila od rozhlasových přijímačů duchovní lenochy a Jan Evangelista pak zůstal v příjemné společnosti.
Dramatický postup autorky při psaní scénáře byl v podstatě jednoduchý. Umírající vědec vede dialog se smrtí a odvíjí se před jeho duchovním zrakem to, čemu jsme si zvykli říkat film života. Tedy zdánlivě nic nového pod sluncem. Otázka však nezní: co použila, ale: jak to použila. A tady je odpověď jednoznačná: inteligentně, dramaticky a rozhlasově. Pravdou je, že některý ze zasvěcenějších purkyňologů mohl najít několik drobnějších chyb na kráse (např. termín „buněčná teorie“ se začal používat až po Purkyňově smrti a některá jména existujících osob byla uvedena nesprávně, např. Šuleř místo Smolař atd.), celkovému vyznění a především smyslu to však vážně neuškodilo.
Zatím jsem stále hovořil o práci autorky, každé rozhlasové dílo je však prací kolektivní. A realizační stránka je věcí rovnocennou, ne-li dominantní. Kolikrát se již stalo, že výborný text byl doslova zabit špatnou režií a na druhé straně kolikrát se dobrému režisérovi podařilo vykřesat jiskru z jinak řídkého textu. V tomto případě měla autorka štěstí. O Ivanu Chrzovi se vědělo, že režírovat umí (i když v rozhlase působí jako dramaturg), ostatně mnohokrát to už dokázal, nikdy mu však doposud nebyla svěřena práce takového rozsahu a významu. Říká se „za důvěru jakost“ a v tomto případě byla opravdu prvotřídní. Zasvěcenějšímu posluchači bylo hned po poslechu prvního dílu zřejmé, že je svědkem zrodu nového režijního rukopisu, který snad není lepší než rukopis Horčičky, Melče, Adamcové a dalších, ale je jiný, vlastní.
Režijní úspěch je samozřejmě podmíněn výběrem herců. Jsem alergický na novinářsky tisíckrát zneužitý termín „životní role“, periodicky opakovaný v denním tisku. Je totiž docela dobře možné, že Rudolf Hrušínský právě v této chvíli pracuje na něčem ještě lepším, než byla role Purkyně. Je však jasné, že tento zralý herec odvedl pod Chrzovým vedením výkon, který nebude zapomenut. Hrušínského partnerkou, v roli Smrti, byla Jiřina Jirásková. Z této role vyzařovalo jakési vnitřní napětí a určitá interpretační nevyrovnanost (nehovořím o kvalitě hereckého výkonu, ale o chápání charakteru role). Nevím, ale asi se zde střetly dvě výrazné idividuality v osobě režiséra a herečky. V prvních dvou dílech byl režisér postaven před známý a těžký problém – rozdvojení hlavní role na starého a mladého Purkyně. Problém v tomto případě těžší ještě o to, že obě role zněly v podstatě vedle sebe. Jan Vlasák v roli mladého Purkyné nepodlehl pokušení, které se samo nabízí – zkusit totiž nějakým vnějším způsobem „omladit“ hlas Rudolfa Hrušínského. Šel více po duchu role a ku prospěchu věci nepoužil této berličky. Vynikající výkony odvedli také Ladislav Frej (syn Karel), Viktor Preiss (syn Emanuel), Josef Somr (komisař), Vlastimil Brodský (žebrák) a četní další.
Pod úspěšným dílem byla podepsána jako dramaturgyně Jarmila Konrádova. I tento fakt avizoval rozhlasovým posluchačům, že nemohou nechat své přijímače vypnuté. Vždyť stejné jméno stálo pod jednou z nejlepších rozhlasových relací posledního desetiletí – Vedralovým Orfeem 33-45.
Lit.: Pokorný, Milan: Člověk se nesmí bát. In Týdeník Rozhlas 13/2011 (rozhovor s Ivanem Chrzem). – Cit.: (…) Na koho v této souvislosti vzpomínáte nejraději?
V roce 1987 jsem režíroval čtyřdílnou hru Viktorie Hradské Rytíř světlého rozumu a vybral jsem si do hlavní role Rudolfa Hrušínského. Dobře jsem se s ním znal z divadla, ale když jsem s ním měl první natáčecí den, říkal jsem si, že mu musím ukázat, kdo že je tady v rádiu „pánem“. Začal jsem mu vysvětlovat, o čem ta hra je, jak na to půjdeme, co se s tím textem musí dělat… On nehnul brvou, posadil se k mikrofonu a všechno, co jsem mu „poradil“, zahrál. A bylo to k neposlouchání. Tak jsem ho zastavil: „Víte, já bych vám dal návrh – jděte po svém. Nabídněte, jak to cítíte, jak to máte rozmyšlené vy.“ On opět nehnul brvou, sedl si znovu k mikrofonu – a na tom záběru nebylo skoro co měnit. Celý následující měsíc, po který jsme ten seriál točili, nám stačilo, že jsme si pověděli něco k technické stránce, něco k výrazu, a on to pokaždé udělal skvěle a po svém. Je jasné, že takhle nejde pracovat s každým hercem, ale tehdy jsem pochopil, že nestačí jen plnit režisérovy pokyny, že herec musí k mikrofonu přinést především něco ze sebe. A režisér by měl hlavně být citlivým posluchačem, který poskytne herci oporu a jistotu, a tedy spíš než dirigentem by mu měl být – jde-li to – citlivým partnerem. (…)
Lit.: anonym: Viktorie Hradská: Rytíř světlého rozumu. In web ČRo 3 Vltava, březen 2014 (anotace). – Cit.: Ústřední postavou seriálu Viktorie Hradské Rytíř světlého rozumu je přírodovědec, filozof a národní buditel Jan Evangelista Purkyně. I když by k tomu historické souvislosti mohly svádět, autorka nenabízí zjednodušený obrázek supervlastence a velekněze vědy, ale představuje složitou a vnitřně bohatou osobnost. Člověka, kterému se po celý život dařilo s moudrým humorem čelit lidské tuposti. Seriál natočil režisér Ivan Chrz v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským.
Josef Škvorecký. Úprava Vladimír Zajíc. Zvuk Jiří Václavíček. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Jiří Kalužný, Petra Janečková, Tomáš Kolomazník a další.
Nastudoval ČRo Hradec Králové (27min.).
Pozn.: Příběh „zlaté“ pražské mládeže odehrávající se na plese v Repre brzy po únoru 1948, tedy v době rozjitřené otázkami svobody a spravedlnosti, teroru a naděje.
Ĺudo Zúbek. Příběh lékaře, který spojil svůj osud s dějinami českého království. Dramatizace Šárka Kosková. Scénická hudba Miloš Štědroň. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Zdeněk Kozák.
Osoby a obsazení: Jesenius (Igor Bareš), Tycho de Brahe (Rudolf Krátký), Kepler (Ladislav Cigánek), Rudolf II. (Jiří Tomek), Lobkovic (Aleš Jarý), Simeon (Jan Zvoník), arcibiskup / doktor Hofbauer (Ladislav Lakomý), Makovský (Mirko Matoušek), Bacháček (Jaroslav Kuneš), Tomáš Hájek z Hájku (Maxmilián Hornyš), kat Mydlář (František Derfler), Bydžovský (Jiří Dušek), Zalužanský (Jiří Dvořák), sluha (Jan Kučera), lazebník (Vilém Lamparter), prodavačka (Libuše Billová), radní (Karel Mišurec), radní (Rudolf Kokeš), radní (Jaroslav Fert), hlasatel oznamující rozsudky odsouzenců (Jiří Brož), Marie, Jeseniova manželka (Ivana Valešová), hostinská Waltmillerová (Drahomíra Hofmanová), rychtář (Leopold Franc), strážný (Přemysl Přichystal). Dále účinkují Jaroslav Dufek, Ladislav Kolář, Zdeněk Junák, Zdeněk Dvořák, Vladimír Krátký, Karel Hegner, Jindřich Světnica, Erik Pardus a další.
Nastudovalo Brno v roce 1997 (1 díl cca 35 min.).
O’Henry. Rozhlasová dramatizace slavných humoristických příběhů. Přeložil A. J. Šťastný. Dramatizace Jana Knitlová. Ústřední píseň zpívá Ondřej Havelka. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Karel Weinlich.
Účinkují Alois Švehlík, Tomáš Töpfer, Lukáš Hlavica, Michal Pavlata, Stanislav Oubram, Antonín Hardt, Jan Řeřicha, Miloš Rozhoň, Jakub Zdeněk, Pavel Pípal, Simona Stašová, Antonín Molčík, Gaston Šubert, Jiří Binek, Ladislav Brothánek, Dana Syslová a Václav Kotva.
Natočeno v roce 1993. Premiéra 1. dílu 6. 11. 1993 (Praha, 9:45 – 10:23 h.). Repríza 1. dílu 13. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.).
1. Vepřová morálka. Osoby a obsazení:Jeff Peters (Alois Švehlík), Andy Tucker (Tomáš Töpfer), Rufe Tatum (Lukáš Hlavica), Monty Silver (Michal Pavlata), Bill (Stanislav Oubram), kupec (Antonín Hardt), strážmistr (Jan Řeřicha), Misfitzky, obchodník (Miloš Rozhoň), Peevyová, bytná (Simona Stašová), Tapley (Antonín Molčík), úředník (Gaston Šubert), Mac (Václav Kotva), vyvolávač v cirkusu (Ladislav Brothánek) a ??? (Jiří Binek). (34:26 min.).
2. Asyl Černého Billa. Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: Jeff Peters (Alois Švehlík), Andy Tucker (Tomáš Töpfer), Bill (Stanislav Oubram), Monty Silver (Michal Pavlata), Ogden (Josef Vinklář), zástupce šerifa (Ivan Gübel) a šerif (Petr Pelzer). (34:52 min.).
3. Výkupné za rudého náčelníka. Osoby a obsazení: Jeff Peters (Alois Švehlík), Andy Tucker (Tomáš Töpfer), kluk (Jakub Zdeněk) a Dorset (Pavel Pípal). Repríza 27. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.; 28:25 min.).
4. Exaktní věda o sňatku. Osoby a obsazení: Jeff Peters (Alois Švehlík), Andy Tucker (Tomáš Töpfer), vdova (Dana Syslová), Smith (Jan Teplý) a agent (Jiří Klem). Repríza 4. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.; 35:17 min.).
5. Jak doběhnout vlka. Osoby a obsazení: Jeff Peters (Alois Švehlík), Andy Tucker (Tomáš Töpfer) a Murkinson (František Němec). Repríza 11. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.; 25:03 min.).
6. Katedra filantromatematiky. Osoby a obsazení: Jeff Peters (Alois Švehlík), Andy Tucker (Tomáš Töpfer), muž (Luděk Nešleha), kolportér (Marek Tomažič), žena (Růžena Preisslerová), starosta (Mirko Musil), Jim, bankéř (Oldřich Vlach), studenti (Martin Sobotka, Michal Suchánek, Martin Zounar, Marek Tomažič a Jan Teplý ml.) a další. Repríza 18. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.; 27 min).
7. Nemluvňata v džungli (29:06 min.). Rozhlasová úprava Leoš Rousek. Hudba Emil Viklický. Osoby a obsazení: Jeff Peters (Alois Švehlík), Andy Tucker (Tomáš Töpfer), Monty Silver (Michal Pavlata), Klein (David Prachař), J. P. Morgan (Jiří Holý), zastavárník (Ilja Racek), číšník (Luděk Nešleha) a vrchní (Miloš Rozhoň).
Lit.: anonym: O. Henry: Podfukářská série (1/7). In web ČRo 3 Vltava, září 2015 (článek). – Cit.: Povídky amerického humoristy O. Henryho svým vtipem a překvapivou pointou nepřestávají bavit nové a nové generace čtenářů. Jejich autor byl mužem mnoha talentů a nepostrádal dobrodružnou povahu, která ho dokonce na čas přivedla až do vězení. Své vtipné příběhy však psal i tam a po propuštění se už plně věnoval psaní.
Série O. Henryho příběhů, jejichž hrdiny jsou vykutálení podvodníčci, kteří cestují křížem krážem Amerikou a se střídavým úspěchem provozují své svérázné podnikání, byla inspirací pro sedmidílný rozhlasový seriál. Po několik týdnů vás budou na cestách po městech, městečkách i zapadákovech Spojených států provázet dva sympatičtí šejdíři a podfukáři Andy a Jeff, kteří – navzdory svému řemeslu – nepostrádají cit pro morálku.
V prvním příběhu nazvaném Vepřová morálka Jeff pobaví své přátele z branže svým příběhem o neúspěšném hledání férového společníka, v němž se ukáže, že i začátečník může mít někdy navrch nad mistrem.
Historický příběh z prostředí slavné berlínské nemocnice Charité. Napsal Jaroslav Dietl, rozhlasová úprava a režie Jaroslav Kodeš. Dramaturgie Václava Ledvinková a Pavel Kácha.
Účinkují: Josef Somr (vypravěč), Viktor Preiss, Dana Syslová, Taťjana Medvecká, Otakar Brousek I., Viola Zinková, Helena Brabcová, Pavel Soukup, Růžena Merunková, Ivan Trojan, Lukáš Hlavica, Jiří Hálek, Naďa Konvalinková, Jiří Štěpnička, Oldřich Vlach, Veronika Jeníková, Eva Kodešová, Eva Hrušková, Vilma Cibulková, Zdenka Hadrbolcová, Václav Mareš, Drahomíra Fialková, Stanislav Zindulka, Miriam Kantorková, Pavel Soukup, František Němec, Jaromír Meduna, Robert Tamchyna a další.
Premiéra 1. dílu 14. 12. 2003 (53 min).
Vydala Radiotéka 9. 3. 2018 (MP3).
Lit. Hraše, Jiří: První rozhlasový rodinný seriál. In Svět rozhlasu, 12/2004, s. 9.
Pozn.: Jako „třináctý díl“ vznikl dokument o vzniku a natáčení seriálu Charité – nemocnice uprostřed města (2004).
Pozn.: Po úspěšném televizním seriálu Nemocnice na kraji města dostal Jaroslav Dietl v roce 1980 od východoněmecké televize nabídku, aby napsal podobný seriál o slavném, prastarém berlínském špitálu Charité. A tak vymyslel dějově bohatou, mnohovrstevnatou ságu lékařské rodiny Marcusů, v níž sleduje barvité životní osudy tří generací od Vánoc roku 1913 do jara roku 1978, jak se vyvíjely s mnoha peripetiemi na pozadí historie nemocnice, dějin Berlína a celé země. Scénář zůstal v pozůstalosti a později vzniklo jen jeho rozhlasové zpracování. (anotace)
Powered by WordPress