Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Karel Steigerwald. Pět příběhů, které s pěti děvčaty zažil a vypráví Petr, organizátor rozsáhlého podvodu v dražbách při malé privatizaci. Scénická hudba Radim Linhart. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Petr (David Matásek), Marie (Eva Horká), maminka Kulhánková (Nina Divíšková), Květa Šimáková (Martina Hudečková), Zdena (Jaroslava Kretschmerová),  policista (Jan Novotný), Mirek Kleveta (Ivan Trojan), 2. policista (Milan Stehlík),  Jitka (Dana Morávková),  Helena (Vilma Cibulková), Květa Šimáková (Martina Hudečková), hlas na dražbě + žena (Zdenička Tichá), maminka Kulhánková (Nina Divíšková), hlasy na dražbě (Roman Hemala a Miloš Rozhoň), vedoucí lahůdkářství (Josef Somr), vyvolávač na dražbě (Vladimír Pospíšil), Václav (Martin Kolár), Morávek (Petr Oliva), kapitán policie (Vlastimil Zavřel), dr. Wolf (Karel Pospíšil), Petrova matka (Miriam Kantorková), Petrův otec (Miloš Rozhoň), Novák (Roman Hemala), Selucká (Jana Altmanová) a Jana (Zuzana Petráňová).

Natočeno v roce 1995. Premiéra 2. dílu 3. 6. 1995 (Praha, 10:15 h.). Repríza 1. dílu 9. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.), 2. dílu 16. 8. 2015, 4. dílu 30. 8. 2015, 5. dílu 6. 9. 2015.

Lit.: anonym: Karel Steigerwald: Italské pohyby (3/5). In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (článek). – Cit.: Karel Steigerwald je známý nejen jako dramatik, ale i jako publicista, jehož jasně formulované názory jitří část české politické scény. Naší obtížnou cestou k demokracii se nezabývá pouze v novinových článcích, ale na toto téma napsal i několik rozhlasových her.

Steigerwaldův rozhlasový seriál Italské pohyby se odehrává na počátku 90. let minulého století a její rozporuplný hrdina Petr je osnovatelem vynalézavého a rozsáhlého podvodu v dražbách takzvané malé privatizace. Svůj plán na vydražení několika obchodů, aniž by je kdy zaplatil, postaví na prastaré, ale vyzkoušené metodě. Svoji cestu k prosperitě v novém a o to neprůhlednějším ekonomickém prostředí postaví na vztazích s několika ženami.

Egon Hostovský. Český lékař v síti špionážních centrál. Dramatizace Jan Kolář. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Arnošt Malík (Jan Hartl), jeho matka (Blanka Bohdanová), plukovník Howard (František Němec), Helena (Petra Špalková), Jiří Kaminský (Bohumil Klepl), Ruth Steinová (Vilma Cibulková), Albert Prengel (Petr Nárožný), Doktor Brownell (Bořivoj Navrátil), Alfons (Vladimír Dlouhý),  hlasy (Luďa Marešová, Tereza Konrádová, Tomáš Černý), hlasatel (Lubor Šonka), ženský hlas (Adéla Kačerová), hlas v telefonu (Luďa Marešová), vyvolávač (Jan Kukla), číšnice (Eva Špreňarová), první policista (Petr Lněnička), malíř pokojů (Jan Szymik), druhý policista (Pavel Nečas), první šéf (Hanuš Bor), druhý šéf (Martin Zahálka) a další.

Natočeno v roce 2006. Premiéra prvního dílu 8. 10. 2006 (ČRo Vltava, 10:30 hod.). Repríza 1. dílu 21. 11. 2010 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.) a 7. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 3. dílu 21. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h); 6. dílu 13. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 1. dílu 3. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.), 6. dílu 7. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál.

Lit.: anonym: Egon Hostovský: Půlnoční pacient. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2010 (článek). – Cit.: Hrdinou šestidílného seriálu Půlnoční pacient napsaného na motivy stejnojmenné prózy českého spisovatele Egona Hostovského, je český lékař žijící v emigraci v Americe. Širší kulisy jeho příběhu tvoří doba tzv. studené války mezi Západem a Východem. Hlavní postava se právě tehdy dostane do soukolí nejrůznějších tajných služeb a musí nakonec najít svou vlastní cestu. Pátý díl seriálu uvede Český rozhlas 3 – Vltava 21. listopadu v 10:30 hod. Seriál byl natočen v roce 2009.

V sumě knih možná nejvýraznějšího představitele české „úzkostné“ prózy nepatří Půlnoční pacient k dílům klíčovým, tím je bezesporu Všeobecné spiknutí, dovršující spisovatelovo celoživotní zkoumání nitra moderního člověka vystaveného náporu totalitních systémů 20. století. Určitě je to však Hostovského román nejčtivější a možná i jedno z mála spisovatelových děl, které přímo volá po přenosu do jiného média. Ostatně právě Půlnočního pacienta si v roce 1957 zvolil proslulý francouzský režisér Henri-Georges Clouzot jako předobraz svého filmu Špióni.

Hostovský po způsobu greenovských entertaimentů postavil svůj román na dobrodružném ději a špionážní zápletce a jako v horečnatém snu v něm žene čtenáře k překvapivé pointě. Zároveň je stejně jako v případě Grahama Greena i Hostovského Půlnoční pacient výpovědí o souboji tzv. velkých idejí a docela přízemních myšlenek. Přitom žádná z nich nedostává od spisovatele punc definitivní platnosti a pravdy.

Snažil jsme se spolu režisérkou Markétou Jahodovou, aby něco z děsu počátku atomového věku zůstalo zachováno i v našem šestidílném rozhlasovém seriálu a aby prudké tempo dějových proměn a zvratů neodsunulo do pozadí onen zápas myšlenek, o který nakonec jde především.
Jan Kolář

Egon Hostovský, český spisovatel a diplomat, v období mezi dvěma světovými válkami významný představitel českého literárního expresionismu a psychologismu a po roce 1948 významný představitel českého exilového literárního existencialismu, přichází na svět 23. dubna roku 1908 v Hronově v židovské rodině – je posledním, osmým dítětem spolumajitele nevelké textilní továrny.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Náchodě (maturuje v roce 1927) odchází Egon Hostovskýdo Prahy, kde začíná studovat na univerzitě filozofii – v roce 1929 pak ale Prahu opouští a odchází na univerzitu do Vídně, kde ve studiu filozofie pokračuje (studium ale nedokončí).

V roce 1930 se Egon Hostovský vrací do Prahy, kde je postupně zaměstnán v několika nakladatelstvích – v roce 1937 se pak Hostovský stává úředníkem československého ministerstva zahraničí. Jako takový odjíždí v roce 1939 do belgického Bruselu – po 15. březnu, po okupaci Československa Německem pak Hostovský odjíždí do Paříže, odtud pak do portugalského Lisabonu, aby nakonec odešel do Spojených států amerických, kde pracuje v New Yorku na československém konzulátu.

Po skončení druhé světové války se Egon Hostovský vrací do Československa a stává se opět pracovníkem ministerstva zahraničí.
Na jaře roku 1948, roku, kdy v Československu dochází k převzetí moci komunisty, je Egon Hostovský vyslán jako diplomat na československé velvyslanectví v Norsku – v roce 1949 pak Hostovský z velvyslanectví na svůj vlastní popud odchází a od roku 1950 se natrvalo (s výjimkou let 1964-66, kdy pobývá v Dánsku) usazuje ve Spojených státech amerických, kde zprvu působí jako učitel českého jazyka a posléze jako novinář a redaktor Svobodné Evropy.

Egon Hostovský jako literát je významným představitelem meziválečného českého literárního expresionismu a psychologismu a české poúnorové exilové existencialistické literatury – do světa literatury vstupuje v polovině dvacátých let 20. století povídkovou tvorbou, která je obrazem života židovské menšiny v českém maloměstském prostředí: k této Hostovského „židovské“ povídkové tvorbě patří Zavřené dveře (1926), Stezka podél cesty (1928) či Ghetto v nich (1928).

Prózu Danajský dar (1930), kde je danajským darem myšlena první světová válka, lze pak označit za prózu expresionistickou, Egon Hostovský ji zamýšlí jako prózu generační, prózu, která by vyjádřila pocity zhnusení a zmaru mládeže, která vyrostla z první světové války. V podobných expresionistických intencích jako prózu Danajský dar pak Egon Hostovský vytváří i své dvě další prózy, a to román Případ profesora Körnera (1932) a román Žhář (1935).

Hostovského exilová tvorba (tedy tvorba po roce 1939 a posléze po roce 1948) je tvorbou, v níž se zrcadlí myšlenkový svět člověka, zbaveného vyhnáním do exilu domova a vlasti – takové jsou Hostovského povídky Listy z vyhnanství (1946) a romány Sedmkrát v hlavní úloze (1946), Úkryt (1946) a Cizinec hledá byt (1947).

V padesátých letech 20. století, po odchodu do druhého nuceného exilu, se stává Hostovského literární tvorba tvorbou existenciální, z Hostovského se stává autor próz s tematikou ohrožení a vykořenění lidského jedince tváří v tvář hrůzám druhé světové války a poválečného, později poúnorového, stavu beznaděje – v roce 1956 vzniká próza Nezvěstný, v roce 1958 román Půlnoční pacient a ve stejném roce vychází i próza Dobročinný večírek: v těchto dílech Egon Hostovský velice přesně vystihuje a pojmenovává příčiny existenciálních úzkostí svých hrdinů.

V roce 1969 vzniká Hostovského nejrozsáhlejší próza, román Všeobecné spiknutí – jedná se o psychologický román o postavení českého exulanta-spisovatele ve Spojených státech amerických, celým románem se přitom prolínají obrazy skutečného světa a světa přeludů (tzv. magický realismus).

Na závěr je třeba ještě poznamenat, že některé Hostovského práce jsou napsány pouze anglicky, několik jeho próz je převedeno do filmové podoby.

Egon Hostovský umírá 7. května roku 1973 ve Spojených státech amerických.

Arthur Ransome. Dramatizace Jiří Hromádko. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Petr Pelzer a členové Dismanova Rozhlasového Dětského Souboru.

Připravil ČRo2 DOMINO v roce 1998 (?) (5 x 15 min.).

Vercors. Dramatizace slavného románu. Překlad Alena Hartmanová. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Hudbu složil a na klávesové nástroje hraje Vladimír Popelka. Stereofonní scénář Ladislav Reich, Jana Fišerová a Jiří Horčička. Technická spolupráce zvuk Ladislav Reich. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvukové efekty Jiří Binek. Zvuková spolupráce Josef Plechatý. Asistentka režie Lidmila Čáslavská. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: vypravěč (Pavel Soukup), Douglas Templemore, novinář (Václav Postránecký), Frances Doranová,  spisovatelka (Jana Paulová), Doktor Figgins (Jan Maršálek), Cuthbert Gream, profesor paleontologie (Jiří Adamíra),  Sybil Greamová, jeho žena, archeoložka (Alena Vránová), profesor Kreps, geolog (Josef Vinklář), Otec Dilligham,  řečený Pop, benediktinský kněz a archeolog (Vladimír Brabec), profesor Williamson, řečený Willy, lékař (Oldřich Vlček), pan Vancruysen, majitel vlnařských továren v Austrálii (Pavel Rímský), pan Granett, akcionář vlnařského průmyslu (Bohumil Bezouška), pan doktor Clark Carter, zástupce pana Vancruysena (Jiří Klem), doktor Jameson, zástupce Musejní společnosti v Sydney (Jiří Holý), Sir Arthur Draper, předseda soudu (Eduard Cupák), Sir Carew Minchet, královský prokurátor (Rudolf Pellar), profesor Knaatsch, anthropolog (Karel Urbánek), Profesor Eatons, paleontolog (Dalimil Klapka), profesor Peter Rampole, psycholog (Bohumil Bezouška), kapitán Thropp (Milan Neděla), předseda poroty (Pavel Rímský), Lord strážce pečeti ve funkci ministra (Jiří Klem), inspektoři policie (Bohumil Švarc a Milan Mach), skřeky Tropiů a Aza (Jiří Horčička) a ??? (Antonie Hegerlíková).

Natočeno v roce 1993.  Reprízy 31. 3. 2013, 7. 4. 2013, 14. 4. 2013 a 21. 4. 2013; 3. 9. 2017, 10. 9. 2017, 17. 9. 2017 a 24. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 23. 8. 2020, 30. 8. 2020 a 6. 9. 2020 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál /poprvé v třídílné verzi/).

Pozn.: V roce 2020 vysíláno jako třídílný (!) seriál.

Lit.: Pekárek, Hynek: Vercors: Nepřirozená zvířata. In web ČRo 3 Vltava, 25. březen 2013 (článek). – Cit.: „Co vlastně činí člověka člověkem? Čím se odlišujeme od zvířat?“, tyto a další základní otázky po podstatě lidství učinil francouzský spisovatel Vercors hlavním tématem svého utopického a filosofujícího románu.

Proces je ovšem až posledním, byť nejdůležitějším dějstvím Vercorsova příběhu. Předchází mu úžasný objev dosud neznámých bytostí s vysokou inteligencí v ostrovních pralesích. Douglas Templemor chce překazit chamtivé plány na jejich zotročení a odhodlá se k činu, za který může zaplatit ztrátou svobody.

Vercorsův nestárnoucí román vám v programu Českého rozhlasu Vltava nabízíme v jeho dramatizované podobě, jako čtyřdílný seriál. Autorkou scénáře je legendární rozhlasová dramaturgyně Jaroslava Strejčková. V roce ho natočil Jiří Horčička, který do hlavních rolí obsadil Václavu Postráneckého, Janu Paulovou, Jiřího Adamíru, Josef Vinkláře a svůj vlastní hlas propůjčil neverbálním projevům tajemného pralesního kmene Tropiů.

Dramatizovaná četba na pokračování. Josef Škvorecký. Rozhlasová úprava Jaroslav Pour. Režie Petr Adler.

Účinkují Lukáš Vaculík, Lukáš Hlavica, David Matásek, David Vejražka, Ondřej Havelka, Ivana Andrlová, Václav Kopta, Dana Černá, Ladislav Trojan, David Prachař, Viola Zinková, Milan Neděla a Václav Vydra III.

Natočeno 1991 (12× cca 25 min.). Repríza 30. 4. – 15. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Lit.: anonym: Josef Škvorecký: Zbabělci (1/12). In web ČRo 3 Vltava, 30. 4. 2018 (článek). – Cit.: Co se dělo ve východočeském městečku Kostelec v posledních dnech druhé světové války?

První vydání Škvoreckého knižního debutu vzbudilo v roce 1958 značný rozruch. Květnovou revoluci tu totiž sleduje a po svém komentuje student Danny Smiřický. U čtenářů vzbudil nadšení, ale na straně oficiálních úřadů značnou nelibost, která ho stála místo šéfredaktora časopisu Světová literatura. Problémy měl i později, několik detektivek proto musel publikovat pod jménem svého přítele Jana Zábrany.

Josef Škvorecký (27. září 1924-3. ledna 2012) byl jedním z našich nejpopulárnějších spisovatelů. Má na tom podíl jak jeho vlastní tvorba, tak i neocenitelná služba, kterou po dvě posrpnová desetiletí prokazovali české literatuře spolu s manželkou Zdenou Salivarovou. To ale až ve svém proslulém torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers. V letech 1971-1993 taky vydali 227 exilových a v Československu zakázaných titulů. O historii nakladatelství napsali později knihu Samožerbuch.