Josef Škvorecký. Dramatizace Karel Texel. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Danny Smiřický (Viktor Preiss), Rebekka (Růžena Merunková), dále účinkují Ilja Prachař, Martin Velda, Oldřich Vlček, Jana Drbohlavová, Jana Andresíková, Jindřich Narenta, Ferdinand Krůta, Martin Velda, Miluše Šplechtová, Josef Velda, Steva Maršálek, Hana Talpová, Bohumil Bezouška, Marie Marešová, Miroslav Středa, Blanka Bohdanová, Jana Paulová, Bohumil Švarc a Jaroslav Konšal.
Natočeno 1992. Premiéra 4. – 11. 8. 1992 (Vltava, 18:00 h.); 1. dílu 10. 9. 1994 (ČRo 3 Vltava, 10:15 h.) v cyklu Bibliotéka; 27. 4. – 4. 5. 2002.
Obsah: 1) Rebekka, Danny a můj strýček Kohn (27 min.) – 2) Pan doktor Strass (26 min.) – 3) Pan učitel Katz (27 min.) – 4) Příběh pro Rebekku – (28 min.) – 5) Mifinka a Bob Zabiják (26 min.) – 6) Příběh o kukačce (29 min.) – 7) Sára, Rebekka a Maskovaní bandité rytmu (28 min.) – 8) Eine kleine jazzmusik (28 minut).
Lit.: -jv-: Sedmiramenný svícen. In Týdeník Rozhlas, 1992 (?) (anotace). – Cit.: Povídkový soubor Sedmiramenný svícen poprvé vyšel v roce 1964. Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárně-historickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozměrnějším prozaickým pracím, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem – tak jako převážné části Škvoreckého tvorby – je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy. V Sedmiramenném svícnu jsou to příběhy z období okupace, v nichž autorovo osobní, zaujaté svědectví (autor zde vystupuje v podobě svého literárního alter ega Dannyho Smiřického) o životě v protektorátu je konfrontováno s tragičností židovského osudu zprostředkovaném zde vyprávěním dívky Rebekky.
Lit.: Škvorecký, Josef: Dopis z Toronta. In Týdeník Rozhlas 32/1992 (27. 7. 1992), s. 2 (dopis autora k realizaci).
Lit.: anonym: JOSEF ŠKVORECKÝ: Sedmiramenný svícen. In web ČRo 3 Vltava, 23. duben 2002 (článek). – Cit.: DENNĚ V 18:30. Dramatizovanou četbu na pokračování z autorovy povídkové sbírky připravil Karel Texel. V režii Jiřího Horčičky účinkuje celá řada vynikajících herců – v roli Dannyho Smiřického je to Viktor Preiss, židovskou dívku Rebekku představuje Růžena Merunková.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě University Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filosofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filosofii (1946-1949). Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství a umění. V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na universitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa přednášel na Toronto University. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Povídkový soubor Sedmiramenný svícen poprvé vyšel v roce 1964. Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozměrnějším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem – tak jako převážné části Škvoreckého tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy. V Sedmiramenném svícnu jsou to příběhy z období okupace, v nichž autorovo osobní, zaujaté svědectví (autor zde vystupuje v podobě svého literárního alter ega Dannyho Smiřického) o životě v protektorátu je konfrontováno s tragičností židovského osudu zprostředkovaného zde vyprávěním dívky Rebekky. (…)
Lit.: jv: Próza v rozhlase. Škvoreckého Sedmiramenný svícen. In Týdeník Rozhlas 17/2002 (22. 4. 2002), s. 16 (článek).
