Pavel Hanuš. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Premiéra 28. 10. 1963 (Bratislava, 15:00 – 16:30 h.).
Pozn.: Rozhlasová úprava divadelní hry bohatého děje, jenž se odehrává v červenci roku 1916 v Zauralí. Ústřední problematikou je účast čs. legionářů a rudoarmějců na občanské válce v sovětském Rusku a hlavním nositelem děje dělník z pražského žižkovského prostředí, uvědomělý, statečný a charakterově ryzí komunista. (anotace)
Massimo Gianetti (Velký ráj). Dramatizace Boris Riegler a Jana Rieglerová. Stereofonní scénář Jana Bezdíčková a Libuše Podlešákova. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Hudební režie Josef Pech. Dramaturg Lea Slámová. Režie Jana Bezdíčková.
Účinkují Ota Sklenčka a Josef Vinklář.
Natočeno 1983. Premiéra 23. 1. 1984 (Vltava, 22:15 – 23:04 h.).
Ivan Lehotský. Rozhlasová hra. Dramaturg Ján Vdovják. Režie Milan Semík.
Osoby a obsazení: švagr (Vlado Müller), Hermína (Soňa Valentová), Peťo (Martin Beňovič), Pálko (Ivan Šándor), Verga (Michal Dočolomanský) Brosek, předseda CZV (Dušan Blaškovič), Hana (Olga Zöllnerová), Gaba (Kamila Magálová), Malec (Leopold Haverl), šofér autobusu (Ivan Krivosudský), Fero (Stano Dančiak), Jano (Ľubo Gregor), Maroš (Pavol Mikulík), ing. Heveši (Milan Kňažko), ing. Malík (Ľubo Roman), redaktor (Dušan Jamrich), sestra (Nataša Gräffingerová), Jana (Oľga Šalagová), Dana (Zora Kolínská), Gréta (Zuzana Cigánová), náčelník ČSD (Vladimír Kostovič), ředitel (Mikuláš Huba), Jusko (Ctibor Filčík).
Natočeno 1983. Repríza 22. 1. 1984 (Praha, 19:15 h.) v cyklu celostátní přehlídka původních českých a slovenských rozhlasových her.
Lit.: anonym: Ivan Lehotský: Takový zbytečný švagr. In Rozhlas 4/1984 (9. 1. 1984), s. 1 (článek). – Cit.: První kontakty s rozhlasem získával autor v Košicích v letech 1945—1948, kde později publikoval také své první rozhlasové povídky a črty. Jako dramatický autor debutoval v roce 1970 rozhlasovou hrou Hodina po infarktu. Jeho v pořadí druhá rozhlasová hra Rána nevidomých (1972) získala na III. festivalu původních rozhlasových her v Piešťanech Cenu města Piešťan. Pak napsal hru o mladých lidech v SNP Roztrhej pavučinu (1974). Nutno také připomenout autorovu stereohru Bezohledný smog, která na VI. festivalu původní rozhlasové hry dostala cenu za stereo. Potom následovala další stereohra Po noci přijde noc (1979), která byla odmčněna v soutěži o původní rozhlasovou hru. Takový zbytečný švagr získal 1. cenu v soutěži o původní rozhlasovou hru v roce 1982.
Autor ve své hře zpracovává aktuální a pro současnost potřebné téma. Děj hry se odehrává na velké stavbě, seznamuje nás s překážkami, které si často vytvářejí lidé sami, protože práci řídí direktivně. Od psacích stolů, z výšky ministerstev, na základě holých čísel. Zapomínají. Že za vším stojí člověk — lidé typu Švagra (přezdívka hlavní postavy) Várgy a jiných pracovníků stavby, kteří nejčastěji doplácejí na nedostatky v řízení. Autor ve hře nechce poučovat, nechce ospravedlňovat jedny na úkor druhých. Vidí chyby nejen u předsedy celozávodního výboru, ředitele nebo tajemníka, ale i u samotných dělníků. Usiluje o komplexní a výsostné kritický pohled, přitom však zůstává objektivním pozorovatelem a hodnotitelem situace. Aby se vyhnul známému schématu, který obyčejně provází podobná témata, zkoumá některé své postavy rovněž v jejich soukromí, víceméně přesvědčivě. Obraz Švagra však podává i v jeho soukromí věrohodně a konfliktně.
V centru Lehotského rozhlasové hry Takový zbytečný švagr stojí dělník, předák, člověk zanícený pro svou práci. Autor v něm vytvořil typ současného pracujícího, který vždy zná svou povinnost, umí zasáhnout tam, kde je toho nejvíc zapotřebí, ale zůstává například bezmocný ve vlastním citovém a rodinném životě.
Název díla je míněn poněkud ironicky: za zbytečného považují mistra jen ti, kteří se nedovedou smířit s jeho poctivostí v práci i doma, kterým jsou směšné jeho donkichotské rysy. Avšak pravdou je opak: právě takovíto lidé, které dobře známe především ze sovětské prózy a dramatu, Jsou solí našeho života i současného socialistického umění.
Hru s předními herci bratislavských divadel nastudoval režisér Milan Šemík a hlavní postavu vytvořil zasloužilý umělec Vladimír Müller.
Stanislav Jirásek. Hra faktu. Dramatický zápas mladého inženýra při zvyšování produktivity práce v zemědělství. Hudba Jiří Štusák, řídí autor. Dramaturg František Mareš. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Petr Hübner, Jarmila Cmíralová, Miloš Preininger, Jan Pilař, Václav Dušek, Miroslav Švejda, Boris Šlechta, Jiřina Jelenská, Dagmar Felixová, Miroslav Suchý, Lenka Loubalová, František Švihlík, Marie Tardy a další.
Nastudoval Hradec Králové v roce 1983. Premiéra 20. 1. 1984 (Vltava, 11:30 h.).
Alexandr Očkin (román „Voják Váňa“). Hra pro děti z období tzv. Velké vlastenecké války. Překlad Milan Navrátil. Dramatizace Pavel Cmíral. Hudba Vadim Petrov, řídí Přemysl Charvát. Režie Jiřina Martínková. Dramaturg Milan Navrátil.
Osoby a obsazení: dědeček Dymov (Vilém Besser), poručík Dymov (Miroslav Masopust), Ivan Fjodorov (Roman Skamene), Kuchta (Svatopluk Skládal), Čornošejkin, svobodník (Jan Faltýnek) a další.
Natočeno 1983. Premiéra 5. 2. 1983 (Praha, 13:45 h.). Repríza 5. 11. 1983 (Praha, 13:45 h.); 16. 2. 1985 (Praha, 13:45 h.).
Martin Králíček. Rozhlasová hra. Hudba ing. Jiří Žižka. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Miroslav Buriánek.
Osoby a obsazení: Lydie (Monika Švábová), Josef (Pavel Pavlovský), řidič (Tomáš Šolc), ing. Skála (Milan Vlachovský), ing. Švarcik (Jan Gross), úředník (Zdeněk Mucha), autor (Ivan Gübel), muž (Miroslav Popek).
Nastudovala Plzeň v roce 1989. Premiéra 11. 10. 1989 (Praha, 19:15 – 20:04 h.).
Lit.: duša (= Všelicha, Dušan): Martin Králíček: Velká voda malých dešťů. In Rozhlas 42/1989 (2. 10. 1989), s. 4. (článek). – Cit.:
— Co se děje?
— Nic.
Jak často slyšíme dialog s podobným obsahem, jak často jsme jeho aktéry. Protože často se nám jeví, že se celkem nic neděje a život klidně plyne. Jen zapomínáme v tu chvíli, že spíše odplývá, než plyne. Život bez dramatických událostí nám připadá vyrovnaný a přitom přehlížíme, jak do něho po malých kapkách přibývá něco, co bychom ve větší dávce se zděšením odmítali. Co se děje? Nic. Nic se neděje a najednou se bortí vztahy, najednou nemoci, najednou ze statistických úspěchů realita předposledních míst v evropských tabulkách. V takové situaci se nalézají hrdinové hry Martina Králíčka Velká voda malých dešťů. Hra vypráví o dešti, který není vidět a skoro není slyšet, je to jen takové skryté šumění někde nahoře, snad v mracích, snad ve větvích stromů, o dešti, o jehož samotné existenci jsme ochotni pochybovat A vypráví také o následcích tohoto pochybného deště, které ale reálně existují a působí na život hrdinů hry. V rozrušeném životním prostředí kraje, kde žijí, stačí totiž už jen málo, a jsme na prahu katastrofy. Jako by si autor hry napsal do záhlaví starou orientální moudrost o vodě, která nikdy neútočí, ale svou cestu si vždycky najde. A i když je to trochu klišé, dodám, že to neplatí jen o vodě.
Armin Müller. Rozhlasová hra. Hudba Tilo Müller-Medek. Dramaturg Horst Angermüller. Technická spolupráce Reinmar Brockmann, Helga Schlundt. Asistentkra režie Irene Fischer. Režie Fritz Göhler.
Osoby a obsazení: Franziska (Ellen Rappus), její otec (Hans Lucke), její matka (Irma Münch), Holger (Berndt Stübner), Viertaler (Wolf-Dieter Panse), vypravěč (Gerry Wolff). Dále účinkují Gloria Jadwiga, Hannelore Solter, Eckhard Bilz, Joachim Fuchs, Hansjürgen Gruner a Ernst-Georg Schwill.
Natočeno 1969 (DDR). Premiéra 15. 9. 1969 (Radio DDR I, 19:20 h.; 51 min.).
Pozn.: Eine junge Frau, die ihr Abitur gemacht hat und zwei Jahre praktisch gearbeitet hat, bewirbt sich um einen Studienplatz an der Universität. Aus diesem Grunde muß sie einen Lebenslauf schreiben. Beim Schreiben erinnert sie sich an ihre Liebesbeziehung zu dem jungen Arbeiter Holger und die daraus entstandenen Konflikte in Schule und Familie sowie deren Bewältigung. (anotace)
Armin Müller. Rozhlasová hra. Hudba Friedhelm Schönfeld. Dramaturg Horst Angermüller. Technická spolupráce Hans-Jürgen Wollermann, Edith Konzack. Asistentka režie Irene Fischer. Režie Fritz Göhler.
Osoby a obsazení: Stefania (Joanna Sobieska), Jochen (Hans Oldenbürger), Christoff (Eugen Eschner), malíř (Hans Gora).
Natočeno 1970 (DDR). Premiéra 26. 5. 1970 (Radio DDR I, 21:05 h.; 38 min.).
Pozn.: Ein Liebespaar – Studenten – er: DDR-Bürger, sie: Polin – unternimmt einen gemeinsamen Urlaub an die Ostseeküste der DDR. Sie lernen einen Maler kennen und werden durch dessen Erlebnis aus dem Zweiten Weltkrieg mit der deutsch-polnischen Vergangenheit konfrontiert. Durch die Auseinandersetzung schöpfen sie Mut für ihr persönliches Glück und die Freundschaft zwischen der DDR und Polen. (anotace)
Podle anonymního textu zpracoval Armin Müller. Dramaturg Hans Bräunlich. Technická spolupráce Jürgen Meinel, Brigitte Pumptow. Asistentka režie Ingeborg Koch. Režie Werner Grunow.
Osoby a obsazení: Judith (Evelyn Opoczynski), Lutz (Jaecki Schwarz).
Natočeno 1975 (DDR). Premiéra 13. 4. 1975 (Radio DDR II, 19:30 h.; 40 min.).
Pozn.: Die ungarische Studentin Judith und der Ingenieur Lutz empfinden füreinander tiefe Zuneigung. Judith besucht ihren Bruder, der in der DDR arbeitet, und sie verlebt mit Lutz einen unbeschwerten Urlaubstag. Dann entdecken beide aber in einer Ausstellung das Porträt eines ungarischen Mädchens, gemalt von einem deutschen Maler im Februar 1945. Das Mädchen auf dem Bild gleicht Judith und diese bestürzende Ähnlichkeit läßt Judith und Lutz darüber nachdenken, was geschehen wäre, wenn sie sich beide vor 30 Jahren begegnet wären. Welche Chance hätte ihre Liebe damals gehabt? (anotace)
Pavel Šoltész – Jiří P. Klier. Rozhlasová hra. Režie Josef Červinka.
Osoby a obsazení: Kamenný muž (Jan Přeučil), kamenná žena (Lucie Benešová), Jožka (Milan Mach), Marie (Jana Drbohlavová), Pepa z depa (Zdeněk Martínek), docent (Josef Chvalina), příslušník (Pavel Spálený), Jana (H. Nováčková).
Natočeno 1969. Premiéra 31. 8. 1969 (Československo, 16:00 – 17:00 h.).
Lit.: anonym: Pavel Šoltész – Jiří P. Klier: Konec experimentu. In Rozhlas 35/1969 (18. 8. 1969), 15 (článek). – Cit.: Dějištěm komedie dvou známých rozhlasových autorů P. Šoltésze a J. P. Kliera je jedno z nejmalebnějších pražských zákoutí, park na Kampě. Do osudů tří hlavních postav, navýsost pozemsky zpackaných, zasáhnou právě zde, za jednoho jarního večera, mimolidské, nadzemské síly, pro které je život na zemi pouze vědeckým experimentem, pokusem, který se notabene nevydařil. Proti všem předpokladům došlo ke kontaminací a Kamenný muž a Kamenná žena mají za úkol celý experiment zlikvidovat. Kontaminovaný a jak náleží zbabraný pozemský život se však už vymknul z rukou jeho údajných tvůrců natolik, že už jej ani zlikvidovat nedokáží. Setrvalost nepodařeného pozemského experimentu, jeho malých — velice často ovšem i velkých — krizí, smutků, potíží, trápení a nesplněných snů vítězí nad nehumánním projektem. Je to však Pyrrhovo vítězství, konstatuje s hořkým úsměvem hra. Je na nás vůbec potřeba tak těžkých kalibrů, neděláme sami dost, abychom si život neučinili sami velice nevydařeným experimentem?
(more…)Powered by WordPress