Vladimír Majakovskij. Poéma. Hudba Vissarion Jakovlevič Šebalin.
Hraje symfonický orchestr Čs. rozhlasu, zpívá sbor Čs. rozhlasu.
Natočeno 1961. Premiéra 20. 2. 1961 (přímý přenos, VKV, 19:30 h.).
Lit.: -ch-: Šebalinova kantáta Lenin. In Kultura 7/1961, s. 2 (anotace).
Karel Gröschl radí posluchačům.
Natočeno 1939, záznam pravděpodobně neexistuje.
První náš přenos sportovního utkání ze zahraničí. Fotbalové utkání komentoval Josef Laufer.
Vysíláno 18. 8. 1939.
Josef Berg. Opera.
Účinkují Rudolf Jurda, Vlasta Fialová, Josef Štefl, J. Bařinková a další.
Nastudovalo Brno v roce 1968 (?).Premiéra (?) 10. 7. 1968 (ČS I., 19:00 – 19:30 h.).
Pozn.: Berg napsal operu Odysseův návrat roku 1962. Bylo to jeho první scénické dílo, do té doby se věnoval především komorní hudbě; ve stejném roce jako toto dílo vznikl jeho významný Nonet, ale též písni a kantátě („Píseň o vlasti“). Opera se hlásí jednoznačně k dobové avantgardě a už její obsazení je velmi úsporné a netradiční: dva zpěváci, herec, tanečnice, housle, trubka v C, basklarinet, klavír a bicí. Celé dílo trvá asi půl hodiny. To umožňuje označit toto dílo za „minioperu“, žánr, který se stal Bergovi vlastním. Námětem o návratu Odyssea z Trojské války Berg vědomě navazuje na Monteverdiho operu Odysseův návrat do vlasti (1640), na niž upomínají i některé archaizující melodické prvky. Deheroizující interpretace antické postavy „z opačné strany“ a protiválečný náboj pak připomínají známou operu Odsouzení Lucullovo od Paula Dessaua na text Bertolta Brechta.
Odysseův návrat byl poprvé proveden koncertně 8. března 1964 na VIII. přehlídce nové tvorby skladatelů Jihomoravského kraje a vyvolal značnou pozornost. Bezprostředně poté byla pořízena i první televizní inscenace. Na scéně se objevila poprvé v rpce 1967, kdy ji nastudovalo brněnské Operní studio Janáčkovy akademie múzických umění spolu s následujícími dvěma Bergovými minioperami, Evropská turistika a Eufrides před branami Tymén pod hudebním vedením Oldřicha Bohuňovského a v režii Jiřího Glogara.
Roku 1976 uvedlo Odysseův návrat Národní divadlo Brno na scéně v Redutě v kombinaci s Hurníkovým Diogenem a Purcellovými Didonou a Aeneasem. Roku 1995 natočil televizní inscenaci opery pro Českou televizi režisér Jiří Nekvasil. V inscenaci účinkují sólisté Roman Janál, Simona Procházková, Kateřina Kachlíková a Libor Kodad, orchestr Opery Furore řídí dirigent Petr Kofroň a výtvarnou stránku zabezpečil Daniel Dvořák.
U sklenky vína rozprávějí a zpívají Jana Paulová, Petr Nárožný, Zdeněk Junák, Aleš Cibulka, Petr Pastorek, Lukáš Lukáš a cimbálová muzika Lália.
Natočeno 2010. Premiéra 31. 12. 2010 (ČRo 2 Praha, 80 min.).
Oskar Nedbal. Zpěvohra-rozhlasová úprava stejnojmenné baletní pantomimy o 5 obrazech. Námět Karel Hejda. Veršované libreto napsal Zdeněk Knittl. Hudební a vokální úprava František Dyk. Připravil a uvádí Libor Dřevikovský (2010).
Osoby a obsazení: Král, baryton (Václav Bednář), Princezna, jeho dcera, soprán (Miloslava Fiedlerová), Táta, basbaryton (Josef Celerin), Máma, alt (Ludmila Hanzalíková), Vašek, jejich syn, tenor (Antonín Jeřábek), Jirka, jejich syn, baryton (Bořek Rujan), Honza, jejich syn, bas (Karel Kalaš), Rychtář, bas (Emil Bergman), Selský hoch, baryton (Jan Soumar), Stařec – Král lesních duchů, bas (Jaroslav Veverka), Nymfa, soprán (Věra Čechová), Faun, tenor (Jára Pospíšil), Lesní víla, soprán (Štefa Petrová), Hlasatel králův (Mirko Erben), 1. páže (Blažena Kalabisová), 2. páže (Jaroslava Kalová), Drak, bas (čtyři sboristé), Vypravěči (Karel Třešňák a Jindra Holmanová).
Historická nahrávka z roku 1946. Obnovená premiéra 27. 12. 2010 (145 min.).
Solaris. Námět Stanislav Lem. Rozhlasová hudebně dramatická skladba. Libreto Václav Hons. Hudba Ladislav Kubík. Hraje Symfonický orchestr Československého rozhlasu, řídí Jiří Bělohlávek. Zpívá Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, sbm. Ladislav Černý. Režie Václav Hons (?).
Osoby a obsazení: Kris Kelvin (Luděk Munzar), Harey (Růžena Merunková, zpívá Brigita Šulcová), Snaut (Jindřich Jindrák), Sartorius (Sergej Kopčák), vypravěči (Jaroslava Adamová, Vladimír Ráž).
Natočeno 197?.
Proměna (Metamorphosis). Námět Publius Ovidius Naso. Průřez lyrickou rozhlasovou operou. Libreto Karel Kalenda. Hudba Zdeněk Zouhar. Komorní orchestr řídí Jan Štych. Zpívá Komorní ženský sbor, sbm. Josef Pančík.
Osoby a obsazení: Échó (Jana Jonášová), Leiriopé (Anna Barová), Narcis (Vladimír Krejčík), Kefissos (Jiří Bar), věštec (Richard Novák), dívky (Hana Krejčí, Magda Krejčí), vypravěč (Jiří Dušek).
Nastudovalo Brno v roce 1975. Premiéra 9. 4. 1975 (nezkrácená verze).
Vydal Panton v roce 1980 (1 LP, Panton 8112 0036 stereo). Sleeve-note Ladislav Kubík a Zdeněk Zouhar.
Mariannick Bellot. Druhá kronika mého života v kanceláři. Záznam a střih Christophe Rault. Zvuk Sophie Bissantz.
Účinkují Delphine Theodore, Christophe Brault.
Nastudavalo Arte Radio (Francie) v roce 2008. Premiéra 1. 4 – 5. 6. 2008. K poslechu zde.
Mariannick Bellot. Kronika mého života v kanceláři. Záznam a střih Christophe Rault. Zvuk Sophie Bissantz.
Účinkují Delphine Theodore, Christophe Brault.
Nastudavalo Arte Radio (Francie), červenec – srpen 2006. Premiéra 29. 11. 2006 (2:56 min.), 6. 12. 2006 (2:18), 13. 12. 2006 (3:17), 20. 12. 2006 (2:38), 3. 1. 2007 (2:45), 10. 1. 2007 (2:33). K poslechu zde.
Opera – proces. Aleš Březina a Jiří Nekvasil. Převzatá inscenace Divadla Kolowrat. Hraje Instrumentální soubor PurPur, řídí Marko Ivanović.
Zpívají Soňa Červená a Jan Mikušek, Kühnův dětský sbor a Canti di Praga, sbormistři Jiří Chvála a Jan Krejčík.
Natočeno 2010. Premiéra 17. 11. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20:40 – 21:45 h.; 65 min.)
Lit.: Tichotová – Fryčová, Linda: Zítra se bude… popravovat. In web ČT 24, 27. 2. 2008 (článek). – Cit.: Celovečerní hudební projekt Zítra se bude…, charakterizovaný jako opera-proces, netradičně zpracovává téma politických procesů 50. let s důrazem na osudy Milady Horákové. (…)
„Nejhorší bylo to mlčení, lidé se báli o procesech mluvit,“ vzpomíná na inscenované procesy pěvkyně, narozená v roce 1925. Její manžel v 50. letech emigroval a matka zemřela za nevyjasněných okolností v pankrácké věznici. Červená byla vyslýchána a bylo jí vyhrožováno, v roce 1962 odešla do Německa a postupně se stala světovou operní hvězdou první velikosti. V Československu se o ní téměř nemluvilo. Od 90. let žije v Čechách, kde příležitostně účinkuje nejen v hudebních projektech, ale také v činohře a filmu.
Impulsem k vytvoření díla bylo přání tehdejšího šéfa opery ND a operního režiséra Jiřího Nekvasila vytvořit celovečerní hudební projekt pro Červenou. Oslovil hudebního skladatele a muzikologa Aleše Březinu, se kterým vytvořil libreto zabývající se zrůdností totalitní moci, zaměřené na osobnost doktorky Horákové. (more…)
Powered by WordPress