Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ingmar Bergman. Nesmlouvavý ponor do manželského vztahu nahlédnutý především z perspektivy ženské hrdinky. Překlad Dagmar Hartlová. Rozhlasová úprava a režie Beata Parkanová. Zvuk Tomáš Pernický. Zvukový design Kryštof Blabla. Hudba Kryštof Blabla. Dramaturgie Renata Venclová. Produkce Eva Vovesná a Dana Reichová.

Osoby a obsazení: Marianne (Magdaléna Borová), Johan (Jaroslav Plesl), paní Jacobiová (Gabriela Míčová) a matka (Taťjana Medvecká).

Natočeno v roce 2025. Premiéra 23. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 71 min.) v cyklu Večerní drama. Repríza 20. 10. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 71 min.) v cyklu Večerní drama.

Pozn.: Za roli Marianne získala herečka Magdaléna Borová rozhlasovou Cenu Thálie 2026.

Lit.: Venclová, Renata: Ingmar Bergman: Scény z manželského života. Nesmlouvavý ponor do manželského vztahu nahlédnutý především z perspektivy ženské hrdinky. In web ČRo 3 Vltava, 23. 9. 2025 (článek). – Cit.: Pětkrát ženatý, s mnoha paralelními milostnými vztahy, z nichž vzešlo celkem 9 přiznaných potomků. Zdá se, že už jen životní zkušenosti dokonale disponovaly švédského režiséra Ingmara Bergmana, aby se vyslovil na téma manželského soužití.

On ovšem dokázal díky svému výjimečnému talentu podrobit soužití muže a ženy zevrubné a do hloubky mířící sondě. Udělal to v mnoha svých dílech, nejobsáhleji a nejcíleněji pak v televizní sérii Scény z manželského života z roku 1973.

Traduje se, že v době vysílání jednotlivých dílů seriálu se ve Švédsku vylidnily ulice. Dopad, který měly drásající rozhovory hlavních hrdinů Mrianne (Liv Ullmann) a Johanna (Erland Josephson) byly takové, že manželské poradny hlásily markantní nárůst nových klientů. Bergmanově sérii je dokonce připisovaný i nárůst rozvodů v zemi v roce 1974. (…)

Scény z manželského života sledují dvacetileté soužití právničky se zaměřením na rodinné právo Marianne a docenta v oboru psychotechniky Johana. Divák spolu s nimi podniká bolestnou cestu od zdánlivě bezproblémového jen trochu unaveného vztahu k postupnému rozpadu všech jistot, na které více či méně spoléhali. Oba, i když každý v jiném čase probíhající vzájemné bitvy, se ocitnou v temnotě. Teprve ta je donutí čelit pravdě nejenom o svém manželství, ale i o tom, kým opravdu jsou.

(…) Napsat toto dílo mi trvalo tři měsíce, ale potřeboval jsem k tomu zkušenosti z velkého úseku svého života. Texty jsem psal bez ohledu na to, jaké bude při jejich případné realizaci použito médium, asi tak jako Bach psal své cembalové sonáty (aniž bych se s ním chtěl srovnávat). Může je hrát smyčcový kvartet, dechový orchestr, kytara, varhany nebo klavír. Vypadá to jako divadlo, ale stejně dobře to může být film, televize nebo jenom četba. Ingmar Bergman

Podle filmu Michajla Romma z roku 1937 pro rozhlas zpracoval Jaromír Ptáček. Režie Oldřich Hoblík.

Osoby a obsazení: Vladimír Iljič Lenin (Otomar Krejča), Josip Vissarionovič Stalin (Vladimír Šmeral), Jakov Michajlovič Sverdlov (Antonín Zíb), Felix Edmundovič Dzeržinský (Bohuš Záhorský), Vorošilov (Ladislav Ryšlink), Maxim Gorkij (Karel Pavlík), Vasil (Ota Sklenčka), Poljakov (Jiří Suk), Korobov (Karel Beníško), Blinov (Déda Papež), Těrechov (Rudolf Široký), Nataša (Růžena Hášová, členka DRDS), Bucharin (Felix le Breux), Sincov (Bohuš Hradil), Konstantinov (František Kreuzmann), Lockhardt (Zdeněk Hodr), Novikov (František Holar), Rutkovskij (Karel Fořt), Sokolinskij (Ervín Zolar), Petrov (Rudolf Harna), vesničan (Artuš Kalous), Filimonov (Miroslav Homola), Kaplanová (Lída Otáhalová), generál (Antonín Kandert), sestra (Vlasta Chramostová), pán (Bohumil Aisman), první dáma (Ilona Hodačová), druhá dáma (Jindra Hollmanová), opilec (Miloš Kopecký), baron (Miloslav Homola), lékař (Bedřich Bobek).

Natočeno 1953. Premiéra 22. 8. 1953 (Československo, 19:50 – 21:30 h.) k 50. výročí založení Komunistické strany Sovětského svazu.

Vladimír Neff a Jiří Mareš. Hra o mládí Aloise Jiráska. Podle filmového scénáře pro rozhlas upravil Jiří Hrbas a Vítězslav Kocourek. Hudba Miloš Smatek. režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: Alois Jirásek (Antonín Zíb) a další.

Natočeno 1952. Premiéra 3. 1. 1953 (Praha, 14:00 – 15:00 h.). Repríza 21. 3. 1953 (Praha, 20:00 – 21:30 h.); 22. 8. 1953 (Praha, 14:00 – 15:10 h.) v cyklu Hra pro starší děti.

Lev Kiršner. Překlad O. Sekora. Rozhlasová dramatizace M. Navrátil. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Bystrov (Zdeněk Ornest), Funtikov (Miroslav Kahoun), Gromov (Otakar Vážanský), Samarin starší (Karel Marek), jeho matka (Arna Pekárková), Samarin mladší (Leopold Franc), Plešakovová (M. Preislerová), Kolcovová (D. Richterová), Svistunov (Bohuslav Čáp), Gorškov (B. Procházka), Alexejev (Jaroslav Švehlík) a další.

Nastudovala Ostrava v roce 1962. Premiéra 25. 3. 1962 (Praha – RPD, 20:00 – 21:30 h.) v cyklu Nedělní večery.

Lit.: MN: Rozhlasová premiéra. Pár slov k Prvnímu velkému případu. In Čs. rozhlas a televize 12/1962 (13. 3. 1962), s. 2 (článek). – Cit.: Toť se ví, „detektivka“ v rádiu snad je o leccos ochuzena. Proti knize například má tu nevýhodu, že se těžko může posluchač vrátit třeba o pět kapitol dozadu, když je mu něco nejasného, když mu utekl nějaký podstatný detail. Proti filmové či televizní adaptaci zas uniká něco velmi efektního, čím poslouží střídání tmy a světla, vzrušující honička, úderný detailní záběr, obraz beze slov, který mluví pohybem, gestem herce nebo impresí, kterou dokáže vytvořit prostředí. Ale na druhé straně je tu výhoda veliké hutnosti, zhuštěnosti, ostrého střídání scén, které spějí prudce v náhlých střízích k rozuzlení.
I když nemá v nejnovější době tenhle žánr v rozhlase ani v naší literatuře příliš veliký podíl, jistá tradice se v rádiu vytvořila přinejmenším v Otaznících kapitána Mareše, které ovšem sledují jiný cíl: zatáhnout posluchače doprostřed věci, aby se stal spoluřešitelem kriminálních zapletenců, a to dokonce do té míry, že na jeho odpověď po poslechu čeká v rozhlase redakce a při dalším pořadu se vysílá správné řešení.

První velký příklad nejde cestou klasických detektivek, kde je čtenář ponecháván ve velkých nejistotách o dedukcích velikého detektiva, jehož odhalení na posledních stránkách přichází jako blesk z nebe. Naopak, posluchač je přitahován zcela jinak, účastní se porad důstojníků kriminálky kdesi v jihoruském velkém přístavním městě, porad, na kterých se dovídá všechno, co vědí a co si myslí bezprostřední luštitelé záhady, je účasten jejich výslechů, omylů, pochybností s nimi je sveden na nepravou cestu a s nimi nakonec případ rozřeší. Kromě toho je příběh zasazen zcela přesně do doby — řadu let po poslední válce, která svým strašným vlivem i po tak dlouhé době zasahuje do osudu postav. Vytváří se tak něco o maličko víc než běžný kriminální příběh — je tu totiž stále kdesi vzadu memento dávných hrůzných událostí, které si v sobě tito lidé nesou. Konec konců není příběh prost ani humoru, který přinášejí dva mladí poručící, kterým je svěřen právě První velký případ. Přejeme vám dobrý poslech a spokojenost s výkony olomouckých herců, které vedl režisér Melč.